Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Syn je celkově hodně citlivé dítě. Od malička byl. Na venek se chová bláznivě, dělá opičky a šaška, ale pořád se rád přitulí, venku nás chce držet za ruku, je rád, že může spát v naší blízkosti. Narodil se ve znamení blížence a naprosto to na něj sedí. Chvíli lítá, směje se na celé kolo a za pár minut se někam zašije a je zamyšlený, vypadá nešťastně, ale neřekne, co se děje. Říká, že nic.
Starosti nemá žádné, nic moc po něm nechceme. Má tak nějak vše, co chce. Dělá oblíbený kroužek, ve kterém ho podporujeme. Ve škole také zatím problémy žádné nemá, má samé jedničky, jen si obtížně hledá kamarády a moc do třídy nezapadl. Děti se s ním baví, to ne, že by byl někde odstrčený, ale občas sedí sám a nemá prostě toho nejlepšího kamaráda.
Jinak ale na venek vypadá spokojeně. Většinou je v dobré náladě. Budeme se teď stěhovat do domku, tak se těší, že bude mít svůj pokoj. Teď spí s o rok starším sourozencem. Teď ale řešíme co s jeho spaním, protože on se pravidelně několikrát do týdne budí se strašným pláčem, že se mu zdál špatný sen a chce jít spát k nám. Většinou jde o sny, že ho někde unese, ztratí se, někdo mu něco milovaného vyhodí, zničí, nebo o požárech, smrti…
Mívá taková období už od školkových let, kdy se mu tenkrát pravidelně zdávalo o třech různých zlých postavách, dokonce nám je i namaloval. A pak je zase chvíli klid a spí hezky.
Teď říká, že už se mu i špatně usíná, má nepěkné myšlenky už před spánkem. Když dostane na výběr, spí s námi. A jelikož máme v posteli ještě malou dceru, musí se manžel stěhovat k němu do postele a je to takové nešťastné se několikrát do týdne během noci stěhovat, uklidňovat ho,…napadlo mě mu připravit vedle postele matraci a tu v případě, že dojde jen shodit na zem, ale nevyřeší to to jeho špatné spaní a špatné sny. U nás už se pak nebudí a spí klidně, bývá ale ráno dost unavený a nechce se mu vstávat.
Řešil někdo něco podobného a dokáže mi poradit, co s tím? Psycholog mě samozřejmě napadl, mohu ho objednat, ale čekací lhůty jsou šílené a já bych chtěla pro něj něco udělat už teď.
Děkuji za rady, pokud má někdo zkušenost ![]()
Naše 8letá dcera má noční můry přesně 2 roky, kvůli PTSD. Částečně se jich zbavila, když měla něco přes týden horečku a já spala s ní. Po čase mi došlo, že to bylo mojí přítomností u ní v posteli. Tehdy při těch horečkách jsme byli nemocní všichni a s námi v posteli spaly ještě další 2 mladší dcery. Další (starší) dcera spala ve stejné místnosti, ale odděleně. Manžel v jiné místnosti. S psycholožkou jsme došly k tomu, že dcera potřebuje v noci cítit přítomnost někoho dalšího.
Takže jsem s ní vždycky byla, než usnula, někdy i do rána, někdy stačilo, že s ní v posteli zůstaly sestřičky. Když se v noci probudila s pláčem, šla jsem za ní a zůstala až do rána. Postupně se naučila usínat sama - se sestrou, ale nemusela jsem s ní být do usnutí já. (To mi sama řekla, že už u ní nemusím být, než usne. Ale když někdy chce, tak s ní jsem.) No a teď už dokáže usnout, i když je s ní v místnosti někdo jiný, nemusí s ní být přímo v posteli. Ano, dosud se stává, že přijde vyděšená s pláčem, ale už jen tak 2× - 3× do měsíce. To zase jdu za ní a zůstávám do rána.
Takže prostě takto postupně podle potřeb dítěte.
@Janča6
Oni mají kluci právě palandu a druhý syn spí nad ním. To mu ale nestačí. A spát spolu úplně nechtějí, protože mladší má strašně neklidné spaní, pořád v posteli cestuje, sedá si, chvíli leží pod dekou, pak na dece, chvíli leží normálně po celé délce postele, pak zase v nohách,…
Můžu zkusit chodit spát za ním.
Mně ale přijde zvláštní, že tak moc chce mít svůj pokoj, když teď nechce spát ani s tím bráchou. ![]()
@Terezxx píše: Více
Být tebou, tak opravdu spím s ním. Zatím opravdu přímo v posteli. A pomaličku (řádově v měsících) to zkusím odbourat. A k tomu vlastnímu pokoji - třeba si neuvědomuje, že potřebuje spát s někým. Naše dcera si to uvědomuje, ví, proč má noční můry a PTSD. Ale dokážu si představit, že někdo jiný si toho vědom není. Jinak teda dodávám, že psycholožka takový přístup navrhla (schválila) proto, že dcera má PTSD. Jinak by u 6letého dítěte nenavrhovala spaní s rodičem nebo někým. (A u ostatních navrhla postupné přesouvání do jiných pokojů. Ale tak, aby s tou s PTSD pořád někdo spal.) Ale tak podle mě asi nezáleží na příčinách nočních můr.
Není na tom nic špatnýho pokud spíte v jedné posteli. Když to má být pro to dítě lepší a má mu to pomoct tak proč ne? Podle mně se taky nejlíp spí se svým vlastním dítětem nebo se psem ![]()