Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak vyzrát na předsudky?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.6.10 12:42
Já bych neřekla předsudky, ale slušná neuróza. Neber to prosím ve zlém, navíc nejsem odborník, ale přijde mi, že by ti dobrý psycholog mohl pomoci. Však už jsi něco zvládla, půjde překonat i to ostatní 
Mmch tady na Emiminu jsou poradny - třeba by ti pomohla homeopatika, nebo jsou tu i psychologové 
koukni do modré lišty nahoře, klikni na poradny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.10 12:51
No, pokud to mas tak, ze te to nejak neomezuje v zivote (jako ze se to zhorsuje a zamotavas se do toho a z fronty uz jsi utekla, protoze se panika vystupnovala.. atd 
), ale pouze na to „myslis“, tak je to „jemnejsi“ forma uzkostne poruchy..
Horsi by bylo, kdyby se to vystupnovalo az do panicke uzkostne poruchy, kdy bys nebyla schopna sedet mezi tema lidma..
Jestli te to trapi, muzes si o tom promluvit s psychologem, jestli to to „jen“ prijde divne, tak te musim uklidnit, moje psycholozka mi treba rikala, ze timto trpi 3/4 Prahy, kazdej ma tu svoji problemovou partii, i kdyz to navenek neni videt
Ja napriklad - nejezdim metrem - klaustrofobie, nemam rada MHD - pocit, ze na me vsichni cumi, kamkoliv prijdu, tak musim zkouknout, kde je unikovy vychod, dvere, WC a pak uz jsem klidna 
Byly doby, kdy to bylo hodne spatne, ale ted uz to nejak zvladam a tomu, co nemam hoodne rada, se vyhybam, pokud to jde
Jo a kdyz se o me nemoci dozvedeli treba kamosi ze skoly, tak cuceli, protoze rikali, ze jsem prece hodne sebevedoma a klidna a rozhodna holka
Je to v nas
Příspěvek upraven 17.06.10 v 12:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.10 12:52
s tim zachodem to mam stejne, beztak vzdy poslu manzela at jde zjistit kde je zachod a pak teprv jdu ja.s tim ze mam pocit ze me porad nekdo sleduje to je stejnene jako ze me nekdo pronasleduje ale ze se porad kontroluju co kdyby me nekdo videl pak nesnasim telefonovani, nezname cisla vubec neberu.neohlasene navstevy nastesti nemivam, parkrat prisli kontrolovat topeni nebo tak tak to bylo neprijemne protoze tady nemam porad vypiglovane.a kdyby prisla navsteva tak taky nebudu chystat radeji se budu venivat u kafe a tycinek.taky jsem hodne sebevedomy a oprskly clovek ale tole jsou takove moje slabiny no nijak extra to neresim. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.10 13:04
ahoj, taky bych to tipla spíš na neurozu nebo nějaký typ sociální fobie, neboj, určitě tě nechci škatulkovat nebo tě nějak hanět, vůbec ne, jen tím chci říct, že to můžou být věci, se kterými by ti odborník - psycholog mohl dobře pomoct
určitě je takových lidí spousta a není ostuda se na odbornou pomoc obrátit, měla bys pak větší klid a víc si světa užívala, myslím
já sice takové problémy nemám, snad jen to, že mi vždycky lidi říkali jaké mám sebevědomí a já přitom tolik o spoustě věcí pochybovala (a pochbuju pořád, to je jasný 
), ale nějak s věkem - i když nejsem žádná stařena - se spousta věcí usadila, už tolik nenervuju, jsem víc nad věcí, taky mi k tomu asi pomohl partner, který mě vždycky podpoří a uklidní
tak přeju ať se s tím zdárně popereš, aby ses měla líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.10 13:13
Přesně tak, toto rozhodně nejsou „předsudky“, ale „nejistota a nízké sebevědomí“… a pokud Tě to opravdu hodně obtěžuje a komplikuje Ti to život, je na místě řešit to s odborníkem v psychologické poradně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.10 13:18
Anonymní, mě nějak chybí zásadní informace, jestli už máš děti nebo ne???
To, co popisuješ jsem měla naprosto přesně taky, vím, co myslíš, úplně živě si to vybavuji!
Zmizelo to všechno s mým dítětem… mám kluka VELMI hlučného, neposlušného, zlobivého, extrovertního, zvídavého…zaměstnává mě natolik, že jiné lidi nevidím, nevnímám. Teď nemám problém cestou přes nákupní centrum zpívat nahlas písničku, před výlohou tancovat a když jdu přes celou rstauraci na WC, tak ještě křičet na nespokojené dítě s tatínkem, že „se jdu jenom vyčůrat a hned jsem zase u nich“
I s tím pohoštěním nečekaných návštěv je to mnohem lepší, prostě co je dítě, tak doma vždycky NĚCO je…třeba jsem i návštěvě (o které jsem věděla, že oba zrovna drží dietu) nakrájela jablko-banám-mrkev
Anebo prostě narovinu řeknu, že jsem je nečekala, že je doma prd, jen kafe a čaj a že se nemůžou divit, když jsemna vesnici a s malým je složité jezdit nakupovat…
Takže jestli nemáš děti, tak bude líp, až budou a jestli už máš, tak můžu zapůjčit to moje, je to spolehlivé…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.10 13:55
Ahoj,
taky by mě zajímalo, jestli máš dítko(a), byla jsem tady docela stydlím, co se týče fronty apod, ale s dítkem se to opravdu změnilo, teď se někdy stydím za ně
Já mám zase problém ve frontě, že si pořád držím křečovitě kabelku, jako by každý chtěl okrást zrovna mě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.10 14:09
Podle mě to nejsou předsudky, ale forma sociální fobie, dá se to léčit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.10 14:17
Děkuji všem za odpovědi.
Mám 2 děti a manžela . O mě to snad kromě manžela nikdo neví, a nikdo by to do mě neřekl, protože vystupuju sebejistě /nepřehnaně/ a jinak nemám problém s ničím. Je pravdou, že před dětma to bylo krapet horší.
Já jsem 1× u psycholožky byla, ještě za svobodna a bezdětná, ale asi jsem kápla na nějakou „špatnou“ 
, paní mě ani nijak nechtěla vyslechnout, povídat si, rozebrat to, pořád koukala na hodinky 
a pak mi napsala recept na nějaké antidepresiva, nevzala jsem ani 1 pilulku, protože příbalový letáček mi přišel dost demprimující sám o sobě.
- Citovat
- Upravit
17.6.10 14:22
Zkus najít jiného psychologa - nebo možná by pomohla konstituční homeopatická léčba…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.10 15:26
To jsem nevedela ze psycholog muze psat prasky, mela jsem za to, ze jen psychiatr. Kazdopadne udajne chlap si v restauraci seda presne tak, aby mel prehled. Zachod resim taky, vetsinou ho nemuzu najit, obcas jsem vlezla i do kuchyne Rekla bych, ze je to o sebevedomi. Sice na lidi muzes pusobit vyrovnane, ale tve nitro znas jen ty. Pokud to je takhle, pak mas nizsi sebevedomi, coz ma hodne lidi, jen to nedaji znat. Osobne doporucuju kineziologii spis nez psychologa, nedovedu si predstavit, jak by ti mohl zvednout sebevedomi. Tvuj problem z neceho prameni, muze to byt z doby detstvi, ale na to sama neprijdes. Mam v Brne znamou, ktera mi hodne pomohla a nic na tom neni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.10 15:32
Alenko, chodím na SRT a kinezilogii, byla jsem zatím na 2 sezeních, tak uvidíme
- Citovat
- Upravit
17.6.10 15:43
Já myslím, že je to hodně slabounká neuroza z lidí, kterou bys dokázala zvládnout i sama.
Mě vadí davy venku při procházce a také prchám pryč.
Frontu kdekoli opravdu trpím, ale už s tím umím pracovat a mám své fígle jak se odreagovat.
Mě pomáhá dýchání a soustředění se na maličkosti.
Zkus vymyslet své pomocníky, které ti trochu toho nepříjemného strachu uberou.
Jinak upřímě - nezvaná návštěva a hledání záchodu nepovažuji vůbec za problém..Nechci to zlehčovat, ale to je jen spíš taková maličkost v životě ženy..
Ps. také pro ostatní vypadám seběvědomě a v práci dokonce všehoschopné organizovat a zařídit.. ale kdyby věděli jak někdy v místnostech trpím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
annonym2010
18.6.10 10:24
Uplne te chapu, taky to mam podobne, ale asi jeste horsi. Uplne nejhorsi je, ze nesnasim, kdyz mam sedet u stolu s lidma z prace a jist pred nima a mit s nima normalni konverzaci, a to i kdyz je znam. No, a porady v praci, to rudnu a trpim a bojim se, ze budu muset neco rict pred vsema tema lidma… A z nejakeho duvodu porad rudnu jak rak. Je to dost sileny.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
nevím, jak správně nazvat diskusi, tak snad to alespoň trochu vystihne slovo „předsudky“.
Máte to někdo také tak? Prostě jsem asi divná, ale mám problém s obyčejnými věcmi v životě…uvedu pár příkladů?
Přitom, když přijde návštěva ohlášená, uhostím je úplně v klidu, bez problémů…
Nejsem magor? Máte to někdo podobně
PS: 1 už jsem odbourala, přejít přes celé náměstí plné lidí
Kdo mě zná, říká, jaké mám sebevědomí, jak působím dobře, ale s některými věcmi si prostě neporadím. Vím, jsou to banálnosti…přitom jít např. na úřad něco vyřídit pro mne žádný problém, jinak jsem organizační typ, vše vyřídím, zařídím, mám vyřídilku, ale s těma „prkotinama“ si rady fakt nevím