Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je reálné dostat se z poruchy příjmu potravy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.1.26 16:30
Dr. Krch z psychiatrické kliniky 1. lf a VFN vydal nějaké svépomocné knihy, brožury. Pohledej, volně ke stažení nebo kup jako e-book, popř. knihkupectví a obrať se telefonicky na linku Anabell, poradí ti, nasměrují. Jestli to chceš zvládnout sama, což není nereálné, budeš potřebovat hodně vůle, odhodlání a vědomí, že relapsy budou. Možná celý život. Vím, o čem mluvím. Možná on-line konzultace s odborníkem na PPP. @Lollitka též poradí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.26 16:39
Ach ty zkratky. Přemýšlela jsem, jak se dá nebo nedá vyjít z pedagogicko-psychologické poradny, kde je v tom problém. 
Ve stejné situaci byla známá, jak přes kopírák. Ještě z toho není úplně venku, ale až teď když má všechny děti ve školce / škole, začala chodit k psychologovi. Předtím zkoušela všechno svépomocí, knihy, rady z internetu apod. Myslím, že jí jednu dobu pomáhalo nebýt doma, ale po návštěvách, když bylo dítě zhruba v tomhle věku. Taky se mě jednu dobu ptala, co vařím, jak vařím, jak si chystám jídelníček, jak doma řešíme společné jídlo, jak nakupuju a pod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.26 17:11
Ahoj, byla bych v tom realista, jako s kazdou zavislosti si myslim, ze clovek muze byt vice ci mene uspesnym abstinentem a nemel by si vycitat relapsy. Stejne jako alkohol, jak se rika, clovek neni nikdy uplne vylecen, je nepijicim alkoholikem. S jidlem je to jeste horsi, nelze nejist, jidlo je vsude a nejde se mu vyhnout. Je to psychick problem, neco ti naznacuje, urcite bych se dala cestou terapie a pocitala, ze to bude na dlouho. Vlastni zkusenost.
- Citovat
- Upravit
23.1.26 18:25
Přítel si jako nevšiml, že nic nejíš a jsi vyhublá na kost? Potřebuješ odbornou pomoc a to hezky rychle. Takže mu to řekni. Jestli to nezvládneš do očí tak mu to napiš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.26 18:27
Jako sama? Sama nevím. Pořád je to závislost.
Záleží asi na tom jak moc to chceš a co jsi ochotná pro sebe udělat.
Možná si pomoct tím, že vyhodila váhu, metr, přelepis etiketu? Strhneš etiketu?. Třeba by ti pomohlo nakupovat bez obalu 
. Nebo jíst stejně jako tvé dítě. Oni toho kolikrát splácaji dost. Osobně bych měla strach, že bych tím ohrozila děti. Pokud budu mít špatný přístup k jídlu, tak co můžu předat jim?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.1.26 00:10
Ahoj, mám kamarádky, obě často řeší jídlo. Jedna je silnější, druhá štíhlá. Ale obě se každou chvíli zmiňují o jídle, co kde koupily, ptají se mě, co jsem ten den jedla apod. Začínají omezovat některé potraviny (nezávisle na sobě), jedna z nich si dokonce vybírá, kde je nakupuje. Sleduje na můj vkus až moc složení jídla a něco by vůbec nevzala do pusy. Jídlo si nejradši připravuje sama, jiné snad ani nejí. Velmi ji to omezuje - myslím, že to je jedním z důvodu, proč nechodí do práce, protože by musela jíst ve městě nebo chodit na obědy. Začala se taky vyhýbat různým aktivitám. a cestování, možná taky i kvůli jídlu a jeho přípravě. Je to také PPP?
- Citovat
- Upravit
24.1.26 00:34
Jako první by mě zajímalo proč se bojíš říct to příteli? Máte spolu nějaký špatný vztah? Nebo myslíš, že by byl nějak hrubý a nedokázal by poskytnout dostatek empatie, podpory atd..? Myslím že základ všeho je svěřit se někomu.. Ať už přítel (ten by měl být jako první) nebo případně mamka.. Zkrátka najít někoho o koho se můžeš opřít a kdo by mohl třeba jednou za týen či 14 dní hlídat dítě. Za druhé podle mě je důležité najít si psychologickou pomoc. Myslím, že zvládnout sama to nemáš šanci. Resp.. jasně nějaká tam je, ale velmi velmi malá. Přeci jen není to o tom budu se doma nutit jíst a říkat si, jak jsem krásná a dělám to pro zdraví. Je potřeba problém do hloubky rozebrat. Najít prvopočátek proč vzniknul, pak tu situaci nějak zpracovat, aby nedocházelo k častým relapsům. Nebo aby onen „spouuštěč“ ať už je to myšlenka, pocit, možná nízké sebevědomí a tak dále zmizely.. Jinak mohou dál škodit. No a samozřejmě krom toho je potřeba celkově přeskládat hlavu. Aby fungovala lépe co se týče smýšlení jídlu 🙂 Myslím, že toho je hodně na to pouštět se do toho sama 🙂
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.26 20:04
@Anonymní píše: Více
Záleží jak dlouho jsi nemocná, jak moc ti anorexie šla pod kůži. Pokud to trvá delší dobu, je téměř nereálné se z toho dostat sama. Je to celoživotní onemocnění, s kterým se musíš naučit pracovat. Vyhledej rozhodně odbornou pomoc. Hlídání si zařídíš. Příteli to řekni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.26 14:11
Dostat se z toho lze, ale ne sama. To se povede málokomu, protože prostě to vlastní vnímání máš změněný. Je to nemoc jako každá jiná, není důvod brát to jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Přiznala jsem si že trpím PPP. Nechtěla jsem si to přiznat, jen pro představu, ve 26 letech vážím při výšce 154cm 41kg. Okolí mi to samozřejmě říkalo, ale pro mě věta,,Jsi hubená'' dělalo spíš dobře. Z nějakého důvodu jsem se dívala na svoje staré fotky, a před zrcadlem jsem se viděla, přijde mi to že jsem se viděla celou dobu jinak, ale teď vidím ochablé tělo, žádný sval, žádná prsa, kosti, je to hnus. Je to vůbec reálné se sama dostat z PPP? Mám 1,5 roční dítě a už jsem vyčerpaná, nejím, nebo spíš málo, kontroluju si váhu, co jim, jestli toho není moc, přitom nechci. Už nechci řešit jídlo, chci se najíst s chutí, chci se na jídlo těšit, už kvůli dítěti. Ale nemám odvahu na to, tohle říkat přítelovi, nebo chodit na nějaké terapie, nemám ani hlídání, chtěla bych to zvládnout sama nebo alespoň zkusit, myslím že první krok uvědomění že je tohle vážně nemoc je fajn, další krok dávám sem abych vůbec zjistila zda je to možný, se z toho dostat sama.
Předem všem děkuju.