Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jaké jsou vaše snachy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
21.8.15 12:32
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.8.15 12:40
Jsem snacha. Snachu zatím nemám, ale čeká mě to. Máme tři syny.
Tohle chování nechapu jako člověk. Je to hrozné. Nikdy bych se takhle chovat nedokazala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.15 12:44
Ja se bojim, jaka budu tchyne a jakou budu mit snachu:)) moje tchyne je normalni, nekdy super nekdy bourka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.8.15 13:01
Moc mě těší příspěvky kde píšete že máte dobrou tchyni a že vycházíte - je to zásluha i vás
- Citovat
- Upravit
21.8.15 13:09
Mamka je sice jen jedna, ale moje tchyne ji slape na paty. Kolikrat s ni resim veci, ktere s mamkou resit nedokazu. Moje tchyne me i obejme nebo mi da pusu na tvar jako vyraz, ze me ma rada. Doufam, ze jednou budu taky takova.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.15 13:10
Ja mám hodnou skoro tchyni. Ale 1. tchýně moji mámy to byl zázrak. Moji mámu před svatbou pomluvila, ze si ho bere kvůli penězům (měl starou škodovku a svatbu si zajistil propichnutym kondomem). Na svatbu nesla, mě viděla prvně asi v půli roce. Cele detstvi mi dávala najevo, ze jsem příčinou neštěstí jejího syna ze se musel ženit). Ale protože jsem byla 1. vnouce, dostávala jsem vždy nejvíc dárků. Vždy s poučením, ze ona je nejlepší, protože mi nejvíc kupuje. Narozdíl od druhé babičky, která nas měla skutečně rada, ale nekupovala si nás (mě a segru). Ja dodnes dávám přednost obyčejným darkum, který nejak vyjadrujou, ze si druhý vsima, co mám rada a co potěší. A babu jagu (jak jsem ji prekrtila v dospělosti) jsem viděla naposledy v 17, kdy na mě šílené řvala uprostřed města, ze muzu za rozvod svých rodičů. Tím jsem ji odstrihla ze života. Umřela celkem osamělá, jen jedna sestřenice za ní chodila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.15 13:21
Jsem také tcnyně, starší syn je rozvedený, takže tam jsem extchyně. To ale vůbec není poznat.Se snachou jsem měla a mám krásný vztah. I teď, co se podruhé vdala, se stýkáme. Nezapomínáme na narozeniny, vánoce. Má teď malou holčičku, ta mě také říká babi.Jsem babička jejích bratrů, tak jsem i její. Mladší syn žije s přítelkyní, bydlí 400km daleko, tak se tak často nevidáme. Děti zatím nemají. Takže ani nevím, jaký máme vztah 
.A zeť, tak tam je to taky OK. Aspoň tak to říká dceřin manžel. Nikdy jsem se mladým do života nepletla, tak to dělala také moje tchyně a za to jsem jí byla vždycky vděčná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
21.8.15 14:10
@Anonymní píše:
Tak jsem narazila na tuhle diskusi - jsem tchyně, bohužel. Jsem tchyně již 140 let - ze začátku asi tak 5 let bylo vše krásné a zalité sluníčkem. Mám jen jednoho syna a dokonce svatba byla u nás - vycházely jsme spolu výborně. Potom se narodil druhý vnouček a již nepotřebovala tak často hlídat, starší chodil do školy a stejně už nemohl být tak často u nás a mladšího nepotřebovala z počátku hlídat, protože starší stejně musel být doma kvůli škole. Asi se něco změnilo i na jejich vztahu a už to nebyl její miláček, ale když dojeli nadávala na něj - nevím jestli oprávněně nebo ne, nejsem od toho abych to řešila. Ale její nadávání mě velice vadilo a řekla jsem to. Nějak pozvolna se vztah kazil. Nyní přijedou jen když něco potřebují - hlavně peníze - na to jsem dobrá - půjčí si, ale s vracením nespěchají - vždy jsem je musela upomínat. Dávám jim celkem nákladné dárky, když se u nich v domácnosti rozhlédnete pomalu každá druhá věc je od nás - zrovna tak oblečení pro děti. Ale to jim dávám, protože asi chci, ale jsem toho názoru že když si půjčí, mají vrátit i kdybych jim to třeba hned dala, ale mají vrátit. Teď už je jejich dluh víc jak rok a je ticho po pěšině. Tak jsem se ozvala zase jsem ta nejhorší - dokonce mi řekla že jí jsem nepůjčila, že ona výplatu dostávala, že on přišel o práci a potřeboval - řekla jsem že nemá pravdu - půjčila jsem oběma a nevím od kdy rozděluje peníze na její a jeho. Je mi to líto - ale jsem zařazena do role babičky druhé kategorie - ale má dva syny a pochopí to později. Tak už jsem si řekla konec - už nedávám tolik dárků, nezměnila jsem se, jen jsem konečně začala dělat to co se líbí mě a ne druhým. Už nechci podlízat a sloužit a ještě být špatná.
Jsem taky tchýně a snacha je jako má dcera a už to tak zůstane navždy, i kdyby se rozešli, to už vím teď.
A teď k tvému příspěvku. Pokud snacha před tebou na syna nadává, tak ji zastav a tím to utneš. Asi se to blbě poslouchá, ale je to jen z jedné strany a když se budeš ptát kluka, jak to vlastně je, už budeš do jejich problémů zainteresována a to není dobře. Ať si to mladí vyřídí sami. Taky občas vidím, že jsou pohádaní, ale neptám se a snažím se tím nezbývat. Je to jejich věc. Že jim půjčuješ peníze, dáváš nákladné dary… To je tvé rozhodnutí. Nákladné dary budou, jen když budou hodní? Když to chceš něčím podmiňovat, tak jim nic nedávej. Buď ti to dělá radost a nebo očekáváš vděk? Rozmysli si, co vlastně chceš. Vděk a úcta buď jsou a nebo nejsou, to se nedá na nikom vynutit. A někdo to třeba neumí dát najevo i když to třeba cítí. Je lépe neočekávat nic a pak být mile překvapený, než mnoho a pak být vzteklý a smutný, že se moje očekávání nesplnilo. A pokud by mi rodina mého dítěte dlužila peníze, tak bez ohledu na to, jaké mám s kým vztahy, bych to řešila se svým dítětem. Babička druhé kategorie? Tak třeba třicáté, však je to jedno. Život máme jen jeden. Utrať si peníze pro sebe, jeď třeba do Himalájí nebo na Bali. Ženských samotných v důchodovém věku jezdí spousta. Však někam zapadneš. Kolik toho času nám zbývá? Mladí mají ještě život před sebou, tak ať si svoje problémy řeší sami. Naše generace tím musela projít taky. 
- Citovat
- Upravit
21.8.15 14:13
@Ondrášovka.N píše:
Konecne taky nekdo nadava na snachy.
pleteš se, nenadávám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.15 14:16
@mojmira píše:
pleteš se, nenadávám
Ja myslela ozivovatelku diskuse
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.15 14:18
@Ondrášovka.N píše:
Ja myslela ozivovatelku diskuse
fajn, dobrý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Tak jsem narazila na tuhle diskusi - jsem tchyně, bohužel. Jsem tchyně již 140 let - ze začátku asi tak 5 let bylo vše krásné a zalité sluníčkem. Mám jen jednoho syna a dokonce svatba byla u nás - vycházely jsme spolu výborně. Potom se narodil druhý vnouček a již nepotřebovala tak často hlídat, starší chodil do školy a stejně už nemohl být tak často u nás a mladšího nepotřebovala z počátku hlídat, protože starší stejně musel být doma kvůli škole. Asi se něco změnilo i na jejich vztahu a už to nebyl její miláček, ale když dojeli nadávala na něj - nevím jestli oprávněně nebo ne, nejsem od toho abych to řešila. Ale její nadávání mě velice vadilo a řekla jsem to. Nějak pozvolna se vztah kazil. Nyní přijedou jen když něco potřebují - hlavně peníze - na to jsem dobrá - půjčí si, ale s vracením nespěchají - vždy jsem je musela upomínat. Dávám jim celkem nákladné dárky, když se u nich v domácnosti rozhlédnete pomalu každá druhá věc je od nás - zrovna tak oblečení pro děti. Ale to jim dávám, protože asi chci, ale jsem toho názoru že když si půjčí, mají vrátit i kdybych jim to třeba hned dala, ale mají vrátit. Teď už je jejich dluh víc jak rok a je ticho po pěšině. Tak jsem se ozvala zase jsem ta nejhorší - dokonce mi řekla že jí jsem nepůjčila, že ona výplatu dostávala, že on přišel o práci a potřeboval - řekla jsem že nemá pravdu - půjčila jsem oběma a nevím od kdy rozděluje peníze na její a jeho. Je mi to líto - ale jsem zařazena do role babičky druhé kategorie - ale má dva syny a pochopí to později. Tak už jsem si řekla konec - už nedávám tolik dárků, nezměnila jsem se, jen jsem konečně začala dělat to co se líbí mě a ne druhým. Už nechci podlízat a sloužit a ještě být špatná.