Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co na tohle říct… Odejít? Nesmysl.Podívej se kolem sebe,určitě uvidíš i lidi,kteří tě mají rádi,nejen ty nepřející. Pokud to nedokážeš sama,neboj se vyhledat pomoc odborníka.Už jen to,že tě někdo vyslechne,aniž by tě jakkoli soudil,hodně pomůže. Přece jim (bratrovi a jeho přítelkyni)nedáš za pravdu? Navíc tu nejsou jen oni,jsou tu i tvoji rodiče.Přemýšlela jsi vůbec nad tím,jak by jim bylo?
Možná by bylo lepší,kdybys odešla,ale z toho domu.Najdi si jiné bydlení,nové koníčky,choď mezi lidi.Vůbec nevadí,že sama.Ve vhodném prostředí,kde se budeš cítit dobře si najdeš i nové přátele.Začni na sobě pracovat,potom uvidíš všechno v úplně jiném světle.
Jestli jsem to dobre pochopila,tak jste oba s bratrem i jeho pritelkyni zamestnani v tatove firme.Kdyz muze tata zamestnat jeho a jeho pritelkyni,tak by mel drzet pusu kdyz tata zamestnal i vlastni dceru.Bratr asi zarli.
rodiče jsou při nich, stačí aby se špatně vyspali a už za to můžu já. Jakmile řekl, brácha že se chce odstěhovat hned začali nadávat mě. Pro mě by odstěhování se znamenalo totální samotu, tady doma občas prohodím aspon něco s našima nebo zvířátky, ale tam bych neměla absolutně nikoho. Byli lidi co si na kamarády hráli, jen když bylo něco potřeba jakmile toho využili neštěkl ani pes. I na tom facebooku moji snahu o komunikaci nechají bez odpovědi nebo smaží jako bych byla nějaká příšera, monstrum atd
I kdyz si nemuzu vzpomenout na tvuj Nick,tak na 90 procent vim,kdo jsi
uz jsme to tu resili vickrat,zeptam se -Uz jsi vyhledala odbornou pomoc??
Chodis k nejakemu psychologovi ??
jeho přítelkyně je ve firmě své rodiny. Brácha naši rodinu uplně zavrhnul, naše trochu bere, ale já jsem plebs. Dneska potkal ve městě sestru své přítelkyně to by se mohl utroubit a usmát k smrti, ale když se zeptám kdo to byl tak jen vyštěkne co je mi po tom.
Anonymní píše:
Tak přemýšlím nad tím jestli by nebylo lepší odejít do těch sfér kde ještě nikdo z nás nebyl,akorát se bojím že potom už bude jen velká tma a nic víc. Brácha pak zůstane se svou přítelkyní u nás doma a postarají se o rodiče i o dům. Mě totiž už v mém životě nic dobrého nečeká.
Rozumim tomu dobre, ze chces .....umrit?
Anonymní píše:
ahoj asi měsíc dělám u táty v rodinné firmě. Ač nejsem úplně z oboru na moji pozici to stačí. To že jsem ve firmě ale nemůže překousnout můj brácha a navádí k tomu zřejmě i svou přítelkyni. Jsem za práci ráda, i když nemůžu rozumět úplně všemu, ale budu se snažit vše potřebné doučit. Brácha i tak nadává, že stejně nepomůžu a jsem tam k ničemu (dělám kanc. práce eviduji faktury, obíhám úřady, překládám odborné texty,n píšu cizojazyčné maily atd. občas jim udělám svačinku). S bráchovou přítelkyní jsme byly vždy kámošky, bohužel se to změnilo dnem kdy mi i ona naznačila bráchovo znechucení nad mojí přítomností v práci a že stejně až se vrátí jeden spolupracovník z nemocenské nebude tam pro mě místo a neví kam půjdu. Docela mě to překvapilo, ale i naštvalo myslela jsem, že mi to přeje aspoň se tak tvářila. Následující den jsem jí to dala najevo no a brácha hned, že se odstěhují kvůli mě a že mi ten barák může spadnout na hlavu. Já ale nemám přítela ani žádné kamarády a ze svého platu tak veliký dům neutáhnu. Tak přemýšlím nad tím jestli by nebylo lepší odejít do těch sfér kde ještě nikdo z nás nebyl,akorát se bojím že potom už bude jen velká tma a nic víc. Brácha pak zůstane se svou přítelkyní u nás doma a postarají se o rodiče i o dům. Mě totiž už v mém životě nic dobrého nečeká.
Rěšit by jsi situaci určitě měla.Ale né tím,že vše skončíš.Spousta lidí je na tom mnohem hůř a mají k tomu opravdu pádné důvody a přesto to neudělají.Nezlob se,ale kdybych se z každého problému měla takhle hroutit,tak už tady dávno nejsem…
Taky tuším, kdo jsi. Měla jsi tu už x diskuzí a všichni ti radili, ať se poradíš s psychologem a začneš vlastní život. Zdá se, že jsi to zatím neudělala. Na co čekáš? Proč pořád spoléháš na rodinu, u které očividně podporu nemáš? Jsi dospělá, postav se na vlastní nohy a jdi kupředu! ![]()
Já bych ti radila osamostatnit se, odpoutat se od toho, co tě tak svírá!
A, že by pro tebe odstěhování znamenalo totální samotu, tomu nevěř..
Uvidíš, že pak budeš mít jiný pohled na život, na sebe samotnou a věř, že bude líp
Věř tomu, že časem se i přítel najde ![]()
Co koníčky, máš nějaké ![]()
A ty hloupé myšlenky na konec hned upusť ![]()
Že tě v životě nic dobrého nečeká?!To je trochu blbost…Místo brečení doma si někam vyraž,najdi kamarádky,abys ses zbavila té depky a cítila se dobře.Začni hledat nějaké řešení!A jestli se k tobě tak chová nejen bratr,ale i rodiče,tak bych raději bydlela sama!
Nikdy neni tak špatně,aby se s tím nedalo něco dělat:)
Pavlinacoffee píše: Že tě v životě nic dobrého nečeká?!To je trochu blbost…Místo brečení doma si někam vyraž,najdi kamarádky,abys ses zbavila té depky a cítila se dobře.Začni hledat nějaké řešení!A jestli se k tobě tak chová nejen bratr,ale i rodiče,tak bych raději bydlela sama!
Nikdy neni tak špatně,aby se s tím nedalo něco dělat:)
nemej takove cerne myslenky, pratele muzes najit i v MHD…
Mas nejaky konicek? Jak se ventilujes po praci? Doporucuji zacit chodit do knihovny, tancovat, na nejakou krouzek, zdravotni cviceni, divadelni spolek a
najdes lidi, s kteryma si budes rozumet, kteri te budou brat takovou jaka jsi a ne peskovat jak malou holku i ve 40 letech…
Myslim, ze by ses mela postavit na vlastni nohy, garsonku nebo 2kk by si utahla ne? Teda nevim v jakem regionu bydlis a pracujes…
mmonica píše:
Tak chodis k nejakemu psychologovi ??
to nepomůže max. na omezenou dobu, pak to zas bude stejné.
ahoj asi měsíc dělám u táty v rodinné firmě. Ač nejsem úplně z oboru na moji pozici to stačí. To že jsem ve firmě ale nemůže překousnout můj brácha a navádí k tomu zřejmě i svou přítelkyni. Jsem za práci ráda, i když nemůžu rozumět úplně všemu, ale budu se snažit vše potřebné doučit. Brácha i tak nadává, že stejně nepomůžu a jsem tam k ničemu (dělám kanc. práce eviduji faktury, obíhám úřady, překládám odborné texty,n píšu cizojazyčné maily atd. občas jim udělám svačinku). S bráchovou přítelkyní jsme byly vždy kámošky, bohužel se to změnilo dnem kdy mi i ona naznačila bráchovo znechucení nad mojí přítomností v práci a že stejně až se vrátí jeden spolupracovník z nemocenské nebude tam pro mě místo a neví kam půjdu. Docela mě to překvapilo, ale i naštvalo myslela jsem, že mi to přeje aspoň se tak tvářila. Následující den jsem jí to dala najevo no a brácha hned, že se odstěhují kvůli mě a že mi ten barák může spadnout na hlavu. Já ale nemám přítela ani žádné kamarády a ze svého platu tak veliký dům neutáhnu. Tak přemýšlím nad tím jestli by nebylo lepší odejít do těch sfér kde ještě nikdo z nás nebyl,akorát se bojím že potom už bude jen velká tma a nic víc. Brácha pak zůstane se svou přítelkyní u nás doma a postarají se o rodiče i o dům. Mě totiž už v mém životě nic dobrého nečeká.