Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ondrášovka.N teď jsem to asi přehlédla, ty kopeš za koho? tchyně nebo snacha? ![]()
@mojmira píše:
@Ondrášovka.N teď jsem to asi přehlédla, ty kopeš za koho? tchyně nebo snacha?
Ja jsem snacha ktera nema rada vecne nadavani na tchyne.
@Ondrášovka.N píše:
Ja jsem snacha ktera nema rada vecne nadavani na tchyne.
to tě lituji, že máš takovou tchyni.My si se snachou zašly na kafe, poklábosily. Teď jsme se dlouho neviděly, nešlo to. Když tak si aspoň zavoláme.
@mojmira píše:
to tě lituji, že máš takovou tchyni.My si se snachou zašly na kafe, poklábosily. Teď jsme se dlouho neviděly, nešlo to. Když tak si aspoň zavoláme.
Praveze ja mam uzasnou tchyni. Obe mame sve mouchy ale mame se rady. Ted s ni budu cely tyden
@Ondrášovka.N píše:
Praveze ja mam uzasnou tchyni. Obe mame sve mouchy ale mame se rady. Ted s ni budu cely tyden
promiň, špatně jsem to pochopila.To víš, to je ta moje hlava
,několik otřesů mozku se musí někde projevit. Přeji příjemný týden ![]()
@Anonymní píše:
Tak jsem narazila na tuhle diskusi - jsem tchyně, bohužel. Jsem tchyně již 140 let - ze začátku asi tak 5 let bylo vše krásné a zalité sluníčkem. Mám jen jednoho syna a dokonce svatba byla u nás - vycházely jsme spolu výborně. Potom se narodil druhý vnouček a již nepotřebovala tak často hlídat, starší chodil do školy a stejně už nemohl být tak často u nás a mladšího nepotřebovala z počátku hlídat, protože starší stejně musel být doma kvůli škole. Asi se něco změnilo i na jejich vztahu a už to nebyl její miláček, ale když dojeli nadávala na něj - nevím jestli oprávněně nebo ne, nejsem od toho abych to řešila. Ale její nadávání mě velice vadilo a řekla jsem to. Nějak pozvolna se vztah kazil. Nyní přijedou jen když něco potřebují - hlavně peníze - na to jsem dobrá - půjčí si, ale s vracením nespěchají - vždy jsem je musela upomínat. Dávám jim celkem nákladné dárky, když se u nich v domácnosti rozhlédnete pomalu každá druhá věc je od nás - zrovna tak oblečení pro děti. Ale to jim dávám, protože asi chci, ale jsem toho názoru že když si půjčí, mají vrátit i kdybych jim to třeba hned dala, ale mají vrátit. Teď už je jejich dluh víc jak rok a je ticho po pěšině. Tak jsem se ozvala zase jsem ta nejhorší - dokonce mi řekla že jí jsem nepůjčila, že ona výplatu dostávala, že on přišel o práci a potřeboval - řekla jsem že nemá pravdu - půjčila jsem oběma a nevím od kdy rozděluje peníze na její a jeho. Je mi to líto - ale jsem zařazena do role babičky druhé kategorie - ale má dva syny a pochopí to později. Tak už jsem si řekla konec - už nedávám tolik dárků, nezměnila jsem se, jen jsem konečně začala dělat to co se líbí mě a ne druhým. Už nechci podlízat a sloužit a ještě být špatná.
Určitě, pokud nesplácí, tak se ozvat. A kdyby to náhodou dopadlo tak, že nevrátí, tak už příště nepůjčovat. Rodina mladých se musí naučit hospodařit sama. Ale je jasné, že člověk nemůže čekat nějaký vděk. Nemá cenu se kvůli tomu trápit.
Zakladatelko, vůbec nechápu, oč tu běží? Jak spokojeny? Copak snacha je někdo k posuzování? Je to žena, která má „svoji“ roli a já také. Dvě ženy, které se buď respektují nebo ne. Náš „vztah“ jsme si ujasnily na začátku a dnes, kdy už je máma, je to ještě lepší. Nic vynuceného, ale obě se rády vidíme, voláme a radíme si navzájem. Když se náhodou něco vyskytlo, prostě se zeptáme „Jak to myslíš?“ a je klid.
Nejsem kontrolor čistoty ani neřeším výchovu vnučky, jaxi mi do toho nic není a naopak. ![]()
Máme i jiné společné zájmy, takže…pohoda! ![]()