Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem jedinacek a sama bych chtěla taky jen jedno. Vím, že víc bych asi nezvládla, protože mateřství, porod, nevyspání a to všechno starani se zkrátka není úplně pro labilnejsi osoby jako jsem já. Navíc, jednomu dítěti můžeš zkrátka dát víc, jak času, tak materiálního zázemí. Ale nevím, třeba manžel vydělává a jste na tom finančně dobře, každopádně ja si nemyslím, že bych někdy byla schopna zaplatit třeba anglické školky dvěma dětem, ale jednomu snad ano. Takže u mě hraje roli i ta finanční stránka. A sobecké to není, je to každého volba. Podívej se na výměnu manželek jakýkoli díl, abys viděla, co je sobecké. Pořídit si xxx dětí, abych mohla sedět na rodicaku a pobírat dávky, to je sobecké.
@Sára 1 píše:
Taky si myslím, že bys to neměla po RD dělat, pokud to takhle cítíš. Moje děti jsou parťáci odjakživa. Mladší má 5. Vydrží si spolu hrát hodiny. Perou se, ale když jsou bez sebe, tak se jim stýská. Jedinacek tu je jeden a ten docela v této době trpí. Jinak to posoudit nedokážu. Dítě nemáš mít kvůli tomu, aby starší dítě mělo sourozence.
Máme jedináčka s Aspergerovým syndromem (vysoké IQ, potíže v socio-emoční oblasti), což je hlavní důvod, proč žádný další sourozenec nebude. Péče o takové dítě je velmi náročná. Náš jedináček v této době tím, že nemá sourozence, rozhodně netrpí. Každý by si měl pořídit tolik dětí, kolik zvládne psychicky, fyzicky i ekonomicky. Planeta je přemnožená dost. Já sama jsem jedináček a sourozenec mi nikdy v životě nechyběl. Manžel je ze čtyř dětí a se sourozenci se nemá potřebu vídat vůbec. Mezi přáteli máme rodiny s různým počtem dětí. Netroufám si soudit, zda jsou na tom lépe jedináčci, nebo děti, které mají sourozence. Je to individuální, situace a vztahy jsou v každé rodině jiné.
Je to Tva vec a nenech se do niceho vtlacit
. Proc maji zeny potrebu se porad ospravedlnovat?
@LiveDream Není to sobecké, detí můžeš mít kolik chceš ty, ostatním je to jedno.. V každém případě to, že teď nechces druhé dítě, neznamená, že nezměnís casem názor.. Doma máš batole v náročném věku, já jsem třeba vždy věděla, že chci někdy ještě jedno dítě, ale ten čas kdy jsem si ho opravdu začala přát přišel když bylo první dceři 5let.
@LiveDream chceš jen jedno dítě, tak měj jenom jedno dítě
není tvoje povinnost mít víc dětí jen proto že většina lidí má 2 děti.
Jsem jedináček a nestěžuju si ![]()
Jak uz tu nekdo psal, planeta je totalne prelidnena a uz ted to tezce snasi, takze mnozte se at nejsou vase deti jedinacci a hlavne maj toho Partaka, ten je totiz na Miminu nezbytne nutnej…
muj syn jedinacek je denne s kamosema, kamosi u nas, s bratrancema a sestrenicema cely prazdniny a myslim, aspon se tak jevi, ze je i bez Partaka spoky.
A jestli na nas, na rodice nekdy hodi bobek, ve smyslu nezajem, na masli z toho nebudu…ja jsem mu dala moznost skrze sve telo zit tenhle zivot, snazime se mu vytvaret fajn podminky pro zivot, lasku a zazemi…vic nemam v moci…on, jako nic tady, mi nepatri, sveho syna nevlastnim, kazdy jsme tu jen a jen sam za sebe-
Jestli me jednou bude navstevovat v duchodaku, budu se urcite tetelit ![]()
@LiveDream píše:
@Kelsey není to ve mě, ale v tom, jak se některé děti chovají a rodiče je v tom podporují. Ty nezmůžeš v dnešní době jako učitelka vůbec nic. Jen musíš tolerovat to, jak s tebou “cvičí”. Kdybys to chvíli dělala a natrefila na pár takových extra kousků, možná pochopíš. Bohužel to není problém jen můj, že bych si něco takového vymyslela, některé kolegyně to vnímaly taktéž.
já ti naprosto rozumím. Jsem tedy matka mnohonásobná, ale do školství by se mi z téhož důvodu nechtělo…To nijak nesouvisí s kvalitou rodičovství.
A ted k otázce. Jednej jen a pouze podle svých pocitů. Nic není dobře nebo špatně, každý to máme nastavené jinak. Pokud si nejseš jistá, nech tomu volný průběh. Však 40 a výš ti určitě není. Může se stát, že zjistíš, že ti jedno dítě opravdu stačí. Anebo až malá povyroste zatoužíte po dalším. Obojí je v pořádku, pokud to tak vy dva budete cítit.
Nemyslím si, že by to bylo sobecké. Sama jsem z pěti dětí a poslední dobou máme čím dál menší potřebu se stýkat a to jsme dřív byly v kontaktu nejméně jednou za týden. Já osobně mám děti dvě a sama si někdy říkám, že je to až moc. I když je samozřejmě miluju ![]()
Ja jsem klidne sobecka a mam jedno dite. Jedno je maximum, co jsem schopna zvladnout psychicky a taky pri svych aktivitach, zajmech a i proto, ze se rozhodne nehodlam jenom honit kolem deti a manzela. Mame uzasnou, krasnou, chytrou, zdravou dceru a s tim jsem stastna. Nastesti uz mi je 40, takze dotazy na dalsi behem let ustaly 😂
Ale proc vubec pisu, vzdycky me nadzvihne, kdyz si ucitelky stezuji, ze jsou jak kus hadru a blblabla.. Taky jsem ucitelka a rozhodne nemam problem rict rodicovi, ze ve skole rozhoduji ja a bude se delat, co jsem rekla. Nikdy se mi nestalo, ze by nekdo psal na ministerstvo
ze zkusenosti uz vim, ze i rodice potrebuji nastavit hranice. A kupodivu nakonec neprotestuji a zmeni chovani na takove, se kterym se da nejak pracovat.
Jsem jedináček a čím jsem starší, tím víc mě trápí, že nemám sourozence. I kdybychom neměli ideální vztah, pořád by tu byl.
Mí rodiče se tak nerozhodli sami, byl skoro zázrak, že jsem se jim vůbec povedla já. Ale kdybych si mohla vybrat, na 100 % bych sourozence chtěla.
Já taky tvrdila, že jedno stačí 😀pak po šesti letech se narodilo druhé a celkově jsme zhodnotila, že to mělo být dřív aby si ti dva byli blíž. Mají se moc rádi starší pomáhá s mladší. U nás se to vyvrbilo tak, že čekám třetí, které bude věkově do tří let k prostřední a jsme za to ráda. Když jsme v 25 čekala první, tak bych nikdy nevěřila, že budu mít 3. Chování tvé dcery by se možná sourozencem zlepšilo.
Teda vubec nechapu argument mit jedinacka, protoze je planeta premnozena? Jakoze jini maji deti treba 8, protoze to je v jejich kulture normalni a my tady jenom 1, abychom byly solidarni s planetou a uvolnily prostor temto rychle rostoucim populacim obyvatel?
A co se tyka zakladatelky: mas ted miminko v nejnarocnejsim veku, ale neboj, tohle obdobi jednou skonci a casem to bude jen zlomek tveho zivota, ktery si sice budes pamatovat, ale zcela pozbude na vyznamnosti.
Mam jedinacka, nikoli o vlastni vuli. Mame uzasny vztah, davam mu to nejlepsi ze sebe, co mam. Kdybych ale mela deti vice, davala bych vsem to same a vsem stejne. Kdyz budes chtit, casem zjistis, ze si zivot muzes narame uzivat i s detmi. Jde jen o to, jak si to preskladas v hlave.
Mám tři a myslím, že jim ten vzájemný kontakt dává opravdu hodně.
Ale počet tvých dětí je jen a jen na tobě a tvém manželovi.
Teď navíc odmítá spát v pokoji, kde spala sama od 8měs a spí jen s náma v posteli, kde nesnese manžela, vykopává ho, celou noc se po mě válí, vystrkuje a když se přesunu třeba na matraci na zem, tak je hned vzhůru a chce mě zpět do postele. Prostě si to “užívám”.
Kdyby mně moje dítě vykopávalo z postele, tak mi to bude hodně vadit.
Pokud nechce dcera spát u sebe v pokoji, tak máte mít její postýlku v ložnici, ale spát má ve své. Časem budeš litovat, že jsi tohle připustila.
Proč to píšu :
1,5 leté dítě moc dobře ví, že vedle v posteli spí táta a že to je jeho postel. Normálně přirozeně to ví, protože to vidí. Pokud chtěla být s vámi nebo blízko vás, pořád má mít své místo na spaní. Otráví vás to, hlavně manžel bude naprdnutý. Pokud to doženeš do oddělených ložnic, tak taky špatně. Vím, že o nich zatím nepíšeš, ale je to takové varování. Manžel by možná něco takového znovu u druhého zažívat nechtěl.
Spíš než myšlenky na druhé bych radila dát dohromady řád pro první dítě.
A k otázce zda někdy druhé dítě - tak na to moje babička často říkala : lepší je mít 2 děti, kdyby jedno „přišlo pryč“. Tak nějak počítala s nedožitím dospělosti, přitom předčasná úmrtí v rodině neměli. Já osobně jsem mladší o 53 let než byla moje babka, zato znám až příliš mnoho dětských úmrtí, takže s touto teorií souhlasím. Mít jedno dítě je i dnes nejisté.
Taky jeden jedinacek se tremi detmi a muzu rict, ze je to narocne, ale kdyz vidim starsi dva jak se miluji, pomahaji si a nejmladsi by oba laskou snedli, tak je to takovy krasny pocit, ze to neumim ani popsat. Uplne tajim dech, aby jim to vydrzelo. Sice jsem jako jedinacek mela a mam vse, ale sourozenec mi chybel. U nas v rodine vztahy celkem funguji a rodice se svymi sourozenci stykaji i na stara kolena. Moje vzpominka na Stedre vecery: jen ja a rodice, tecka, bratranci, sestrenice a kamosky jsou doma u svych rodin. Kamosky mi tedy zavidely a ja nechapala co. Proste jsem rada, ze mam deti vic. Nikomu rozhodnuti mit jeden kousek neberu, je to kazdeho svobodna volba.