Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neporozumění s partnerem - v kom je chyba?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.7.12 10:57
Komunikace, tolerance, empatie, pochopení a vážit si toho druhého…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.7.12 11:06
I v tehotenstvi s partnerem mit sexualni vztah, protoze jinak zacne hledat jinde…i kdyz rikaji, ze ne, je to pro ne dulezitejsi, nez myslime.
- Citovat
- Upravit
Lucie46
25.7.12 11:10
@Petrajan píše:
Komunikace, tolerance, empatie, pochopení a vážit si toho druhého…
asi tak 
dulezita je komunikace… bez ni vztah moc nepokvete.. tolerance samozrejme take, ale v mezich normy… ( mam znamou, ktera toleruje snad uplne vsechno a ceho je moc je prilis.. )
- Citovat
- Upravit
25.7.12 11:13
Jj, všechny tady ty cnostné vlastnosti jak zmiňují holky výše jsou rozhodně ku prospěchu věci, nicméně mi přijde, že lidi až příliš všechno řeší, rozpitvávají, a vůbec berou spoustu banalit jako zásadní věci.
Prostě až do mrtě se všichni zaobírají tím, jestli krmí dítě tou správnou lžičkou, zda mu nenávratně nepoškodí zdraví, když mu dají ne-bio příkrm, proč se zrovna jejich partner nechová tak, jak by dle všeho měl…
Takže za mě: být nad věcí a neřešit kraviny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.7.12 11:23
@tehulka_janina @Petrajan Dobře, ale tohle jsou věci, ketré můžu udělat jen já, pokud to nebude mít v pobaze i partner, mám smůlu. Je to tak? @Lucie46 No, komunikace, ale jak já doma pronesu: Zlato, můžeme si promluvit? tak se automaticky naježí, v uších se mu cosi zaklapne a kolikrát to skončí ještě hůř než proč to začalo, protože partner se přepne do módu MUSÍM SE BRÁNIT a je vymalováno. 
@Black_Orchids Ano, asi spoustu věcí moc řešíme, zvlaště my holky, ale když mě teď v těhotenství všechno snad víc se*e nebo co… Zakl.
- Citovat
- Upravit
Lucie46
25.7.12 11:33
Hormony delaji divy, ja byla napriklad prvni tri mesice neskutecne protivna…neslo to nijak ovladat, proste jsem to resit musela… a je fakt, ze opravdu to chce byt trosku nad veci, jenze to se mi ted uz povida
Ja kdyz za pritelem prijdu a reknu mu muzeme si promluvit? Tak se taky automaticky najezi co to zase bude… tak jsem se naucila o problemu mluvit jako o beznych vecech, ktere probirate bezne… nejak ho vsunout mezi normalni komunikaci.. musis vedet sama jakej je tvuj partner a jak reaguje a podle toho to trosku zaobalit, aby to snesl 
samozrejme, ze zalezi na tom o co se jedna…
- Citovat
- Upravit
25.7.12 11:44
Souhlasím s Lucií46.Sama víš jakej je partner, jak na něj…Každopádně těhu hormony dělaj taky svý, na druhou stranu, by to měl partner pochopit, jaká je to pro tvoje tělo i mozek změna a měl by být víc tolerantní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.12 12:47
Možná netrávit tolik času na emiminu a nečíst problematická témata a problematické deníčky… přítel mi tvrdí, že od té doby, co sem chodím mi vadí úplně všechno, jsem podezíravá, vyjíždím na něj…no, něco na tom asi bude, jak tady tak čtu, jak se hroutí vztahy, jak chlapi podvádí, jak si píšou s kamarádkami, kolegyněmi, expřítelkyněmi, doma nic nedělají, lžou, atd… přemýšlím o tom, jak je možný že můj přítel takovej není, podezírám, jsem na něj nepříjemná, předtím, než jsem začala chodit sem a číst si tady ty diskuze, tak jsem to nedělala..proto jsem si dala limit, že tady budu max 20 min denně a je to fakt lepší.. Nebo alepoň nechoď na diskuze do téhle sekce, ale třeba jen na těhotenství a miminko..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.12 12:58
Dítě všechno akceleruje a prověří vztah rodičů. tj. jaký jsou tým…
do toho tlak z nevyspání, finance, nadváha, vlastní chyby… taková cesta do Jiljí na entou 
objevují se pravé nejhlubší charakterové vlastnosti, a to je leckdy úplně jiné kafe než charakter člověka z předětného období 
a pak se ty dva nestačí divit, jak se vlastně neznají 
mě je vždycky tak strašně líto těch malinkých dětí, co v tom nevinně figurují 
do toho mám ze zdejších diskuzí pocit, že strašně moc párů, které se vrhnou do založení rodiny a do manželství, nemají sebemenší společný tmelící prvek (profesně, koníček, sport, styl života…) - prostě něco, co tu rodinu i pár bude spojovat, i když se zrovna pohádají… pokud ti dva nemají o čem si se zájmem povídat, diskutovat nebo to provozovat, tak to podle mě téměř vždy dopadá tragicky… viz diskuze: manžel mi nepomáhá, hraje na PC, na dítě kašle, chce jen večeři, na pivo za klukama, nikam nejezdíme, nezajímáme ho, jsem unavená nemilovaná… kurňa, to mi vždycky stoupne tlak a říkám si: A proč jste se jako brali a udělali si dítě??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.7.12 13:06
@LucyDee No, na om vážně možná něco bude. Bude to mít stejný efekt, jako číst deníčky/diskuze o SP, ZT apod… Člověka pak automaticky napadne, to se může dít i mně.. 
@Gjoa Ale jo, třeba konkrétně my měli/máme kupu společných zájmů, ale hlavně v oblasti sportu. Brusle, tenis,.. To se teď už bojíme provozovat, tak se nám možnosti trávení společného volného času smrskly na „nenáročné“ aktivity jako jsou výlety, procházky, apod. Je to fajn, ale pro přítele je to si myslím málo akční, navíc je to stereotyp. A taky, čím dál častěji jsou námětem pro diskuze na těchto procházkách peníze - co všchno bude pro malé potřeba a starostijako co je třeba honem dodělat na baráku, co zařídit na kterém úřadě apod. Každá druhá věta začíná slůvkem MUSÍME/MUSÍ SE. Je to zkrátka teď jiné a myslím, že hlavně partner to teď bere tak, že vidí na tom človíčkovi, co ještě nepřišel ani na svět zatím jen to špatné. Ubírá peníze, přidává starosti, okradl nás o koníčky, dovolenou… Je to jen můj pocit, ani nevím, jak bych se ho na toto měla zeptat. Když to udělám napřímo, jasně že mi řekne že to není pravda a že se těší aby mi neublížil. Ale když se na to zkouším dívat z toho mužského pohledu a bez kousky emocí nebo citu, který cítím já k prťousovi v bříšku, tak mi to taky přijde jako opruz.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.7.12 13:36
Asi je to vážně o toleranci, porozumění, komunikaci a zase komunikaci… V našem případě asi i o určité „ústupnosti“. My máme prcka 3 roky a za 5 let a kousek, co jsme spolu, jsme už stihli 2× soud a rozchod. Nejsme manželé, takže to šlo poměrně snadno, ale dneska jsme opět spolu. Potřetí. Nejsem žádná naivka, ačkoliv nemám ještě tolik potřebných životních zkušeností, ale za dobu, co jsem byla s malým sama, jsem měla spoustu prostoru přemýšlet. Je pravda, že lidé se v zásadě asi nezmění, ale já jsem hodně věcí přehodnotila a začala si víc vážit toho, co mám… Na druhou stranu jsem ale hodně ustoupila. Je to složitý. Ale dneska už nic neřeším s horkou hlavou, možná ani neřeším maličkosti. Problémy jsou stále a stále budou, ale já jsem tvor trpělivý 
Je pravda, že dítětem se hooodně změní. Ale jak roste, roste i větší zájem ze strany tatínka - alespoň tak to bylo u nás. Dneska jsou kluci parťáci, rozumějí si a co se týká malého, nemám nejmenší výhrady. To ostatní vypouštím a čekám, že bude líp
Jinak ale taky nechce moc komunikovat, když si chci promluvit, nejraději by to odkládal, tak prostě spustím. Je to teda většinou o tom, že já mluvím a on poslouchá/neposlouchá, což mě vytáčí, ale nějak spoléhám na to, že jsem řekla své a snad si z toho něco vezme. Pokud ne, jsem schopna to opakovat dokola, čímž mu asi lezu pěkně na nervy, ale dočkám se řešení… U nás jsou hlavním důvodem hádek finance, je jich zatraceně málo a jakoby ještě nepochopil, že má rodinu a tu je třeba živit… Takže já stále nadávám 
Ale jinak to nejde, jsem z toho zoufalá.
Ale musím říct, že tím, že v září nastupuju do práce, jsem zoufalá o něco míň… Mám naději na „lepší zítřky“. Což toho mého asi taky děsí, protože na něm už nebudu tak závislá…
Vztahy jsou vážně těžký. Ale věř, že bude líp 
Těhotenství a příchod miminka hodně změní, ale na druhou stranu dokáže dva lidi neuvěřitelně stmelit 
- Citovat
- Upravit
lihow
25.7.12 13:47
proč to neklape
Je to těžké, ale za spoustou neporozumnění stojí prosté zásadní rozdíly mezi pohlavími jako takovými. I hodně tolerantní lidé narazí na tyto překážky, ale většinou je překonají. Zjistí jak se chovat, i když druhého úplně nikdy nepochopí, alespoň vědí co mají dělat. Ti méně tolerantní už na těchto rozdílech jednoduše vybouchnou. Je potřeba pochopit oboustranně chování, myšlení atd druhého pohlaví. U chlapů to bývá trošku jednoduší.. ale to je na jinou diskusi-)))
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.7.12 13:58
Nezačínat diskuzi slovy „pojďme si promluvit“, to vytáčí spolehlivě řadu lidí, taktéž věty „musí se, musíme“. Ono totiž se nemusí a nemusíme. První těhotenství asi každá prožíváme a řešíme, všechno je velké drama a není na světě nic důležitějšího, než náš rostoucí pupík. Časem člověk zjistí, že to zas tak úplně není. Zatím o nic nejde, mimčo je v břiše, to až později příjdou „krize“ - plačící mimi, nevyspání, doma nepořádek, nevyprané a nevyžehlené prádlo, prázdá lednice…a i časem člověk dojte k tomu, že mimi může unosit tatínek, zatímco si maminka na chvíli dáchne, úklid se nějak pofackuje, jídlo donese z restaurace. Nemá smysl se snažit být dokonalá, je třeba dát důvěru tatínkovi, zapojit jej hned od začátku, naučit se odpočívat, nebrat se tak vážně. Ve druhém těhotenství ani nevím, v kolikátém týdnu zrovna jsem, natož v kterém dnu, nevím, za jak dlouho půjdu do poradny, na velký utz, kdy dojdem pořešit jména na matriku, kdy je konečně dovymyslíme, kde jsou vypraná pyžámka po prvním dítěti. Už mi došlo, že tyhle věci se nějak vždycky udělají a zvládnou, ale když je doma dusno, jde to vždycky hůř. Snažím se na to vždycky upomenout ve chvíli, kdy už chci startovat a běsnit .
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Poslední dobou trávím tady na emiminu dost času, pročítám různé diskuze a snad každý den se tu najde nějaká na téma partnerských/manželských problémů. Nevěra, nepochopení, odcizení, odlišné hodnoty… Ani u nás to poslední dobou není ideální. Ve spoustě věcí se neshodneme, vznikají hádky, urážení se, slova, která vypadnou z úst ani člověk neví jak.
Co mě ale zaujalo a já nejsem výjimka, spoustu těchto diskuzí zakládají těhotné holky, případně čerstvé maminky. Netvrdím, že všechny, aly myslím, že většinu určitě. Tak teď po včerejší hádce (vlastně jsme se ani nepohádali - já vyjela a partner mlčel) přemýšlím, zda se mnou/s námi tak moc cloumají hormony, že mi všechno přijde tragičtější nebo mě těhotenství změnilo a partnerovi to ještě nedocvaklo, že holt je potřeba dávat teď přednost jiným věcem nebo mi třeba těhotenství otevřelo oči a v nové situaci objevuju nové chyby anebo naopak zblbne spousta chlapů, kteří najednou dostanou strach… Dokážu najít podobné znaky ve spoustě příspěvků nešťasných maminek/těhulek, tak třeba děláme všechny stejné chyby. Nebo naši partneři? Se svým přítelem jsem 6 let, takže jsem se rozhodně právě neprobudila ze zamilovanosti. Miminko nás sice trošičku překvapilo, ale oba jsme ho chtěli a už jsme byli ve fázi plánování. Takže šťastné mámy a partnerky poraďte nám ostatním, co si myslíte, že je základ šťastného vztahu a jaký je recept na to, jak ustát takovou velkou změnu pro oba partnery?? 