Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
myslím ,že cenu má jenom by to chtělo si promluvit s někým třetím ,třeba v manželské poradně a naučit manžela „mluvit“ .Zajímalo by mě jestli si tvůj manžel vůbec uvědomuje ,že Vaše manželství„stojí nad propastí“ ,že uvažuješ ,že ho vyměníš.
nebo si myslí ,že je to jen další podružný problém. ![]()
pavlak5 píše:Několikrát jsem ho žádala at jdeme do poradny, odmítá,on problém nevidí.Ví a zná přítele, nenávidího a žárlí na něho.Byla jsem upřímná a řekla jsem mu, že vlastně vyplňuje v našem manželství to co mi on nedává a to je hlavně komunikace, přesto všechno pořád neřeší, nekomunikuje, chtěla jsem si udělat kurz při mateřské manžel mi řekl, že je to ted zbytečné, že než nastoupím do práce tak to zapomenu.
myslím ,že cenu má jenom by to chtělo si promluvit s někým třetím ,třeba v manželské poradně a naučit manžela „mluvit“ .Zajímalo by mě jestli si tvůj manžel vůbec uvědomuje ,že Vaše manželství„stojí nad propastí“ ,že uvažuješ ,že ho vyměníš.
nebo si myslí ,že je to jen další podružný problém.
pavlak5 píše:
myslím ,že cenu má jenom by to chtělo si promluvit s někým třetím ,třeba v manželské poradně a naučit manžela „mluvit“ .Zajímalo by mě jestli si tvůj manžel vůbec uvědomuje ,že Vaše manželství„stojí nad propastí“ ,že uvažuješ ,že ho vyměníš.
nebo si myslí ,že je to jen další podružný problém.
tak zkus do té poradny zajít sama ,taky se to dá ,myslím ,že většina chlapů tam nechce jít .A když už chce tak je to až s křížkeem po funusu.On si ten tvůj prostě vůbec neuvědomuje vážnost situace o tobě si nejspíš myslí ,že vše moc dramatizuješ a že proti jemu tě navádí tvůj kamarád.Jenže jak mu ukázat ,že toto už je skutečně vážné nevím ,někdo si to holt uvědomí až mu žena odejde.
jestli myslíš ,že už to jinak nejde zkus od něj odejít pryč (jestli máš kam-nejlíp bez scén a dramat,prostě jako na prázdniny)třeba si vážnost situace uvědomí a jestli ne .tak to budeš mít vyřešený.
Nejde srovnavat muze, se kterym resis provoz domacnosti, se kterym se vidis kazdy den, ktereho vidis pod tim dlouhodobym drobnohledem souziti a chlapa, ktery je sice vzdycky k dispozici, ale jinak si zije po svem, nejste spolu v te vsednosti bezneho zivota a porad si jste podle vseho vzacni. Tim nestranim tvemu muzi, jen rikam, ze srovnavas nesrovnatelne.
Byl tvuj muz takovy od zacatku a tobe treba vyhovovalo, ze se muze spolehnout, ze zvladas vsechno zaridit, vymyslet vylet, urcite jsou i jine veci, ktere jsi delala jen ty a on se vezl. Protoze pokud to tak bylo od zacatku, tak se nemuzes divit, ze on chce tento stav veci zachovat, zrejme se i kvuli temto vlastnostem do tebe zamiloval. A ty bys to vsechno ted chtela obratit naruby, prekopat.
Mozna jsi spis nasla pritele, do ktereho jsi se zamilovala a prevzala to, jak se k sobe chovate jako ten spravny model a ted jim pomerujes sveho manzela a logicky to nesedi, protoze tobe a manzelovi zrejme ze zacatku ten nekomunikacni, vezouci se model nevadil.
Pokud ti pritel za to stoji, jdi do toho, zivot je kratky a lepsi, nez se pak uzirat, co mohlo byt, je odzit si to.
Ale zamysli se nd tim, jestli to neni nejaky postoj, ktery by mohl vyplyvat napriklad ze zivotni situace, a kdyz se ta situace zmeni, tak by ti vyhovoval zase jiny model.
Ale pocitej s tim, ze jinyho tatu tvuj syn nikdy mit nebude, novym partnerem se jeho vztah s otcem nezmeni. A ze pritel se muze po nejake dobe tez stat nekomunikativni a nebude s tebou resit 2h tvoje potize, protoze uz pro nej nebudes ta nedobytna nedostupna meta, ale „jen“ jeho partnerka, kterou ma jistou.
pavlak5 píše:
tak zkus do té poradny zajít sama ,taky se to dá ,myslím ,že většina chlapů tam nechce jít .A když už chce tak je to až s křížkeem po funusu.On si ten tvůj prostě vůbec neuvědomuje vážnost situace o tobě si nejspíš myslí ,že vše moc dramatizuješ a že proti jemu tě navádí tvůj kamarád.Jenže jak mu ukázat ,že toto už je skutečně vážné nevím ,někdo si to holt uvědomí až mu žena odejde.
jestli myslíš ,že už to jinak nejde zkus od něj odejít pryč (jestli máš kam-nejlíp bez scén a dramat,prostě jako na prázdniny)třeba si vážnost situace uvědomí a jestli ne .tak to budeš mít vyřešený.
Poradnu zkusím, ale stejně si myslím, že by jsme tam měli být oba, jelikož ten problém se týká nás dvou.A přesně jak to popisuješ, i když mu říkám, že mi něco chybí, že mě něco trápí, že chci v našem vztahu změnu, nic se neděje, jako by to strašně zjednodušoval.Většinou to stáhne na přítele, že on za všechno může.Pořád mu říkám, že miluji jeho a né přítele a že chci jen komunikaci, víc být akční, chci at se více věnuje dětem,at se zajímá o mě je jak zaslepený.Obhajuje se, že on nic špatného nedělá, nepije, nikde se nefláká je pořád s náma.Tak co pořád po něm chci
a já mám pocit, že opravdu chci po něm nemožné, že ho chci změnit v něco co on nedokáže být. ![]()
Souhlasím s čičinkou úplně ve všem… Bacha, aby jsi po nějaké době nezjistila do koho jsi se to vlastně „zamilovala“…
Co se týče toho jestli si začít s přítelem, tak jedině v tom případě, že to na férovku řekneš manželovi a budete od sebe… Nepodváděj ho, to si myslím nezaslouží… ![]()
čičinka píše:
Nejde srovnavat muze, se kterym resis provoz domacnosti, se kterym se vidis kazdy den, ktereho vidis pod tim dlouhodobym drobnohledem souziti a chlapa, ktery je sice vzdycky k dispozici, ale jinak si zije po svem, nejste spolu v te vsednosti bezneho zivota a porad si jste podle vseho vzacni. Tim nestranim tvemu muzi, jen rikam, ze srovnavas nesrovnatelne.Byl tvuj muz takovy od zacatku a tobe treba vyhovovalo, ze se muze spolehnout, ze zvladas vsechno zaridit, vymyslet vylet, urcite jsou i jine veci, ktere jsi delala jen ty a on se vezl. Protoze pokud to tak bylo od zacatku, tak se nemuzes divit, ze on chce tento stav veci zachovat, zrejme se i kvuli temto vlastnostem do tebe zamiloval. A ty bys to vsechno ted chtela obratit naruby, prekopat.
Mozna jsi spis nasla pritele, do ktereho jsi se zamilovala a prevzala to, jak se k sobe chovate jako ten spravny model a ted jim pomerujes sveho manzela a logicky to nesedi, protoze tobe a manzelovi zrejme ze zacatku ten nekomunikacni, vezouci se model nevadil.
Pokud ti pritel za to stoji, jdi do toho, zivot je kratky a lepsi, nez se pak uzirat, co mohlo byt, je odzit si to.
Ale pocitej s tim, ze jinyho tatu tvuj syn nikdy mit nebude, novym partnerem se jeho vztah s otcem nezmeni. A ze pritel se muze po nejake dobe tez stat nekomunikativni a nebude s tebou resit 2h tvoje potize, protoze uz pro nej nebudes ta nedobytna nedostupna meta, ale „jen“ jeho partnerka, kterou ma jistou.
Ale zamysli se nd tim, jestli to neni nejaky postoj, ktery by mohl vyplyvat napriklad ze zivotni situace, a kdyz se ta situace zmeni, tak by ti vyhovoval zase jiny model.
Na začátku vztahu jsem byla hodně zamilovaná, přiznám se spoustu věcí jsem neviděla a tvůj názor je zajímaví pro mě k zamyšlení a přiznám se takhle jsem neuvažovala
Manžela mám ráda, ale jelikož jsme spolu 6 let a ta velká zamilovanost vypršela, musí teď být mezi náma komunikace, už mi logicky nestačí říct mám tě rád, musím přeci cítit tu oporu,přeci když je problém a jedna strana to neřeší tak se to jenom někde uklízí do koutku a pak vznikají velké problémy.Nechci přeci tolik???
Chci bojovat za náš vztah, kdyby né, tak už uteču před 3 roky, ale prostě na tohle musí být dva a když ten jeden ten problém nevidí tak co dál… ![]()
etatinek píše:
Souhlasím s čičinkou úplně ve všem… Bacha, aby jsi po nějaké době nezjistila do koho jsi se to vlastně „zamilovala“…Co se týče toho jestli si začít s přítelem, tak jedině v tom případě, že to na férovku řekneš manželovi a budete od sebe… Nepodváděj ho, to si myslím nezaslouží…
Nemiluji přítele, táhne mě to k němu, vysvětluji níže.
Anonymní píše:
Poradnu zkusím, ale stejně si myslím, že by jsme tam měli být oba, jelikož ten problém se týká nás dvou.A přesně jak to popisuješ, i když mu říkám, že mi něco chybí, že mě něco trápí, že chci v našem vztahu změnu, nic se neděje, jako by to strašně zjednodušoval.Většinou to stáhne na přítele, že on za všechno může.Pořád mu říkám, že miluji jeho a né přítele a že chci jen komunikaci, víc být akční, chci at se více věnuje dětem,at se zajímá o mě je jak zaslepený.Obhajuje se, že on nic špatného nedělá, nepije, nikde se nefláká je pořád s náma.Tak co pořád po něm chcia já mám pocit, že opravdu chci po něm nemožné, že ho chci změnit v něco co on nedokáže být.
A má pravdu, ten přítel má na tebe větší vliv než si možná přípouštíš a podle mě máš dobře nakročeno ho milovat, jestli ho teda už dávno nemiluješ, jen si to nebo nám nechceš zatím přiznat… ![]()
A jak říkala čičinka, do té doby než jsi poznala co máš v příteli, ti to jak se chová manžel nevadilo, že?? To jsi byla šťastná a ráda, že ty jsi ta akční ta tvůrčí osoba u vás a manžel tě musí poslouchat, nebo se mýlím?? ![]()
A doporučuji ti říct manželovi, že přemýšlíš o rozvodu, že už to dál néjde… A na čas od něho odejdi jestli můžeš a hned uvidíš jak se s tím popere a možná sama zjistíš, že bez něj nemůžeš být… Hlavně ale zatím nechoď k tomu příteli, to by nedopadlo vůbec dobře… ![]()
Já jsem měla s manželem taky krizi a to dost ošklivou a měla jsem kamaráda který mi byl vždy k dispozici a přesně jak ty říkáš mi rozuměl. Jenže jsem byla těhotna a chtěla jsem aby byla malá s tátou. S přítelem jsem nikdy nic neměla nikdy jen prostě ty slova jak ty ríkáš. Musím říct, že kdykoli jsem mluvila s přítelem byl pro mě manžel idiot, tak jsem s přítelem na nějakou dobu zpřetrhala kontakty na minimum a uvědomila jsem si mnoho věcí. Hlavně to, že manžela jsem si vzala z lásky a věděla jsem jaký je a je jen o mě abych to dala zase do pořádku, protože to já jsem byla ta nespokojená. Vkládám anonymně, nezlob se.
etatinek píše:Anonymní píše:
Poradnu zkusím, ale stejně si myslím, že by jsme tam měli být oba, jelikož ten problém se týká nás dvou.A přesně jak to popisuješ, i když mu říkám, že mi něco chybí, že mě něco trápí, že chci v našem vztahu změnu, nic se neděje, jako by to strašně zjednodušoval.Většinou to stáhne na přítele, že on za všechno může.Pořád mu říkám, že miluji jeho a né přítele a že chci jen komunikaci, víc být akční, chci at se více věnuje dětem,at se zajímá o mě je jak zaslepený.Obhajuje se, že on nic špatného nedělá, nepije, nikde se nefláká je pořád s náma.Tak co pořád po něm chcia já mám pocit, že opravdu chci po něm nemožné, že ho chci změnit v něco co on nedokáže být.
A má pravdu, ten přítel má na tebe větší vliv než si možná přípouštíš a podle mě máš dobře nakročeno ho milovat, jestli ho teda už dávno nemiluješ, jen si to nebo nám nechceš zatím přiznat…
A jak říkala čičinka, do té doby než jsi poznala co máš v příteli, ti to jak se chová manžel nevadilo, že?? To jsi byla šťastná a ráda, že ty jsi ta akční ta tvůrčí osoba u vás a manžel tě musí poslouchat, nebo se mýlím??
A doporučuji ti říct manželovi, že přemýšlíš o rozvodu, že už to dál néjde… A na čas od něho odejdi jestli můžeš a hned uvidíš jak se s tím popere a možná sama zjistíš, že bez něj nemůžeš být… Hlavně ale zatím nechoď k tomu příteli, to by nedopadlo vůbec dobře…
K příteli určitě nechci, chci svého muže, ale chci at řeší se mnou problémy, opravdu si nenechávám věci v hlavě a nestěžuji si jen na diskuzi o všem řikám manželovi, ale není ani náznak že by nad tím přemýšlel, že by chtěl byt trošičku se změnit, prostě neděje se nic a to mě logicky čím dál tím víc tahá k příteli.Možná si to nechci připustit a kamaráda miluji, ale tohle nedokážu posoudit,Zatím chci být s manželem,ale taky chci tu komunikaci.
Anonymní píše:
Na začátku vztahu jsem byla hodně zamilovaná, přiznám se spoustu věcí jsem neviděla a tvůj názor je zajímaví pro mě k zamyšlení a přiznám se takhle jsem neuvažovalaManžela mám ráda, ale jelikož jsme spolu 6 let a ta velká zamilovanost vypršela, musí teď být mezi náma komunikace, už mi logicky nestačí říct mám tě rád, musím přeci cítit tu oporu,přeci když je problém a jedna strana to neřeší tak se to jenom někde uklízí do koutku a pak vznikají velké problémy.Nechci přeci tolik???
Chci bojovat za náš vztah, kdyby né, tak už uteču před 3 roky, ale prostě na tohle musí být dva a když ten jeden ten problém nevidí tak co dál…
Víš chlapi to maj jinak než vy ženský, možná někteří ne, ale dost chlapů neumí o problémech mluvit a řešit je… Dělá jim i problém vás ženy poslouchat (nevím proč píšu ve třetí osobě množného čísla) a dost často ty „vaše“ problémy nevidí a ani si je nepřipouští dokud se nestane něco „velkýho“ (rochod, rozvod, nevěra, rozmlácený nádobí a tabulky v oknech), takže on za to ani moc nemůže, víš?? Prostě to v něm není a ty chceš po něm nemožný… To, že tě přítel vyslechne, poradí a je na tvoji straně je logický, je to tvůj přítel, ne manžel, kdyby byl tvým manželem, tak se zajisté chová jinak (nebo taky ne
). Ale je pravda, že by jsi měla v manželovi cítit oporu, třeba ji máš, ale jen ji nedává tak zřetelně najevo a v „přítelově stínu“ ji nevidíš… A přítel se snaží, protože tě chce „dostat“ a být ti pokaždé „po vůli“, aby tě neztratil a byl pro tebe dobrým přítelem a možná v budoucnu i něco víc… Vzpomeň si jak se o tebe zajímal manžel na začátku vašeho vztahu, jak s tebou mluvil, jak tě poslouchal, jak tu byl vždycky pro tebe, jak tě dobýval a získával, teďka tě má prostě „jistou“ a chová se jinak, to je myslím poměrně normální v manželství, ale taky se samozřéjmě můžu mýlit a on se choval už od začátku takhle… ![]()
Anonymní píše:
Já jsem měla s manželem taky krizi a to dost ošklivou a měla jsem kamaráda který mi byl vždy k dispozici a přesně jak ty říkáš mi rozuměl. Jenže jsem byla těhotna a chtěla jsem aby byla malá s tátou. S přítelem jsem nikdy nic neměla nikdy jen prostě ty slova jak ty ríkáš. Musím říct, že kdykoli jsem mluvila s přítelem byl pro mě manžel idiot, tak jsem s přítelem na nějakou dobu zpřetrhala kontakty na minimum a uvědomila jsem si mnoho věcí. Hlavně to, že manžela jsem si vzala z lásky a věděla jsem jaký je a je jen o mě abych to dala zase do pořádku, protože to já jsem byla ta nespokojená. Vkládám anonymně, nezlob se.
To je velmi rozumné a souhlasím s tím… ![]()
Anonymní píše:
K příteli určitě nechci, chci svého muže, ale chci at řeší se mnou problémy, opravdu si nenechávám věci v hlavě a nestěžuji si jen na diskuzi o všem řikám manželovi, ale není ani náznak že by nad tím přemýšlel, že by chtěl byt trošičku se změnit, prostě neděje se nic a to mě logicky čím dál tím víc tahá k příteli.Možná si to nechci připustit a kamaráda miluji, ale tohle nedokážu posoudit,Zatím chci být s manželem,ale taky chci tu komunikaci.
Tak pokud se s ním nechceš rozejít, tak to ti už zbývá jen rozmlátit to nádobí nebo okenní tabulky
. On se vážně z ničeho nic nevzpamatuje, když byl na tohle doteďka zvyklý… Prostě mu pohroz, že už tak dál nemůžeš, a že chceš z jeho strany cítit větší snahu řešit problémy a věci, a že pokud ne, tak od něj odejdeš a na druhou stranu bych omezil styky s přítelem na minimum, jak tu psala ta anonymka, to řešení se mi od ní líbilo… Přítel má na tebe opravdu větší vliv než si připouštíš a jak tvůj manžel poznamenal, opravdu za to může ten přítel, který tě získává na svou stranu (ať už chtěně - můj typ, nebo nechtěně)… ![]()
Omlouvám se, že jsem jako anonymní,ale je to pro mě citlivé téma.Jsem vdaná 6 let a máme 2 děti z toho jedno není naše společné.Manžel je hodný, nepije, rád tráví čas s námi, ale přesto mám pocit, že se vůbec, ale k sobě nehodíme
At už je to v hádkách on odmítá řešit já chci řešit,výchova taky pokulhává, chtěla bych aby se více věnoval dětem, hlavně tomu staršímu, který už několikrát vyslovil nahlas, že mu chybí, že táta s nim nemluví, nevykládá si, jedině co s nim dělá hraje fotbal, což syna nebaví,ale logicky to vyhledává jen at může být s tátou
Nenapadne ho navrhnout rodinný výlet, když se naskytne problém, nenajde řešení vše nechá na mě a nějak se se mnou prostě vozí takhle ve všem.Jedině včem si rozumíme je sex.
A čím dál víc zjišťuji,že přítel jen ten koho hledám v mém manželovi 
Mám dlouholetého kamaráda , který je úplný opak mého manžela, který mi je vždy oporou, vždy opravdu stojí u mě, když jsem sama a je mi smutno, uvedu příklad.Je hádka s manželem a on to zase nechce řešit,zavolám kamarádovi a ten mě nechá 2 hodiny do telefonu plakat a mluví se mnou a mluví.Už 3 roky vím, že by mě kamarád strašně chtěl jako partnerku a já citím, že by jsme si opravdu strašně rozuměli.Máme stejný názor na spoustu věcí, at je to komunikace, at je to výchova prostě skoro ve všem.
Přesto všechno jsem mu řekla, že manžela mám ráda a ho beru jako opravdového přítele a tak to chci nechat, on sám to respektuje a nějak mi hlavu neblbne.
Ptám se holky…
Je normální, že zásadní problémy co bych měla řešit s manželem řeším s kamarádem? Že se více zasměji s kamarádem než s manželem? Že mi více rozumí kamarád než můj manžel?......
Přítel mi tvrdí, že vlastně žijeme virtuálním manželstvím, jen spolu nespíme a já musím říct, že má pravdu!
Mám defakto vztah s dvouma muži
Hodně s tím bojuji manžel nás strašně miluje, ale prostě nám nemůže dát to co bychom chtěli, co bych chtěla já, protože to v něm není.
Mluvila jsem o tom s manželem, říkám mu pořád, že chci aby se více snažil, nic se neděje, vždy slíbí a pak zas to spadne do starých kolejí.A pořád balancuji s myšlenkou, že jsem s manželem jen se zvyku a ta láska to co má byt v partnerství mám s přítelem.Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale snažila jsem se to vysvětlit co nejlépe, co si holky o tom myslíte? Má naše manželství cenu?