Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je to normální? :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.6.16 22:09
@Anonymní píše:
jinak me vzdy tvrdil, ze se nemam trapit, ale ze to jezbytecne at se z toho konecne poucim a zmenim. Soucasne mi ale nicil tim, ze sme ho zabilo, znicili a ze sem to zpusobila ja on tomu nedokazal zabranit. Ted zakopne a muzu za to ja svoji energii. Neco zapomene a je to kuli me pac ho nenecham soustredit a rozptyluju svoji pozornosti. Asi jsem z toho chvili silela uz… k tomu ta bolest ze ztraty. Ale i uleva z te situace, ze uz se netrapi a taky to bylo hrozne tezke videt ze trpi…
Jo on zakopne a můžeš za to ty. Není schopný přijmout zodpovědnost za svoje činy. Nahází to na tebe jak harampádí a ty se pod tou tíhou sesypeš. Už teď je vidět, že to nemůžeš všechno unést. Zneužívá tě pro nošení jeho zátěže. Nenechej to na sebe naházet!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.16 22:11
@Annapavelkovaml píše:
Jak tak čtu tve příspěvky tak ty si asi chtěla slyšet že normalni je že? Jinak nechápu proč ho obhajuješ a zároveň se snažíš obhájit sebe, ale úplně zbytecně pač ty si nic špatného neudělala…akorat se deptaš a ničíš si život, pokud si nepřiznáš že se zbláznil nemá to řešení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.16 22:18
@Anonymní píše:
OŽIVENÍ DISKUZE:Ahoj chtela bych znat vas nazor. Pritel se zabyva ezoterikou (Dusek, prenos energii apod). Uz to zacina byt neunosne. Kdyz zakopne, splete se, zapomene, neco mu upadne, tak za to mohu ja, protoze mam spatnou energii, ktera to zpusobuje… kdyz se neco nedari, tak pro to, ze mu to dostatecne nepreji a skryte bojkotuji. Spatne premyslim, spatne vnimam, spatne myslim. Jsem dle nej chytra, schopna, inteligentni, krasna, ale nezodpovedna, s malym myslenim a negativni energii. Pry mam prijmout fakt, ze se musim zmenit jinak mohu poskodit nase deti, odpoved je pry v mem srdci. Nemam o tom mluvit a mam naslouchat svemu vnitrku. V minulosti jsem mozna nevhodnym zpusobem neumyslne zavinila umrti domaciho zvirete coz me velmi trapi. Zvire pravidelne navstevovalo veterinare i nekolik specialistu, krom banalniho problemu, ktery jsme lecili nebyl nalezen zadny problem. Pritel odmital uspani zvirete (z duvodu nebezpecnosti narkozy). Az kdyz melo zvire (po letech) velmi zavazne problemy tzn. ze dne na den prestal chodit, umoznil toto vysetreni. Vyhlaseny specialista, doporucil utraceni s tim, ze zvire nebylo mozne zachranit. Pritel mi to neustale vycita a preje si, aby se k nam zvire vratilo v dalsim zvireti, ktere hleda v jinych zviratech, ktere nekde vidi. Velmi casto place, s tim, ze to nezvladl a ze mel celou situaci resit on (byl u spousty navstev veterinaru), ze jsme zvire poskodily a znicili. Ze z toho musim vyvodit dusledky jinak mohu poskodit nebo zabit nase deti. Rozchazet se nechce. Prijde mi jako by se zblaznil. Mate z toho take ten pocit?
a ty? je to pro tebe ještě ke šťastnému, spokojenému, bezpečnému žití?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.16 22:23
@Anonymní píše:
Jehovista rozhodne neni. Kazdopadne mi kamaradka tvrdi, ze me tim tyra… Ja uz ani nevim co je normalni a co neni. Pry se jedna o zanedbani pece s tim, ze se mam zmenit a zacit byt normalni. Mam prijmout nasledky a poucit se z nich a nebyt negativni. Zacit jinak myslet. Velmi casto place, ze jsme uspanim zpusobili smrt a ze zvire chtelo zit (bylo ochrnute). Ze jsem to zpusobila ja a nenasla jsem vcas reseni. Pry jsem si nechala doporucit lekare od kamaradky, ktera je take negativni. I kdyz jsme byli i u jineho specialisty. Dostatecne durazne jsem mu nevysvetlila, ze zvire musi podstoupit narkozu a vysetreni, ktere zaryte drive s krikem odmital, s tim, ze hrozi vazne nebezpeci pri narkoze, ze se nemusi probudit. Ja to ovsem stejne jako lekari nevedela. Lekari tvrdili, ze kdyz nema zadne vetsi obtize, neni vysetreni nutne. Ja jsem ho chtela on odmital riziko narkozy. Pry jsem byla matka, ktera na to mela prijit. Nebo si zvire neporizovat kdyz nejsem specialista, ktery tomu nerozumi… Mam vyvodit dusledky a zmenit se, aby se to neopakovalo s detmi… Nic jsem, ale umyslne neudelsla a starala jsem se jak nejlepe mohla. Neustale vycitky me nici. On nechce, aby me to nicilo, ale abych se poucila. Nevim co s tim. Kdyz mu tvrdim, ze to nevidi spravne tak jsem proti nemu misto toho, abych ho podporovala…
matka zvířete?
a pryč.. bude se bude léčit a nebo pryč a rychle, než se zcvokneš..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.16 22:28
@Anonymní píše:
jinak me vzdy tvrdil, ze se nemam trapit, ale ze to jezbytecne at se z toho konecne poucim a zmenim. Soucasne mi ale nicil tim, ze sme ho zabilo, znicili a ze sem to zpusobila ja on tomu nedokazal zabranit. Ted zakopne a muzu za to ja svoji energii. Neco zapomene a je to kuli me pac ho nenecham soustredit a rozptyluju svoji pozornosti. Asi jsem z toho chvili silela uz… k tomu ta bolest ze ztraty. Ale i uleva z te situace, ze uz se netrapi a taky to bylo hrozne tezke videt ze trpi…
prosím tě a ty tomu věříš? vážně už sis nechala namluvit to, že on zakopne a ty za to můžeš? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.16 14:03
No jeste dotaz, povazujete za spravne kdyz nekdo manipuluje druhe, proto, aby jim pomohl s tim, ze v tom k cemu je zmanipuloval budou podle nej pak spokojeni protoze prozrou? Mne to prijde jako dost zvracene… Uvedu priklad, treba kdyz se nekdo z duvodu stari a nesamostatnosti neni schopen se o sebe postarat, je spatne ho zmanipulovat k tomu, aby bydlel v dome s pecovatelskou sluzbou i kdyz tam zit nechce? A nepomuze mu ani ve stavajici situaci, proto aby k tomu byl donucen, protoze si mysli, ze tim tomu cloveku pomuze?
- Citovat
- Upravit
18.6.16 17:04
@Anonymní píše:
No jeste dotaz, povazujete za spravne kdyz nekdo manipuluje druhe, proto, aby jim pomohl s tim, ze v tom k cemu je zmanipuloval budou podle nej pak spokojeni protoze prozrou? Mne to prijde jako dost zvracene… Uvedu priklad, treba kdyz se nekdo z duvodu stari a nesamostatnosti neni schopen se o sebe postarat, je spatne ho zmanipulovat k tomu, aby bydlel v dome s pecovatelskou sluzbou i kdyz tam zit nechce? A nepomuze mu ani ve stavajici situaci, proto aby k tomu byl donucen, protoze si mysli, ze tim tomu cloveku pomuze?
Ak by sme my presvedcili babicku, aby sla do ‚chudobinca‘, aj ked by sa tam o nu vedeli postarat lepsie nez my, babicka by nam tam velmi rychlo umrela na smutok.
To, ze clovek pod tlakom nakoniec povie ano totizto ani trochu neznamena, ze zmenil svoj postoj. Ono sa to z podvedomia vzdy ozve, povacsinou v najmenej vhodnej chvili.
Ked uz manipulovat, tak tak, ze predostries dotycnemu ‚navrh‘, a pockas, az sa s nim vrati ako so svojim vlastnym napadom.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.16 02:00
@kotyk píše:
Předpokládám, že šlo o pejska. Některé rasy na poranění plotének s postupujícím věkem trpí. Vůbec to nemuselo souviset s nějakým škubáním. Někdy jim stačí špatně seskočit třeba z gauče. Jediný, kdo mohl za to, že to došlo až k tak smutnému konci, je tvoje drahá polovička. Bez rentgenu a CT na to celkem logicky nikdo přijít nemohl.
No bohuzel nejen to… Lekar specialista povazoval prukaznou na RTG viditelnou znacnou deformaci KRCNI PATERE po dobu necelych 2 let (kopletni prohlidka) za podruzny problem a nemel potrebu nam to sdelit. Tuto informaci jsme obdrzeli az kdyz bylo pozde a zvire ochrnulo 
… Takze tak no. Ma chyba, ze jsem na jinem pracovisti nedonutila pritele nechat provest CZ vcas, brutalni zanedbani lekare a pritele, ktery se bal uspani…
- Citovat
- Upravit
20.6.16 02:46
Jak je to dlouho co zvíře umřelo? Prvních pár dní se můžou někdy lidi chovat kvůli smutku iracionálně.
Pokud je to ale delší doba, tak úmrtí zvířete není příčina problému, je to pouze spouštěč.
Podle popisu to docela dost vypadá na nějaké psychiatrické onemocnění, někteří lidé k tomu mají dispozice a velký stres to celé může spustit.
Pravděpodobně si své chování neuvědomuje - tudíž si ani nepřipouští že je něco špatně na něm, a ne na tobě. To je na psychiatrických onemocněních bohužel častá nevýhoda, pacient si připadá zdráv a necítí potřebu brát léky a léčit se 
Já bych se poradila s odborníkem, co si o tom chování myslí a co by radil dělat. Normálně se objednat k psychologovi sama a všechno mu říct, aby poradil. Buď k cizímu, nebo ke stejnému co chodí partner - toho by to mohlo i upozornit, že se partner vymyká kontrole a bude ho třeba nutné poslat na psychiatrii…
Rozhodně bych to nenechávala být - mám s psychiatrickými pacienty zkušenosti a dokážou rozvrátit rodiny a zničit nejbližší příbuzné dost drasticky - a často za to ani nemůžou…
Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.16 04:53
Určitě doporučuji jít si promluvit s psychologem. Ale bohužel jsem přesvědčená, že takové, až fanatické, chování se nezmění, tedy, ne k lepšímu. Ten člověk se prakticky živí tím, že Tebe ubíjí. Takový psychický nátlak je mnohem horší, než bývá fyzický. Jediné, co radím, je uteč. Sbal se, nebo sbal jeho a honem pryč. Takový člověk Tě nemiluje, on Tě potřebuje, respektive potřebuje NĚKOHO, na koho takhle působit.
Z vlastní zkušenosti- buď skončíš zle Ty, nebo on. Měj pud sebezáchovy.
Pokud nemáte ještě děti, tak to bude jednodušší, jestli máte, budeš to mít těžší, ale rozhodně bych se snažila, aby k nim takový člověk měl co nejmenší přístup, při vývoji to může nadělat obrovskou paseku.
Mysli na sebe a dostaň se z toho, takové chování se jen stupňuje a dovolím si tvrdit, že nikdy neskončí dobře pro všechny.
Co se týče úmrtí koně, to je mi moc líto, ale už se to stalo, neuděláš s tím vůbec nic a to, že Tě z toho bude obviňovat a neustále Ti to vyčítat, to na tom vůbec nic nezmění. Stalo se, ale jen Ty sama máš právo si něco takového vyčítat, nikdo jiný tohle nemůže. A v tomhle případě je úplně jasné pochybení veterináře, Ty lékař nejsi, neměla jsi možnost s tím něco udělat, zvlášť, když Tě při léčbě omezoval.
Přeju hrozně moc štěstí, zdraví a zdravého rozumu- udrž si ho. Vedle někoho takového je to mnohdy těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.16 09:24
@Erginka píše:
Určitě doporučuji jít si promluvit s psychologem. Ale bohužel jsem přesvědčená, že takové, až fanatické, chování se nezmění, tedy, ne k lepšímu. Ten člověk se prakticky živí tím, že Tebe ubíjí. Takový psychický nátlak je mnohem horší, než bývá fyzický. Jediné, co radím, je uteč. Sbal se, nebo sbal jeho a honem pryč. Takový člověk Tě nemiluje, on Tě potřebuje, respektive potřebuje NĚKOHO, na koho takhle působit.Z vlastní zkušenosti- buď skončíš zle Ty, nebo on. Měj pud sebezáchovy.
Co se týče úmrtí koně, to je mi moc líto, ale už se to stalo, neuděláš s tím vůbec nic a to, že Tě z toho bude obviňovat a neustále Ti to vyčítat, to na tom vůbec nic nezmění. Stalo se, ale jen Ty sama máš právo si něco takového vyčítat, nikdo jiný tohle nemůže. A v tomhle případě je úplně jasné pochybení veterináře, Ty lékař nejsi, neměla jsi možnost s tím něco udělat, zvlášť, když Tě při léčbě omezoval.
Pokud nemáte ještě děti, tak to bude jednodušší, jestli máte, budeš to mít těžší, ale rozhodně bych se snažila, aby k nim takový člověk měl co nejmenší přístup, při vývoji to může nadělat obrovskou paseku.
Mysli na sebe a dostaň se z toho, takové chování se jen stupňuje a dovolím si tvrdit, že nikdy neskončí dobře pro všechny.
Přeju hrozně moc štěstí, zdraví a zdravého rozumu- udrž si ho. Vedle někoho takového je to mnohdy těžké.
Musím jedině souhlasit. Mám něco podobného doma. Já už prošla psychoterapií a dost jsem si tam našla. Hodně se změnila, což je právě ještě horší. Mám už sebevědomí, nenechám se „ochcávat“ a to je kámen úrazu. Šel k psychologovi, ale jen proto, aby se tam dozvěděl, že já jsem blázen. Vždy dostane nějaká doporučení, nebo něco řešíme a on vždy říká „já to doktorce vysvětlím“. Prostě hodlá manipulovat i doktorkou. Není to láska, je to závislost a podle mě je mu jedno, koho takhle deptá. Proto i když pořád říká, že je nespokojený, tak vztah neukončí. Proto asi ani nepotřebuje sex, tohle je větší vzrůšo…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.6.16 13:19
@Anonymní píše:
Musím jedině souhlasit. Mám něco podobného doma. Já už prošla psychoterapií a dost jsem si tam našla. Hodně se změnila, což je právě ještě horší. Mám už sebevědomí, nenechám se „ochcávat“ a to je kámen úrazu. Šel k psychologovi, ale jen proto, aby se tam dozvěděl, že já jsem blázen. Vždy dostane nějaká doporučení, nebo něco řešíme a on vždy říká „já to doktorce vysvětlím“. Prostě hodlá manipulovat i doktorkou. Není to láska, je to závislost a podle mě je mu jedno, koho takhle deptá. Proto i když pořád říká, že je nespokojený, tak vztah neukončí. Proto asi ani nepotřebuje sex, tohle je větší vzrůšo…
No jo no, pracoval s lidmi a školil je tak to má asi zažité. Včera jsme měli zase debatu, kde mi vysvětloval, že to co mi dle mého názoru ublížilo (jeho poznámka), jsem jenom nepochopila, protože slyším něco jiného něž dělá a říká a v podstatě to co mám dle něj uvnitř… a když bych se zamyslela a použila svojí empatii tak by mi to bylo jasné… Když mu řeknu, že si o tom myslím to a to, tak je to podle něj drzost nebo provokace… Komunikaci zvládám bez zvýšeného hlasu, křiku a sděluji co si myslím, ALE PŘÍŠERNĚ MĚ TY NEKONEČNÉ DEBATY vyčerpávají a stejně se dozvím, že jsem hádavá ženská co mu musí stále jenom oponovat. Možná jsem už přecitlivělá, ale celou noc jsem kvůli tomu nespala a cítím se hrozně vyčerpaně. Ten vztah mě ničí a odsává energii (jsou tam ale i hezké chvilky). Je správné pokud se mu třeba spustila nějaká porucha opustit páč mě to ničí? Neměli by partneři při sobě stát v dobrém i zlém si pomoci? Na druhou stranu objektivně trpím a nespím z toho, klesá mi sebevědomí a cítím se často pod psa.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.6.16 14:49
@Anonymní píše:
No jo no, pracoval s lidmi a školil je tak to má asi zažité. Včera jsme měli zase debatu, kde mi vysvětloval, že to co mi dle mého názoru ublížilo (jeho poznámka), jsem jenom nepochopila, protože slyším něco jiného něž dělá a říká a v podstatě to co mám dle něj uvnitř… a když bych se zamyslela a použila svojí empatii tak by mi to bylo jasné… Když mu řeknu, že si o tom myslím to a to, tak je to podle něj drzost nebo provokace… Komunikaci zvládám bez zvýšeného hlasu, křiku a sděluji co si myslím, ALE PŘÍŠERNĚ MĚ TY NEKONEČNÉ DEBATY vyčerpávají a stejně se dozvím, že jsem hádavá ženská co mu musí stále jenom oponovat. Možná jsem už přecitlivělá, ale celou noc jsem kvůli tomu nespala a cítím se hrozně vyčerpaně. Ten vztah mě ničí a odsává energii (jsou tam ale i hezké chvilky). Je správné pokud se mu třeba spustila nějaká porucha opustit páč mě to ničí? Neměli by partneři při sobě stát v dobrém i zlém si pomoci? Na druhou stranu objektivně trpím a nespím z toho, klesá mi sebevědomí a cítím se často pod psa.
Rozhodně jsem pro to ho podpořit, ale pod jednou podmínkou - musel by na sobě chtít pracovat. Pokud on nepřizná, že má problém, tak ty s tím stejně nic neuděláš a jen se budeš trápit. Ten můj sice chodi k psycholožce, ale má pocit, že jí taky „zmákne“ a vyjde z toho on jako ten „dobrý“. Pokud ten tvůj nepřizná, že na sobě potřebuje pracovat, tak bych šla od něj. Máme dítě, je to strašně těžné. Navíc nám tu dělá neustále afektované scény. Nic neřeší v klidu, všechno hází na mě, já za všechno můžu, nebo někdo jiný, něco jiného, jen ne on. To je pak prostě neřešitelné…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
