Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky. Momentalne se nachazim v dost blbem psychickem stavu. A nevim jak z nej ven, ikdyz bych moc chtela. Z nejakeho duvodu me nic netesi, nic me nebavi a pripada mi, ze kolem sebe vidim vice negativa nez pozitiva.
Pred par tydny se svagrova rozhodla, ze se chce s brachou rozvest a od te doby je to mezi nimi jedno velke drama. Bydlim v Anglii tudiz je pro me o to horsi se vsechno jen doslychat a ze nemuzu nic delat (ikdyz bych nic neovlivnila i tak, ale jen ten pocit, ze jsem tak daleko a mimo vse). Ona byla jako ma sestra, ale po tom co se s brachou rozesla po skoro deseti letech stylem, ze hned druhy den se u nich doma vyspala s jednim nemoznym chlapem z teze vesnice, uz ji asi nebudu moct prijit nikdy na jmeno. Po tomhle kdyz jsem mluvila s brachou, nekde chlastal a rikal mi do telefonu, ze uz tady zitra asi nechce byt. Ze bez ni zit nebude a podobne veci. Na tu dalku mi bylo opravdu mizerne, kdyz jsem zase jednou poslouchala, ze se nekdo me blizky chce zabit. Pisu zase protoze to neni poprve. V zari mi to stejne delal muj otec. Ja v osmem mesici a on jelikoz ztratil praci i bydleni mi rikal do telefonu, ze ho takovy zivot nebavi a at to beru treba tak, ze se mu neco stalo. Na muj brek mi odpovedel tenkrat vypnutim telefonu. Nekdo mi rekne, ze jsem to delat nemusela nebo nemela, ale ja jsem citila, ze jedina moznost je, ho vzit sem do Anglie a pomoct mu. A tak jsem mu ze dne na den koupila letenky. Priletel, nasla jsem mu praci, odstehoval se, dala jsem mu penize do startu, ktere mi pak vratil…ale co se nestalo, v breznu ho vyhodili. Takze starosti zase nanovo co bude. Kdyz si konecne po mesici nasel praci, volal mi, jestli muze prijet jeste ten den k nam, protoze musi nastoupit hned dalsi den a prace je v nasem meste. Opet jsem citila tu zodpovednost. Kdybych tenkrat rekla z nejakeho duvodu ne, stejne by mu dosly brzy penize, praci by treba nenasel a zase bych se starala ja. Nejdriv jsem si myslela, ze tu bude 2-3 tydny. Ale nasel si bydleni v lokalite te prace, ktere bylo naprosto idealni, ale volne az pozdeji. Tudiz zustal u nas pres mesic. Tahle ddoba byla dost vycerpavajici. Ponorka z moji strany, ponorka pritele. Do toho je tata alkoholik, takze se mi tu parkrat opil a doslo i na vyhazovani z domu. Celkove jeho pobyt tady byl a je vycerpavajici jelikoz proc by se neco snazil zaridit sam, kdyz tu ma dceru, takze zarizuju uplne vsechno. Ma pocit, ze kdyz jsem na materske mam cas i naladu pro nej kazdy den neco zarizovat. Tresnicku tomu nasadil, kdyz po me chtel at mu na sebe vezmu pausal s telefonem a byl urazeny kdyz jsem rekla ze ne. Hodne jsem ho za ten mesic poznala a hodne se v nej zklamala, za to vsechno, co jsem pro nej udelala se mi tu svym zpusobem smal do obliceje, kdyz nerespektoval me „pravidla“ze u nas se pit nebude.
Do toho pritel uz pul roku slibuje, ze si bude hledat praci. Uz mel par nabidek, ale prosvihl je. Neustale pocitame penize, nemuzem si dovolit ani nikam zajet (na vylet mimo mesto aspon). Pritom uz davno jsme mohli mit o neco lepsi situaci. Neustale mu opakuju, ze musime vedet, kde v zari bude a jake bude mit smeny, abychom si uz ted zorganizovali hlidani maleho. Jestli bude muset do jesli, nebo ho bude hlidat nekdo jiny a hlavne kdo. Porad ma na vsechno hodne casu, porad slysim slovo zitra a pripadam si jako nejotravnejsi zenska na svete, kdyz se ho zeptam na nejake pokroky. Ja chci v zari taky do nove prace a potrebuju vedet jaky bude mit on vydelek, protoze pokud by byl vyssi, mohla bych hledat jen neco na polovicni uvazek a tak bychom nemuseli shanet a tolik dni hlidani. Proste vse se odviji od jeho prace, ale on to nejspis vubec nechape.
Tyhle veci mi dost ovlivnuji naladu za posledni tydny a tak jsem takova nijaka. Jsem vic ve stresu, vic unavena. S malym kdyz jsem tak vetsinou vidim spise to, jak je to ted unavne (rostou mu zuby a v noci se diky tomu moc nevyspim + pak vstava kolem pate ranni). Doma mi stoji prace ale ja jsem bud tak unavena, nebo nemam proste nejakou motivaci s tim pohnout. Sem tam mam svetle dny, kdy se probudim a gruntuju vsecko s radosti. Ale vetsinou je to tak, ze me nic nebavi. Dneska ma pritel volno a vcera kdyz jsem mu rikala vecer unavena, ze jeste musim umyt nadobi, rikal mi at si sednu a relaxuju, ze to rano udela. Rano vstanul s malym to jo, ale v deset me budil, ze si chce zdrimnout, nez pujde pryc, prisla jsem tady a bordel jak v tanku. Nadobi jeste vic. A tohle mi samozrejme na nalade neprida. Kdyz mu reknu, jestli by si vzal maleho sebou k mamce, podivi se… Ale ze teda jo, jen si musi jit zdrimnout. Taky bych si prala jeden den, kdy opravdu nebudu muset nic. Ale to ani nejde. Maly je na me zavisly. Kolikrat od pritele nic nesni a neusne, kdyz si h vezmu ja, neni problem. A me to neda ho nechat rvat, kdyz vim, ze ja to vyresim hned.
No dost jsem se rozepsala. Vim, ze kazdy ma sve starosti a tyhle jsou o proti jinym nic. Ale pripada mi, ze jsem momentalne v nejake pitome depresi a nevim, jak z ni ven. Co si mam rict, jak si to mam v te hlave srovnat, abych se zacla na vsechno divat jinak a zacla relaxovat jak rika muj pritel. Mozna si vsechno moc beru, vsechno beru osobne…ale takova teda asi jsem a ptam se vas jak na to, abych takova nebyla!? Dekuji za precteni, rady a omlouvam se za roman :/
Já si teda osobně myslím, že změna by měla přjít hlavně ze strany přítele, z toho co tu píšeš mam pocit, že je to pořádnej lenoch, to potom člověku leze na mozek, když má doma místo jednoho normálního dítěte, ještě jedno přerostlý dítě ( v tvym případě dokonce dvě)…něco podobnýho jsme řešili s přítelem doma a je to v takovym stadiu, že on se konečně začal snažit, ale já už jsem se od něj oddálila a nevim, jak se znova přiblížit, tak na to pozor a zkuste to řešit dřív, než k tomu dojde i u vás ![]()
@mařenkaa Ja uz prave to urcite oddaleni vnimam v tom, ze nemam vubec chut na sex ci vubec nejake neznosti s nim. Mam rada zodpovedne chlapy a tim, ze neni schopny konecne pohnout s tou praci, tak me to stve a vlastne od nejak jakoby odrazuje. Protoze na nej nejsem v tomhle hrda. Tudiz u me ubyva na pritazlivosti nebo jak to rict. ![]()
Muzu se zeptat, z ceho teda zijete? Ty jsi doma (to je jasne a pochopitelne) a pritel taky?
Nevim, asi bych ztratila nervy davno a proste ho do nejake prace vykopala i nasilim ![]()
jinak s tim tatou te lituju, on te asi vazne spis zneuziva (i kdyz mozna si to ani neuvedomuje), ale vim, ze s takhle blizkyma lidma to neni jednoduche, clovek nema na to vyhodit nekoho na ulici.
no drz se a snaz se ty chlapy kolem sebe trochu „vycvicit“, i kdyby to mely byt drsnejsi metody.
Ja si az ted vsimla, ze jsem to napsala spatne. Pritel praci ma. Ale uz pul roku z ni chce odejit, porad posloucham, jak ho to tam stve, jak se vedeni chova a jake tam jsou podminky ( a ze jsou blbe) ale skutek utek. Pul roku zpatky k tomu mel jeste mensi brigadu, ktera nam ale dohromady s jeho vydelkem perfektne stacila. Nebylo to moc ale akorat. Pak o tu brigadu prisel a domluva byla, ze si bude muset najit jinou praci, lepe placenou. A uz si ji hleda prave pul roku. Teprve tedka nekdy si dodelal zivotopis… Sama jsem mu nasla nabidky prace ale ani nevim jestli na ne odepsal nebo ne. Vi jak je dulezite abychom vedeli, kde v tom zari bude, ale nic s tim nedela. Porad ma cas. Uz mel nabidku delat v bance v nasi lokalite. Lepe placenou a tim ze je blizko by ani nedal tolik za dopravu jako dava ted. Ale promarnil to zase. Uplne bezduvodne. Svou lenosti si jeden den sednout, sepsat zivotopis a zacit ho rozesilat. To je tak tezke? :/
No, mám pocit že lidé okolo Tebe zneužívají tvé dobroty, tvé povahy, která Ti nedovolí poslat je někam. Je jasný, že toho máš plný kecky, ono stačí, že člověk musí řešit své problémy a svůj život a když se do toho přidají ještě ostatní se svými problémy a čekají od Tebe pomoc, je to náročné.
Vím, že je těžké odmítnout pomoc někomu blízkému, ale nic jiného Ti nezbude, pokud si chceš zachovat zdravý rozum. Prostě musíš dát lidem okolo jasně znát, že existují taky nějaké hranice
@Wink tak sedím a přemýšlím, co Ti na tohle napsat
… přítel je pěkný lenoch, nesnáším chlapy, co jim každý den musíš opakovat, že je rozbitý odpad v koupelně a za půl roku zjistíš, že bez zájmu s tím nic neudělal
Možná se zastavil v určitém stádiu života a nechce se posunout nikam dál, tohle mu stačí, do práce, domů, nějak bylo a nějak bude. Zeptala bych se ho, co chce ještě Tobě a dítěti v životě nabídnout, jestli chce takovým způsobem dožít, nebo se namotivuje, vzepře a pokusí se své rodině vytvořit lepší podmínky. Zkuste si v klidu, až bude příznivá chvíle promluvit a dát si nějaké cíle, že on si najde práci, potom Ty a pojedete třeba na dovolenou, nebo si něco pořídíte
Dostala ses do šílené situace, s tátou je to těžké, člověk nemá sílu, vykašlat se na člověka tak blízkého, ale máš právo na vlastní život a Tvůj dům, Tvá pravidla, řekla bych pokud nepřestaneš pít, nemůžeš zůstat, jedna šance, dvě a potřetí odejdi, něco za něco, ale vím, že už ses určitě o to pokoušela různými způsoby, není to jednoduché
Držím pěsti, ať se nezblázníš ![]()
@Jemys Je to hodne tezke rict ne. Mela jsem naivni predstavu, ze jakmile mu pomuzu (loni), podam mu pomocnou ruku, pomuzu s bydlenim a praci, uz se bude starat sam. Omyl. Ted jsem opravdu. Stastna, ze se uz odstehoval, ale ja verim, ze tim to nekonci. Bydli od nas jen pet zastavek, z cehoz nejsem vubec nadsena. A rikam si, jak se mam obrnit, kdyby nastala podobna situace znovu v budoucnu. Abych se naucila na nektere veci rikat ne. Protoze me to vysiluje a jeste poradne nevidim nejaky vdek. Ted jsem silna, rikam si, ze priste ho tu uz nevezmu apod ale bojim se, ze jakmile nastane podobna situace, zase polevim protoze " nebudu mit na vybranou"…je tezke najit tu hranici kdy si clovek rekne dost i u sve rodiny.
@Radanka25 Ja uz to na pritele zkousela vsemozne. Nastvanosti, smutkem…vysvetlovanim. Rikala jsem mu, ze tu prepocitavame kazdou korunu, pritom uz jsme davno mohli mit lepsi podminky. Rikala jsem mu jak je to pro me stresujici byt porad doma. Pro nej je to ok, jak rikas je v praci a o volnu domu a staci mu to jako relax. Ale ja trcim doma s malym kdyz je v praci i kdyz je doma. Pro me to neni zadna zmena a tak moc bych si prala kdybychom o jeho volnu aspon jeli na vylet nebo nekam do muzea. Rikala jsem mu to, ze bych mozna nebyla tak ve stresu kdybych porad jen nesedela doma. Chtela bych tu materskou nejak prozit ne prezivat, kdyz kazdy den je pro me stejny. Jenze my na ty vylety ted nemame. A proc na to nemame? Protoze si neni schopny najit lepsi praci. A ze na lepsi ma! Tady je to s nabidkami jine nez v Cr. Prace je tu dost a on ma hodne moznosti. A neni to o tom, ze pro me je to jednoduche mu jen rikat ze si ma neco hledat a ze je neschopny a ja si u toho valim sunky. Vytiskla jsem si letacky s nabidkou na hlidani deti v jeho volnu a roznasim je kazdy den po okoli. Je to jen za malo penez, ale lepsi neco nez nic. Vic ale ja ted delat nemuzu. Brigadu si najit taky nemuzu nejakou na polovicni uvazek protoze by chteli smlouvu a ja zadnou podepsat nemuzu jelikoz jsem porad pod smlouvou sveho zamestnavatele, ke kteremu se mam i v zari vracet.
S tatou je to typicke „Podas prst a vezmou ti celou ruku“. Chce po me zaridit i veci, co si muze zjistit a vyridit sam. S tim jeho pitim… Jeden den jsem mu promluvila do duse, normalne slusne jsem mu vysvetlila, proc nechci, aby mi tady pil, ze na to mam blbe vzpominky z detstvi a on jaksi asi neunesl muj nazor a musel se kvuli tomu opit jeste vic. Kdyz si sel pro dalsi chlast a ja ho zastavila a snazila se mu opet neco vysvetlit a rozmluvit mu to, da se rict ze se mi vysmal, obesel si me, prohodil neco co jsem si prebrala jakoze o mou pomoc nestoji a odchazel. V ten moment jsem mu rekla ze tu teda spi naposled. Druhy den mi suse napsal sms at se rozmyslime jestli u nas jeste muze zustat do te doby nez se muze prestehovat do onoho bytu kdyz nebude pit. Souhlasila jsem. Dalsi den po me potreboval pujcit penize na cesty do prace (to si pri nakupech chlastu moc neuvedomoval, ze nebude mit za co jezdit) a po zbytek pobytu si stejne vzdycky po praci musel skocit na jedno nebo na dve. Posledni den pred stehovanim mel vic nez dve a to si pak clovek pripada, ze se mu ten dotycny akorat smeje do xichtu a nemuzes nic… ![]()
Tak kdyz jsem se ho ted zeptala, jestli mi ukaze na jake prace uz odpovedel, rekl mi, ze jen na jednu. Pritom kdyz jsem po nem chtela, aby mi nechal doma laptop a nebral si ho na nocni, rikal mi, ze ne, ze se ve volnych chvilich bude divat po praci. Tak jsem chtela videt aspon tu jednu a kdyz se po ni dival tak tam pry uz neni ta nabidka na kterou odepsal. No nevim…prej ze dneska se po necem podiva. Tak jsem zase zvedava. ![]()
@Wink Jestli máš možnost, vypadni s děckem na chvíli někam pryč, vypni mobil a nech všechny, ať se o sebe starají sami
@Wink acho jo, tak to nemáš vážně jednoduché
Zdá se, že Ty se můžeš na hlavu postavit a přítel si jede pořád to svoje, jen nechápu, proč nechce si najít jiné zaměstnání, když má možnosti a může to zlepšít vaši situaci, jakože by tam měl víc práce… tohle vážně nechápu
tak já bych udělala následující, zaměřila bych se víc na sebe, jestli bereš mateřskou, nebo Ti přítel přispívá na domácnost, dávala bych si nějaké penízky bokem pro sebe, i z Tvé brigády, po tátovi bych chtěla taky přispět, aspoň malinko a jak to udělat… ušetřila bych např. na jídle, žádné řízky, ale špenát atd. potom si za ušetřené penízky můžeš s dítětem zajít třeba do cukrárny, nebo do ZOO, aspoň 1× týdně, ať vypadneš z baráku. Nikdo Ti nejspíš nepomůže, ani přítel, ani táta, myslí jenom na sebe, je jim jedno, že si děláš starosti, jak vyjdete s penězma, co bude v budoucnu a oni jsou v pohodě, takhle to dlouho nevydržíš… s tím, jak jsi pořád doma Tě chápu, já mám týden před porodem a už půl roku jsem doma, každý den to samé, úklid, vaření, praní, nádobí atd. partner chodí do práce, mám pocit, že se má fajn a že já jsem jen zavřená doma… ![]()