Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je sobecké mít jen jedno dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.11.20 13:32
@boball
@boball píše:
Já můžu říct jen sama za sebe tedy, že mi sourozenci chyběli celé dětství i celý dospělý život. A když vidím, jak se moje děti mezi sebou radí, vzájemně si pomáhají atd, tak vidím, že mne naši asi opravdu o něco ošidili.
Jo tak to je zase trošku něco jiného…Taky mám sourozence na kterého nedám dopustit, můj manžel má sourozence a je to, jako by ho nikdy neměl 
V mém okolí je to tak půl na půl. Jedni se hodně stýkají a rozumí si a druzí vidí sourozence jednou do roka, nebo hůř ani to ne a vztahy na bodu mrazu.
Spíš sem chtěla říct že sourozenec není záruka kvalitnějšího života a dělat si druhé dítě jen proto, že si pár let budou děcka spolu hrát, ale taky se můžou „třeba“ dalších 70 let nenávidět, je podle mě blbost. Ty priority proč mít druhé díte, by měly být jiné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.20 13:43
@kruel píše:
@boballJo tak to je zase trošku něco jiného…Taky mám sourozence na kterého nedám dopustit, můj manžel má sourozence a je to, jako by ho nikdy neměl
Spíš sem chtěla říct že sourozenec není záruka kvalitnějšího života a dělat si druhé dítě jen proto, že si pár let budou děcka spolu hrát, ale taky se můžou „třeba“ dalších 70 let nenávidět, je podle mě blbost. Ty priority proč mít druhé díte, by měly být jiné.
Možná to bude ve výchově. někteří rodiče nějakému dítěti neustále oproti sourozenci nebo sourozencům nadržují, i když si to mnohdy ani nepřiznají, v nich se to nakumuluje a v dospělosti ta nevraživost vyplyne napovrch. 
Jinak souhlasím s tím, že priority by měly být i jiné než že si budou společně hrát 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.20 13:45
Sobecké to má být vůči komu? Vůči tomu jedináčkovi, co nebude mít sourozence? Zase bude mít všechno jen pro sebe, i pozornost rodičů, takže všechno má svá pro a proti. Neexistuje žádná kvóta, kolik má mít člověk dětí, rozhodni se podle toho, jak to cítíš, já vnímám, že máš mateřství už teď plné zuby, takže bych se přikláněla k tomu, že jedno dítě stačí. P. S.: Tomu jedináčkovi by ale bylo dobře začít nastavovat nějaké hranice, jinak vám za pár let bude skákat po hlavě a fackovat vás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.20 14:03
@lajovka píše:
Jak uz tu nekdo psal, planeta je totalne prelidnena a uz ted to tezce snasi, takze mnozte se at nejsou vase deti jedinacci a hlavne maj toho Partaka, ten je totiz na Miminu nezbytne nutnej…
muj syn jedinacek je denne s kamosema, kamosi u nas, s bratrancema a sestrenicema cely prazdniny a myslim, aspon se tak jevi, ze je i bez Partaka spoky.
A jestli na nas, na rodice nekdy hodi bobek, ve smyslu nezajem, na masli z toho nebudu…ja jsem mu dala moznost skrze sve telo zit tenhle zivot, snazime se mu vytvaret fajn podminky pro zivot, lasku a zazemi…vic nemam v moci…on, jako nic tady, mi nepatri, sveho syna nevlastnim, kazdy jsme tu jen a jen sam za sebe-
Jestli me jednou bude navstevovat v duchodaku, budu se urcite tetelit
To jsi napsala moc hezky. Já můžu souhlasit. Taky nechápu ty důvody, že je dobry mít víc dětí, aby mě měl kdo navštěvovat ve stáří. Zdá se mi to pak jako trošku vydírání. Doba jde dopředu, já mám jen jedno dítě, další určitě neplánuji, mám na mateřství až moc dobrou práci. A já dávám synovi lásku, ráda s ním trávím čas, hrozím se i jak roste atd. Ale počítám spíš v duchu s tím, že za třeba dvacet let tu bude tolik možností, že třeba odcestuje, bude žít život po svém atd. A jak tu někdo psal, že jedináčci jsou pak sami, když tu rodiče nejsou, tak já mám třeba sourozenců 4 a vídáme se zřídka. Máme své rodiny, nemáme takové ty vztahy, jako pupeční šňůra. To vidím hodně ojediněle. A já doufám, že se na stáří nějak zabavím, že nebudu stále svého syna nahánět, aby mě pořád navštěvoval
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.20 14:09
Ahoj, četla jsem jen kousek diskuze. Ale za mě, já jsem jedináček. Ročník 89. Kolem mě většina jedináčků, asi mám na ně štěstí nebo můj ročník sourozence tolik neměl, kdo ví. Ale já jsem šťastná, sourozenec mi nikdy nechyběl a nechybí s tak to má i většina mých známých, co jedináčci jsou. Zároveň snad nemám ani jeden příklad v okolí, kdy by měli sourozenci dobré vztahy, ať už jako malé děti, co máme kolem sebe, nebo jako dnes dospělí lidé. Všude jsou všichni rozhádaní, nebaví se, nemusí se, pomlouvají se, závidí si snad i nos mezi očima. Takže já jsem opravdu ráda, že nemusím s nikým nic takového řešit. A rozhodně si nemyslím, že jsem rozmazlená, naopak mám docela přísnou výchovu a nikdy se se mnou nikdo nepáral. A rozhodně jsem nikdy neměla a nedostala ani třetinu toho, co bych chtěla nebo si přála.
Já mám zatím jedno miminko. A jestli bude jedináček nebo bude mít jednoho, dva sourozence… To vůbec neřeším. Jak to bude, tak to bude. Ale NIKDY by mě nenapadlo řešit, co si o tom myslí okolí… A rozhodně bych se proti takovým kecům okolí ohradila. A už vůbec si nemyslím, že je sobecké mít jedináčka.
Naopak mi přijde sakra sobecké si třeba dělat děti jak na běžícím páse jen proto, že má dotyčná ráda miminka, ale že už jim nezvládá ani koupit základní potřeby jako oblečení, pomůcky do školy, jídlo atd., tak to je asi v pořádku. Hlavně, že dítě není jedináček… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.20 14:17
@Lady_M Nehledě na to, že víc dětí je taky pro některé matky na budku a to je jen řev, žádný věnování, hraní, matka vzteklá, nepříjemná. To je fakt lahůdka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.11.20 14:23
Nikdy bych nevěřila, že tohle napíšu, proto anonym, neb se stydím a je to čerstvé:
Plánovali jsme s manželem dvě děti. Máme teď dceru 2,25. Čekám druhé dítě, jsem teprve na začátku. ALE musím přiznat, že mě těhotenství netěší, nechci vybírat jméno ani se mi nechce na kontroly a screeningy (v prvním těhotenství jsem si to užívala). Vůbec, absolutně vůbec nechápu, co se to se mnou stalo a je mi fakt stydno. Moje pocity se otočili během 14 dnů. Vůbec nechápu, proč se to nestalo o měsíc dřív, udělala bych stopku, manžel by nebyl proti zůstat u jednoho dítěte. 
Dcera má teď vzdorovací období, strašně se vzteká a zlobí. Jsou z ní všichni vyřízení, nejen my s manželem, ale i babička s dědou. Vůbec nechápu, jak zvládnu mimino a celé toto znovu. Chce se mi z té představy zvracet. Bohužel není cesty zpět.
Takže za mě. Pokud máš pochybnosti, dej na ně.
- Citovat
- Upravit
19.11.20 14:30
Pro všechny, kteří reagovali na můj příspěvek (úplně zbytečně). Znovu a polopatě… Ať si každej má dětí na kolik se cítí. A znam spousty rodin, kde se o péči o nemocné rodiče sourozenci dělí a podělili až do jejich smrti. Nebyli na to sami. Jinak ano… jsou případy kde se to nevyvedlo, ale to je jako se vším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.20 14:31
@Anonymní píše:
Nikdy bych nevěřila, že tohle napíšu, proto anonym, neb se stydím a je to čerstvé:Plánovali jsme s manželem dvě děti. Máme teď dceru 2,25. Čekám druhé dítě, jsem teprve na začátku. ALE musím přiznat, že mě těhotenství netěší, nechci vybírat jméno ani se mi nechce na kontroly a screeningy (v prvním těhotenství jsem si to užívala). Vůbec, absolutně vůbec nechápu, co se to se mnou stalo a je mi fakt stydno. Moje pocity se otočili během 14 dnů. Vůbec nechápu, proč se to nestalo o měsíc dřív, udělala bych stopku, manžel by nebyl proti zůstat u jednoho dítěte.
Dcera má teď vzdorovací období, strašně se vzteká a zlobí. Jsou z ní všichni vyřízení, nejen my s manželem, ale i babička s dědou. Vůbec nechápu, jak zvládnu mimino a celé toto znovu. Chce se mi z té představy zvracet. Bohužel není cesty zpět.
Takže za mě. Pokud máš pochybnosti, dej na ně.
Až se to narodí, tak zaplaneš láskou k miminku, příroda se o to postará. Měla jsem to stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.20 14:50
@LiveDream Ahoj,
předně asi není dobré pracovat s dětmi, pokud ti jejich chování znechutí pohled na ně. Nepíšeš proč tě to znechutilo. Jasně, i mě děti štvou, a to dokonce dost často i ty vlastní, ale většinou to co mi na nich vadí je jen chybou mého pohledu,,světem dospělého."
Jinak počet dětí - je to individuální rozhodnutí. Spokojení a dobří lidé mohou vyrůst jako jedináčci, jako sourozenci, nebo jako jedno z x dětí. To je na rozhodnutí rodičů.
Osobně jsem chtěl dřív děti tři, po narození prvního jsem měl urputný pocit, že to stačí. Máme dvě. Obě mám samozřejmě moc rád a ani jedno bych za nic nedal a neumím už si vůbec představit, že by se druhé dítě nenarodilo. Najednou by ten život byl prázdný. Myslím, že na samotný život dospělého je jednodušší dítě nemít, nebo jich mít co nejméně, třeba jen to jedno. Ale pak přijde stáří, kdy budeme toužebně čekat na každý telefonát, návštěvu, informaci, třeba i pomoc. A pak se to, co je dětmi vzáno v dospělém věku, člověku bohatě vrací.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.20 15:07
@Premek_Orac presne tomu take nerozumim, zajimalo by me, co konkretne na praci s detmi zakladatelku tak znechutilo…ja s detmi pracuji, a proto to nejak moje hlava nebere
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.11.20 15:33
Napíšu to naopak z pohledu jedináčka. Nikdy, nikdy v dětství mi sourozenec nechyběl. Ale nikdo si nedovede představit, jak mi chybí teď v dospělosti. Maminka umřela před dvěma roky a mám už jen tatínka, který měl nedávno mrtvici. Veškerá starost a péče je jen na mě. Maminku jsem vozila po doktorech, teď jezdím pořád s tátou. A všechna zodpovědnost je jen a jen na mě. Je to strašný pocit, až pocit zoufalství. K tomu žádné hlídání, nikdo, s kým bych se o tu péči podělila a poradila se co dál. Závidím kamarádkám, které mají sourozence a děti vrstevníky v rodině.
Zkus se tedy na to podívat i z pohledu toho dítěte.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.11.20 15:46
Mám podobne pocity jako vy.. Manžel je ode me starší, je mezi námi 12lety rozdíl. Tuším, že chtěl mladou ženu především kvůli dětem.. Po mnoha letech snažení jsem otěhotněla a potratila, docela dlouho jsem se z toho otrepavala. Po dalších třech letech se nám podařilo otěhotnět znovu, během těhotenství jsem zažívala neskutečné stresy, náročný a dlouhý porod. Dikybohu máme zdravého chlapce. I přesto, že byl malý tak moc chteny, tak také zjišťuji, že mě mateřství nenaplnuje a stydím se za to. Neustále s dítětem sama, izolovaná od ostatních přátel a rodiny (odstěhovala jsem se za manželem pres půl republiky). Nevyspana, vzbuzena 10× za každou noc, špici na zemi na matraci s dítětem, bo manžel se chce vyspat do práce, nemožnost si zajít k lékaři bo nemám hlídání… Někdy zase radost z pohledu na malého, jak je krásný a šikovný… Tím, že nechci být sobec o svých pocitech nikomu neříkám, přistoupila jsem na další dítě a před 14 dny zase potratila… Potrestána za špatné myšlenky, někdy bych si radši vyliskala… Zase bolest z další ztráty. Člověk se v tom placa a pořádně neví, co chce… Omlouvám se, je to ještě čerstvé..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.11.20 16:00
Myslím, že počet dětí zcela závisí na tobě . Nikomu jinému do toho nic není.
Já mám také jen jedináčka, druhé dítě se nám nezadařilo a teď už je syn větší a já nejsem nejmladší. Takže další už nebude. Přitom bych klidně kolem dětí a rodiny skákala 
.
Synovi naštěstí sourozenec nechybí (spíš naopak , má okolo sebe bratrance a sestřenice, máme velkou rodinu z obou stran, tak snad v budoucnosti sám nebude. Rozmazlený není.
- Citovat
- Upravit
19.11.20 18:33
@Anonymní píše:
Napíšu to naopak z pohledu jedináčka. Nikdy, nikdy v dětství mi sourozenec nechyběl. Ale nikdo si nedovede představit, jak mi chybí teď v dospělosti. Maminka umřela před dvěma roky a mám už jen tatínka, který měl nedávno mrtvici. Veškerá starost a péče je jen na mě. Maminku jsem vozila po doktorech, teď jezdím pořád s tátou. A všechna zodpovědnost je jen a jen na mě. Je to strašný pocit, až pocit zoufalství. K tomu žádné hlídání, nikdo, s kým bych se o tu péči podělila a poradila se co dál. Závidím kamarádkám, které mají sourozence a děti vrstevníky v rodině.
Zkus se tedy na to podívat i z pohledu toho dítěte.
Taky mi umřela máma a se segrou jsme se hroutily, ale všechny starosti si podelily a podržely se. Neumim si to bez ní představit. Ja ještě k tomu malé děti, i s těmi pomůže. Dobře, že jsi napsala, třeba si z toho někdo něco vezme. A drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
