Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je vám to taky občas líto?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.11.16 22:25
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Je vám někdy občas líto, že nejste teď tam, kde jste chtěli být a víte, že už ani nikdy nebudete? Třeba já, udělala sem si hotelovku, učení mě už moc nebavilo, chtěla sem poznávat svět. Umělá sem pinglovat, mluvit a věděla sem, že takhle práci jako servírka seženu snad všude. Nejdřív sem projela všechny hory u nás, pak sem projížděla Německo, Rakousko, Anglii, pak jsem se vrátila na chvíli domů, chtěla sem se vydat na loď. V čekací době jsem se ale zamilovala, tak jsem si tu dobu chvíli prodloužila a pak už jsem zase začala přemýšlet, jak vypadnout někam ale aby sme spolu mohli dal fungovat. No, otěhotněla sem. Na potrat sem jít nechtěla, přítel měl hroznou radost a já na to neměla srdce. Přítele i malyho miluju nade vše, všechno klape a tak, jsem šťastná. Ale když někde vidím třeba jenom blbou fotku Francie, Ameriky (ta byla můj cíl) a zacejtim tu vůni tý svobody, kdy sem si ze dne na den sbalila batoh a byla o stovky kilometrů dal, tak mě vždycky tak pichne u srdce a brečela bych. Máte taky nějakej nesplněný sen?
Anonymní prosím proto, že se občas za tyhle myšlenky stydím
Ja myslim ze asi kazdy.. 
ale dite, zdrave dite neni konecna a do ameriky a cestovat se sa i s ditetem.. sen se muze vyplnit i kdyz mas dite
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.16 22:33
Ja chtěla byt zpěvačka a to jako vážně. Věnovala jsem se tomu, hlas by na to i byl, ale dala jsem přednost rodinnému životu. Nelituji, mohla bych se do toho „pustit“ ale vím, ze bych sidila rodinu. Nelituji. Ale taky někdy pocitim tu strašnou chuť zpívat před lidma. Ale vzdala jsem se toho naprosto dobrovolně. Bylo totiž jediné, co jsem chtěla víc než zpívat - a to byla rodina 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.16 22:33
Pro někoho je nesplněný sen třeba to zdravé dítě. Chápu že každý z nás má občas splín a touhu zažít cosi…doplň si sám/a. Ale človêk by se měl umět radovat i z toho co má a ne želet toho co nemá nebo mêl. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.16 22:37
Já nemám žádný nesplněný sen. Co jsem chtěla udělat a bylo možné dělat za svobodna bez závazků jsem stihla a teď už mám jen přání, abychom byli zdraví a šťastní.
Ale pokud máš jen sny cestovatelského typu, tak i s dítětem to přece není problém. Musí se mu to sice nějak přizpůsobit, ale zase to má s dítětem jiný rozměr. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.16 22:39
Ja mam zase pocit, ze mi chybi jeden rok svobodneho zivota.
Pri studiu na VS jsem cestovala co to slo, pres leto jsem vyrazila na Aljasku, pak kdyz to znovu neslo, tak jsem dve leta po sobe makala na poli v Anglii, mezi tim jsem v zime jezdila jako pruvodce se zajezdy do Rakouskych alp, az lonske leto, kdy se mi podarilo dostat do nadhernych Montanskych hor v USA a k tomu i dokonce i super prace, zadna drina jako predchozi leta. Jsem tam po 14 ti dennim pobytu zjistila, ze jsem tehotna. Byl to konec sveta, pro tehotnestky test jsem stopovala 60 km divocinou do nejblizsiho mesta, priteli jsem to musela napsat na facebook z jedineho dostupneho komunitniho pocitace, i tak pres vsechny nastrahy, jsem si to tam uzila, projela ameriku a vratila se skoro v patem mesici. Co me ale strasne mrzi, ze jsem si na tohle leto planovala, ze se jeste vratim jednou na aljasku a procestuju ji, co to pujde a po zpatecni ceste se zastavim v seattlu.
Jak moc malou miluju a nikdy bych ji nedala, tak me mrzi, ze neprisla o rok pozdeji. Jednak navrat na aljasku uz navzdy zustane nesplnenym snem a taky bych mela o tolik jednodussi zivot, kdybych neskladala statnice s petimesicnim miminem. Je to jak to je…holt spravne nacasovany nekdy nezalezi na cloveku. Doufam, ze mala bude dobrodruzne povahy a tesim se, az budu mit partaka na dalsi cestovani. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.16 22:40
Jo, občas mě taky mrzí, že nemůžu kamkoliv, cestujeme i s dětma, ale tak jet kamkoliv busem, přes noc, to si zatím netroufám. v Americe jsem taky nebyla, a ráda bych…ale se 3 dětma finančně mimo, a bez dětí zase nechci, dokud jsou malí, chci, aby prožíali včechno se mnou, nechat je doma, a kamkoliv jet, to nechci, a nemůžu, bych si to ani neužila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.16 22:40
Vždycky jsem milovala divadlo, už od základky hrála a na vysoký jsem dostala zajímavý angažmá. Pak jsme se ale s přítelem přestěhovali do jiného města, vzali jsme se a já zjistila, že chci zpátky k divadlu. Manžel ale nechtěl, abychom se vraceli a tak jsem se musela rozhodnout mezi budoucí rodinou a divadlem. Zvolila jsem si a i když mě to bolí, vím, že to bylo správný rozhodnutí. Uleví se ti, když si uvědomíš, že většina věcí v životě, je tvoje volba. Můžeš přeci nechat dítě jemu, babičce, nebo chůvě a odletět na měsíce pryč. Neuděláš to? Je to tvoje volba - ty si volíš, co je pro tebe důležitější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.16 22:43
Já vím, že můžu i s rodinou, ale to je buď na výlet a nebo se tam usadit. A to už prostě není ono. Já nad tím měsíce třeba vůbec nepřemýšlím, ale pak to na mě padne a je mi z toho smutno. Přítel to třeba nechápe, ten furt říká, že bych byla jak nějaká cirkusačka, co cestuje s batohem 
tak jemu se s tím nesvěřuju moc, no. Jinak bych je teda nikdy za nic nevymenila, ale prostě, když toho mám dost, tak si občas řeknu, že já hloupá, se domů vracela. 
- Citovat
- Upravit
9.11.16 22:45
Ahoj, cestovat můžeš i s dětmi - takových rodin je spousta - stačí se mrknout do googlu. já jsem po tom teď hodně začala toužit, máme kluky 3 a 4 a plánujeme, že zkusíme příští rok pár měsíců někde mimo. cestujte, je to lepší než doma hromadit zbytečnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.16 22:45
@marka123 vidíš, tak to mě ani nenapadlo, že by malej mohl být taky takovej a můžeme jezdit spolu. Hned si mi zlepšila večer. no snad nebude po tatínkovi, ten na to moc není, ale ukecat by se asi nechal. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.11.16 22:47
Nějak sem zapomněla na to, že mi to dítě moje, vlastně taky jednou vyroste.
- Citovat
- Upravit
9.11.16 22:52
Anonymni: nas tatinek prave taky ne, jsme spolu uz skoro 7 let s vsude jsem jezdila sama, ani nelyzuje! 
tak to musim prcka naucit at nejsem na tom svahu porad sama:D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.16 23:01
Vše mám splněno, jen mé poslední přání, na které jsem se těšila, se nevyplnilo a už se nepovede. 
Snad ještě nějaké drobnosti, třeba… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.16 23:01
Asi jako kazdy jsem si v osmnacti predstavovala svuj zivot, jak budu zit, co budu delat, co bych chtela dokazat… no… ted je mi o 25 let vic… a kdyz bych mela ted nejak bilancovat tech par desitek let, tak musim rict, ze se mi toho z tech mych snu splnila mozna slabsi pulka. A presto jsem spokojena. Mam krasnou rodinu, zdrave deti, dobrou praci. A na plneni snu, neni nikdy pozde. A myslim, ze ani u tebe narozenim ditete zivot nekonci cestovat se prece da i s ditetem a partnerem. Tak at se ti splni vsechny tve sny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky. Je vám někdy občas líto, že nejste teď tam, kde jste chtěli být a víte, že už ani nikdy nebudete? Třeba já, udělala sem si hotelovku, učení mě už moc nebavilo, chtěla sem poznávat svět. Umělá sem pinglovat, mluvit a věděla sem, že takhle práci jako servírka seženu snad všude. Nejdřív sem projela všechny hory u nás, pak sem projížděla Německo, Rakousko, Anglii, pak jsem se vrátila na chvíli domů, chtěla sem se vydat na loď. V čekací době jsem se ale zamilovala, tak jsem si tu dobu chvíli prodloužila a pak už jsem zase začala přemýšlet, jak vypadnout někam ale aby sme spolu mohli dal fungovat. No, otěhotněla sem. Na potrat sem jít nechtěla, přítel měl hroznou radost a já na to neměla srdce. Přítele i malyho miluju nade vše, všechno klape a tak, jsem šťastná. Ale když někde vidím třeba jenom blbou fotku Francie, Ameriky (ta byla můj cíl) a zacejtim tu vůni tý svobody, kdy sem si ze dne na den sbalila batoh a byla o stovky kilometrů dal, tak mě vždycky tak pichne u srdce a brečela bych. Máte taky nějakej nesplněný sen?
Anonymní prosím proto, že se občas za tyhle myšlenky stydím