Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@smile_xxx píše: Více
Jenže jak mám sebrat tu odvahu? Nejsem schopna ani říct svůj názor natož jít někam a říct že se psychicky hroutím… chci začít opravdu chci ale mám prostě strach že na mě budou koukat jak na blázna nebo mi řeknou že si to vymýšlím a takové věci
@smile_xxx píše: Více
Jak začít, pomalu a nejít do toho po hlavě, vím zní to blbě když to takhle napíšu ale nemám na to koule jak se říká někam jít a přiznat to. Není nějaký způsob jak na to jít pomalu?
Taky nechápu, co chceš slyšet.
Víš, že máš problém - víš, že ho potřebuješ řešit u odborníka - ale jít k němu přesto odmítáš.
Nerozumím, jaké jiné řešení by sis představovala… pokud máš strach, že mu nebudeš umět vysvětlit, co tě trápí, může s tebou přece jako morální podpora jít tvůj přítel… když, jak říkáš, ti hodně pomáhá.
@BohunkaP píše: Více
To není že bych odmítala, jen mam strach jak jsem psala výš. Potřebuji se zbavit toho strachu ale nevím jak
@Anonymní píše: Více
No tak budeš za blázna nic horšího se nestane…
Já jsem byla za blázna naposledy včera.
Když jsem už konečně poslala do prd..
Svého milence…
A co je na tom? Tak jsem blázen, ale pro mě je důležité že jsem si ulevila ![]()
Co nějaká online terapie aspoň pro začátek? Psát k tom dokážeš?
Ale určitě to bude chtít nasadit i antidepresiva, což bez doktora nejde.
Ahoj zakladatelko,
kdo to nezažil, neumí si představit, čím procházíš.
To co popisuješ jsou úzkosti, úzkostné stavy a s tím opravdu pomůže psychoterapie, což je věc, kteoru bych ti moc doporučil i kvůli tomu sebepoškozování.
Sebepoškozování jsem dlouho nerozuměl, ale mám štěstí, že mám v dosahu člověka - výborného psychologa, který mi vysvětlil, že k sebepoškozování se dostanou lidé, jejichž psychická bolest je tak silná, že ta fyzická je pro ně snesitelnější.
Zkrátka musí být něco, co v tobě je jako veliká vnitřní bolest, která z něčeho vychází a opravdu není dobrý nápad nechat to být bez odborné pomoci. Zaprvé se ti strašlivě uleví, když budeš na terapie chodit, zadruhé ti to časem obrovsky zkvalitní život.
A nebo začni brát vitamin B, K, D
Je dobrý na nervy
Antidepresiva nepotřebuješ-aspoň za mě.
Je to svinstvo
Nejlepší terapie je práce…
Ale chápu, že to se tady asi nepochopí v tomto případě.
Fyzická námaha a pořádně
@Anonymní píše: Více
Tak u toho začni -) někam dojdi a řekni s čím máš problém…nic jiného se dělat nedá. A začni teď, dokud máš práci a přítele…zavolej a objednej se, to bude první krok! Jdi do toho!
@Anonymní píše: Více
Zlomeninu nohy si taky vyléčíš sama doma? ![]()
@Verynka8 píše: Více
Tak určitě!
Tyjo, už ses někdy sesypala? Brutální uzkosti celý den, nemůžeš spat, bojíš se, strašně se bojíš a sama si neumíš pomoct. Nedokážeš vyjít ven, protože se ti pořád mota hlava, busi ti srdce..a co potřebuješ, je lecba.
Ale jasné, šup kopat výkopy, takhle se na ně musí! A víš, z čeho jsem se sesypala? Z dlouhodobého přetížení, tělo a hlava uz prostě dal nemohly.
Antidepresiva mi nejdřív vrátily spánek a daly mi čas na řešení situace a terapii.
Je to 5 let, dávno už nic neberu a dávno pracuju, platím daně, funguju a je mi dobře.
Ale jasný, nic mi nebylo, všechno jsem si vymyslela a stačilo by jít makat rukama, hned bych byla zdravá.
Nekomentuj něco, o čem nic nevíš.
Zdravím, nejsem tu nová. Pár diskuzi už jsem zde měla ale chtěla bych si zanechat anonymitu.
Momentálně si procházím horším obdobím života. Je pro mě těžké jít do plného obchodu, lidi mě děsí nebo chytám občas takové záchvaty bušení srdce. Chytám stavy kdy si říkám jestli má cenu tu stále být a žít nebo ne, sebeposkozovani mi taky není cizí, za což se hodně stydím…
Vím že se tu najdou lidé kteří budou psát ať to začnu řešit třeba s nějakou terapii nebo tak, vím to že to takhle jde ale nemám odvahu za někým jít a říct si o odbornou pomoc…
Přítel o tom ví a hodně mi pomáhá, ještě spolu nebydlíme takže podpora je většinou přes zprávy nebo přes hovory ale aj to mi hodně pomáhá.
Dneska kolegyně v práci mi řekla že bych se měla vzchopit a začít se snažit si udržet práci. Jsem tady skoro rok a práci odvádím skvělou, žádné stížnosti. Vždy s úsměvem na tváři, nevím proč něco takového řekla ale zabaleno mě to.
Začínám se bát že to jednou nedám, chci to řešit ale nevím jak začít… máte to někdo stejné nebo podobné? Nebo znáte někoho kdo si tím prošel?
Děkuju