Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jen tak se vypovídat...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.8.10 18:29
Co myslíš, že je lepší- udržet dětem rodinu za cenu neustálých hádek, které stejně nepůjdou udržet mimo ně, nebo se rozvést a „rozvrátit“ rodinu, najít si někoho, kdo si tě zaslouží a komu budou děti brzo říkat tati?
Nedělej si nic z toho, že tě označuje za frigidní, vždyť to je jeho vizitka, co to je za chlapa, když je ženě odporný?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.10 18:31
zuzouš píše:
Co myslíš, že je lepší- udržet dětem rodinu za cenu neustálých hádek, které stejně nepůjdou udržet mimo ně, nebo se rozvést a „rozvrátit“ rodinu, najít si někoho, kdo si tě zaslouží a komu budou děti brzo říkat tati?
Nedělej si nic z toho, že tě označuje za frigidní, vždyť to je jeho vizitka, co to je za chlapa, když je ženě odporný?
Zuzouš, tos napsala výborně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.10 18:45
Shilenka- máš recht, aneb posilme si sebevědomí! Proč si připadat tuctová a nudná, protože si manžel našel jinou? Žádný takový, on je přece ten blbec, kterej neví, o co přichází! Atd. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.10 18:48
zuzouš píše:
Co myslíš, že je lepší- udržet dětem rodinu za cenu neustálých hádek, které stejně nepůjdou udržet mimo ně, nebo se rozvést a „rozvrátit“ rodinu, najít si někoho, kdo si tě zaslouží a komu budou děti brzo říkat tati?
Nedělej si nic z toho, že tě označuje za frigidní, vždyť to je jeho vizitka, co to je za chlapa, když je ženě odporný?
Hrůza,já bych se sbalila a pádila pryč.Život se má užívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.10 19:04
zuzouš píše:
Shilenka- máš recht, aneb posilme si sebevědomí! Proč si připadat tuctová a nudná, protože si manžel našel jinou? Žádný takový, on je přece ten blbec, kterej neví, o co přichází! Atd.
Nejlepší na tom všem je, že spoustě chlapů by se anonymka nejen líbila, ale nosili by ji na rukou a uměli by se k ní také patřičně chovat. Kvůli jednomu kvítí přece slunce nesvítí…kdyby to aspoň bylo kvítí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.8.10 22:54
Tady zase zakladatelka.
Všem vám děkuji za podporu. Vím, že máte pravdu, ale odejít není tak úplně jednoduché, po tolika letech. Navíc neustále vyhrožuje tím, že kdybych odešla, sebere mi děti. Vím, že v podstatě nemá šanci, ale stejně, je tam maličko pochybností.
Manžel je dobrý táta, děti ho milují. Hádáme se převážně jen, když u toho děti nejsou, a jinak se k sobě chováme tak trochu jako sourozenci. Jenže takhle to nejde dělat do nekonečna.
Teďka si chci našetřit nějaké peníze bokem, tak aby o nich on nevěděl - doteď šlo všechno do baráku (barák jeho rodiny 
), ale teď už budu chytřejší a budu si nějakou částku ukládat na spořící účet. Vím, že od něj dříve nebo později odejdu, ale nejprve si musím všechno ujasnit, naplánovat, vyřešit bydlení a taky rodiče, nabrat nové síly a budu doufat, že snad jednou budu mít takový život, jaký si zasloužím…
- Citovat
- Upravit
ooooo
7.8.10 20:37
ahoj úplně tě chápu. Jsem na tom podobně. máme rozestavěný barák, já věčně doma s dvěma malýma dětma a manžel? Nevím jestli je v práci, na stavbě nebo v hospodě. Tam je dost často. Chce abych vařila obědy, ale domů na ně nepřijde, jde se najíst do hospody. Někdy se vrátí až druhý den ráno nebo třeba až večer. O děti se zajímá tak 10 minut a pak chce mít klid. Vyhrožuje, že mi je vezme, že mi vezme úplně všechno. Rodiče už bohužel nemám, abych šla alespoň k nim. Vůbec to není jednoduché. Teď zase sedím doma sama, děti spí a on je opět někde, nevím kde.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.8.10 15:03
Anonymní píše:
Ahojky, tady zakladatelka
Ani jsem nečekala tak rychlé reakce. Je mi 26 let (připadám si tak na 60
Ono je to všechno trochu složitější. Od manžela bych odešla, i ráda. Ale nemám kam jít - možná azyl, ale mám obavy. Takhle mám jistotu, že dokud jsem „doma“, tak mám zabezpečené děti. Máme zahradu, dvorek, kde si děti můžou hrát, v baráku starou prababičku, kterou milují a každý den si s ní chodí povídat. Práci mám dobrou, ale když jsem si tak počítala nájem, výdaje za školku a školu - finančně bych nevyšla a dětem bych nemohla dopřát to, co mají teď. A to hlavní - prostě nemám sílu na to, abych ten kolotoč okolo rozvodu rozpoutala znova. Jsem psychicky na dně a nejdříve se musím pořádně oklepat, než se znova do něčeho pustím. Nejhorší na tom všem je, že si všichni v okolí myslí, jak máme skvělé manželství. Manžel si všude hraje na dokonalého tátu a manžela, ke mně se před lidmy chová pěkně a když si někde postěžuji, tak mi nikdo nevěří. Moji rodiče ho berou jako vlastního syna a když jsem jí říkala o některých problémech, tak to hned otočila proti mě. Já jsem špatná, já se mám snažit všechno urovnat…
Ahoj zakladatelko, tak tohle znám. chápu tě a chci ocenit tvoji odvahu zůstávat. jistě že je to i o financích a spokojenosti dětí, které zřejmě nic netuší…
u nás také tak… jenže dneska vedeme bitvu o svěření do péče a nikdo mi nevěří, že se nestaral, jak se choval, jak nám ubližoval, ponižoval atd.
já radím, seber sílu, čerpej ji odkudkoli, děti hýčkej, spoř si na vém soukromém účtu a zavčasu sbohem… promyšleně, klidně za podpory dobrého psychologa a ještě výbornějšího rozvodového právníka. přeji hodně štěstí. H.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
etatinek
8.8.10 15:21
Ještě k tomu příteli… Někteří chlapi jsou schopni lhát a lhát a lhát úplně ve všem, komukoliv a kdykoliv jen aby ženskou dostali do postele, takže to, že ti jeden den říkal jak tě miluje a druhéj to říkal jiné, respektive, že si našel jinou ženskou, tak to jen dokazuje jak „vážně“ to s tebou myslel… 
No od manžela odejít to je jasný, ale dávej si pozor, abys tomu druhému (nebo jinému) pak taky nenaletěla… Držím palce, ať to ve zdraví a k tvé spokojenosti všechno vyřešíš… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.3.18 03:58
Obnovuji diskusi.
Dneska mám zlomené srdce.
Měla jsem, teda vlastně mám jednu kamarádku, a jednu dobu asi tak rok, dva roky zpátky jsme byly snad nejlepší kamarádky. Porad jsme něco podnikaly, porad mi psala, ze jsem jako její sestra atd, chodily jsme na procházky, jezdily na výlety, plánovala… a teď po zhruba dvou letech, nějak už to není co to bývalo. Kamarádka se zasnoubila. Já jsem její svědek na svatbu. O tom jsme už tehda mluvilo, ze kdyby se zasnoubila se svým dlouholetym přítelem, já budu určitě svědek. Ale nyní po těch dvou letech nějak se na to už necítím. Být svědkem je velká zodpovědnost. A také si myslím ze je to vyhrazeno jen pro ty nejbližší. Jak bych to popsala. Kamarádka má mnoho přátel. Což je fajn. Je hodně společenská. Ale v poslední době se hodně sbližila s naši jednou společnou kamarádkou bývala, spoluzacka. Najednou ona je její “sestra”. Podnikání spoustu věci. Mě sem tam pozvou. Ale ne pokaždé. Tedy skoro vůbec. Když kamarádce nápisu na whatsapp. Přečte si to třeba až po 3-4 hodinách. Ačkoli vím ze na whatsap byla. Někdy si píšeme a ona mi už ani nepodepíše. Třeba až na druhy den nebo vůbec.
Kolikrát se na něco domluvíme, třeba ze se sejdeme tehdy a tehdy na pizzu. A ja ji pak
Píšu a ona na ten domluveny společný oběd úplně za ten týden zapomene…
Zítra má narozeniny. Sešly jsme se a šly do galerie. Koupila jsem ji saténový, kvetovany zupanek. Opravdu krásný. Byly jsme se také projít. A vše bylo bezva. Pak najednou že už pojedeme domu. Pochopila jsem že má asi nějaké plány. Ale neptala jsem se. Až pak vecir ze sociálních médií jsem se dozvěděla, ze šla strávit večer s tou naši společnou spolužačkou. Strašně mě to zamrzelo. Až mi vyhrkly slzy do oči. Ještě onehdá jsem se s nima domlouvala, ze se musíme všechny tři sejít. Měly jsme i termín ale já to pak zrušila. Byla jsem nemocná. A dnes proste šly ven na večeři. Beze mě. Ani je nenapadlo mi také říct.
Připadám si jako páté kolo u vozu…
Vím je to trochu šílené, ale tak strašně mě to mrzí…
chtěla jsem se jen vypovídat..
- Citovat
- Upravit
Verun83
24.3.18 05:41
@Anonymní píše:
Obnovuji diskusi.
Dneska mám zlomené srdce.
Měla jsem, teda vlastně mám jednu kamarádku, a jednu dobu asi tak rok, dva roky zpátky jsme byly snad nejlepší kamarádky. Porad jsme něco podnikaly, porad mi psala, ze jsem jako její sestra atd, chodily jsme na procházky, jezdily na výlety, plánovala… a teď po zhruba dvou letech, nějak už to není co to bývalo. Kamarádka se zasnoubila. Já jsem její svědek na svatbu. O tom jsme už tehda mluvilo, ze kdyby se zasnoubila se svým dlouholetym přítelem, já budu určitě svědek. Ale nyní po těch dvou letech nějak se na to už necítím. Být svědkem je velká zodpovědnost. A také si myslím ze je to vyhrazeno jen pro ty nejbližší. Jak bych to popsala. Kamarádka má mnoho přátel. Což je fajn. Je hodně společenská. Ale v poslední době se hodně sbližila s naši jednou společnou kamarádkou bývala, spoluzacka. Najednou ona je její “sestra”. Podnikání spoustu věci. Mě sem tam pozvou. Ale ne pokaždé. Tedy skoro vůbec. Když kamarádce nápisu na whatsapp. Přečte si to třeba až po 3-4 hodinách. Ačkoli vím ze na whatsap byla. Někdy si píšeme a ona mi už ani nepodepíše. Třeba až na druhy den nebo vůbec.
Kolikrát se na něco domluvíme, třeba ze se sejdeme tehdy a tehdy na pizzu. A ja ji pak
Píšu a ona na ten domluveny společný oběd úplně za ten týden zapomene…Zítra má narozeniny. Sešly jsme se a šly do galerie. Koupila jsem ji saténový, kvetovany zupanek. Opravdu krásný. Byly jsme se také projít. A vše bylo bezva. Pak najednou že už pojedeme domu. Pochopila jsem že má asi nějaké plány. Ale neptala jsem se. Až pak vecir ze sociálních médií jsem se dozvěděla, ze šla strávit večer s tou naši společnou spolužačkou. Strašně mě to zamrzelo. Až mi vyhrkly slzy do oči. Ještě onehdá jsem se s nima domlouvala, ze se musíme všechny tři sejít. Měly jsme i termín ale já to pak zrušila. Byla jsem nemocná. A dnes proste šly ven na večeři. Beze mě. Ani je nenapadlo mi také říct.
Připadám si jako páté kolo u vozu…
Vím je to trochu šílené, ale tak strašně mě to mrzí…
chtěla jsem se jen vypovídat..
Lidi prichazeji i odchazeji. Chapu, ze te to mrzi. Zazila jsem neco podobneho v 15 s moji nej kamaradkou. Vyklidila bych pole. Bude jina kamaradka. Soustred se na sebe, na to co te bavi. Ona asi potrebuje k zivotu nove a nove pratelstvi, novy impulz. A chapu, ze se ti na tu svatbu za svedka nechce. V tomhle rozpolozeni bych ji nesvedcila taky.
- Citovat
- Upravit
24.3.18 06:32
@Anonymní píše:
Obnovuji diskusi.
Dneska mám zlomené srdce.
Měla jsem, teda vlastně mám jednu kamarádku, a jednu dobu asi tak rok, dva roky zpátky jsme byly snad nejlepší kamarádky. Porad jsme něco podnikaly, porad mi psala, ze jsem jako její sestra atd, chodily jsme na procházky, jezdily na výlety, plánovala… a teď po zhruba dvou letech, nějak už to není co to bývalo. Kamarádka se zasnoubila. Já jsem její svědek na svatbu. O tom jsme už tehda mluvilo, ze kdyby se zasnoubila se svým dlouholetym přítelem, já budu určitě svědek. Ale nyní po těch dvou letech nějak se na to už necítím. Být svědkem je velká zodpovědnost. A také si myslím ze je to vyhrazeno jen pro ty nejbližší. Jak bych to popsala. Kamarádka má mnoho přátel. Což je fajn. Je hodně společenská. Ale v poslední době se hodně sbližila s naši jednou společnou kamarádkou bývala, spoluzacka. Najednou ona je její “sestra”. Podnikání spoustu věci. Mě sem tam pozvou. Ale ne pokaždé. Tedy skoro vůbec. Když kamarádce nápisu na whatsapp. Přečte si to třeba až po 3-4 hodinách. Ačkoli vím ze na whatsap byla. Někdy si píšeme a ona mi už ani nepodepíše. Třeba až na druhy den nebo vůbec.
Kolikrát se na něco domluvíme, třeba ze se sejdeme tehdy a tehdy na pizzu. A ja ji pak
Píšu a ona na ten domluveny společný oběd úplně za ten týden zapomene…Zítra má narozeniny. Sešly jsme se a šly do galerie. Koupila jsem ji saténový, kvetovany zupanek. Opravdu krásný. Byly jsme se také projít. A vše bylo bezva. Pak najednou že už pojedeme domu. Pochopila jsem že má asi nějaké plány. Ale neptala jsem se. Až pak vecir ze sociálních médií jsem se dozvěděla, ze šla strávit večer s tou naši společnou spolužačkou. Strašně mě to zamrzelo. Až mi vyhrkly slzy do oči. Ještě onehdá jsem se s nima domlouvala, ze se musíme všechny tři sejít. Měly jsme i termín ale já to pak zrušila. Byla jsem nemocná. A dnes proste šly ven na večeři. Beze mě. Ani je nenapadlo mi také říct.
Připadám si jako páté kolo u vozu…
Vím je to trochu šílené, ale tak strašně mě to mrzí…
chtěla jsem se jen vypovídat..
nwm, no… žárlit na kámošku mi přijde dětinské 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.3.18 07:01
Já teď, půl roku zpátky, taky přišla o nejlepší kamarádku. Byli jsme opravdu hodně dobré kamarádky skoro 20 let. Teď je mi 24. Kazit se to začalo tak před rokem. A půl rok zpátky jsem už úplně rezignovala. Vymazala ji ze sociálních sítí a nejsme v kontaktu vůbec, ale mrzí mě to. Ona čeká zrovna první miminko a chtěla mě původně strašně u porodu. Plánovala, jak si postavíme dvojdomek a budeme bydlet napořád spolu,…proste takové ty řeči. Ona je hodně společenská, takže nemá určitě o lidi kolem sebe nouzi. Já jsem bohužel hodně uzavřený a tichý člověk. Jinou kamarádku ani známou nemám. Ale dolézat už nebudu Týden zpátky jsem potkala jejího přítele tak jsem ji přes něj pozdravovala. To byla ode mě taková poslední snaha, jak s ní navázat kontakt, nevyšla. Život jde dál, tak co. Určitě přijdou další přátelé
- Citovat
- Upravit
Verun83
24.3.18 07:14
@martina.se píše:
nwm, no… žárlit na kámošku mi přijde dětinské
Mne to neprijde jako zarlivost, spis si jen chtela zakl. postesknout
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
