Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
je to problémové dítě?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
2.3.10 14:01
je to problémové dítě?
Prosím o radu, mám chlapečka 18 m. Je hodně žívé dítě, neustále někam leze, padá už má dokonce sešitou hlavičku.
Přijde k cizímu člověku a bouchne ho, do toho nejspíš období vzdoru lehá si na zem, vzteká se a nepomáhá nic. Pokouším se na něj jít po dobrém, ale kolikrát mi nervy ujedou.Hází věcmi a zaboha ho nedonutím, aby to zvedl i když už bylo období kdy to dělal.
Chvíli neposedí na místě, doma to s ním ještě jde, ale když přijdeme např.k pani dr je jak utržený ze řetězu, Dr se už ptala jestli nechci navštívit s malým psychologa, nebráním se tomu ale není to zbytečné? Je pravda že jiné takové dítě v jeho věku neznám. Na druhou stranu je to strašný mamánek, pořád mě tahá za ruku a musím mu být na blízku, neumí si hrát sám a já bohužel nevím jak ho mám zabavovat u ničeho dlouho nevydrží. Jediné co ho baví tak jsou knížky. Je hodně aktivní, ale venku na ulici nechce chodit za ruku a nejraději by se nosil v náručí.
budu vděčná za jakékoli rady jak na něj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.3.10 14:11
Cico, obdivuji tě, že máš ještě vůbec trpělivost 
Nevím, zda je tvůj syn problémový, ale obávám se, že do podobného stádia taky směřujeme.
Už mi to pomalu přerůstá přes hlavu.
Můj Maty má 15 měsíců a já se pořád uklidňuju, že mi ještě tak moc nerozumí - vůbec mě nerespektuje, když něco zakážu, udělá to naschvál 
Venku je to s ním taky dílo.
Když ho dám, aby chodil, za chvilku ječí, že chce ke mně, pak zase na zem atd
Nerad se vodí za ruku.
Je hrozně temperamentní, nikdy nevím, co od něj můžu čekat.
Zrovna dneska mi na náměstí udělal menší scénu.
Jak zkrotit takové divochy? Já toho mého nacpu do šáku a nosím, tam je aspoň v klidu, jinak bych se zbláznila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 14:19
Cico:to všechno přejde,prostě to chce trpělivost.Chápu tě taky máme divocha a nejhorší je právě okolí.Jeeee kolikrát mi super matky říkali,ať ho seřežu.No prostě chce se mu přizpůsobit a věnovat,aby byl pořád zabavenej a nevšímat si chytrých rad kolem.Ty jsi jeho mamča a víš,jak na něj.Přeju hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 14:22
Zrovna dneska jsem prebalovala rudy vrestici dite, pac jsem mu nedovolila se otocit na bricho a spadnout z prebalovaku.
A vzpeti jsem resila, ze nesmi sahat v mycce na spinave talire, kdyz tam skladam dalsi nadobi. Sahne na talir, reknu Nenene, to je fuj a odstrcim ruku. Okamzite zpatky, tak zase Nenene, fuju fuj, odstrcim rucicku, okmzite ji dal zpatky, takto asi 5×, to uz ji mel trochu mastnou od toho spinaveho talire, tak jsem milou rucicku vzala, pekne ho pres ni pleskla, muselo to hodne stipnout, cucel jak puk, odstrcila jsem ho od mycky a ignorace.
Nevim, jaky uspech budu s timto mit, ale snazim se uz ted dat najevo, ze jsou hranice a zadna vyjimka neexistuje. Zkratka kdyz uz neco zakazu, tak si trvam na svem,i kdyby rval sebevic a i kdybych mu to pak uz radeji stokrat dovolila, abych mela klid. Tim se dost cvicim, abych nevytvarela zbytecne zakazy a zaroven se Mates uci, ze kdyz neco reknu, tak to plati.
Za rok za dva dam vedet, jestli to byla blbost nebo ne 
Jinak psycholog mi v takove situaci prijde zbytecny, podle toho, co pises, tak uplne vola po tom, abys mu vytvorila jistotu v zivote, aby byly jasne dana pravidla, ktere se vzdy dodrzi, abys byla ty ten operny pilir, ktery bude vzdy stejny.
Zkousela jsi delat kasdy den uplne stejne, stejny cas vsech aktivit, stejne ritualy, dopredu mu rikat, co bude?
Ale toto je vzdy beh na dlouhou trat, at se clovek snazi sebevic, tak spis investuje do budoucna, nez ze by to resilo aktualni situaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 14:28
Já mám pravidlo - 3krát a dost.
3krát mu to pěkně vysvětlím, proč to dělat nemá, samozřejmě, že to nepomůže, pak zvyšuju hlas (neřvu, ale někdy do toho už nemám daleko 
), a když ani tehdy to nezabere, plácnu (netřískám)- většinou přes ty svoje nenechavé ručičky
Ovšem, pokud mám za sebou krušnou noc (jako třeba dnes ), tak se to podepíše i na tom, jak spolu válčíme - a dnes to slovo válčíme opravdu vystihuje situaci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 14:42
Ja trestam ve chvili, kdy vidim, ze pochopil, ale dela to proto, ze to zkousi, to ma takovy „svit poznani“ v ocich 
To uz vidim, ze jen zkousi, zda mu to povolim a lumpaci.
Me spis desi ten vztek, kolikrat se nemuze ani nadechnout, ani jako male miminko tak temer nerval, jen kdyz mel hodne velky hlad a neslo hned nakojit.
Bohuzel s tim bouchanim do lidi jsem si vytvorila teorii, e dite je placnuto, tak to bere tak, ze kdyz muze nekdo placnout jeho, tak ono placne taky nejakeho cloveka, jenze nevim, jak jinak trestat rychle a jasne. Ale myslim, ze dite, ktere by nikdu neokusilo vubec zadny telesny trest a ani nikdy zadny nevidelo, tak by lidi nebouchalo. Ale jak docilit tohoto idealniho stavu nevim, placat uz jsme zacali a asi uz neni cesta zpet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 15:18
čiči a já zas myslím, že i takové boží dítě, co by nebylo v životě plácnuto, ani to nevidělo, tak i to by zkoušelo co to udělá, když někoho plácne 
taky s tím aktuálně dost bojujeme, navíc on s oblibou začal používat paličky, vařečky, bačkory
samozřejmě jsem všude četla chytré rady, že ho nemám za trest plácat taky, že ho to mate, ale obávám se, že na to, abych mu vysvětlila, že maminku to opravdu bolí, je ještě asi malej, nebo je mu to putna, dokonce i když dělám, že pláču, tak on má ještě radost, že jeho akce vyvolala reakci 
ale zatím to beru jako normální, snad z toho vyrostou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 18:39
Zhruba před deseti lety jsem si přečetl, že děti které se později projevují jako hyperaktivní, se v batolecím věku právě takhle pokoušejí navázat společenský kontakt. Některé děti řeknou „jéé“ nebo „…hoj“ a tyto prostě plácnou. No a pak jsem zjistil, jaké číslo je kamarádův starší kluk a poslouchal jsem vyprávění o tom, co dělal ve dvou letech. Přesně tohle. Samo o sobě to asi nic neznamená, zlý úmysl v tom není, jen chce prostě být s dotyčným v kontaktu a nedokáže si o to říct…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 20:40
Všem Vám moc děkuju. Jura mě moc nepotěšil, pořád totiž doufám, že by mohl přijít zlom a najednou budu doma mít hodné dě%tátko 
K tomu plácnutí na ruku: ale jak jinak rychle reagovat na špatnou věc? JESTLI EXISTUJE NĚKDO KDO DÍTĚTI PO RUCE NEDAL MÁ MŮJ OBDIV.
A ještě jeden problém jak takto živé détě zabavit když ho pořádně nic nebaví nebo spíš je problém v tom, že maminka nemá dost fantazie? Pořád se tím trápím a vyčítám si, že jsem asi špatná matka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 20:48
cica: Já už se dneska nějak špatně vyjadřuju… Takže ještě trochu mimo téma: hyperaktivní děti nejsou od přírody zlé ani zákeřné. jsou jenom hodně živé. Ale když jsou z něčeho nadšené nebo ti chtějí za něco poděkovat, tak to dělají tím nejupřímnějším způsobem na světě.
A když bude tvoje dítko živé nebo bude mít velkou fantazii, tak je to jedině dobře - takový človíček se ve světě rozhodně neztratí.
K tomu problému se zabavením: pokud můžu jako chlap posoudit, tak živé dítě zaujmeš pro nějakou hru nebo cokoliv jiného nejlíp podle schématu „různé barvy, různé tvary, různé situace“. Akorát je trochu potíž v tom, jak určit, jaké množství je pro to které dítě „různé“. Takže zkoušet a zkoušet a zkoušet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 21:00
cico - nemám sice s dcerou (21 měs.) až takové problémy, jak popisuješ … ale určitá podobnost tu je:)
Dcera je hodně živá, bouchání a „kopy kopy“ provozuje vyloženě ráda, směje se u toho (ale většinou to je tak, že bouchne a hned na to udělá tomu dotyčnému „malá malá“, ví, že je to špatné…
Nevím,možná si potřebují vybít energii.. Nejvíc bouchá do mně a do starší ségry.
Je neposedná, všechno zkoumá, všude leze …ale má i klidné období:) Je mazlivá, pořád se tulí a pusinkuje nás, za ručičku se venku vodí moc ráda, vyloženě to vyžaduje.
Ačkoliv z porovnání se starší dcerou vychází skoro jako hyperaktivní, myslím, že je to pořád v normě. Není to neovladatelné „zviřátko“ (a že takové děti občas taky vídám).
Takovou holčičku - zviřátko měla kamarádka. Asi od 7mi měsíců chodila, lezla málem až na lustr, několikrát jim po papule sjela schody, vyloženě rozjívená holka, nezvladatelná. Teď jí jsou tři roky, začala chodit do školky … a i když z ní není vzorňák, tak se výrazně zklidnila a už s ní je i řeč.
Já bych tvému hošíčkovi dopřála čas, je ještě mrňátko, teď se podle mně nic moc nepozná… Bude jaro, budete chodit ven, vezmi ho někam, kde se může vylítat a nevlítne pod auto … Popravdě - u toho tvého úvodního příspěvku jsem si říkala: v čem je problém, takovéhle děti vídám ve svém okolí naprosto běžně, ty způsobné a klidné k vidění moc málo (starší dcera taková byla, způsobná holčička, která se nikdy neumazala, nikdy nic nerozbila, s nikým se neprala … teď mám raracha a zažívám to, o čem jsem si dřív jen četla:)))
Vydržať 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 21:07
Jura007 píše:
Zhruba před deseti lety jsem si přečetl, že děti které se později projevují jako hyperaktivní, se v batolecím věku právě takhle pokoušejí navázat společenský kontakt. Některé děti řeknou „jéé“ nebo „…hoj“ a tyto prostě plácnou. No a pak jsem zjistil, jaké číslo je kamarádův starší kluk a poslouchal jsem vyprávění o tom, co dělal ve dvou letech. Přesně tohle. Samo o sobě to asi nic neznamená, zlý úmysl v tom není, jen chce prostě být s dotyčným v kontaktu a nedokáže si o to říct…
Promiň, ale tohle mi přijde vyloženě mimo! Jsem speciální pedagog a vím, že dnes je tak trochu in všechny trochu živější děti házet do pytle s cedulkou „hyperaktivní“. Dětí s diagnozou ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorders“ - hyperaktivita s poruchou pozornosti) je ve skutečnosti daleko méně!! Některé děti jsou prostě živější, to, že v roce a půl (vždyť je to ještě skoro mimino, prokrista!) má zálibu v plácání druhých naprosto nic neznamená! Akorát cicu zbytečn plašíš…
Příspěvek upraven 02.03.10 v 21:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 21:29
čičinka píše:
Ale myslim, ze dite, ktere by nikdu neokusilo vubec zadny telesny trest a ani nikdy zadny nevidelo, tak by lidi nebouchalo.
Čičinko nemyslím, že by to bylo až tak. Myslím, že agrese je lidskému druhu blízká. Kamarádky kluk zničehonic začal děti kousat, tahat za vlasy a všeobecně ubližovat. Kamarádka má pohodové manželství, doma se určitě nekousají 
, dítě nenavštěvovalo žádné dětské zařízení, párkrát s ním byla cvičit, ale nic, kde by to mohl odkoukat. Setkával se hlavně s mladšími dětmi převážně holčičkami. Ale ona to moc neřešila a z kluka je pěkný šmejd. Dětem ubližuje a vybírá si hlavně ty mladší. Já už za kamarádkou jezdím bez dítěte, protože když mu bylo 6, tak s mojí dcerou běželi po asfaltce a on jí schválně srazil k zemi a ještě tvrdil, že se jí ani nedotknul, přitom my na ně koukaly 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 21:44
To je právě ono. vadí mi, že dnes je každé druhé dítě označeno za hyperaktiva. Já jsem zvyklá, že Véna je živější od malička a nijak jsem to neřešila, žádné jiné dítě nemám ani jsem nikdy nikoho nehlídala. Ovšem babičky a ostatní příbuzní ho „nestíhají“ a už mi ho ani nechtějí hlídat. Neni zlý to ne jen prostě živější už jsou starší tak na něj nemají potřebnou energii. Kolikrát ani já ne. Ale až při doporučení dr k návštěvě psychologa a porovnání s ostatními dětmi mi došlo, že je u nás asi něco jinak.
Je hodně učenlivěj a vše opakuje jak opička, ale zrovna dělat „malá“ jsem ho začala učit úplně od malička a neuděělá to doteď. Tak nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 21:47
Tím, že jsem nikdy žádné dítě nehlídala jsem myslela, že nemám srovnání s jinými dětmi. Moje vyjadřování poslední dobou nestojí za nic 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
