Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
U nas se o deti i domacnost starame oba.
Neexistuje, ze jeden maka a ma toho nad hlavu a druhy odpociva. Samozrejme to neznamena. ze si nemuzeme odpocinout kdyz to tak citime, ale treba druhy den to je zas naopak. Oba mame cas na konicky, kamarady nebo na co chceme.
Manzela jsem mela v peci o deti vyzkouseneho. Mame jeho dve deti v SP. Takze jsem vedela, ze peci o deti i domacnost zvlada uz pred narozenim naseho ditete.
O nase se od prvniho dne staral „stejne jako ja“.
Ve zkratce, ani behem me MD a RD nebyla domacnost a deti hozeny na me. Po navratu domu se proste regulerne do vseho zapojil.
Tak když manžel pracuje od nevidím do nevidím včetně víkendů tak vám asi nic jinýho nezbývá, že bude vše na tobě. Tak se na to zatím vykaslete, ať má jednu normální práci dokud jsou děti malý a potřebuješ pomoc, než se z toho úplně zhroutis.
Ale doplnuji jeste. Manzel ma normalni (jednu praci), odchazi v osm a vraci se z prace kolem pul seste. A druha vec, ja i behem materske/rodicovske take pracovala, zrvu doma pote i castecne v praci.
Ano, děti byly víceméně na mě a nijak mi to nevadilo, od toho je podle mě RD
Když je manžel takhle moc vytížený, nic jiného vám ani nezbývá. U nás jsem aspoň mohla děti na chlapa hodit večer a na hoďku dvě ofrknout, ale pokud ten tvůj takhle smýká, asi má co dělat sám se sebou. Holt jste v těžké situaci a musíte bojovat oba.
Jak jste si to zařídili, tak to máte - pokud manžel musí mít dvě práce, tak je snad naprosto samozřejmé, že o děti se staráš ty ![]()
Jdi do práce taky, manžel může mít zaměstnání jen jedno a o děti tím pádem budete moci pečovat rovnoměrně (a nebudeš jich mít plné zuby).
Máme vlastní bydlení a manžel chodí do práce od 7 do půl 4 a 2× týdne do půl druhé, našetříme i na moře…pokud tvůj muž dělá od nevidím do nevidím, tak dělá něco špatně, děti jsou malé jenom jednou…někdy mi starší taky zlobí, ale jsme furt venku nebo jezdíme na výlety a pak je to ok, byli jsme i na táboře pro rodiče s dětmi…na příměstské berou od 4let…nemáš možnost jet k rodičům, aby sis odpočinula?
@Anonymní píše: Více
Zatím pracuje jen partner. Do práce vstává hluboko v noci a doma je kolem druhé. Někdy dýl. Udělá přesčas a v pátek je klidně doma. Jeho plat vystačí je vysoký a my nejsme ničím zatížení. Do domácnost se staráme tak nějak oba. Jemu nevadí uklidit, navařit, nakoupit. Třeba nákup já s dítětem nedávám. Je moc aktivní ve vozíku dělá vyrval a každé puštění znamená dostihy po obchodu. Takže pokud jdu s dítětem nakoupit nakoupím opravdu jen pár věcí co jsem schopná pobrat. Dál, jednou týdně pravidelně chodí k babičce. Takže já mám odpoledne pro sebe. Jednou až 2× do měsíce chodí na přespání, takže máme taky klidně pro sebe. Někdy mi ty odchody a přespání u babičky přijde moc nebo zbytečně komplikované a byla bych radši kdy z toho sešlo. Když to tu kolikrát čtu tak si říkám, že mám vlastně nadstandartni rodičak a stěžovat si nemám na co. Stejně je ale veškerá péče nebo zařizování primárně na mě co se dítěte týče ( koupání, krmení, oblíkání, lékaři…a) to tatínek nedělá, radši uklidí, uvaří…
U vás je problém, že chlap je pořád v práci. Pak si potřebuje taky odfrknout a s dětma tedy moc času trávit nebude. Buď ubere a ty dostaneš prostor si odpočinout (třeba na brigádě?, pokud ty peníze tak nutně potřebujete) nebo to holt bude na tobě a sesypeš se. Můj muž chodí do práce, vrací se kolem 15.hodiny, dá si kafe, chvilku spočine na gauči (vstává před pátou) a pak jsme spolu jako rodina, já můžu jít cvičit třeba nebo poklízíme/děláme, co je potřeba dohromady. K tomu má ještě nárazovou práci, to když je potřeba, tak sedí celé odpoledne/večery u PC a pracuje a „nepomůže“.
My máme děti 5 a 11 let, o tom starším už nevím, mladší je taky samostatná, ale to ti nepomůže. Hledala bych nějaký příměšťák pro staršího. Kde je striktně dané, že děti matek na RD nemají nárok v létě na školku? Jak v té školce funguje dítě přes rok? Je klidnější?
No, z toho co jsi napsala mi bliká red flag úplně jinde, než „péče o děti“. To je jen důsledek, že tě to s nimi ubíjí. Oba jste přetížení a frustrovaní z nenaplnění vašich potřeb. Ohrožujete sebe ale i rodinu jako takovou. Manžel nemá čas na vás na koníčky. Jak relaxuje? Dá se to takhle vydrzet jak dlouho? Měli byste si sednout a bez výčitek si říct, co změníte, aby rodina fungovala lépe. A to pujde jedině tak, že se budete věnovat každý sam sobě, ale i jeden druhemu jako partneři.
Ono je hezké usetrit si na vlastní bydlení, ale k cemu to cloveku je, když pri tom padne do vyčerpaní. Odnese to zdravotně a rozpadne se mu rodina.
Mimochodem bydlíme v nájmu a jsme spokojený ![]()
@Anonymní píše: Více
Asi bych si položila otázku, jestli to vlastní bydlení stojí v této situaci za to. On je strhaný z práce, denně dělá dvanáctky a Ty máš po krk života doma s dětmi.
Tento otec se jim ani věnovat nemůže, když je věčně pryč.
Zakladatelko, nemáš to snadný a navíc asi ty děti máš takové, že to je s nimi náročné. Buď ráda, že jsou aspoň zdravé. Píšeš, že je to na chatě nebaví. Řekla bych, že to není možný, že dítě je rádo venku. Já měla výčitky, když jsem s malými dětmi začala chalupařit, nic tu nebylo, akorát na každým kroku možnost úrazu a z každýho kouta řvala práce. Když jsem si dovolila vzít je na koupaliště, pomalu jsem to schytala od celý rodiny /tcháni sem jezdili za námi pořád/. Že jsem chtěla zahradu, tak ať makám. Zahradu jsem obdělávala sama roky, je velká, ryla, pěstovala, zavařovala, samozřejmostí bylo, že jsem se podílela i na všech pracích kolem baráku. Chápu, že tě to s dětmi celé dny ubíjí. Potřebovala bys kámošku, babičku na dosah. Já s vnoučetem jsem klidně na dovču na chalupě, mladí se z práce vracejí až odpoledne. Je tu se mnou sám a vždycky jsme si našli zábavu. A má lepší podmínky, než kdysi jeho máma. Ta tu měla hromadu písku a igelitovou tašku s hračkami a to bylo všechno. A máte v okolí dětské koutky a hřiště? Tam byste se mohli potkávat s jinými dětmi a odpoledne venku by vám uteklo a líp by ti děti večer spaly…utahaly by se tam.
Ta práce manžela je šílená. To bude hlavní problém.
My máme děti tři a v podstatě je na mě vše. Hlavně nejmenší je pořád se mnou. Nákup s nimi zvládnu. Ale teď třeba ve vedru mě to nebaví a raději nákup objednám. Nebo nakoupí chlap. Něco s nimi zvládnu na zahradě, ale moc toho není. Doma víceméně chaos co se týče úklidu. Ale asi to tak hrozné není. Musím uznat, že první dítě mám moc hodné. Druhé je trochu provokatér, ale taky je zlato. Dost mi i pomáhají. Třetí je velmi náročný i po zdravotní stránce. Čas na sebe tím pádem nemám. Když se nějaký najde, tak spíš sedím a koukám do blba
přetížení jsme oba, ale je to období a bude líp.
U vás bych asi ustoupila z vlastního bydlení a měla víc pohodu. Takové tempo je šílené. On může ten starší zlobit jen proto, že už to nezvládáš ty.
A na té chatě se opravdu nezabaví? Máte tam třeba písek? Co dát tomu staršímu na té chatě něco na práci? U mladšího dítěte třeba chápu, že to problém je. Mě se roční venku po chvíli taky nudí a chce být spíš doma. Hlavně začíná chodit a venku se bojí. Potřebuje trénovat a tak jo to venku štve.
Můj chlap večer koupe a uspává starší děti. Když doma něco dělá tak si je bere sebou a buď pracují s ním a nebo se zabaví sami na zahradě. Nejmladšího si bere často o víkendu, abych se mohla dospat ( prcek nám vstával ve čtyři ráno, teď až v pět).
@Maggdallena píše: Více
Nu ale její manžel pracuje týdně cca 60-70 hodin v práci…
Ráda bych se zeptala, jak je to v jiných rodinách a jestli to tedy u nás je normální. Jsem na RD s druhým dítětem, první momentálně doma ze školky, která pro nás na RD přes prázdniny nefunguje. Na tábor je dítě ještě malé.
Manžel denně po - pá odchází do práce v půl 6 a vrací se mezi 18 - 20. Výjimečně později, výjimečně dříve. V sobotu odchází pracovat kolem 9 a vrací se různě, někdy kolem 16, někdy pracuje jako obvykle. Má 2 práce, protože šetříme na vlastní bydlení, jsme v nájmu.
Mám těch dětí už pokrk, hlavně staršího, které se chová jako blázen, dělá si z bytu trampolínu a ohrožuje sebe i mladší. Nic na něj neplatí, neposlechne. Denně tyjátr. Někdy mám pocit, že ho seberu a prostě ho odvezu někam, kde ho budou chtít
Jsem prostě přetížená. Já vím, že někdo to určitě zvládá, však jsou to jen 2 děti, ale já bych chtěla i nějaký čas pro sebe.
Ten bohužel nemám. Manžel také nechodí za koníčky. Jen pracuje. Takže i já buď můžu jít pracovat anebo mám smůlu. Ani do toho obchodu se sama nedostanu, chatička nám pustne (děti to tam nebaví a nevydrží tam), doma je chlívek, protože co nezvládnu já s dětmi, to není.
Manžel když už je doma, je tak unavený, že pohled na něj mě dostává skoro do depresí.
Ale nechci si na něj stěžovat. Zajímalo by mě spíš, jak je to u vás? Je standard, že děti jsou na matce, pokud je na RD? Že matka nemá žádný čas pro sebe? I v tu neděli ráno musí manžel dost často pro něco odběhnout nebo si jede umýt auto před nějakým společným programem.
Nevím, mám toho dost a to jsou na světě jen chvilku ty děti. Jen bych si potřebovala chvíli odpočinout, doma udělat něco v klidu. Ony jsou se mnou prostě pořád a vyžadují (opět hlavně starší, asi bude mít nějakou diagnozu trošku) neustálou interakci. Někdy neslyším ani vlastní myšlenky, nedokážu se soustředit, když balím věci na výlet, někdy zapomenu i plenky nebo něco jiného důležitého.
Omlouvám se, jestli píšu zmateně, je tu hluk a chaos. Jen bych chtěla vědět, nakolik se otec má věnovat dětem.
Prosím anonym, info o rodině…