Jaké jste snachy?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Almatka

7008

12.3.12 11:30

načítám...

Já nemám tchýňce, co vytknout. Snad jen, že mi toho mýho holomka strašně rozmazlila, ale to já jsem taky, takže jsme dva rozmazlení bordeláři :mrgreen:
Jinak jí semtam trochu provokuju - například, když mi chtěla vysvětlovat jak se žehlí košile, tak jsem jí řekla, že to je přece výhradně mužská práce, přeci nebudu žehlit přítelovi košile, on ty moje také nežehlí (i když v reálu mu je žehlím, ale přijde mi úchylné myslet si, že jsem ženská, tak budu žehlit).

načítám...
Citovat
Zmínit

Ywett

4118

12.3.12 11:37

načítám...

S tchýní jsme se navzájem naučily se navzájem respektovat. Párkrát jsem na ni nadávala, jsem si jistá, že i já se několikrát zachovala ne zrovna vhodně :roll: Náš vztah se neustále vyvíjí, tchýně je schopná mi v dobrém říct svůj odlišný názor, já jí zatím zaobaleně a opatrně, ale jsme schopné bavit i o nepříjemných věcech, aniž bysme se umlátily. Za to jsem jí vděčná. Navíc jí kdykoliv můžu požádat o radu nebo pomoc. Podtrženo a sečteno, mám skvělou tchýni, a snažím se, aby neměla důvod mě nesnášet.

načítám...
Citovat
Zmínit

Lithien

4396

12.3.12 12:06

načítám...

Myslím, že jsem docela dobrá snacha. I když z počátku to tak nevypadalo. Manžel si mě přivedl domů v 17ti a jeho maminka měla pocit, že jsme asi jen kamarádi(asi nečekala, že spolu vydržíme, vezmeme se a budeme plánovat rodinu), ale nikdy neřekla křivýho slova to se jí musí nechat. Někdy sice nesouhlasím s jejíma názorama na výchovu manželovy mladší sestry (7let) ale říkám si, že je to její dítě a tuďíž její zodpovědnost. Na všem se dokážeme dohodnout a když se jí nebo mě něco nelíbí tak si to dokážeme normálně vysvětlit. Když může tak ráda pomůže a když jsme jí řekli, že se snažíme o prcka tak byla nadšená a moc se těší. Ráda si od ní nechám poradit když má na něco jiný názor a nemám potřebu se rozčilovat nad blbostma. Když si to chci udělat po svém tak si to stejně udělám. Další věc je, že naprosto nesnáší oslovení „tchyně, maminko atp.“ takže jí oslovuju zásadně jménem. Nejsme žádné velké kamarádky, ale vyjdeme spolu. A když dojde na nejhorší i na manžela si u ní můžu postěžovat :-D . I když jsou i stavy kdy bych jí nejraději kopla někam a to když za ní můj milovaný letí s každou ptákovinou kterou má rozhodnout a to, že já na to mám taky nějaký názor to už jaksi nebere v potaz. Ale na druhou stranu až ode mě bude chtít můj syn radu tak mu jí taky ráda dám

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

2.4.12 11:16

načítám...

I když mne tchyně neměla ráda, říkali o mně, že jsem dobrá snacha. Já ji měla velice ráda a to, že jí nikdy nebylo to, co jsem udělala/měla názor/vytvořila já, dost dobré, vidím - s odstupem času - že to prostě byl její postoj. Navenek velmi tvrdá ženská, slupka kryla někde hluboce ukryté možná zraněné srdce. Mluvila o mně dost často špatně (možná taky proto, že jsem „přišla s holým zadkem“), já mám i měla jsem vůči ní svědomí čisté. Když byla v nemocnici, mysleli vždycky, že já jsem dcera (manžel má ještě 2 sestry).
Po letech si mne možná i vážila, ale nikdy mi to neřekla přímo. Když bylo dceři asi 12, ptala se mne, proč jí babička nemá ráda - tak jsem se jí snažila vysvětlit, že jí má určitě ráda, ale neumí to dávat moc najevo…
Strašně ráda bych byla něčí tchyně, ale nevím, zda se mi to někdy splní - dceři je třicet a je po úraze a byť to poznat není, zdravotní problém má.

Citovat
Upravit

polívka

7.4.12 23:10

načítám...

Jsem opravdu příšerná snacha, přiznávám, všechno mi na mojí tchýni vadí, sem na ni od jisté doby skoro alergická, nejraději ji nevidím a bydlela bych nejraděj aspoň o 100 km jinde (zatím bydlím v jejím bytě a ona cca 7 km od nás a pracuje v místě:)). Nebylo to tak vždycky, začlo to po narozením syna. Tchýně je takovej ten člověk, kterej k životu potřebuje být užitečný pro druhý a pomáhat, na sebe nehledět, a to i když o tu pomoc druhej nestojí. Propuklo to zcela, když někdy v šestinedělí syn takhle večer plakal a plakal a ona to slyšela v telefonu, právě volala manželovi - okamžitě přifrčela a aniž bychom jí u nás (v jejím bytě:)) chtěli, zůstala až do dárného synova uklidnění, myslím tak 3 hoďky…(z atmosféry muselo být zřejmé, že jí tam nechci, ale nebyla jsem nějak schopná ji vyhodit a ona ne a ne odejít, cítila jsem se tou situací ponížená, jako bych byla neschopná matka) od té doby jí nemůžu vystát, manžela k nim posílám se synem symotné, ignoruju neustálá zvaní na oběd a zatrhla jsem jí k nám bez nahlášení chodit, tak přestala chodit úplně, za což jsem ráda (kdyžtak pošle tchána, se kterým nemám naprosto problém, protože je úplně normální, do ničeho se nemotá, nechce mi furt se vším pomáhat apod.) … já si tchýni a babičku taky představovala jinak, měla bych asi na svoje představy zapomenout a začít ji brát takovou jaká je, ale nezvládám to… ona je dost silná osobnost a já mám pocit, že se musím před ní chránit, jinak mě převálcuje, tak se chráním před jejím vlivem na sebe, i syna zuby nehty

Příspěvek upraven 04.05.12 v 11:00

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

8.4.12 13:25

načítám...

Mám věk na tchyni, ale tchýní nebudu, protože syn je zdravotně postižený - při normálním porodu chtěli, vzhledem k prognóze, lékaře už ráno v půl šesté, ale nedostavil se ani ještě v 8 hodin a tak synka porodila nejmladší sestřička a kdyby nebyla tak odvážná, dívali bychom se již dáávno na kytičky zespod…
Kdybych mohla být tchýně, určitě bych nastavila pravidla, ale ta bych dodržovala! Respektovala bych soukromí, ale hlavně - už dopředu bych přece musela snachu přijmout - jednou by si ji syn vybral a já tím pádem nemám do toho už co mluvit… Nějakým stylem jsou synové vychováni a tím pádem si musí věřit i ta tchyně. Nejhorší je, že na ty snachy některé pohlíží tak, jako by jim ty synáčky odcizily. Dnes, kdy se páry brávají/spolu žijí až po třicítce je to tím smutnější - tou dobou jejich rodičové již mívali cca šestileté dítě…
Jako snacha jsem svoji tchyni brala takovou, jaká je - ale to neznamená, že jsem v duchu neskřípala zubama. Dopředu mi řekla, že není moje matka a že jí můj švagr vyká - to mi problém taky nedělalo. Spíše nejhorší asi je, když bydlí staří s mladými a ještě větší smůla pak je, když je tchyně sama… To pak má daleko větší tendenci tu mladou rodinu mít pod kontrolou…
Jaká jsem snacha ? Kamarádce mojí tchýně je přes osmdesát let a zná ji přes padesát let a pod slibem mlčení mi jednou řekla: …nezavděčíte se, je typ člověka, který ze všech vždy se láskou upne pouze k jednomu..... :srdce:
Tak asi tak…