Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otázka jasná ![]()
Mami, mamko, mamčo, maminko, mámo..nebo jménem?
Já nemám ráda slovo „mamka“, od malička malou učím, že jsem „maminka“ a ona mi tak i říká. Vždycky. Jednou jedinkrát mi řekla „mami“ a mě to přišlo divný
Když o mě někdo mluví jako o „mamce“, malá ho opraví, že nejsem mamka, ale maminka ![]()
Takové téma o ničem, jen mě to tak napadlo ![]()
Řekla bych, že je to hodně dáno věkem dětí. Když byli moji kluci malý, byla jsem maminka, teď mi říkají mami a v pohodě. Já taky už svému 15ti letému synovi neříkám Radečku, to by mi dal… ![]()
Moje sluníčko mě říká maminko moje milovaná a manželovi tatínku. Starší děti mami, mamko, tati taťko. ![]()
Náš prcek je zatím malý, takže zvládá „mámo“, víc ne. Mně asi oslovení „maminko“ přijde zas moc a čím větší dítě, tím spíš to asi říkat nebude chtít. Mně osobně by asi nejvíc vyhovovalo „mami“. Bude to i otázka zvyku, co se používalo doma, u nás třeba maminka ani mamka nikdy nefrčela.
Zatím, když něco potřebuje, na mě hejká „ééééééé“ a dle míry mé ignorace přidává na intenzitě. Ale! Konečně! Začínají slovíčka přibývat, takže když řeknu, že jestli něco chce, ať mě zavolá, tak volá Mamíí.
u nás frčela mamka a taťka (moji rodiče), dcera nám říká máma, táta.Ale postřehla i naše křestní jména, tak na nás volá i jménem a cítí se důležitě
Zatím to nějak neřešíme, ale časem ji vysvětlíme, že jsme prostě jen mamka a taťka, ale jak to bude formulovat, necháme na ni ![]()
U nás právě se říkalo vždycky „mami“ nebo „mamko“, i o ní mluvím jako o „mamce“. Nevím proč, ale mi to oslovení tak nějak divně zní. „Maminka“ je prostě hezčí, takové milejší. Jasně, že mi tak nebude říkat v pubertě, s tím počítám
Ve 4 letech jí to ještě nevadí a mě to vždycky potěší
Já jí taky říkám „Lilinko“
Taťkovi říká „taťko“, někdy „tati“, ale to málo kdy.
Ale tady v Čechách je třeba hodně rozšířená „máma“, což já jsem v životě neslyšela, dokud jsem se sem ve 22ti letech nepřistěhovala.
Příspěvek upraven 10.03.12 v 17:35
Malá mi říká „mami, maminko“, kluci (dospělí) „mutro, matko, matice“, ale s láskou
![]()
Mně to oslovení „maminko“ dokonce vydrželo i přes pubertu do dospělosti a oslovuju tak mamku dodneška
. Na veřejnosti je to sice trošku divný, ale neřeším, naučila mě to tak, mami i mamko jí vadilo. Našeho malýho ale nechám, ať si vybere…akorát jménem bych nerada.
Nas malej nam rika mami a tati..Ale zatim je malinkej,rok a pul..Kamaradka oslovovala rodice jmenem,ale to mi prijde divny.. ![]()
nemi píše:
u nás frčela mamka a taťka (moji rodiče), dcera nám říká máma, táta.Ale postřehla i naše křestní jména, tak na nás volá i jménem a cítí se důležitěZatím to nějak neřešíme, ale časem ji vysvětlíme, že jsme prostě jen mamka a taťka, ale jak to bude formulovat, necháme na ni
Ale s tím vysvětlováním opatrně, můj brácha prý někdy ve školce dostal hysterák, když se nějak ukázalo, že máma se jmenuje Ivana a ne Máma
.
Mě trochu vadí věta od malinka malou učím, že jsem maminka. Mám švagrovou, a ta říká svý matce maminečko. Pokud to tak není , už visí ve vzduchu, jestli se nezlobí atd. Nechala bych tomu volný průběh a nevynucovala nějaké oslovení.
Malý jsou necelé dva roky a řiká mi mamino… Asi bych nechtěla aby mi říkala jmenem ![]()
laducha píše:
Malá mi říká „mami, maminko“, kluci (dospělí) „mutro, matko, matice“, ale s láskou![]()
Tak mutra nemá chybu
![]()