Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
A nemáte náhodou tip, kde jí sehnat pěkného, minimálně 180 cm vysokého, bohatého, perspektivního, inteligentního, nekuřáka, který ji bude hýčkat, rozmazlovat, tahat po zábavách a výletech???
Tak tohle mně tedy pobavilo
možná by měla sestra spadnout na zem, ženská po třicítce, co nedokázala nic, žije u rodičů a chtěla by pěkného, vysokého, urostlého, bohatého, chytrého chůapa, co ji bude rozmazlovat, brát na dovolené víc než 1×ročně
tak já bych věděla jak na to, ať zkusí napsat Ježíškovi nebo možná Santa Clausovi, ať má ten dotyčná konto v dolarech. Nebo ještě lepšíby bylo, kdybyste jí otevřeli oči, přestali okolo ní chodit po špičkách a přestali jí rozmazlovat a utvrzovat v tom, že je paní dokonalá, ať slečna, spíče rozvedená paní, spadne na zem mezi smrtelníky, možná s ní pak bude rozumnější řeč. A ty si nenech hanět manžela, jakmile začne, okamžitě jí uzemni, ona nemá právo hodnotit něčího manžela natož kritizovat. A život, co ty žiješ, tak ten žiju taky a je to krásný šťastný život, narozdíl od života tvé sestry.
Sestra musí dozrát.
A pochybuju, že jí v tom můžeš nějak pomoct.
Jinak my jsme spolu podobně dlouho a je to čím dál lepší, přes veškerý stereotyp a starosti.
Nikdy nikomu nevidíš do vztahu, a do duše uř vůbec ne. Ty si myslíš, že ona se nudila. Může to být pravda, a může za tím být něco víc. Jakože její nároky a jak ty žiješ a tak. ![]()
Akorát takhle - asi bych si na „léto“ nebo na podobnou dobu neurčitou domů nenastěhovala někoho, kdo mi lezl na nervy. respektive já jsem tak posedlá svým klidem. Byť by to byli sourzenci, o tchánovcích ani nemluvě (a to mám skvělou tchýni!!!)
A pokud je to tak, jak naznačuješ, t. j. machánek, který neví co chce, toho nevychováš tím, že na něj budeš brát ohledy. Asi by mi bylo těžko to říct na férovku - tak bych sep ředtím třeba zlupala, abych tu sílu našla. Ale udělala bych to. A bez následných omluv, že jsem asi přebrala a tak…
Nějak mi přijde, že jí to přeješ. Sama se podáváš do role té správné osoby, co má funkční rodinu a fajn muže a vše je idylické přes občasné obláčky (co mají všichni, jak sama rychle podotýkáš) a jak ta tvoje hloupá sestra je hloupá, že si štestí odkopla a bla bla bla… Teda mít takovou ségru, co se ani nesnaží vcítit do toho, že jsem učinila nějaké rozhodnutí (byť z pohledu mnohých bláhové) a jen si na mě honí ego a vyzdvihuje se, to teda nic moc.
Nechápu také, jak s takovou jistotou dokážeš popsat cizí vztah a co v něm nefungovalo. Do vztahů jiných nevidíš a bagatelizovat problémy druhých, to umí každej. Nežila jsi s ním, nevíš, co tvoje ségra cítila. Chtělo by to trochu pokory. Popsat ji jako nenažranou blbku a jeko jako anděla určitě jde, ale jak moc je to nestranné a pravdivé… Nikdy do cizího vztahu nevidíš.
Tohle celé vypovídá spíš o tobě, jak jí vlastně smůlu přeješ a raduješ se, že má blbý období. Ona má možná jinou povahu a tak má plný právo vycouvat, když jí vztah už přijde nudnej a ví, že by šel do kytek tak jako tak a zatím v tom nefigurují děti.
@Tereza Ahoj, jsi hodná, že se snažíš být chápavá a pomoct jí, ale mě už to přijde, že by si spíš ona potřebovala udělat „pořádek v hlavě“… Proč chce a musí mít vše dokonalé? Co za to může partnerovi nabídnout? Je sama dokonalá? Je to reálné, být dokonalá a mít dokonalý život? Co chce od budoucnosti? Váží si sama sebe? Vážila by si sama sebe, kdyby dokonalá nebyla? Nemá trochu problém s přijetím sama sebe a druhých?
Možná jsem mimo, ale toto mě napadá a myslím, že by jí pomohlo si promluvit s odborníkem. Říká ti něco Gestalt psychoterapie? To můžu jen doporučit. Odkud jste?
No, přeju hodně štěstí a hlavne si nenech ovlivňovat svůj vlastní život… Pomoct můžeš, pokud ti to dovolí a chce…
Jinak mě je 27 let a naprosto tě chápu, život není jen party a neznamená to, že člověk nemůže být šťastný. Píšeš moc hezky o partnerovi, rodině a o tom, jak to máte. Myslím, že je to super!;-)
Asi se ti nebude líbit, co napíšu, ale dokud se o ní bude pořád někdo starat, nespadne z výšin ideálů na zem a nedozraje
Musí se o sebe začít starat sama, po svém, ve svém. Osobně bych jí řekla, že nejsem azylák a ať si hned najde své bydlení. Je to tvrdé, vím, ale jinak jí nepomůžeš a sama si zaděláváš na potíže ve své vlastní rodině ![]()
Vztah po 12 letech může být krásný a láskyplný (jako u nás
)nebo taky prázdný a nudný…
je to podle mě o tom, jak moc se k sobě lidi hodí a jak moc doopravdy chtějí být spolu… fáze ve vztahu jsou různé, ale ani já, ani snad manžel, jsme za těch 12 let nepochybovali, že k sobě patříme a že až to vychytáme, tak budeme ten nejúžasnější pár na světě
to nás hnalo na tom vztahu pracovat, odpouštět chyby i fakt velký seky
pro sestru očividně její muž nebyl úplně to pravé, co chtěla a nebyla co k čemu, aby si to přiznala a odešla dřív
ona i on bohužel ztratili strašně moc let…
sestru bych nechala být… nevyčítala bych jí, že opustila hodného chlapa… chápu, že nechce být ve vztahu, kde ji chlap vnitřně nezajímá a nebaví(ten pravý se bohužel nepozná podle toho, že postaví barák, má mě rád a chce se mnou děti…), akorát se teda mohla rozhoupat dřív
![]()
jinak to že hodnotí a kritizuje váš vztah si neber osobně, myslím, že tím nic konkrétního nemyslí… jen tím sděluje, jakého chlapa s jakými vlastnostmi, vnitřně chce
Vztah je jako květinka. Když nezaléváme, nehnojíme, nepřesazujeme… Manželství je makačka, kdy na sobě pracujeme, abychom se oba a nyní i děti cítili dobře. Sestru bych raději co nejdřív odstěhovala. Lidé jsou zvyklí o někom se vyjadřovat nepěkně. Je to současný trend. To je VELMI nebezpečné. Poškozuje to (zasévání nedůvěry mezi dva, kteří vytváří zázemí svým dětem) a hlavně i děti jsou svědkem toho, kdy se o jejich tátovi teta zmiňuje škaredě. I kdyby to neslyšely, vnímají to. Určitě bych sestře řekla, že pokud chce se vídat, tak mluvit jen pěkné věci o komkoli o čemkoli. Svým zpusobem parazituje na fungujících vztazích zakladatelky. Každý ví o svých věcech, které by mohly být lepší, na tom se pracuje a výtky vedou ke zbytečnému rozladění. Opravdu na negace k nejbližším POZOR!
@elišška no v něčem s tebou taky souhlasím! Byť jsi to vzala z opačného konce, než já
Jen mi ale přijde, jak jdi psala a tím „souděním“ druhého a neznalostí situace - nedělá snad její sestra jí samotné totéž??
Příspěvek upraven 25.07.12 v 12:46
Ať to bylo jak to bylo-nikdo nevíme proč se skutečně rozešli, tak ano, po 10letém vztahu je to „nuda“. Prostě to počáteční nadšení už je jiný nadšení, na výlety není tolik času, peněz s dětma ubývá, problémy přibývají, práce na domě to je nápor i na psychiku. Je to o toleranci a o tom se umět usadit, žít tak nějak rodinný život. Určitě jsou i rodiny, kde žijí divoce i ve vyšším věku-diskotéky, výlety… Každopádně ve většině rodin je takový ten stereotyp. Mám ho doma taky-občas by jsem nejradši utekla od všeho, ale na druhou stranu vím, že jiný život by jsem žít už nechtěla.
Sestra se asi ještě nedokázala usadit a ve svých letech bude těžko hledat chlapa, který nebude rozvedený a bude bez dětí. Myslím, že chlapy z reklam už jsou definitivně zadaní. Asi holka přebrala.
A to je přesně ono, lidé o sobě vzájemně nepekně smýšlejí a mluví a pokud nedojde k uvědomění si jiné cesty, kdy si budu chtít komunikaci vést jinak, jak to udělat lépe, aby se i druhý cítil dobře, lze napadnout zakladatelkou za to samé, že o sestře napsala negativní informace.
@elišška
Možná jsem to napsala blbě, ale není to tak, že bych sestře přála její smůlu. Je to má sestra, miluji jí, nikdy bych jí nechtěla ublížit. Kvůli ní jsem několik let řešila, jestli si mám pořídit druhé dítě, abych jí neranila, že ona je starší a ještě žádné nemá. Teď řeším to samé. Svou sestru znám. Vše, co jsem tady napsala o jejich vztahu, mi řekla ona. Není to z mé hlavy. Neopovážila bych se jí soudit, pokud bych nevěděla, co za jejím odchodem bylo. Říká mi úplně všechno, protože jsem v rodině jediná, kdo ji vyslechne, kdo ji nesoudí. Já jsem jediná (i přesto, že v okolí máme další 3 sestry), kdo se jí ujal a po odchodu od manžela půl roku bydlela u nás doma. Já ji podporovala, já jí nastavila rameno, když se potřebovala vyplakat. Bolí mě, že se trápí a nemohu se s tím nikomu svěřit, proto jsem se vypsala tady…
Ano, myslí si o sobě, že je více než je. Čím je starší, tím vypadá lépe, zvykla si chodit několikrát týdně cvičit, kosmetika, nové a nové oblečení, v práci poměrně nepostradatelná. V podstatě vím, že tohle je jen její vrchní maska, ale uvnitř je zničená, zoufalá a nešťastná, což na plnou pusu nepřizná. Musím umět číst mezi řádky, abych se v jejích pocitech vyznala.
Včera jsem jí navrhla, aby navštívila psychologa, nebo někoho, kdo by jí vyslechl, poradil. To odmítla s tím, že není cvok, že jen potřebuje, aby jí občas někdo (muž) objal, políbil, řekl, že ji má rád…
Jenže to je dost těžké, protože s její náročností nikoho prostě najít nemůže. Měla pár schůzek s muži ze seznamky, ale prvně jí vadil kluk, protože měl na sobě mrkváče (také se mi to nelíbí, ale dá se v oblékání převychovat), jiný neměl upravené ruce, třetí neměl hebkou pleť a čtvrtý prý mluvil „neinteligentně“ (nechápu, co si pod tím mám představit). Znova už se ani s jedním z nich nesešla, protože jí neokouzlili na první dojem… No, a já mám pocit, že takhle se prostě chlap pro vztah nehledá…
Neříkám, že můj vztah s manželem je dokonalý. Jsou věci, které mi vadí, občas se přežene bouřka, občas mám na manžela „alergii“, ale pořád si říkám, že má cenu za vztah bojovat, protože v dnešní době tolik lidí rezignuje na vztah po první vážnější krizi. Ano, asi mám jiný přístup k životu než má sestra, ale fakt bych si strašně přála, aby konečně našla někoho, s kým bude štastná. Aby si v sobě udělala pořádek, aby si ujasnila priority. Když jí říkám, že je moc náročná, urazí se, protože má pocit, že jí křivdím…
Ráda ji vyslechnu, nechám ji vyplakat, ale nevím, jak s ní mluvit. Nechci se s ní rozhádat, protože jsem opravdu jediná, ve které má oporu…
Proto jsem psala o radu, možná i o podporu, protože i já už jsem z toho psychicky mírně vyšťávená…
Takže pokud ti připadá, že mi sestřina smůla dělá radost, tak se opravdu mýlíš. Ale celý náš život nedokáži vypsat do pár řádek, takže to z mého příspěvku možná takhle blbě vyznělo ![]()
Anonymní- tak to je pak jiná, jen to jinak vyznělo.
Já bych být tebou minulost už neřešila, chápu, že její muž už patřil do vaší rodiny, znali jste ho, stali se možná přátelé a tak nechápeš, proč mu ublížila. Ale je to minulost, ji ani tebe to nikam neposune. Rozhodla se tak a pravděpodobně udělala dobře. Od blízkých já osobně očekávám, že mi budou věřit, že jdu životem sprvávně i když nějaké etapy nechápou nebo nesouhlasí, tak že mi věří. Možná to samé potřebuje tvoje sestra, ani řešení, ani psychiatra, jen okolí, co jí věří, že není blbá a že to zvládne, ať se vydá kam chce.
1veronique- Mě přijde, že jí popisuje a ptá se na to, co ona sama prožila, jak to má sestra a jestli jako ona se po letech nenudí… Nemusí to být myšleno zle, to si jen občas člověk blbě vyloží, o čem přemýšlí ten druhej.. Aleje možný, že je nahlodává..to tuší jen autorka.
Já jsem vdaná 11let a naopak vztah mezi námi je čím dál lepší.
Ani jeden se naštěstí nenudíme. Doufám, že nám to ještě dlouho vydrží.
Předem se omlouvám za anonym, ale píšu o své sestře, takže bych nerada byla prozrazena. (Jinač jsem Tereza
)
. A sestře se to přestalo líbit. Prostě už to nebyla taková pohoda, málo zábavy. On se o ní dost staral, finančně podporovat, mohla mít téměř všechno, co chtěla, protože on by jí snad snesl modré z nebe. Tím, že se doma nudila, tak začala jezdit na všechny možné firemní akce (nepovinné) a samozřejmě bez něj. Občas kafíčko či oběd s kolegy a tím pádem začala švagrova žárlivost, což jsem v té době i chápala. Sestra nesnesla žárlivé narážky a nudu v domě, takže se sebrala a odstěhovala. Od té doby se svým, stále ještě manželem, nekomunikuje…
). Na výlety s manželem jezdíme, ale né moc často (raději pracujeme na domě, hrajeme hry s mrňaty, chodíme k prarodičům) - neustále stejné věci, ale děláme je rádi. A tak si říkám, jestli jsem fakt tak divná, že mě uspokojuje dle jiných „nuda“ v životě… Myslela jsem, že takové ty „hurá“ akce, každodenní vášnivý sex, spousta pestrosti patří do té fáze zamilovanosti a poté už nějaký ten stereotyp přijde, ale když se občas zpestří a na vztahu se pracuje, tak je to snad normální, nebo není???
. Proč takhle mluví? Chce dosáhnout mého rozchodu, aby nebyla jen ona tou, která je sama?

Mám dvaatřicetiletou sestru, která se před dvěma lety odstěhovala od svého manžela po dvanáctiletém vztahu. Důvod? Já osobně si myslím, že prostě jen ponorka. Jejich vztah nebyl ideální, téměř ke konci i partnerova žárlivost, kterou si sestra způsobila svou vinou. Odešla od něj ze dne na den, bez vysvětlení, bez „rozumného“ důvodu. Několik let spolu žili v bytě, později si postavili vysněný nádherný dům. Než začali stavět dům, tak sestra byla zvyklá, že téměř každý víkend jezdili na výlety, často chodili na večeře, na různé párty, diskotéky… Poté začali stavět, volného času bylo méně, disko pařby se omezily, víkendové výlety cca 1× za měsíc, dovolená u moře „jen“ jednou ročně… Švagr se prostě zaměřil na to, aby měli co nejdříve doděláno bydlení se zahradou, aby se mohli zaměřit na „tvorbu dětí“
Včera večer jsem byla se sestrou cvičit a potom dlouhá večerní procházka, dlouho jsme si povídali a v podstatě jsem se dozvěděla, že vlastně bych se asi měla od svého muže také odstěhovat (jsme spolu skoro 13 let), protože u nás už je „nuda“, stereotyp (máme 2 děti) a spousty věcí by mému muži netolerovala (občas si se švagrem dokazovali, který z nich je v práci - podobný obor - lepší, a kdo čemu rozumí více. Prostě chlapská ješitnost
Sestra je teď nešťastná, protože přes dva roky nezavadila o chlapa, občasný sex, ale na vztah to není. Žije u rodičů, je psychicky na dně, bez dětí a pořád hledá nějakého pana dokonalého, který bude absolutně bez chyb (což nemá šanci se svou povahou najít). Na jednu stranu je mi jí líto, že je sama. Na druhou stranu si říkám, že je to z velké části její chyba, protože opustila hodného chlapa, který by ji nosil na rukou a teď má tak vysoké nároky, že může trvat ještě dost dlouho, než objeví jiného…
Občas mám pocit, že mi snad i závidí, že mám pevný vztah (ano, občas jsem musela ustoupit, zabojovat, a pracovat na tom, aby se mi manželství nehroutilo pod rukama, ale o tom je život také, nebo není?). Sestra mi často říká o manželovi negativní věci, nebo to, co by mu netrpěla - jsou to věci, které mi připadají jako malichernosti, často od ní slýchám, že jsem mladá (je mi 28 let) a že mám celý život před sebou, tak proč ho zahazovat s jedním mužem
Holky, které máte podobné zkušenosti, jak s ní mám jednat, jak jí mám pomoci, poradit nebo podpořit? Občas bych jí nejraději do očí řekla, že si tu samotu zavinila sama, ale je takové povahy, že by se mnou pět let nepromluvila. Je hodně citlivá, zároveň tvrdohlavá, urážlivá… Teď momentálně je přes léto nastěhovaná u nás doma a já z ní začínám být mírně psychicky na dně…
A nemáte náhodou tip, kde jí sehnat pěkného, minimálně 180 cm vysokého, bohatého, perspektivního, inteligentního, nekuřáka, který ji bude hýčkat, rozmazlovat, tahat po zábavách a výletech??? Poraďte, ať od ní máme na chvíli klid