Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahojte..mam takovy problem..jednou jsem se podivala kalogeni na prsa a ona me pohledem spatrila a od te doby mam blok, kdyz mluvim szenou, ze se ji nesmim divat na prsa, jinak si bude myslet, ze jsem divna atd a tim tuplem me to nuti se na to misto divat a je ta konverzace pro me neprijemna..nejsem lesba ani me zenska prsa nepritahuji..myslite? ze je to normalni se nekdy podivat? Ma nekdo podobne zkusenosti? Rekla bych ze to mam nejakou obsesi ale nevim jak to resit..stydim se o tom mluvit, ale otravuje mi to zivot, dela mi to. i u rodiny, v praci..
Tak jestli zíráš, může to být dost nepříjemné. Pokud přejedeš pohledem, přežije to každá.
Je normální se podívat, jen nesmíš civět… Já taky koukám ženským na prsa, jenže ono to jinak kolikrát nejde, když se skoro snaží utéct
třeba na prime když koukám na zprávy tak se Perkausove prakticky v žádným vstupu nedívám do očí když má výstřih, to se vždycky s manželem smějeme
je to prostě reflex..
@Russet neziram..snazim se fakt soustredit na oblicej no, ale jak to mam furt v hlave tak je jasne, ze se mi nedokaze udrzet zrak na jednom miste..
@stinga píše:
Tato diskuse už tu byla, a co je to kalogeni?
Kolegyni
@Russet píše:
Kolegyni
aha
kamarádka mi na ty písmena nepasovala, a kolegyně mě nenapadla
@stinga píše:
ahakamarádka mi na ty písmena nepasovala, a kolegyně mě nenapadla
No. Když je řeč o prsech, tak jiná varianta možná není ![]()
@Anonymní píše:
Ahojte..mam takovy problem..jednou jsem se podivala kalogeni na prsa a ona me pohledem spatrila a od te doby mam blok, kdyz mluvim szenou, ze se ji nesmim divat na prsa, jinak si bude myslet, ze jsem divna atd a tim tuplem me to nuti se na to misto divat a je ta konverzace pro me neprijemna..nejsem lesba ani me zenska prsa nepritahuji..myslite? ze je to normalni se nekdy podivat? Ma nekdo podobne zkusenosti? Rekla bych ze to mam nejakou obsesi ale nevim jak to resit..stydim se o tom mluvit, ale otravuje mi to zivot, dela mi to. i u rodiny, v praci..
Me se jenou stalo, ze jsem si to vubec neuvedomila a koukla do vystrihu prirodou velice obdarene lesbbicce. Ona kouka na me, me dochazi, co se stalo a zacinam se smat a omlouvat. Vsichni mame oci. Pokud mi nekdo neco vystavi primo pred oblicej, nejde se vylozene „nekoukat“. Ty co nosi otevrene hluboke dekolty s tim musi tak trochu pocitat, ze to vzbuzuje pozornost. Ja v tomhle pripade taky nevim jak „to obchazet“ protoze razim heslo, ze mam oci a ty holt koukaji kolem. Myslim normalni koukani na vse, co zachyti mou pozornost. Ale je fakt, ze si tim hlavu moc nelamu, co si o tom mysli ostatni ![]()
Hodně žen zajímají prsa jiných, ze zvědavosti, pro porovnání. Pokud nezíráš jak Průša, pak co no
Je
kdysi jsem měla v práci výstřih a bavila se s kolegyní
a ona najednou: ježiš Lale, já ti pořád musím koukat na prsa ![]()
Já mám taky výraznější předek, takže pohledy přitahuje. Už jsem velká holka a snesu to. Spíš mi vadil takový ten rentgenový pohled nahoru dolů a znova nahoru dolů. To jsem si připadala jak nahatá.
Obávám se že hladina tvé úzkosti není úplně v normě, tipuju, že ti dost komplikuje život i ve spoustě dalších aspektů.
Mrkni do téhle knížky, jestli se v tom čirou náhodou nepotkáš
Já zase vždycky zajedu oči rychle klukovi do rozkroku - aniž by jsem si to ihned uvědomila, až třeba po chvíli
a když má žena velký výstřih a mluvím s ní, taky mi tam oči sjedou, ale nikoli, že zírám, ale prostě je to vyzívavé, upoutává to pozornost, protože polonahota prostě není běžná, kdyby jsi denně potkávala nahé lidi, už ti to třeba nepřijde, ale takhle se po naháči otočíš s takovým tím „wtf“ nahatej ![]()
Ahojte..mam takovy problem..jednou jsem se podivala kalogeni na prsa a ona me pohledem spatrila a od te doby mam blok, kdyz mluvim szenou, ze se ji nesmim divat na prsa, jinak si bude myslet, ze jsem divna atd a tim tuplem me to nuti se na to misto divat a je ta konverzace pro me neprijemna..nejsem lesba ani me zenska prsa nepritahuji..myslite? ze je to normalni se nekdy podivat? Ma nekdo podobne zkusenosti? Rekla bych ze to mam nejakou obsesi ale nevim jak to resit..stydim se o tom mluvit, ale otravuje mi to zivot, dela mi to. i u rodiny, v praci..