Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Venetia píše:
to jsem mela na mysli… kdyz to tam neni, je nesmysl to po nekom chtit
to máš pravdu ![]()
@Venetia píše:
tak pak, ale ty lidi k sobe nepatri, a je zbytecne to resit a prodluzovat.
já se neptala jestli k sobě ti dva patří ale jestli to lze..protže o tom to je..uvědomit si zda to lze nebo ne ![]()
@jdukolem píše:
já se neptala jestli k sobě ti dva patří ale jestli to lze..protže o tom to je..uvědomit si zda to lze nebo ne
nelze… pokud nejsou schopni navzajem naplnit sva ocekavani tak, aby se oba citili ve vztahu spokojeni, tak nelze a je to spatne
No jo holky, jenže bohužel svět není černo bílej.. vím, že je to špatně a že by to mělo být jinak. Jenže já pořád nevím, kde je ta hranice - jestli jsou to ještě věci, které se dají akcetovat nebo už ne.. co když to všude bude stejný nebo ještě horší? Co je rozhodující proto, aby to člověk risknul?? Jsou to spíš jen takové diskutabilní otázky, vím že se na to odpovědět nedá…
@Elka12 každý má hranici toho, co akceptuje, někde jinde. Já třeba konkrítně akceptuju to, že muž často zapomene na to, co řekne, že udělá - týká se a´to ale hloupostí, například už mi asi 3 dny kupuje jogurty a pořád je nevidím
akceptuju to, že řekne „udělám to zítra“, ale vím, že neudělá a udělá to až za týden.
Naopak bych neakceptovala flirtování s jinýma, neakceptovala bych, kdyby byl 4× týdně v hospodě, kdyby se nestaral o dítě, o rodinu,…
Dneska je na Seznamu toto:
"Podle poslední studie dvou generací manželství není pro vztah to nejdůležitější, že si partneři rozumějí, ani to, jak moc a jak často se milují, či jak se jim po finanční stránce daří, ale jaké je jejich odhodlání spolu zůstat v těžkých chvílích.
„Čím více jsou jedinci schopni společně překonávat překážky, tím jistější a spokojenější ve vztahu bývají,“ vysvětlují odborníci."
Mně se zdá, že to sedí. Ne?
@vendulka72 určitě, ale to překonávání překážek s tím sexem, financema a vším jiným souvisí
Hlavně jde o to SPOLEČNĚ. Jak jeden překonává a druhý na to prdí, tak už to neplatí.
@vendulka72 píše:
Dneska je na Seznamu toto:
"Podle poslední studie dvou generací manželství není pro vztah to nejdůležitější, že si partneři rozumějí, ani to, jak moc a jak často se milují, či jak se jim po finanční stránce daří, ale jaké je jejich odhodlání spolu zůstat v těžkých chvílích.„Čím více jsou jedinci schopni společně překonávat překážky, tím jistější a spokojenější ve vztahu bývají,“ vysvětlují odborníci."
Mně se zdá, že to sedí. Ne?
Jo, s timhle souhlasim.
Podle mě pozice ve vztahu by měly být vyrovnány. Mě partner říká, že nekdo musí být ten, kdo má trochu navrch.. Poku se jeden musí snažit víc a druhý mu to neoplácí, je to vyčerpávající a pohár jednou přeteče.
K tomu článku na seznamu - přesně jak píše @dani24687 všechno s tím souvisí, nejde to oddělit, protože když vám to neklape v posteli a všechno ostatní je super, nefungujete. Když si spolu rozumíte, jste přátelé a zároven partneři, ale nemáte finance, taky je problém…
@Elka12 píše:
No jo holky, jenže bohužel svět není černo bílej.. vím, že je to špatně a že by to mělo být jinak. Jenže já pořád nevím, kde je ta hranice - jestli jsou to ještě věci, které se dají akcetovat nebo už ne.. co když to všude bude stejný nebo ještě horší? Co je rozhodující proto, aby to člověk risknul?? Jsou to spíš jen takové diskutabilní otázky, vím že se na to odpovědět nedá…
tak to je o tom strachu.. co když to bude horší a nebo stejný? a taky o té hranici co ještě ano a kam už ne..tu má každej jinde
evidentně pokud pak tom páru jsou ty hranice hodně odlišný tak se ten jeden trápí a očekává a ten druhej nechápe a je otrávenej, třeba se i snaží ale jde mu to pár dní a pak zase…
jde o ochotu dělat kompromisy- oboustranné