i já Te 
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je výprask ve výchově už hodně retro?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.10.15 00:14
@stock Jenže za dospělého člověka nenesu odpovědnost, v tom je dost velký rozdíl (reakce na to, že dospělého přece nemůžu beztrestně praštit). Blízkého dospělého dokonce nemůžu ani dotáhnout k doktorovi, i když vím, že to potřebuje, což je kolikrát docela smutné (odbočka). Jde o to, že za své dítě a tím pádem i jeho chování nesu zodpovědnost, takže je pro mě žádoucí, aby nedocházelo k ničemu, co bude naši rodinu ohrožovat (vězení, finanční postih, nedůvěra, atd.). Musím tomu prostě zabránit a to někdy i za cenu plácnutí, protože dítě si vůbec neuvědomuje, co může nastat, neumí si to představit nebo svoje emoce a chtíč staví nad veškeré zákony, je mu to ostatně takto vývojově přirozené. Když bude můj muž gambler, je to dospělá osoba a já mám obvykle po pokusech o pomoc na výběr, jestli s ním budu nebo ne. Když se bude moje dítě vymykat normám chování, nemám na výběr, jestli s ním budu nebo ne. Bylo by fajn, kdyby to šlo vykomunikovat, ale to obvykle nezvládají právě ani ti dospělí mezi sebou. Řeknu třeba konkrétní příklad s dvouletým dítětem. Nemá moc rádo chození za ruku, rádo chodí po ulici samo, což se dá respektovat krom jediného momentu a tím je přecházení silnice. Od doby, co dítě opouští kočárek po svých je téměř denně učeno, že před touto konkrétní silnicí je nutné zastavit se, chytit se na těch pár metrů za ruku a po vstoupení na chodník na druhé straně se opět může pustit. Učí se to tak nápodobou od starších sourozenců, utvrzením od ostatních dospělých, vysvětlením, proč je to nutné, pochvalou, pokud to udělá správně… I přes to nechce toto pravidlo respektovat, naschvál před silnicí ucukává a má tendenci samo utéct, v průběhu přecházení se rádo vysmekne. Jak se dá tato situace řešit komunikací? Přiznám se, asi 2× jsem prckovi při vysmeknutí prostě naplácala a od té doby si dává trochu víc pozor a já se jen modlím, ať ho tohle blbé období přejde, protože je to o nervy. Ráda bych třeba tohle řešila jinak, ale jde tu o život, o bezpečí jeho i případného řidiče a jiné řešení mě už v této situaci nenapadá. Teď se tedy možná zbytečně odhaluji, ale třeba se dozvím, jak to jde i jinak.
A ne, nesouhlasím se srovnáním pamatování si na rozchod rodičů a na každý pohlavek. Rozchod rodičů je jedna z nejbolestnějších událostí v životě člověka. Pokud je pohlavek ojedinělý, dítě si obvykle pamatuje, za co to bylo, může se maximálně cítit ukřivděně pokud ho nepovažuje za oprávněný, ale nepoznamená ho to. Nebude se kvůli pár fyzickým trestům v životě počurávat, nezhorší se ve škole, nebude kvůli tomu mít tiky, vracet se vývojově nazpět, nedostane kvůli tomu ekzém, nebude se cítit nemilované, odstrčené, nebude si jako jedinou věc na Vánoce přát „vraceč času“… A o co se otírám je neschopnost manželských poraden, málo práce na vztazích a nikdo, kdo by to veřejně šířil. Pak by vůbec nemuselo být tolik samoživících rodičů. Celá rodina není zárukou, že se podaří vychovat dobrého člověka, takovou záruku bohužel nedá nic (výchova bez fyzického trestu také ne), ale měla by být zárukou lásky a pocitu bezpečí pro dítě. Pokud se veřejně plácnuté dítě dostane kvůli tomu k pěstounům, což se v severských zemích děje, je to pro mě nepochopitelné. Je to možná i o naprosto jiných kořenech, jiné kultuře. Tady se výchova dětí dost míchá - starý autoritativní styl s novým liberálním, zatím nevyhrává ani jeden, každý extrém je totiž špatný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.15 06:40
@zuzkasim
Dospeleho neprastis, pac by ti to mohl vratit 
A ten priklad s prechodem… Nepochopila sem, jestli dvoulete batole bijes proto, ze se v afektu nejsi schopna ovladnout, nebo ho zbijes chladnokrevne planovane.
Nas to delal taky, stacilo ho pevne drzet, dvouletaka v pripade nutnosti preperu 
bit ho mi na mysl neprislo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.15 20:22
@zuzkasim
No vidíš, a já znám dost případů naprosto rozbitych děti, kdy rodina drzela pohromade jenom kvůli nim. Kdy Vánoce, prazdniny, dovolena a delsi spolecna volna jsou příčinou, že dite se hrozí toho, že všichni budou pohromadě. Dokonce to končilo I pokusem o sebevraždu. Ale to víme, že Kazda mince má dvě strany.Co se tyče odebírání děti v severských zemích, narazíš Zrejme na ten případ v Norsku. Nemohu se k tomu vyjádřit, neznám osoby, kterých se to týká. Vím jen, že tu stoji slovo proti slovu.Zkus se na to, ale podivat z druhe strany, a zamrazi Te. pri pomysleni, ze je to treba pravda a nikdo by si toho nevsiml.Ja jsem se osobne nesetkala s případem, že by dite bylo bezdůvodné odebráno rodicum. A pakliže dite je odebráno a dáno do výchovy náhradním rodičům, neobejde se to bez důkladného prošetření. Pokud se dite vymyká normám, a je to dite bez nějakého handicapu, je to moje selhani. Právě proto, že takhle male dite nemá abstraktní mysleni a nemůže domyslet ev. nasledky sveho jednani, nebudu ho bit!!! A že manželského poradny nefungují jak by měly, je politovanihodne, ale sotva moje vina. A co se prechazeni tyče, třeba zkus byt"autonom ". Nezakazuj, třeba by vic pomohlo říct diteti…JA se hrozne bojim, že se Ti něco stane, když bezhlavě vletiš do silnice. Já jsem to vyresila s vnučkou a funguje to. Řekla jsem ji, že me musí držet za ruku na přechodu, protoze babičku boli koleno ( zřítila jsem se na lyzich, což se ji doneslo ) a poradne se rozhlédnout, jestli něco nejede. Prave proto, že babičku boli koleno tak nemůže rychle utíkat. Ale dá se to učit i jinak. Namaluj na zem přechod, vezmi malou panenku, figurku, něco co má rád, nasměruje auto ( hracku ) přes přechod a v ( ne ) vhodně chvíli tam tu figurku soupni a vyrob bouračku. A vysvětlí, ze tohle je přesně to, co se muze stat a ceho se bojíš. Sice morbidni, ale ucel sveti prostredky.Taky se da namalovat na asfalt pred domem prechod s modrou znackou, Prechod pro chodce. Povidame si o tom a u každe takovehle značky se 3× rozhledneme a přejdeme. Vis, já bych netvrdila, že výchova tady je nějak extrémní. Tady se diteti naznačí rám, ve kterém se muze pohybovat a rozhodovat.Ja to uz říkám po 150e, že to není tzv. curling výchova. S touto, curling výchovou, nesouhlasi zadny normalne fundovaný člověk. To jsou ty vystajlovane, VŠE dostávající, bez jakýchkoliv nároku na ne kladenych, děti, kdy rodiče jim umetaji cestičku do zivota. A to jsou ti správní hajzlíci. Ale to není fenomén jenom Švédska. Ja si myslím, že stavět děti do kouta, posílat je vyvztekat se do jiného pokoje, křičet na ne a vyhrožovat a jednu jim vlepit, není v pořádku. To je jako se střelit do vlastni nohy.Nic to neresi a jeste to dlouho boli, clovek ublizi jenom sam sobe. Pokud se člověk obrni trpělivosti a poradne natáhne uši, aby slyšel, co mu dite chce rict, obejde se to bez vetsich karambolů. Vždyť takhle male děti jsou úplné nove na Zemi a jak se na te Zemi chovat, se musi naucit. Daleko příjemnější učení je s člověkem, který ma trpelivost, pochopeni pro me "vejvrty " a žádne dite neroste tolik, jako dite, ktere se cítí pro rodice nepostradatelne a dulezite 
.Presto, že se na způsobu výchovy neshodneme, usilujeme obě o to, aby se z tech mrnavcu podarilo udelat poradne lidi. A to je to, co se počítá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.15 21:42
Moment, moment, milé dámy, vy pořád řešíte batolata - ale já měl na mysli výprask u dětí - 5-12 let, případně do dospělosti. Určitě znáte obrázky od Neprakty, nebo jste viděli staré filmy - kdysi bylo normální bít i dospívající a dospělé děti. Knížky o kterých jsem psal mluví právě o výprascích školáků a školaček. Nejde o nějakou výchovu batolat, ale o děti které už nějak projevují a formují svou osobnost. K vzpomínáným knížkám bych zařadil i Bylo nás pět - pamatuju si rozhovor s matkou Adama (a Sandry) Novákových, kde kdysi tvrdila že představiteli hlavní role panu Navrátilovi nevadilo když se takhle bijí děti (rákoskou - však tam je docela hrozivá scéna jak Péťa Bajza dostává od táty strašný výprask na pultě.) Takže já mám na mysli právě tohleto. To je výprask. Výprask dítěte, které už je velké, ne škrvně, které už formuje své názory a postoje, má osobnost, uvažuje v souvislostech. Proto sem mluvil o tom že rodič by měl dítěti být mentorem, ale nikoliv mistrem, měl by jej dovést k tomu být morálním člověkem, ale nezasahovat do jeho osobních názorů a nutit jej přejímat ideologii (politickou, náboženskou). To samozřejmě žádný stát asi hned tak nepovolí, protože církve by to braly jako útok na náboženskou svobodu. (Budu mluvit za sebe - sám jsem pokřtěný coby katolík. Ale ptal se mě někdo jestli chci být pokřtěný? O tohle jsem se dostal do sporu - sám jsa křesťan - považující se za katolíka(z tradice, zjednodušeně) s hluboce věřící kamarádkou. Ta prohlásila že jsem katolík, já prohlásil že katolík nejsem, protože jsem nikdy nebyl u svatého přijímání, ani u zpovědi, takže jsem jen pokřtěný jako katolík, ale nikdy sem své katolictví nedovršil - podle kamarádky ale katolík jsem. Stejně tak já tvrdím že netřeba chodit do kostela, protože Bůh je všudypřítomný a vše přece vidí a ví - takže proč chodit do kostela? Nakonec jsem dospěl k názoru že se za katolíka opravdu mohu jen považovat, ale moje víra není čistě katolická - ale křesťanská - protože v ní je spousta prvků které do katolictví nepatří, ale nejsou v rozporu s husitstvím nebo dalšími reformovanými církvemi.) Oproti tomu rodiče chodili do náboženství, i byli u přijímání ale už dávno víru nepraktikují. Mě do náboženství nikdo chodit nenutil, prostě sem věděl že jsem pokřtěný a zajímal se o to tak nějak sám a považuju to za součást své identity, která je - také - křesťanská.) Jak jsem psal - nakonec jsem se - četbou a vlastní zvídavostí - vychoval tak nějak sám a moje hodnoty jsou úplně jiné. Myslím že tohle se stává často-takže lidé se nakonec utvoří sami, často zcela jinak od názorů rodičů - proto je nakonec výchova k něčemu v podstatě podružná. (To neplatí u tzv. tradičních společností-ty jsou tradiční díky tomu že jsou z velké části neměnné.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.15 22:55
@zuzkasim Tak zrovna právě tento jeden příklad řeším tím, že jsem děti naučila přecházet silnici. Což v praxi znamená, že má dvouleťačka a tříleťák přechází klidné silnice sami - zastaví se bu´d na kraji chodníku nebo mezi parkujícími auty, podívají se a buď jdou nebo utečou. Na rušných silnicích sami čekají u kraje. Když někdy nezbrzdí a do silnice vletí bez rozhlédnutí, tak následuje „vážný rozhovor“. Funguje to.
Samozřejmě to neznamená (jak si myslí oni), že přecházení nechávám na nich. Jsem jen o krok napřed a monitoruji terén - takže když vidím, slyším vozidlo, jsem ve střehu a v zasáhnutelné vzdálenosti.. Jen dávám prckům ten pocit, že to zvládají sami, a ono to kupodivu funguje - nemají potřebu proti mě revoltovat, ale chrání sami sebe, protože nechtějí mít takové au, že by na to mohli i umřít a nebýt (nevím, proč, ale to „nebýt“ u nich docela funguje). 
Myslím si, že takto se dají řešit všechny problémy, nicméně to neznamená, že to tak vždycky umím - zde by se mi „naučná“ kniha opravdu hodila, takové to 100+1 rad při neagresivní výchově dítěte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.15 23:21
@stock Ano, o tom případu odebraných dětí v Norsku jsem opravdu hodně přemýšlela, načetla si i další zkušenosti jiných lidí a podobných osudů. Netuším, kde je pravda, to ví asi jen samotní členové rodiny, co mě však naprosto zaráží, že sourozenci nemohou být spolu. Z pohledu dítěte, ať už mu bylo rodiči ubližováno či nikoliv, přijít v jednu chvíli o maminku i tatínka a ještě k tomu i o bráchu, to musí být mazec. A když o svěření do péče žádají jiní členové širší rodiny (tady konkrétně dědeček a teta) a vůbec se o nich neuvažuje, to se mi také nelíbí. O řádném prošetřování kauz si iluze nedělám, je dost těžké přiznat, že státní instituce (a spolupracující subjekt) někde udělali chybu, a protože tam pracují lidé a dělat chyby je lidské, bez poskrvny to asi nebude.
Každopádně děkuju za nápad s tím „autonomem“. Myslím, že je to cesta, jak zkusit dítě přimět ke spolupráci a při tom ho povýšit na toho, kdo vede a pomáhá, nebude v pozici toho, kdo musí poslouchat. Budu na to určitě víc myslet. Také hodně věřím v to, že část osobnosti můžeme ovlivnit výchovou, i když nevíme přesně, jak velká část to je, rozhodně stojí za to, věnovat hodně úsilí k jejímu pozitivnímu ovlivnění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.16 11:29
Udělal jsem si lehký průzkum pro změnu na mužském fóru a vypadá to že i moderní čeští muži už nejsou zastánci bití dětí. Když jsem napsal že se dětem má nasekat řemenem, tak to vyvolalo hodně negativní reakci.
Sláva! Brutální otcové a matky s výchovnými metodami ze sedmdesátek a osmdesátek jsou asi skutečně minulostí a lidi se dnes začínají ke svým dětem chovat jako k rovnocenným bytostem a ne zviřátkům…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.16 13:12
Když se kolem sebe rozhlédnu a vidím, jak jsou dnes děcka nevychovaný, sprostý a drzý, nemůžu si pomoct, ale myslím, že by se rákoska měla používat nejen doma, ale i ve školách…
A abychom si rozuměli, pod pojmem rákoska mám na mysli fyzické tresty jako třeba plácnutí přes zadek, pohlavek u starší mládeže, nebo lehké plácnutí rákoskou přes ruce, rozhodně ne nějakou tyranii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.16 15:26
Milá rýnská vílo Lorelai. Asi netušíš co rákoska dokáže. Kdo bere na dítě rákosku, není normální. Rákoska patří do temných dob výchovy, jinak má místo už jen u spankerů vyznávající hard - core spanking, což je ovšem erotická zábava mezi dvěma dospělými lidmi.
Dřív jsem byl zastáncem holou (rukou) na holou (zadnici)coby výchovného trestu poslední volby. Dnes si tím nejsem tak jist a myslím že výprask je přece jen už retro. Nicméně, pokud ho nějaký nezdárný potomek preferuje před neustálými domluvami, je pak už jen na jeho rodičích zda to akceptují a potrestají nezdárné dítko naplácáním zadnice.
Facky, herdy a pohlavky jsou o zdraví. Pár plácnutí na zadek neublíží ničemu. Ale při facce lze ublížit. Samo, mluvím o plácnutí rukou, ne nějakým bicím nástrojem. Avšak vskutku jen za předpokladu že to dítě bere jako alternativu a dobrovolnost. (Ví že dostane výprask, ale tím pádem je to smazáno.) Zločin a trest.
A za nevychovanost dětí můžou rodiče, kteří se o děti nestarají dobře a nevštípí jim základy morálky. To není o bití nebo nebití ale o samotném přístupu k životu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.16 17:30
Je vysvědčení! Dostaly jste někdy milé dámy za výzo nasekáno? Předpokládám že dneska snad nikdo děti za výzo nikdo nebije, i když ve starých večerničcích je na to odkazů dost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.16 17:41
@IdealMan Ten kdo se zajímá o děti už dávno ví, co dnes přitáhnou, takže bít je 30.6 je už trochu od věci. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.16 17:45
Ano, tohle byl ten nejsprávnější argument - řezat v den vysvědčení je nesmysl,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.16 17:49
Já jsem nedostávala nářez za známky, ale za poznámky 
, žádné negativní důsledky to na mě nezanechalo, ale na dítě to praktikovat nebudu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
