Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@lleennttiillkkaa Sestru mám, ale ta má dítě jen jedno
To je asi na světě jen hodně podobných povedených maminek
Tak ono ne úplně všechno sedí, ale spousta věcí ano. Fuj, až mě zamrazilo. Jak se mě vždycky snažila podplatit, abych tátovi neřekla, že si koupila chlast. Dlouho to na ní nešlo poznat. Dnes to poznám po první větě do telefonu.
@lleennttiillkkaa píše:
Alkoholismus a věci a události s ním spojené.
Mám to stejně ![]()
@lleennttiillkkaa Přesně. Před tátou to všude schovávala. Za gauč, do spajzu, k nám do skříně. Já už to dokonce poznám i po SMS.
Nesnáším na ní i ten její neskutecnej kurackej kašel. Je kolikrát schopna se z toho pozvracet. A jak se ráno klepe. Dodnes ji vidím jak ráno sedí v obýváku v křesle prikryta dekou v ruce cigáro, na parapetu skleničku vína a do toho ten její kašel.
@Anonymní píše:
@lleennttiillkkaa Přesně. Před tátou to všude schovávala. Za gauč, do spajzu, k nám do skříně. Já už to dokonce poznám i po SMS.
Nesnáším na ní i ten její neskutecnej kurackej kašel. Je kolikrát schopna se z toho pozvracet. A jak se ráno klepe. Dodnes ji vidím jak ráno sedí v obýváku v křesle prikryta dekou v ruce cigáro, na parapetu skleničku vína a do toho ten její kašel.
Jojo pak už byla ve stádiu, kdy neschovávala, protože věděla, že je to zbytečný. Je,,hezký,, jak ty fáze alkoholismu u žen jsou vesměs stejný. Pak taky vyčítání, v momentě, kdy jsem jí chtěla pomoc, tak mi sebrala peníze na školu(cesty a intr), několikeré demonstrativní sebevraždy, ze kterých jsem jí vždycky tahala já…doufám, že moje děti tohle nezažijí. Já ám teda alkohol ráda, ale s rozumem.
Holky, to jsou drsné příběhy. Sílu vám, ať ten řetěz zla přerušíte a jste všechny skvělé mamky. ![]()
Tak jsem si poplakala a asi mlčím, i když toho mám taky dost ![]()
@lleennttiillkkaa Taky si občas skleničku dám, ale nikdy se neopijim.
Přesně tak, nakonec byla na tu svoji skleničku hrdá. Prosili jsme ji několikrát ať se jde léčit. Ale nikdy nešla, protože ona přeci problém nemá a víno je v podstatě zdravé.
Jo ty ženský jsou si v tomhle asi dost podobné všechny.
Nejhorší je, že ona si opravdu mysli, že je strašně krásná a kazdej chlap ji chce. Přitom je to troska. Alespoň zuby si nechala udělat. Dělá nám jen ostudu. Mladšímu bratrovi šla i na aktiv ozrala jako prase a ještě tam byla na učitelku chytrá… Škoda mluvit…
@Anonymní píše:
@lleennttiillkkaa Taky si občas skleničku dám, ale nikdy se neopijim.
Přesně tak, nakonec byla na tu svoji skleničku hrdá. Prosili jsme ji několikrát ať se jde léčit. Ale nikdy nešla, protože ona přeci problém nemá a víno je v podstatě zdravé.
Jo ty ženský jsou si v tomhle asi dost podobné všechny.
Nejhorší je, že ona si opravdu mysli, že je strašně krásná a kazdej chlap ji chce. Přitom je to troska. Alespoň zuby si nechala udělat. Dělá nám jen ostudu. Mladšímu bratrovi šla i na aktiv ozrala jako prase a ještě tam byla na učitelku chytrá… Škoda mluvit…
Bylo u tý mojí období, kdy jsem ségře dala minisukni, protože jsem se na ní prostě cítila stará a hádej, kdo jí nosil
Dokonce i na léčení byla, přijela a hned ten den se opila. Pominu fakt, že už 7 let nemaká, protože je strašně nemocná, teď si vyběhává ID.
@lleennttiillkkaa Jo ty minisukně!!! Chodí bez podprsenky- prsa tahá pomalu po zemi a v létě minisukně. Dokonce si i pár sukni ustřihla aby byly opravdu krátké
a do svých hnusných chemlonových vlasů si dá příšernou čelenku a myslí si, že je neskutečně sexy ![]()
Bože ony jsou fakt všechny stejný.
A to má teď novou hlášku: „Jedeme bomby“ a tohle, když slyším, tak bych vyletla z kůže.
@pajisek90 píše:
@lleennttiillkkaa Jo ty minisukně!!! Chodí bez podprsenky- prsa tahá pomalu po zemi a v létě minisukně. Dokonce si i pár sukni ustřihla aby byly opravdu krátkéa do svých hnusných chemlonových vlasů si dá příšernou čelenku a myslí si, že je neskutečně sexy
Bože ony jsou fakt všechny stejný.
A to má teď novou hlášku: „Jedeme bomby“ a tohle, když slyším, tak bych vyletla z kůže.
Ta moje naštěstí má vlasů málo
místo jedeme bomby používá sorry bejby a ještě se u toho snaží o anglický přízvuk.
V době, kdy s ní ještě žila ségra se kamarádila s jejími kamarády. POdotýkám, že ségře bylo v tý době 15-17 let. Kamarádi matku brali jako super mámu, protože u nich se smělo kouřit a pít. Jeden čas jsem jí dokonce podezřívala z toho, že s jedním kamarádem má poměr, měli k sobě až nezdravý vztah.
Mimochodem neschovávej se za anonym, ty se za nic stydět nemusíš
ale chápu, taky jsem ten stav měla.
Nedokážu máme odpustit, ze po rozvodu s mým otcem jsem já musela byt ta dospěla a zodpovědná - bylo mi tenkrát sedm. Já jsem se starala o domácnost, vařila, prala, volala na úřady, pomáhala jí v práci, později chodila na brigády a výdělek odevzdala doma a nenechala mi ani korunu. Ze i z první brigády v patnácti jsem ji za vydělané peníze musela koupit karton cigaret. Ze měla stovky podnikatelských plánu, které nás zatahly do ještě větších finančních problému. Ze jsme bydlely v plesnivem sklepní bytě, kam jsem si nemohla pozvat žádnou kamarádku. Ze si nevšimla pět let trvající šikany. Ze byla a je tak puritanska a nikdy přede mnou neřekla ani slovo menstruace. Ze jsem po ni zdědila nechuť k sexu, která mi teď komplikuje manželství. Ze si nic z toho, co tady píšu, nepamatuje a tvrdí, jak jsem byla úžasné samostatná a šikovna a me to zní jako nadávka.
A nejvíc ji nedokážu odpustit, ze ač ma dvě dcery, tak já budu ta, která si ji teď k sobě vezme se začínající Alzheimerovou chorobou - mám ji cely život na krku a budu mít až do konce.
Ach jo, devcata, ne ze bych nemela nic k tematu, ale to co jste nektere zazily, je opravdu silny kalibr. Obzvlast kdyz to priradim k vasim osobnostem dle vyjadrovani v diskuzich. Jak jste se oklepaly a kam jste se dostaly.
Ja hlavne nikdy nechci opakovat jeji chyby a stejne k tomu sklouzavam a porad se za to v duchu bicuji a tak dokola.
Hlavne jaksi stale nedokazu pochopit, ze se ji nemam sverovat, ze se to stejne vzdy obrati proti mne. A dnes jsem ji opet povedela o sobe vic, nez jsem mela v planu… Tak cekam, kdy prijde ta šleha pod žebra…
Uf no kde začít? Je toho mraky… Její alkoholismus a vše s tím spojené. Neměli jsme na nic ale na krabičák a nebo flašku rumu vždy měla. Že neplatila nájem, elektriku no prostě nic a já jednou když jsem přišla ze školy na oběd viděla cizí chlápky co se nám přehrabují ve věcěch. Bylo mi 14 a když jsem viděla kuchyň zakládanou krabicema od vína a rumu, bylo mi jasné, že má problém. Hned na to se zdekovala na cca 2 týdny a bylo jí uplně co se mnou a bráchou bude (jsem ze tří sourozenců a mám 2 starší bráchy, a když se poměrně nedávno dozvěděl ten nejstarší co se vše odehrávalo, tak málem puknul vzteky).
Pak jí nedokážu odpustit to, že její úžasnej přítel, který ji podporoval v chlastu, se mě ožralej pokusil osahávat…
Když mi bylo 11let, tak se zrovna naši rozvádeli a matce a mě s bráchama měl zůstat baráček. Jenže matka zase neplatila vůbec nic. A nejhorší a nejpotupnější pro mě bylo, když jsme se chodili sprchovat a jíst k babičce. Pro vodu na splachování a rychlé ospurchnutí jsem s ní chodila sbírat do kýblů vždy v noci do řeky…
Když jsem otěhotněla, tak první přepadla brutální panika, že budu uplně stejná jako ona. Alkoholička co neumí pomalu nic jiného než vyčítat. Pak jsem se ale uklidnila a dala jsem si slib, že taková nebudu. Pevně věřím tomu, že taková nejsem.
Omlouvám se za román ![]()