Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Holky měla bych dotaz na ty z vás, které mají zkušenost s hyperaktivitou u svého dítěte. Máme 27 měsíční holčičku a od té doby co začala chodit je to s ní šílené a mám pocit, že to nějak nedávám. Není schopná chvilku v klidu posedět, když vidím kamarádky s podobně starými dětmi, jak jim prcci v klidu sedí na klíně, nechápu. My už jsme přestali i chodit do restaurací apod., protože malá dělá jen ostudu, v židličce nevydrží sedět ani 5 minut v klidu, když jí bráním v pohybu, aby neotravovala ostatní, vzteká se jako hrom. Je schopná ráno v 7 vstát, nejít po obědě spát a v 10 večer je pořád aktivní jak ráno. Nemluvě o tom, že absolutně nechce poslouchat, všechno jí můžu říkat stokrát, vyhrožovat, poučovat, křičet, dostane na zadek a stejně nezájem. Teď když je teplo jsme většinu dne na zahradě, kde máme zeleninu. Snad stokrát denně malou odháním, aby nic netrhala, ač na to nejsem pyšná, mockrát už kvůli tomu dostala přes zadek ale vůbec nic si z toho nedělá a do půl hodiny je zase tam, kde nechci. To samé doma, nepomáhá nic. Když ji volám, kolikrát se ani neotočí, nezastaví a když jo, zůstane stát na místě, šklebí se na mě a prostě si pro ni musím dojít, nepřijde i kdybych se na hlavu stavěla…je tohle normální chování v tomto věku nebo jsme někde udělali chybu? Nebo může jít o hyperaktivitu?
Já mám takového syna 30 měsíců a taky nad tím někdy zapřemýšlím
Je to naprosto normalni. Temperamentni dite a obdobi vzdoru. Hyperaktivita se v tomhle veku neda presne diagnostikovat.
Popisujes nase drahe dite. Ale on byl takovy uz od pul roku, jakmile zacal lezt.
Restaurace a nakupy jsou horor, ale obcas se premuzu. Dneska jsem ho nasilim rvala ze zahrady. Patlala po sobe bahno, ublizoval psovi atd.
Nejhur se chova ve chvíli, kdy se mu nikdo nevenuje.
Co pomáhá je jedině duslednost. I kdyz to znamena omezeni a neprijemnosti pro me. Dneska jsem mj rekla, ze jestli jeste jednou vezme psovi micek a hodi pres plot, tak jdeme domu. Ac bych jeste byla ráda venku, napacha tam min skod nez doma, mazali jsme s revem chciiii byt venkuuuu.
Od rodicu neustale slycham, jak na nej musime byt tvrdi a jak si. tohle a tamhleto nesmi dovolit… ale jak to resit uz mi nikdo neproradi.
Ja si stojim akorat za duslednosti.
A jsem rada, ze v tom nejsem sama. ![]()
Pro okolí mám nepsedného 3,5 leťáka.
Byla tady na víkend ségřina tchýně a když ho pozorovala, tak mi pak říká, jak tu jeho hyperaktivitu jako zvládáme. Odvětila jsem, že proto je nás na něj tolik. ![]()
Naučila jsem se říkat, že není hyperaktivní, že má jen dost životní energie, která se mu jistě bude líbit.
Mám pocit, že nejhorší je kombinace živé dítě a bázlivá matka, která by chtěla raději to sedící dítě a narážky na hyperaktivitu nese těžce.
Vem si, že ty sedící, takhle budou sedět i ve 20, 30, 40 letech. Zatímco tvoje dcera bude dravec a bude je třeba zaměstnávat. ![]()
Az na to spani mam uplne stejnou cacoru, 25m, hyperaktivni neni.
Spanek se nektere deti musi naucit, my take bojovaly, ale ja denne trvala na poobedovem odpocinku, az se to naucila. Ono totiz paradoxne cim mene tim spi, tim vic je aktivni. Nemusi nutne usnout, staci aspon hodinova klidova faze.
Jinak omezeni cukru, kdyz sladke, tak do oběda
Myslím že popisuješ celkem normální dítě, pokud je v záhonu až za půl hodiny, to je dobrý
je to zvídavé batole, aktivní určitě, jestli je nebo není hyperaktivní, na to je fakt brzo to soudit ![]()
Jj spát jsem taky učila. V určitých měsících chtěl poobědový spánek vynechat. Ale to jsem nepovolila. Teď ho stále potřebuje a když si po obědě nezdřímne, je na něm večer vidět, že už toho má plné brýle.
Usíná sám.
Myslim, ze mas jen zive a zvidave dite, kt. navic ted i vzdoruje. Na diagnostiku hyperkativity je jeste brzy. Oproti nasemu diteti mas andilka. Nakupy horor - skakalo z kosiku, lezlo po zebriku, po policich, na pult, na kasu asi 2 roky… Restaurace neprichazela vubec v uvahu, ted se po 3 letech jednou na kratsi dobu zadarilo. Skocilo nebo spadlo do potoka 2×… Nespalo v kocarku od 9 mes., doma po „o“ od 21 mes. Ted staci jen 10 hodin nocniho spanku ve 3 letech. V 15 mes. zvladalo pohybove veci jako 3lete, koordinace a motorika na vysoke urovni, navic je odmalicka neustale v pohybu, lezlo na nabytek, behalo po schodech, skakalo z vysek, strasne rychle utika, ujede na koloodrazedle. Neustale tropi alotrie, s kazdym se seznamuje a „skodi“.Ma za sebou mnoho urazu, jednu zlomeninu, siti zvlada s usmevem. Pri jidle lita a neustale nutime sedet. Neposloucha a zda se, ze neplati nic. Presto si nemyslim, ze je dite nevychovane a na okoli kaslu. Verim, ze se jednou zklidni. V soukrome skolce na mne rvali, nezvladali, tak jsem nase dite stahla. Proste po ranu nefnukalo jako ostatni a nudilo se. Potrebuje neustalou motivaci a zajimave podnety. U nas hodne pomaha sportovat ve zvysene mire a unavit a pak hned vystridat klidovym rezimem napr. s knizkou ci pohadkou. Casem se to zlepsuje. Dodrzovat rezim. Vyplaci se duslednost do zblbnuti, casem si zafixovava, ze takto ne. Neprestat verit, ze vychovavas a ze vychovas. Dockala jsem se i reci, ze nase dite se nedozije urciteho veku nebo pochvaly „matka roku“ nebo i toho, ze je pani rada, ze jeji dite neni nejhorsi, kdyz vidi nase. Byli jsme na vysetreni, hyperaktivita nediagnostikovana, velice pohybove a socialne zdatne dite, zive, ale usmernitelne. S dodatkem, ze je zdrave a zive, vesele a neuzkostne, velice temperamentni a ze je hrozne kolik ted maji deti v ordinacich prilis klidnych, apatickych, nestastnych a uzkostnych. Take se mi libi nazor, ze „zivi lide meni svet“. Manza byl velice zive dite a ted je v klidu. Znam mnoho lidi (jak v okoli, tak i z praxe), kt. byli „hodne“ deti a okolo 30ti let maji potize s uzkosti, depresemi, agresivitou, sebevrazednymi sklony… Hlavu vzhuru, chapu Te, kolikrat jsem byla vycerpana, myslela, ze vyplivnu i dusi, hlidani a pomoc nula, propadala jsem beznadeji a pocitu neschopnosti, ze se vychova nedari, ale nyni vidim spis ty pozitiva a cesem se to lepsi. Je to silna osobnost, kt. se v zivote neztrati a jen tak ji nic nezlomi.
To co popisujes neni hyperaktivita, ale normalni zive dite. Dcera byla a je stejna. Protoze navic hur mluvi, tak jsem si jednu dobu myslela, ze treba spatne slysi, protoze me nekdy uplne ignorovala. Mame potvrzeny, ze sluch ma vyborny.
Kolem 2,5 let se zacaly objevovat svetle okamziky a zacala trochu vic poslouchat a postupem casu se to lepsi, akorat ta nevycerpatelna energie zustava. Ted ji budou 4, neni to dite, ktere by vydrzelo dlouho sedet na miste, nebo se venovat jedne cinnosti, skace od jednoho k druhymu, je sva, jak je psane vyse, je videt, ze je to silna osobnost a ze se neztrati. Jen se trochu desim jak to bude zvladat ve skole.
S otrhavanim zeleniny a ovoce na zahrade to mame stejne, ted uz je vycurana, takze to dela na tajnacku, poznam, ze pojidala jahody podle cervene pusy, nebo mi rekne, mami zavri oci. ![]()
Hlasim se do klubu. Maly teda po obede spi. Nastesti pro me i pro nej. Ja bych to jinak asi nezvladla. Jo, jo kdyz tu tak ctu o tech hororovych nakupech, vylezani na regaly a na kasu, tak se sice smeju, ale tak zubate, protoze to mam takrka na dennim poradku taky. Jeste zabihani na zakazana mista do skladu a prostoru pro prodavacky
za pulty apod. V kocarku nevydrzel jako mimino vubec sedet. To byl rev a moje bleskurychla jizda na misto urceni a nazpet v rekordnim case. Za ruku se nechtel drzet, neustale mi zdrhal a zdrha. Aj jsem tu zakladala o tom jedno zoufale tema ![]()
Moc hezky to napsala anonymni. Jsem taky rada, ze ma hodne energie. Je uplne jiny nez ja. Ja jsem typ toho klidneho depresivniho cloveka. Takze jsem na jednu stranu opravdu rada, za ten MALY KULOVY BLESK
Je to moje zlaticko!!!
Ahoj, tak to mám taky, včetně řečí o hyperaktivitě.
Už si toho ani nevšímám, jsou to hold řeči od babiček, které si už moc nemapatují, jak se chová takhle staré dítě a taky nemají už moc trpělivosti a energie. Akorát nechápu, proč to řeší, já s tím problém nemám a jich se to netýká
Tchýně mi pořád např. tvrdila, jaký byl můj muž strašné dítě, že to s ním nešlo zvládnout, jaký byla chudák, atd. atd., ale od té doby, co máme malého, tak říká, že takový dítě teda neměla, že je strašně hyperaktivní, že by už mu dala na zadek, moje máma zase tvrdí, tohle není žádný normální dítě, že ho už mám trošku krotit a cepovat (nechápu proč) a že jí ségra seděla a hezky si hrála (ségra je vyloženě pasivní typ, nic se u ní nezměnilo, na tom nemá podíl máma, ale mišunk genů
), na mě si už naštěstí nepamatuje, protože na mě měla armádu hlídačů a ještě jesle
. Ale jak tvrdím, malý mi přijde normální. Akorát před spaním má té energie přehršel a neví jak s ní naložit, tak se toho ujmu já a donutím ho spát.
Jinak je normálně aktivní, ke svýmu věku, dokonce si teď dokáže už aspoň chvilinku hrát sám, když mu u toho trošku asistuju.