Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, moje sestra má dítě, co se prostě nezastaví. Od te doby co leze a chodí, je jak na baterky. Brzy mu budou 2 roky. Skoro nespí, všechno ničí, se vším hází na zem, vzteká se, má záchvaty, válí se po zemi, skáče po všem, nikam se s ním nedá jít, je zlej na děti, je zlej na sestru, plácá ji, hází po ní věci. No katastrofa. Když mu sestra něco nechce dovolit, tak se mu snaží domluvit, ale to nikam nevede, hned má hysterák a sestra nakonec stejně povolí. Když jsem se to s ní chtěla probrat, tak mi tvrdila, že od kamarádky syn je stejný, že prostě vyžaduje pozornost. Podle mě to za pár let bude průšvih, ale nemám srovnání. Co myslíte? ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, moje sestra má dítě, co se prostě nezastaví. Od te doby co leze a chodí, je jak na baterky. Brzy mu budou 2 roky. Skoro nespí, všechno ničí, se vším hází na zem, vzteká se, má záchvaty, válí se po zemi, skáče po všem, nikam se s ním nedá jít, je zlej na děti, je zlej na sestru, plácá ji, hází po ní věci. No katastrofa. Když mu sestra něco nechce dovolit, tak se mu snaží domluvit, ale to nikam nevede, hned má hysterák a sestra nakonec stejně povolí. Když jsem se to s ní chtěla probrat, tak mi tvrdila, že od kamarádky syn je stejný, že prostě vyžaduje pozornost. Podle mě to za pár let bude průšvih, ale nemám srovnání. Co myslíte?
Nevychované, na dvouleté dítě domluva opravdu nezabírá.
@Anonymní píše:
Ahoj, moje sestra má dítě, co se prostě nezastaví. Od te doby co leze a chodí, je jak na baterky. Brzy mu budou 2 roky. Skoro nespí, všechno ničí, se vším hází na zem, vzteká se, má záchvaty, válí se po zemi, skáče po všem, nikam se s ním nedá jít, je zlej na děti, je zlej na sestru, plácá ji, hází po ní věci. No katastrofa. Když mu sestra něco nechce dovolit, tak se mu snaží domluvit, ale to nikam nevede, hned má hysterák a sestra nakonec stejně povolí. Když jsem se to s ní chtěla probrat, tak mi tvrdila, že od kamarádky syn je stejný, že prostě vyžaduje pozornost. Podle mě to za pár let bude průšvih, ale nemám srovnání. Co myslíte?
Může být buď hyperaktivní nebo nevychovaný, popř. kombinace obou. Nezbyde než nastavit pravidla a začít vychovávat a zajít si za pediatrem a probrat možnou hyperaktivitu či jiný problém…
@Anonymní píše:
Ahoj, moje sestra má dítě, co se prostě nezastaví. Od te doby co leze a chodí, je jak na baterky. Brzy mu budou 2 roky. Skoro nespí, všechno ničí, se vším hází na zem, vzteká se, má záchvaty, válí se po zemi, skáče po všem, nikam se s ním nedá jít, je zlej na děti, je zlej na sestru, plácá ji, hází po ní věci. No katastrofa. Když mu sestra něco nechce dovolit, tak se mu snaží domluvit, ale to nikam nevede, hned má hysterák a sestra nakonec stejně povolí. Když jsem se to s ní chtěla probrat, tak mi tvrdila, že od kamarádky syn je stejný, že prostě vyžaduje pozornost. Podle mě to za pár let bude průšvih, ale nemám srovnání. Co myslíte?
Tohle bude za pár let určitě průšvih, pokud sestra nezmění přístup.
Za mě je to náročné batole, které postrádá hranice, takže zlobí z nejistoty. Hledá tu zeď, na kterou by mohlo narazit, která mu dá pocit jistoty z ohraničeného prostoru a tvoje sestra mu tu zeď není schopná postavit.
@Anonymní píše:
Ahoj, moje sestra má dítě, co se prostě nezastaví. Od te doby co leze a chodí, je jak na baterky. Brzy mu budou 2 roky. Skoro nespí, všechno ničí, se vším hází na zem, vzteká se, má záchvaty, válí se po zemi, skáče po všem, nikam se s ním nedá jít, je zlej na děti, je zlej na sestru, plácá ji, hází po ní věci. No katastrofa. Když mu sestra něco nechce dovolit, tak se mu snaží domluvit, ale to nikam nevede, hned má hysterák a sestra nakonec stejně povolí. Když jsem se to s ní chtěla probrat, tak mi tvrdila, že od kamarádky syn je stejný, že prostě vyžaduje pozornost. Podle mě to za pár let bude průšvih, ale nemám srovnání. Co myslíte?
Těžko říct, z toho to nevyčteme. Může to být něco, co se s věkem ještě rozvine a taky to může být dítě, které setsakra využívá toho, že sestra vždy povolí, jak píšeš.
@Anonymní píše:
Ahoj, moje sestra má dítě, co se prostě nezastaví. Od te doby co leze a chodí, je jak na baterky. Brzy mu budou 2 roky. Skoro nespí, všechno ničí, se vším hází na zem, vzteká se, má záchvaty, válí se po zemi, skáče po všem, nikam se s ním nedá jít, je zlej na děti, je zlej na sestru, plácá ji, hází po ní věci. No katastrofa. Když mu sestra něco nechce dovolit, tak se mu snaží domluvit, ale to nikam nevede, hned má hysterák a sestra nakonec stejně povolí. Když jsem se to s ní chtěla probrat, tak mi tvrdila, že od kamarádky syn je stejný, že prostě vyžaduje pozornost. Podle mě to za pár let bude průšvih, ale nemám srovnání. Co myslíte?
A ty mas dite? Bezdetny to casto vidi trochu hur a mysli, ze by to zvladli lepe. Jinak asi je to kombinace obojiho. U meho ditete v tomto veku, jiz jednoduche vysvetleni fungovalo. Meli jsme super hodne obdobi a super zlobivy obdobi. Z tohohle bych asi odpadla, nemam hyper dite, spis potrebovalo mantinely, ktere jsme nastavili a svete div se funguje to. Ale to ty jako teta nevyresis. Obecne mi chlapecci pripadaji vic neposedni a hyper.
@Anonymní píše:
Ahoj, moje sestra má dítě, co se prostě nezastaví. Od te doby co leze a chodí, je jak na baterky. Brzy mu budou 2 roky. Skoro nespí, všechno ničí, se vším hází na zem, vzteká se, má záchvaty, válí se po zemi, skáče po všem, nikam se s ním nedá jít, je zlej na děti, je zlej na sestru, plácá ji, hází po ní věci. No katastrofa. Když mu sestra něco nechce dovolit, tak se mu snaží domluvit, ale to nikam nevede, hned má hysterák a sestra nakonec stejně povolí. Když jsem se to s ní chtěla probrat, tak mi tvrdila, že od kamarádky syn je stejný, že prostě vyžaduje pozornost. Podle mě to za pár let bude průšvih, ale nemám srovnání. Co myslíte?
Zda je dítě hyperaktivní či jen nevychované, nejsem schopna určit. Ale co mi přijde do budoucna nebezpečné je, že sestra ustoupí když mu nechce něco dovolit. Když mu nechce něco povolit, nesmí mu to povolit i přes to, že kluk hodí hysterák. Kluk to bude zkoušet párkrát, pak časem přestane. I přes svou případnou hyperaktivitu je nutné, aby respektoval pravidla, které mu nastaví rodiče.
@Anonymní píše:
Ahoj, moje sestra má dítě, co se prostě nezastaví. Od te doby co leze a chodí, je jak na baterky. Brzy mu budou 2 roky. Skoro nespí, všechno ničí, se vším hází na zem, vzteká se, má záchvaty, válí se po zemi, skáče po všem, nikam se s ním nedá jít, je zlej na děti, je zlej na sestru, plácá ji, hází po ní věci. No katastrofa. Když mu sestra něco nechce dovolit, tak se mu snaží domluvit, ale to nikam nevede, hned má hysterák a sestra nakonec stejně povolí. Když jsem se to s ní chtěla probrat, tak mi tvrdila, že od kamarádky syn je stejný, že prostě vyžaduje pozornost. Podle mě to za pár let bude průšvih, ale nemám srovnání. Co myslíte?
Můj syn, 2,5 roku je podobný. Není teda zlý na děti, ani mě cíleně nemlátí, ale také má záchvaty, když není po jeho, když mu něco hned nejde nebo když už třeba musíme domů atd. Tak začne se vším házet, křičet a popřípadě sebou plácne o zem.
Dělá si věci po svém, když řeknu nesahej na tohle a tohle v lékárně, protože by se to mohlo rozbít, tak řekne, že se jen dívá a potom stejně všechno bere..no a pak je záchvat, když ho pořád napomínám. Řeším to tak, že já teda nepovolí a neustoupím. Vždy se to snažím řešit nějakou domluvou a kompromisem. Dám mu na výběr a pokud nechce a nebo dělá ty věci opakovaně a je zlej. Tak má útrum a pak už to po dobrém nejde. Ve chvíli kdy zvýším hlas, tak cejtí, že je průser a to už jsem s ním pak hotová raz dva ☺️ zbytečně ho nebiju, když už, tak na zadek nebo přes ruce taky dostane.
Většinou se snažíme vysvětlovat, když to nechce poslouchat a je ufňákanej, tak má smůlu, ale říkám mu, že ať mi tady nefňuká a nekřičí, když se nechce domluvit nebo si nechat pomoct a že my nebudeme dělat co chce on, když on nebude poslouchat nás s partnerem. Je to beran a tvrdohlavost je u něho na prvním místě.
Taky máme hodně akční dítko, teď skoro 3 roky a jak už někdo psal má období, kdy je zlatá a období, kdy zlobí. Ale naštěstí není zlá a nic úmyslně neničí. A když ano, tak se jí to dá vysvětlit. Ale určitě je důležitá důslednost. ( S tou i já se trošku peru a vydím, že to dcerce neprospívá)
Co si vychovala, to má. Taky mám extra živý dítě, zkoušela na mě všechno, co popisuješ. Ale když řeknu ne, tak to platí i kdyby mi tancovala po stropě. Začínala jsem domluvou, končila plácnutím na zadek. Vztekání jsem ignorovala a čím hodila, to jsem jí zabavila a už to nedostala. Když mě kousla, kousla jsem ji taky. Dneska je živá, ale poslouchá. Kde nejsou mantinely a důsledná výchova, tam je problém. Teď už bych to konzultovala s psychologem. Bohužel už to zašlo moc daleko.
@Janli jenže tohle neplatí na všechny děti.. to je ten kámen úrazu. Některé dítě můžeš uplácat na zadek a je mu to jedno, můžeš jim zabavovat hračky (a je jim to jedno), vrátíš mu kousnutí a ono začne kousat další děti… mám takový exemplář doma. Mantinely měl od začátku a snaží se je nabourávat denně, ač ví, že neuspěje. ![]()
Ale souhlasím s tím, že je špatně, aby si dítě cokoliv vydupalo a matka ustoupila jen proto, aby byl klid. Jenže to si musí uvědomit napřed ona sama.
U nás to samé, malej má přes 2 a půl a přesto, že v 90% nepovolím, tak prostě ještě nepochopil a zkouší a zkouší…
všechny nás kouše, občas i třískne, za to se musí omluvit, když to neudělá dostane na zadek… ale na děti venku zlý není, naštěstí, jen pokud mu někdo něco sebere..
Jo vzteká se neustále, když není po jeho, myslím, že hranice má nastavený, jen prostě musí hlava pochopit, dozrát do toho, že rodiče se poslouchají a nejsou to kámoši, který budou poslouchat jeho( když se nevzteká, tak mi říká, že jsem zlobivá:-))… občas mám pocit, že se vyloženě vzpouzí autoritám… ![]()
Co ještě pomáhá, když se vzteká, tak ho pošlu do pokoje, během 5 vteřin je pak klid…
jako některý děti jsou prostě takový, ale pokud mají mantinely, tak se to prostě jednou zlomí, u dcery se to srovnalo se třetím rokem, tak doufám v to samé i u syna, bohužel ani jedno moje dítě není klidné, ale zas je s nima zábava…
@welovefashion tento Váš příspěvek byl velmi trefný.. výchovu mám s Vámi velmi podobnou. Tak 3 měsíce zpět to byla se synem katastrofa, nemohla jsem s ním ani nikam chodit, jelikož neposeděl, pořád někam lezl a neposlouchal. Jít do města bez kočáru bylo nemyslitelné. Ale nevzdala jsem se. Teď už vidím, že se pomalu zklidňuje a už si troufneme ho vzít i do restaurace na jídlo
a do obchodu jedině pěšky ![]()