Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mi zle z toho, jak se chovám
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.6.14 20:35
A má Ti kdo pomoct? Leckdy reagujeme podrážděně a nepřiměřeně, když jsme vyčerpané a je toho na nás moc..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.14 20:35
A kojíš? Můžou to být hormony. Zkusila bych se poradit s psychologem/psychiatrem, obzvlášť, když už jsi antidepresiva v minulosti užívala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.14 20:37
A co třezalka?? Ta je docela dobrá na zklidnění a je hodně silná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.14 20:38
Nechat děti na pár hodin tatínkovi a jít s kamarádkou na kafe a pocourat po obchodech
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.14 20:39
@Anonymní píše:
Už nemůžu…sem strašná máma, nejradši bych si nafackovala nebo seřvala sama sebe abych už se probrala a začala sem konečně chovat normálně…mám dvě děti, dcery…starší jsou 3roky a mladší holčičce 2 měsíce. A já sem uplně nervově labilní. Dokáže mě uplně vše vytočit a pak se chovám jak nejvetší blbka. Je mi hrozně líto starší holky, která to odnáší nejvíc. Je žívá až hyperaktivní a hodně hlasitá, v období vzdoru…celý den dokáže vydávat nějaký zvuk, povísá, zpívá apod. a mě ten její hlásek hrozně leze na nervy. Mimino je zase nespací takže pořád vzhůru…krom noci to spí dobře…vlastně jsou to prostě normální děti, se vším co k tomu patří, já to vím…ale jakmile je vypjatější situace, zatmí se mi před očima, nejde to ovládnout a já řvu, už sem dala i na zadek, nebo hystericky brečim, neni snad den kdyby toto nebylo a stupnije se to…je mi 30 a v pubertě sem brávala asi rok antidepresiva na depresivní a uzkostné stavy…co se mnou je? Nechci se tak chovat, sem prostě jen tak strašný typ člověka nebo by to mohla být nějaká nemoc na níž by se dali brát prášky?? Chci si děti užívat, když sou takhle malé, hrát si s nima a ne na ně furt řvát a pak brečet…co z nich proboha vyroste??? Co mám dělat?
Co s tebou je? Nic. Jen nezvádáš dvě děti najednou. Prostě taková normální hysterie, boucháš přetlak z nezvládání situace.
Nechápu ženský, co si pořídí 2 děti brzo po sobě a takhle to dopadá 
Nemůžeš dát starší do školky? Určitě by vám to pomohlo, hlavně tobě, aby jsi se mohla soustředit alespoń půl dne na mladší, potom vyzvednout starší a v klídku jít vypnout na hodku dvě do parku a potom klidný večer doma.
Ta starší za to nemůže, mám to doma, chce to jen víc klidu, přestat řešit sebe samu, ale zaměřit se na holku. Ona za to nemůže. Má tříletou pubertu, potřebovala by klidnější a chápavější maminku. Sama ted´prochází bouřlivým obdobím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.14 20:41
Podle mně je to „přepracování“. Já jsem jedno období byla taky na prášky. Starší hyperaktivní, mladší nedonošenec, kterého jsem v jednom kuse kojila a přitom bráchu s hysterickým řevem nelez tam sundávala z nábytku. Neměla jsem v té době nikoho kdo by mi je pohlídal, manžel se vracel z práce domů kolem sedmé večer byl to děs. Chtělo by to je někomu dát občas na hlídání a ty se věnuj něčemu co tě baví. To teda u mně zabralo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.14 20:43
Bohužel na tohle pár hodin odpočinku, ani pár dní nezabere. Prošla jsem si něčím podobným. Děti 3 roky a 1,5, starší zlobivý a ukecaný 
. Měla jsem úplně přesné stavy, jako ty píšeš. Je to prostě psychické vyčerpání. Někde jsem četla, že starat se (a tím nemyslím fyzickou péči) o malé děti je stejně psychicky náročné jako práce dispečera leteckého provozu. Akorát to je 24 hodin 
Hodně slouho mi trvalo, než jsem si přiznala, že to asi bude až deprese a dokopala se k psychiatričce. Deprese jako vyšitá, doktorka si Ťukala na čelo, proč už jsem nepřišla dávno. Takže mám slabší antidepresiva a postupně to začíná být lepší. Neříkám, že úplně super, ale přece jenom jsem víc v pohodě a když už vylítnu, tak si to aspoň nevyčítám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.14 20:44
@berry4 píše:
Co s tebou je? Nic. Jen nezvádáš dvě děti najednou. Prostě taková normální hysterie, boucháš přetlak z nezvládání situace.
Nechápu ženský, co si pořídí 2 děti brzo po sobě a takhle to dopadá
Nemůžeš dát starší do školky? Určitě by vám to pomohlo, hlavně tobě, aby jsi se mohla soustředit alespoń půl dne na mladší, potom vyzvednout starší a v klídku jít vypnout na hodku dvě do parku a potom klidný večer doma.
Ta starší za to nemůže, mám to doma, chce to jen víc klidu, přestat řešit sebe samu, ale zaměřit se na holku. Ona za to nemůže. Má tříletou pubertu, potřebovala by klidnější a chápavější maminku. Sama ted´prochází bouřlivým obdobím
na tom něco je 
ta školka by mohla dost pomoct, když to mamka nezvládá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.14 20:44
@berry4 píše:
Co s tebou je? Nic. Jen nezvádáš dvě děti najednou. Prostě taková normální hysterie, boucháš přetlak z nezvládání situace.
Nechápu ženský, co si pořídí 2 děti brzo po sobě a takhle to dopadá
Nemůžeš dát starší do školky? Určitě by vám to pomohlo, hlavně tobě, aby jsi se mohla soustředit alespoń půl dne na mladší, potom vyzvednout starší a v klídku jít vypnout na hodku dvě do parku a potom klidný večer doma.
Ta starší za to nemůže, mám to doma, chce to jen víc klidu, přestat řešit sebe samu, ale zaměřit se na holku. Ona za to nemůže. Má tříletou pubertu, potřebovala by klidnější a chápavější maminku. Sama ted´prochází bouřlivým obdobím
A ja zas nechapu vety typu ‚nechapu zensky, co si poridi 2 deti za sebou‘. To je fakt rada jak stehno. Ja mam zatim jedno a obcas jsem se taky hroutila. Myslim ze zakladatelka neni ojedinely pripad, tohle zazije kazda druha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lizzi
15.6.14 20:44
Neboj se, máš nervy v kýblu a taky možná bys potřebovala něco na uklidnění (v odbrémslova smylu) není to žádná ostuda. Já jsem taky trochu nervák.
Má Ti někdo pomoct? Mohla by třeba nějaká babička nebo teta pár hodin týdně hlídat?
Můžeš jít ven s nějakou kámoškou a vypnout?
Potřebuješ taky čas sama pro sebe, neboj se, to bude lepší, máě toho prostě nad hlavu 
- Citovat
- Upravit
15.6.14 20:46
@berry4 píše:
Co s tebou je? Nic. Jen nezvádáš dvě děti najednou. Prostě taková normální hysterie, boucháš přetlak z nezvládání situace.
Nechápu ženský, co si pořídí 2 děti brzo po sobě a takhle to dopadá
Nemůžeš dát starší do školky? Určitě by vám to pomohlo, hlavně tobě, aby jsi se mohla soustředit alespoń půl dne na mladší, potom vyzvednout starší a v klídku jít vypnout na hodku dvě do parku a potom klidný večer doma.
Ta starší za to nemůže, mám to doma, chce to jen víc klidu, přestat řešit sebe samu, ale zaměřit se na holku. Ona za to nemůže. Má tříletou pubertu, potřebovala by klidnější a chápavější maminku. Sama ted´prochází bouřlivým obdobím
Tak tohle jsou přesně ty řeči, které dokážou srazit na úplné dno. Někde jsem četla indiánské přísloví ve stylu: Nesuď druhého, když jsi nechodil v jeho mokasínech.
Kdo si takovehle stavy, kdy člověk ryje hubou po dně nezažil, tak to nikdy nemůže pochopit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.14 20:47
Hádám, že tak občas „ujede“ každá máma. Taky mám s dcerou občas ponorku a to mám jen jednu. Trávím s ní vlastně veškerý čas, pokud není ve školce. Je mi to po „vychladnutí“ hrozně líto.
Je toho na tebe moc-2. měsíční mimi a tříletá treperenda-a že vím, co to je, když celý den pusinka jede…
Možná kdyby si starší dcerku vzala babička alespoň na týden teď v létě nebo si domluv s manželem jeden volný když ne den, tak alespoň večer. Ono se to kolikrát tak nakupí a člověk už nemá sílu se ovládat a bohužel, jak se říká-ho. no padá směrem dolů, tak to odnesou děti.
Znám to moc dobře. I když poslední dobou se snažím ovládat-beru to jako lekci trpělivosti. Raději mlčím a snažím se vztek a frustraci vypustit jinde, mimo dceru. A docela se daří. Jakože ještě někdy ulítnu, ale snažím se.
Hodně síly a možná se vykašli na takové věci, které neutečou /úklid apod./ a zkus si říkat, že existuje jen ta přítomná chvíle. není žádné předtím a žádné potom, je jen teď. A koukni se občas na svět očima dcery. Děti jsou na světě chvilku a někdy nám umí ukázat a připomenout krásné věci, které přehlížíme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.14 20:52
Je to uplne normalni, ja taky nejsem vylozene matesrskej typ, deti mam od sebe ctyri roky, mimino je hodne narocny, do toho jsem 10 mesicu odsavala mleko, takze furt stres a. nestihani. Ted uz je mladsi rok a je to o 100% lepsi. S brachou jsou partaci a uz je s ni jakz takz mozna komunikace. Neboj, cim budou strasi, tim to bude lepsi. Mne uz ruply nervy asi. milionkrat, ale starsimu to vzdycky vysvetlim, ze maminka je unavena, a sam uz pozna, kdy se ma drobet klidnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Už nemůžu…sem strašná máma, nejradši bych si nafackovala nebo seřvala sama sebe abych už se probrala a začala sem konečně chovat normálně…mám dvě děti, dcery…starší jsou 3roky a mladší holčičce 2 měsíce. A já sem uplně nervově labilní. Dokáže mě uplně vše vytočit a pak se chovám jak nejvetší blbka. Je mi hrozně líto starší holky, která to odnáší nejvíc. Je žívá až hyperaktivní a hodně hlasitá, v období vzdoru…celý den dokáže vydávat nějaký zvuk, povísá, zpívá apod. a mě ten její hlásek hrozně leze na nervy. Mimino je zase nespací takže pořád vzhůru…krom noci to spí dobře…vlastně jsou to prostě normální děti, se vším co k tomu patří, já to vím…ale jakmile je vypjatější situace, zatmí se mi před očima, nejde to ovládnout a já řvu, už sem dala i na zadek, nebo hystericky brečim, neni snad den kdyby toto nebylo a stupnije se to…je mi 30 a v pubertě sem brávala asi rok antidepresiva na depresivní a uzkostné stavy…co se mnou je? Nechci se tak chovat, sem prostě jen tak strašný typ člověka nebo by to mohla být nějaká nemoc na níž by se dali brát prášky?? Chci si děti užívat, když sou takhle malé, hrát si s nima a ne na ně furt řvát a pak brečet…co z nich proboha vyroste??? Co mám dělat?