Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jaky je zivot jedinacka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Lenka76
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
bamba
17.10.10 09:10
Rada je těžká,rozhodli jste se pro jedno dítě,asi k tomu máte své důvody,jenže určitě bude toužit po sourozenci,co znám jedináčky,všichni na tom byly stejně.
Můj názor je,že bych se celý život o dítě bála a často to tak je.Jsem katastrofický typ,tak asi proto,navíc ze svého okolí znám dvě maminky,kterým se jediný syn zabil na motorce,jsou samy.
Máte ještě malý miminko,tak bych zatím až tak moc netvrdila(pokud k tomu nejsou vážné důvody)že z něj bude jedináček.Počkej až mrňous povyroste,začneš toužit po druhém.
- Citovat
- Upravit
17.10.10 09:22
já jsem jedináček a bylo to úplně v pohodě…mamča se mi věnovala naplno a díky tomu jsem v životě dosáhla plno věcí..sourozenci mi nechyběli…měla jsem bratránka a plno kamarádů..a rozmazlená doufám také nejsem 
naopak jsem musela pomáhat s plno věcma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 09:23
Lenko, my budeme mít také jedináčka. Tedy 2 sourozence má, ale podstatně starší, takže jako dospělá se bude mít na koho obrátit 
Vyrůstat holt bude sama 
Můžu tě jen uklidnit, že znám už dospělého jedináčka, který by se pro ostatní rozkrájel a dost lidí z více dětí, kteří jsou sobci. Takže „vyroste z něj sobec“ určitě neplatí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 09:26
Já jedináček jsem. Byla jsem rozmazlená, ufňukaná, užalovaná, já měla vždy pravdu, naši se mě zastávali, ostatní děti byli ty zlobivý, nemusela jsem se dělit, atd 
Ale bylo mi i líto, že nikoho doma nemám na takový ty tajnosti, pošťuchování, hraní a tak. Chtěla jsem sourozence, bohužel už to nešlo, sami rodiče na mě čekali 5 let a pak už jim to nedoporučili (mámě bylo 37 a tátovi 42 když jse se narodila a dřív to bylo jiné).
Ale určitě lze i jedno dítě vychovat tak, aby se jako jedináček nechoval
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 09:29
Jako teď když jsem dospělá jsem taky normální, dělím se, nežaluju, atd
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 09:54
Já jsem taky jedináček. Kdybych mohla měnit, chtěla bych vyrůstat se sourozencem, jednoznačně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 10:01
my budeme mit taky jedinacka…ale bydlime na dedine…je tu spousta deti…takze sama rozhodne nebude. mam v okoli dost jedinacku (dospelaku)…a pohoda..nikdo neni nijak poznamenanej 
ja si naopak myslim ze kdyz budu mit jedno dite ze se mu budu vic venovat a urcite si lip uzije zivota s nama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 10:09
Taky jsem v podstatě jedináček. Ségra se narodila když mi bylo 13, a jednu "vyženěnou mám zhruba taky od té doby. S žádnou ale nemáme mnoho společného. Zatím… (ta mladší teď ale začíná fungovat jako super teta)
Nicméně, do jisté doby mi to nevadilo. Měla jsem hodně kamarádů (zhruba do konce základky). Pak mi ten „někdo“ začal chybět citelně. Doma jen mrňous a jinak pořádně nikdo, s kým bych fungovala v kamarádském vztahu. Mamka se sice snažila, ale v tom období mamka prostě nestačí. Zoufale jsem hledala kamarádku „spřízněnou duši.“ Místo toho jsem tolikrát šlápla vedle, že mě to pak mrzelo ještě víc. Vlastně i dneska… čekám druhé dítě a v rodině nikdo s tak malými dětmi není. Nejmladší je ta moje o 13 let mladší ségra. Trochu mi chybí někdo, s kým bych sdílela starosti i radosti mateřství. Jsem nedůvěřivá, tak těch opravdových kamarádek moc nemám. A když už, tak bydlí daleko, nebo nemají děti. Takže tak nějak… pořád cítím někde uvnitř nezaplněné místečko.
Proto jsem se rozhodla mít děti dvě a věkem blízko. Byl to jeden z hlavních argumentů pro druhé dítě. Ale záleží na tom, jak to cítíte vy s manželem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 10:13
Taky patřím mezi jedináčky. Mamče nedoporučovali ze zdrav.důvodů další dítě..Jaké to bylo?:) Na jedné straně fajn, mamka jen pro mě, vždy mě vyslechla, vždy tu byla pro mě, nemusela jsem se dělit..ale na druhou stranu ja se vždy si myslim dělit chtěla, toužila jsem po sourozenci, jak jsem mohla, spala jsem u sousedu, kamaradky . Asi mi to chybělo. Ale je fakt, že každý je jiný. Je to hodně individuální. Myslím, že dělit se umím, ale sourozenec mi bude chybět asi celý život…možná protože vidím, jak moje mamča má skvělý vztah se svou sestrou, jak jsou si blízké..ale je fakt, že tuto blízkost souroz.vztah rozhodne nezaručuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 10:15
Jsem jedináček. Co si vzpomínám, tak jsem sourozence taky vždycky chtěla. Nejdřív mi šlo jen o to, aby jsme měli doma miminko , později nebýt doma sama. Rozmazlená jsem myslím nikdy nebyla, nebyl problém s dělením se o hračky, tolerováním ostatních, aspoň o tom nevím. Je fakt, že tehdy nás bylo víc stejně starých dětí v jednom domě a vyrůstaly jsme v podstatě společně, já věčně buď u nich, nebo oni u nás, až do dospělosti jsme byli správná parta. Někteří sourozence měli a ti zase záviděli nám jedináčkům, prostě každý chtěl to, co neměl Teď mi sourozenec taky nechybí, nahradili ho přátelé. Znám několik lidí z velkých rodin, kde vztahy nefungují, různě spolu nemluví, takže sourozence sice mají, ale jakoby neměli.
Takže jediný co mě trápilo bylo, že nemám sourozence, jako ho měli jiní a pak takový ty řeči jedináček=rozmazlenec, to mě fakt štvalo a pořád jsem se všech ptala, jestli jsem rozmazlená
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 10:22
Zivot jedinacka je uplne stejny jako deti co maji sourozence. Jen se na ne klade vetsi duraz a tim jsou odolnejsi. Neni pravda ze jsou rozmazleni a podobne veci co se traduji. Jedina vec o co jsou ochuzeni jsou ti sourozenci po kterych touzi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenka76
17.10.10 10:33
dekuju za prispevky. no me bude brzo 34let, male je 10mesicu…deti jako schudky nechci a mit mimco ve 38letech taky nechci. oba jsme se schodli s manzelem,ze jsme na to pak uz „stary“(urcite tu nekdo rekne,ze to neni stari,ale my to tak citime,ze uz takhle jsme obcas nevyspali a neseme to tezce..;-)) a to mame hodne dite),pak jsou tu penize, bydlime v zahranici,kde se berou penize jen do 8mi mesicu a pak sup do prace.zatim mam stesti,ze manzel vydela dost,ze nas uzivi,ale je 7dni v tydnu v praci.takze ho vidime rano a vecer,i soboty,nedele.skolky se tu plati taky,nevyplati se tedy jit do prace. oba dva jsme nic nemeli za mala,ja ani rodinnou dovolenou nepamatuju,ples,lyzak,vylety nebyly,nebyly penize.manzel ma sourozence, se kterymi vede porad nejaky boj, bavi se spolu,ale velke pratelstvi to neni.z moji strany, se nejvic bliz citim k nejmladsi (10let rozdil), a ted tim,jak jsem pryc,tak me vlastne vidi radi vsechny protoze me prave nevidi casto.
tak si myslim,ze nase mala bude mit spoustu mych sestrenic,co maji deti,se kteryma se snazime stykat co nejvic,spolecne dovolene atd.
chceme se snazit s manzelem,aby mala nebyla az tak rozmazlena,podle me zalezi na rodicich,jak je vychovaji.u nas a u manzelovy strane plati,ze nejmladsi sourozenec je vzdycky rozmazlenej,at mu je 5 nebo 30let. nebo rozmazlenej,proste rodice na nej trpi cely zivot,ze je nejmladsi.
ja jsem vzdycky snila o rodinnych dovolenych,klidne v Cechach,pod stan..tak se ted tesim,az budem jezdit s malou.uz ted jsme s ni byli v Parizi,v Cechach..pristi rok planujem Lipno.
Kdybych potkala manzela o 10let driv,urcite bysme meli dve deti,ale bohuzel to tak nekdy nefunguje,jak si kreslime.
tak tajne doufam,ze bude spokojena a tajne doufam,ze ona sama bude mit dve deti,abych ja jako babicka budu hlidat jeji svistiky.
- Citovat
- Upravit
17.10.10 10:34
Jsem jedináček v tom smyslu, že sourozence mám jen z tatínkovy nebo maminčiny strany a všechny výrazně starší, takže parťáka jsem neměla (vlastně o víkendech neteř, dceru své sestry) a když koukám na svoje děcka, tak si říkám, že jsem přišla o dost.
Taky doufám, že budeme z těch rodin, kde to vyjde, a až děti nebudou mít nás, budou mít sebe. Doufám.
OT - nemyslím, že má někdo právo Vám do toho takto kecat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.10 10:44
Huffmanka píše:
Zivot jedinacka je uplne stejny jako deti co maji sourozence. Jen se na ne klade vetsi duraz a tim jsou odolnejsi. Neni pravda ze jsou rozmazleni a podobne veci co se traduji. Jedina vec o co jsou ochuzeni jsou ti sourozenci po kterych touzi.
To, co říkáš, není pravda. Nemůže být stejný život jednoho dítěte a dítěte mezi sourozenci. I kdyby se rodiče přetrhli. Hezky o tom psal třeba prof. Matějček… Třeba to, že život se sourozencem je dost prospěšný i jako příprava pro život - umět se podělit, spolupracovat, prosadit se … to rodič ze své pozice prostě nenahradí.
A co můžu říct, z vlastní maminkovské zkušenosti - jsem strašně ráda, že moje holky mají jedna druhou, mají úžasný vztah.
Jinak samozřejmě je věc každého, pro kolik dětí se rozhodne (nebo to život rozhodne za něj - třeba ze zdravotních nebo finančních důvodů).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj vsem,zajimalo by me,jaky je zivot jedinacku. Urcite tu na emiminu jsou maminky,kteri jedinackove jsou a mohly by se podelit,jak se jim zije jako jedinacek, co jim chybi a naopak nechybi…mame jedno 10ti mesicni dite a dalsi neplanujeme,tak by me zajimalo,jestli opravdu bude stradat,jak nam vsichni okolo rikaji.ja jsem sama ze 4deti, a muj manzel ze 3.dekuji za prispevky