Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@blumen no jasně, člověk se nikdy nenudí, dcera v pěti letech leze po futrech od dvěří a ono i ty synovi zachvaty vzteku jsou někdy vtipný, jak se při tom ksichtí, pokud se teda zrovna neválí v obchoďáku po zemi
už si neumím představit, že bych měla doma děti, které si vydrží hodinku sedět na jednom místě a způsobně si hrát s legem nebo panenkama, menší to dá max. 5 minut, a dcera do tý doby než jí malej něco sebere
ale v parku to jsou zlatíčka, lítají od prolézačky k prolejzačce a jsou spokojený. jen když máme jít domů, tak se malej zase vztekne no…
No abych vám řekla pravdu, tak já bych si takový vzrůšo klidně odpustila. Teď zpětně opravdu nerada vzpomínám na synovo batolecí období, naopak s druhým dítětem to byla naprostá pohoda a užívali jsme si to oba
Tak bych si tipla, že nemáš děti. Ano, jsou takové děti, živé v kombinaci s dvouleťáckým vzdorem je to katastrofa. Pak záleží na rodičích, jak se k tomu postaví. Jak psaly holky nahoře, nemůže si vynucovat a jeho máma mu ustupovat, to je cesta do pekel.
Hyperaktivní dítě nevydrží v klidu, je to porucha pozornosti. Na to je ve dvou letech brzo, hlavně takhle malé děti u ničeho dlouho nevydrží. Máme hyperaktivního kluka v rodině, nikoho nebil a nezlobil.Jen lítal jako malý a ve škole vyrušuje.
@welovefashion preferuji klidnejsi dite, zachvaty ma obcas moje taky a klidne bych si je usetrila. Obcas si hraje i tu hodinu sama, tak jsem rada, obcas musi clovek neco v klidu doma udelat…
Však před třetím rokem přichází období vzdoru a téměř každé dítě se v té době vzteká a zkouší autority a hranice a možnost jejich posouvání. Je to normální vývojová fáze, podstatná pro další vývoj dítěte. Kousnout se a vydržet, přejde to, neustupovat a s nadějí vyhlížet lepší zítřky.
(ehm, přiznávám, mám dítě ještě menší, k tomu pravému knižnímu období vzdoru jsme ještě nedospěli, takže toliko odborná pedagogicko-psychologická literatura a výuka.)
já se při poslední návštěvě obchodáku zařekla, že už se synem sama nakupovat nepůjdu, aspoň do té doby než se trošku zklidní, šla jsem koupit jen pár věcí, on nechtěl do vozíku, že vezmeme košík, a v půlce se mi seknul, že už nikam nepůjde, že mám vzít vozík, na to jsem mu řekla že má smůlu, takže řev, než jsem ho zklidnila trvalo to asi 5 minut… teď chodím sama nebo s dcerou max. 1× týdně večer, hlídá tatínek a já mám klid…
u nás kupodivu s restaurací problém není, když ví že se nadlábne, tak je v klidu
, sama bych s ním nešla, ale jako celá rodina to je v pohodě… a když tam mají papír a pastelky, tak ještě lepší…
@blumen jasně taky bych brala klidnější děti, ale to člověk neovlivní, syn byl do roku a půl kliďas, od roku a půl malej ďáblík, vařím s ním za zády, uklízím když doma přítel nebo někdy s ním formou hry, popřípadě když jí, to je jediný, kdy je 20 minut v klidu
někdy ho zabaví na chvíli starší sestřička…
ono právě na dceři vidím, že ikdyž je hodně aktivní, tak na některé věci, co jí baví se dokáže soustředit, jako skládání puzzle nebo kreslení, to se úplně vyklidní, u logopedie má teda pořád problém, protože jí to nebaví, ale tak doufám, že u syna se to s věkem taky trošku srovná
Jsou děti založením klidnější povahy a naopak divočejší až hyperaktivní. U těch divočejších je ještě mnohem důležitější být ve výchově důsledná i za cenu vyhrocené scény. Protože takové děti každé zaváhání maminky ještě spíš zneužíjí. Kamarádka, co má takové dítě na nesmrtelné baterky, mi říkala, jak je pro ní hrozně těžké donutit se třeba zavelet „už jdeme domů z hřiště“, nebo „pojď si vyčistit zuby“, protože po letech už ví, co bude následovat a jakoby se tím dostane s dítětem do sporu
Ale samozřejmě nemůže čekat, až k tomu takové dítě dojde samo.
Na tvém místě bych sestře spíš pomohla s tím, že jí dítě na chvíli zabavíš, odvedeš pozornost od nežádoucí činnosti (to ce často lépe povede „cizí“ osobě než rodiči), ale záleží, jak často se vídáte a kolik času spolu trávíte.
Těžko říct, ale ničit věci a házet s hračkama o zem a terorizovat zbytek rodiny naše děti prostě NESMÍ. Pravidla se musí dodržovat, i kdyby se měl uječet. Myslím, že je aktivnější, ale o to spíš potřebuje pevné hranice.
@Anonymní píše:
Ahoj, moje sestra má dítě, co se prostě nezastaví. Od te doby co leze a chodí, je jak na baterky. Brzy mu budou 2 roky. Skoro nespí, všechno ničí, se vším hází na zem, vzteká se, má záchvaty, válí se po zemi, skáče po všem, nikam se s ním nedá jít, je zlej na děti, je zlej na sestru, plácá ji, hází po ní věci. No katastrofa. Když mu sestra něco nechce dovolit, tak se mu snaží domluvit, ale to nikam nevede, hned má hysterák a sestra nakonec stejně povolí. Když jsem se to s ní chtěla probrat, tak mi tvrdila, že od kamarádky syn je stejný, že prostě vyžaduje pozornost. Podle mě to za pár let bude průšvih, ale nemám srovnání. Co myslíte?
Pokud do něj sestra cpe sladkosti, tuny cukru, neustále mu ustupuje a nedodržuje režim, tak je nevychovaný. Já bych dala na zadek a samotka (vyvztekat se v pokoji o samotě), tohle bych netolerovala.
Když dítě neslyší, musí cítit.
(zdroj nevim
)
Dítě mám, ale ještě je malý, má skoro půl roku, proto jsem psala, že nemám srovnání. Jde mi o to, jestli jí mám něco poradit a jak k tomu přistoupit. Byli u nás na návštěvě o víkendu a když jsem se ho pokoušela zabavit, tak mi s hračkou třísknul o zem do 5 vteřin. Totálně nám demoloval byt a když mu domlouvala, tak ji plácnul a měl z ní dobrý den. Máme obavy, co z něho bude s takovou
Nebo myslíte, že z toho vyroste?
@Anonymní píše:
Ahoj, moje sestra má dítě, co se prostě nezastaví. Od te doby co leze a chodí, je jak na baterky. Brzy mu budou 2 roky. Skoro nespí, všechno ničí, se vším hází na zem, vzteká se, má záchvaty, válí se po zemi, skáče po všem, nikam se s ním nedá jít, je zlej na děti, je zlej na sestru, plácá ji, hází po ní věci. No katastrofa. Když mu sestra něco nechce dovolit, tak se mu snaží domluvit, ale to nikam nevede, hned má hysterák a sestra nakonec stejně povolí. Když jsem se to s ní chtěla probrat, tak mi tvrdila, že od kamarádky syn je stejný, že prostě vyžaduje pozornost. Podle mě to za pár let bude průšvih, ale nemám srovnání. Co myslíte?
Kombinace obojího. Ani jedno moje dítě nedělalo, to, co popisuješ, ale jsem si vědoma toho, že mám štěstí na klidnější děti. Teda ve srovnání s tím co píšeš, ne obecně. Nejmladší dcerka je taky pěkný výkvět
![]()
To, že nakonec povolí, je ale strašně špatně. Ale myslím si, že to možná sama ví, jen je už nemá sílu ![]()
@Borůvka1990 píše:
Pokud do něj sestracpe sladkosti, tuny cukru, neustále mu ustupuje a nedodržuje režim, tak je nevychovaný. Já bych dala na zadek a samotka (vyvztekat se v pokoji o samotě), tohle bych netolerovala.Když dítě neslyší, musí cítit.
(zdroj nevim)
To dost lidí nevěří, jak velkej to má vliv. Naše děcka mají doma sladkostí minimum. Ale mají, to nepopírám. Ale u rodičů chlapa
A pak lítají po bytě, div ne po skříních a oni (no hlavně děda), se diví, cože to a proč to… A pořád mi nevěří, že je to tím cukrem. Babička mě bere na vědomí a sladkosti jim dává málo. Ale děda, ten je schopnej jím dát čokoládu půl hodiny před obědem. ![]()
Sladkosti mu nedává raději vůbec, říkala, že po nich by skákal nonstop týden ![]()