Jak vzpomínáte na dětství?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Anonymní

3.12.18 20:42

načítám...

Jak vzpomínáte na dětství?

Téma o dávných kamarádkách mě přivedlo k této otázce. Jak vzpomínáte na svoje děství? Je to čistá radost, nebo naopak smutek a nostalgie? Já patřím do té druhé skupiny, když vzpomínám, je to spíš ve znamení toho, že si uvědomím, kolik lidí už není a jak spousta věcí skončila špatně. Tak by mě zajímalo, jak to mají jiní lidé :kytka: jestli to nevadí, tak anonym

Citovat
Upravit

Stránka: 1 2 3 4 Další

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Aspera

30321

4390

3.12.18 20:47

načítám...

Já vzpomínám na dětství moc ráda. Hlavně na to, že se mi rodiče věnovali, proti hromadě dnešních dětí. Ráda vzpomínám na babičku na zážitky s ní, i když ona už mezi námi není. Spíš se snažím vzpomínat na to pěkné co mě potkalo a i v tom co se moc nevyvedlo se dá často najít něco dobrého.

načítám...
Citovat
Zmínit

Bubla Bůčková

26747

14781

3.12.18 20:50

načítám...

Ráda vzpomínám na telecí léta na vysoké škole :srdce: dětství nic moc, dospívání taky ne :nevim:

načítám...
Citovat
Zmínit

reny14

3202

557

3.12.18 20:53

načítám...

Já měla nádherné dětství ve větší vesnici. Byla tam škola až do 8.tridy. Spousta kamarádek, milující rodiče. Měli jsme s bráchou volnost (80.leta). Vzpomínám s nostalgií a slzou v oku. Byla to neopakovatelná doba. Mám pocit, že moje děti tohle nikdy nezaziji (bydlíme ve velkém městě na sídlišti). A doba je prostě jiná.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

3.12.18 20:53

načítám...

Na své dětství vzpomínám hodně zle.Jako dítě jsem byla týraná psychicky i fyzicky,nějaký ten alkoholismus a domácí násilí,rozvod matky,druhá svatba s úplně stejným typem chlapa,x probrečených nocí,nulové soukromí na 12 metrech čtverečních se 2 sourozenci…bylo toho hodně,nechci to rozebírat.Ale jednou mi moje máma řekla,že každý rád vzpomíná na dětství,ona si vůbec neuvědomuje,co nám způsobila :zed:

Citovat
Upravit

axelina

3224

146

3.12.18 21:01

načítám...

@Anonymní píše:
Téma o dávných kamarádkách mě přivedlo k této otázce. Jak vzpomínáte na svoje děství? Je to čistá radost, nebo naopak smutek a nostalgie? Já patřím do té druhé skupiny, když vzpomínám, je to spíš ve znamení toho, že si uvědomím, kolik lidí už není a jak spousta věcí skončila špatně. Tak by mě zajímalo, jak to mají jiní lidé jestli to nevadí, tak anonym

Já vzpomínám ráda na prázdniny na chalupě s babičkou a dědou… naši se denně hádali..takže i když jsme cestovali a ja nevim co všechno jsme měli - dětství pro mě bylo smutné a depresivní období. Nedávno jsem otevřela své deníčky co jsem si po nocích psala. smutný. ale zas od 18 mám pěkný život a děkuji za něj

načítám...
Citovat
Zmínit

dedrichov

7355

4041

3.12.18 21:10

načítám...

Vzpomínám ráda, i jsem v té době ráda prožívala každý den. Co zrovna bylo, z toho jsem se těšila :mavam:

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

Vemas

6024

3.12.18 21:14

načítám...

Ja vzpominam strasne rada. Ac, narozdil od mych deti, jsme toho tolik nemeli, byli jsme dost skromni. Vzpominam strasne rada, jak jsem cele dny litala venku, vzpominam na tatu, ktery tu uz neni :srdce:
Vzpominam, ze jsem celou zimu bobovala, vzpominam, ze nasi chodili brzy z prace.
Ale nejvic vzpominam na tatinka :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

3.12.18 21:17

načítám...

Na dětství vzpomínám v dobrém jen do té doby, než se moji rodiče (pro mě naprosto nečekaně) rozvedli. Moje mamka měla tou dobou již několik let milence, se kterým otěhotněla a po rozvodu se za něj vdala. Po rozvodu jsem na vlastní přání zůstala s taťkou, ale zhruba po roce mne matka nátlakem přinutila se přestěhovat k ní - zhruba 200 km od zbytku rodiny. Z matčina nového partnera se nakonec vyklubal sobec a především silný alkoholik, který mě nepokrytě nenáviděl, takže jsem vyrůstala s pocitem, že jsem na obtíž a zdroj veškerých rodinných rozepří. Ještě dodám, že jsem byla devítileté naprosto bezproblémové dítě s výborným prospěchem. Dodnes mám v sobě zakořeněnou křivdu, se kterou se učím pracovat, protože zbavit se jí se mi už asi nepodaří.
Zároveň je mi jasné, že jsou na tom děti často mnohem hůř…fyzické týrání, sexuální zneužívání, zanedbání veškeré péče ze strany rodičů. Těch je mi neskutečně líto!

Citovat
Upravit

mrav

122527

29454

3.12.18 21:26

načítám...

Dětský svět je krásný a jednoduchý a proto bych se rád vrátil od každodenních povinností do dětských let. Mám dva bratry a s tím mladším jsme si hodně rozuměli. Teď se s ním taky stýkám, ale bydlí asi hodinu od nás a častěji jsem se starším, který pracuje ve stejném městě a bydlí kousek od nás. Tento dotaz mě ale zavádí k filozofické otázce: Je dětství i puberta?