Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jen tak se vypovídat...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.8.10 16:16
Ahoj anonymko 
,
kolik, že ti je??? Napíšu to rychle a stručně. Sbal si věci a běž, kam tě napadne, s dětmi samozřejmě.
Takhle se přeci žít nedá, víš to sama. Vždyť je život tak krásnej… Člověk má spoustu příležitostí a šancí, jen je využít.
A na chlapy by ses třeba mohla na chvíli vykašlat a tu energii, kterou vydáváš na ně, dát sobě a začít život žít a ne prožívat… 
Držím palce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.8.10 16:18
Ahoj, a co ti brání teď, když si se přesvědčila že to s manželem nemá cenu, si o tom s „přítelem“ vážně promluvit? myslíš si, že pro děti je lepší, že budou žít v domácnosti s hádkami a nepříjemnou atmosférou? Pokud ty ano, já tedy rozhodně ne. Myslím, že pokud tento přítel by byl ochoten se o děti společně s tebou starat, je lepší se rozvést.A to, že má novou přítelkyni, pokud tě má rád, tak na tebe nezapomněl, i když, moc nechápu tu psycholožku, co ti radí zůstávat v manželství s despotou, kterého se bojíš…to musí být asi opravdu neprofesionálka.
- Citovat
- Upravit
3.8.10 16:20
Anonymní píše:
Ahoj, a co ti brání teď, když si se přesvědčila že to s manželem nemá cenu, si o tom s „přítelem“ vážně promluvit? myslíš si, že pro děti je lepší, že budou žít v domácnosti s hádkami a nepříjemnou atmosférou? Pokud ty ano, já tedy rozhodně ne. Myslím, že pokud tento přítel by byl ochoten se o děti společně s tebou starat, je lepší se rozvést.A to, že má novou přítelkyni, pokud tě má rád, tak na tebe nezapomněl, i když, moc nechápu tu psycholožku, co ti radí zůstávat v manželství s despotou, kterého se bojíš…to musí být asi opravdu neprofesionálka.
To jsem taky nějak nepochopila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.8.10 16:20
Ja te chapu… Jsem vdana teprve 7 let, celkem spolu jsme 10 let a ja zacinam mit pocit, ze to jde uz pouze z kopce. Pripada mi, ze manzel stavi vse do uhlu - kdyz je sex jsem spokojen a je mi vlastne jedno vsechno ostatni (jestli je tu binec, deti zlobi atd.), kdyz sex neni je vsechno spatne (i kdyby se domacnost leskla a deti byly „svate“).
Takze ja si vetsinu casu pripadam jako matrace, aby byl klid, jako sluzka - neustale se snazim aby tu bylo relativne cisto, aby bylo co jist a stejne porad posloucham jakej tu je bordel, co vlastne cely den doma delam (mam 3 male deti), jak tu neni co k jidlu.
Pred kamarady (spolecnymi) me dokaze jen ponizovat a pripada mu to jako super vtip (naposled kamarad pochvalil svou zenu ze umi dobre svickovou a muj muz na to byl schopen pohotove a „vtipne“ odpovedet, ze ja umim dobrej caj nebo kafe 
).
Kdyz se ozvu, ze se mi to nelibi, akorat se omluvi (driv jsem byla rada, ted je mi to fuk), vydrzi se tak tyden chovat normalne a pak zase zacne vypoustet pred nasimi kamarady moudra typu - „no, to ona je rada "jina“ tak ma takovy a makovy nazory" Ze si neco myslim a neshoduje se to s jeho nazorem je jen vyrazem me obrovske hlouposti a tuposti.
Naprosto vazne uvazuju, ze jak deti budou vetsi a ja pujdu do prace skoncim to s nim. asi jsem ti moc neporadila, jen jsem tim chtela rict, ze te chapu a rozhodne neodsuzuju.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.8.10 16:23
A pritel si treba nenasel nekoho jineho protoze tebe uz nechce, ale pokud jsi to ukoncila s tim, ze to zkusis jeste s manzelem, tak nemel duvod na tebe cekat. Musis se jasne vyjadrit a pak uvidis. A ja byt tebou s manzelem nezustanu. Nemas proc. A kdyz to ani s pritelem nedopadne - jsou i dalsi chlapi na svete a ty budes volna. Treba sama ale volna.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.8.10 16:29
Ahojky, tady zakladatelka
Ani jsem nečekala tak rychlé reakce. Je mi 26 let (připadám si tak na 60 )
Ono je to všechno trochu složitější. Od manžela bych odešla, i ráda. Ale nemám kam jít - možná azyl, ale mám obavy. Takhle mám jistotu, že dokud jsem „doma“, tak mám zabezpečené děti. Máme zahradu, dvorek, kde si děti můžou hrát, v baráku starou prababičku, kterou milují a každý den si s ní chodí povídat. Práci mám dobrou, ale když jsem si tak počítala nájem, výdaje za školku a školu - finančně bych nevyšla a dětem bych nemohla dopřát to, co mají teď. A to hlavní - prostě nemám sílu na to, abych ten kolotoč okolo rozvodu rozpoutala znova. Jsem psychicky na dně a nejdříve se musím pořádně oklepat, než se znova do něčeho pustím. Nejhorší na tom všem je, že si všichni v okolí myslí, jak máme skvělé manželství. Manžel si všude hraje na dokonalého tátu a manžela, ke mně se před lidmy chová pěkně a když si někde postěžuji, tak mi nikdo nevěří. Moji rodiče ho berou jako vlastního syna a když jsem jí říkala o některých problémech, tak to hned otočila proti mě. Já jsem špatná, já se mám snažit všechno urovnat…
- Citovat
- Upravit
3.8.10 16:32
Ahoj Anonymko 
.
Možná bys měla zkusit co ti radí „kolegyně“ anonymka.Asi bys s tím přítelem mohla promluvit.Ono to,že má novou přítelkyni nemusí být nic vážného,může jí mít jen jako takovou náplast,aby nebyl sám.Jestli o něj stojíš,tak za zkoušku to stojí .
Když by to vyšlo,třeba byste si našli bydlení a mohla by ses rozvést.Pokud se jednou budeš chtít rozvádět,tak by stejně asi bylo lepší nejdřív si najít bydlení,protože až by se manžel dozvěděl o rozvodu,tak by ti dělal peklo na zemi.A že když jsou děti a manžel jako máš ty,tak se ten soud může táhnout dlouho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.10 16:36
Jsi strašně mladá na to, abys takhle žila. Myslíš, že by to rodiče přecijen nepochopili, kdybys jim řekla všechno, že tě podváděl, že tě ponižuje…to by snad mohli pochopit.
A nejsem si jistá, jestli je tohle pro děti lepší, ikdyž mají možná materiálně něco navíc…ale co si ponesou do života??? Určitě se v tom taky necítí zrovna nejlépe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.10 16:46
Myslím,že bys do toho rozvodu šla hned,kdybys měla někoho jako oporu.Ono je to asi dost těžký,když tvůj manžel je pro všechny jak svatej a tobě nevěřej,že doma se děje něco jinýho než na veřejnosti 
.To by mě taky sráželo k zemi.Chtělo by to někoho,kdo by tě podpořil a pomohl ti,dodal ti odvahu a energii.Jednou stejně přijde čas,kdy „to“ uděláš a rozvedeš se(pokud se manžel neprobere-a to asi už ne,viď?).Může to být za rok,za 5 let,ale do konce života to přeci nejde snášet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.10 17:18
Anonymní obdivuju, co vše jsi schopná vydržet. Mě partner lézt do telefonu, šmírovat co dělám a denně mě ponižovat tak už mě neuvidí…vím,že to je těžké,máš děti,ale také snad přece svou hrdost, je ti 26let, přeci nechceš být další roky v tomto vztahu,který nic hezkého nepřináší??
Kdybys přišla za svými rodiči, myslíš, že by tě vyhodili na ulici??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.8.10 17:45
Shílenka píše:
Ahoj anonymkokolik, že ti je??? Napíšu to rychle a stručně. Sbal si věci a běž, kam tě napadne, s dětmi samozřejmě.
Takhle se přeci žít nedá, víš to sama. Vždyť je život tak krásnej… Člověk má spoustu příležitostí a šancí, jen je využít.
A na chlapy by ses třeba mohla na chvíli vykašlat a tu energii, kterou vydáváš na ně, dát sobě a začít život žít a ne prožívat…
Držím palce…
souhlasím se Shílenka, já zažila to co ty a zdrhala jsem jak to jenom šlo rychle čím dýl sním budeš tím to bude horší a nejhůř to pak odnášejí děti i když si myslíš že o tom neví oni to vycítí že něco není v pořádku a trápí se držím ti palečky at ti to dobře dopadne
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.8.10 17:55
Holka, neblbni, jsi strašně mladá na to,aby ti i den takhle protíkal mezi prsty. Vím, že nemáš asi sílu ani finance, ale ono se to vždy nějak dá udělat. Navíc máš práci, to je dobrý začátek. Kdekdo práci ani nemá. A nešlo by si najít přivýdělek? Případně určitě by jsi dostávala alimenty. A s tím by se snad už dalo vyžít. Třeba skromně, ale dalo. PRo děti by to možná bylo líp. A věř, že když odejdeš, tak nebudeš mít tolik času přemýšlet a třeba nějaký přítel, ať už starý nebo nový se objeví.
Já jsem se rozváděla po 2 letech manželství. Manžel mě ponižoval, podváděl, dluhy,hypotéka,já bez práce.. Taky jsem si říkala, vždyť to nejde, nemůžu se rozvést, tak brzy navíc..Ale udělala jsem to, na lidi jsem se vykašlala a šla jsem. Převedla jsem na sebe navíc ještě hypo, takže mám toho nad hlavu, ale jsem volná, šťastná. I když ze začátku to bylo na po.. Pokud můžu radit,určitě jdi co nejdřív od něj. Dokud jsi mladá. Později už se ti víc a víc nebude chtít něco měnit. Nečekej na nic .
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.8.10 17:57
Tady anonymni cislo 2 - to ze detem nedas tolik co ted, pochopila jsem ze hlavne co do materialna, prece vubec nevadi. Hlavni je, aby vyrustali v pohode a klidu a ne v dusne atmosfere neustaleho napeti. Ono to mozna vypada, ze to nevnimaji, ale vnimaji. Ja zila pouze s mamkou, ale muj otec u nas bydlel az do mych asi 12ti let (rozvedeni byli od mych 4) a nikomu bych neprala zit v tom dusnu, ac se mamka snazila sec mohla proste to tam bylo.
To ze se za tebe nepostavi ani rodice je smutny… nemas nekoho znameho, kdo by treba mel plonkovni byt a byl ochoten ti ho pronajmout vicemene za nic kde bys preckala s detma to nejhorsi?
Ale zase, jako prvni bych si udelala jasno, pak zavolala priteli, vylozila karty na stul a pripadne zacala jednat. Jsi mlada zenska, deti jsi mela zrejme brzo, kdyz uz mas jedno ve skole. Mas praci. Pokud tomu dobre rozumim a dobre pocitam byl tvuj manzel tva prvni vazna, kdyz nepocitam ted pritele, i posledni znamost. Jsi moc mlada na to, abys zbytek zivota stravila jako sluzka a uklizecka, ktere si nikdo nevazi. Pokud opakovane podvadel bude to delat i nadale, proslo mu to jednou - pro chlapa jasna znamka, ze to projde i podruhe, potreti…
Jak se vlastne manzel stavi k detem? Stara se o ne?Jaky je otec? Pokud ani jako otec nefunguje, nevaham a jdu pryc (ten nas je skvely otec o to se mi hur rozhoduje zda odejit ci ne).
- Citovat
- Upravit
3.8.10 18:04
Jdi od něj pryč,k rodičům,do podnájmu.Tohle už asi lepší nebude…taky jsem si kdysi pokládala otázku,jak je možný,že chlapi dokážou ukončit vztah rychle bez jakýchkoli pocitů…
Jsi ještě moc mladá na takové trápení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Snad se na mě nebudete zlobit, ale potřebuji se prostě jen tak vypovídat…
. Před dvěma lety jsem si našla práci, kterou dělám z domova, začala jsem být poměrně dost úspěšná, poznala jsem lidi, kteří mě mají rádi a váží si mě. Tím jsem se začala měnit i já. Najednou už jsem nechtěla být jen domácí puťka, chtěla jsem být něco víc. Něčeho dosáhnout a mít pocit, že si mě manžel váží. Ale toho jsem se nedočkala a já se pořád cítila strašně sama. To se změnilo v lednu letošního roku. Byla jsem pracovně na dva dny mimo domov - sama, bez manžela, bez dětí. A já tam poznala člověka, který mě moc zaujal. Vlastně jsme se znali už rok před tím, ale nikdy na mě neudělal takový dojem, jako právě na té akci v lednu - nebo spíše až po akci. Vezl mě domů - cesta na cca 2 hodinky - a my jsme celou dobu propovídali a já se s ním začala cítit strašně fajn, později jsme si vyměnili pár e-mailů, smsek, dopracovali jsme se k tomu, že máme strašně moc společného a nějak jsme se do sebe zakoukali 
. Proběhlo pár procházek, rozhovorů, polibků, objetí (víc nic, i když jsme oba chtěli). Jenže - já vdaná s dětmi, on rozvedený a žijící ve vztahu s přítelkyní, se kterou mu to moc neklapalo. Chtěla jsem svůj život nějak vyřešit, chtěla jsem žít pro někoho, kdo by si mě uměl vážit takové, jaká jsem. Uhodila jsem na manžela s tím, že buď se začne chovat jako manžel a otec od rodiny, nebo se dám rozvést (v té době o kolegovi netušil vůbec nic). Přestala jsem dělat domácí puťku a nechala ho, aby si také užil péče o děti a domácnost. On se začal snažit, pomáhat mi, ale mimo to mi také napíchnul počítač, začal kontrolovat telefon, prohlížel mi veškeré mé věci… Bohužel jsem to zjistila až poté, co mi udělal příšernou scénu kvůli tomu, že jsem nevymazala smsku z mobilu. V celku nevinná, nic neříkající zpráva… Ale on hned přišel s tím, že jsem děvka, podvádím ho, atd… Začal obtelefonovávat lidi ode mě z práce (dokonce i majitele firmy 
) a vykládal jim o mě kdejaké pohádky o tom, jak jsem špatná a on je strašný chudáček. To hodně bolelo, protože s tím otravoval lidi, na kterých mi moc záleží… Byla jsem v té době hodně na dně, a jediná věc, která mi pomáhala bylo vypovídat se „příteli“. Rozvod byl na spadnutí, manžel byl poměrně dost výbušný a já jen čekala, kdy začne být i agresivní. Měla jsem z něj strach a každý jeho návrat z práce pro mě byl utrpení. Proto jsem si zašla k psycholožce, vypovídala jsem se u ní, něco málo mi poradila a já se na její radu rozhodla, že přestanu mluvit o rozvodu. Měla jsem zkusit s manželem ještě pár měsíců vydržet a pokusit se s ním nějak po dobrém vyjít.
). On tvrdil, že mě chápe, že když jsou ve vztahu děti, tak se musí více myslet na ně a dělat to, co je pro ně dobré - nj. rozvedený tatínek asi ví, co říká.
. Prý jsem s tím svým potratila 
Nechápu, kam na takové blbosti chodí.
. Má novou přítelkyni. Za pár týdnů máme další pracovní akci a on tam bude s ní. Vůbec nevím, jak se mám chovat, netuším, jak to tam vydržím. Jsem nešťastná, od včerejška mám oči plné slz a cítím se zase strašně prázdná a sama. Ještě nedávno mi říkal, že mě miluje a teď to říká jiné.
). Potom se vykoupe, a večer bude škemrat o sex - bože, kdyby škemral, ale on musí mít furt takový nadržený keci - nechci sex, hnusí se mi, nechci se k němu tulit. Takže zase hromada keců o tom, jak jsem frigidní…
Jsem obyčejná vdaná ženská a máma dvou dětí. S manželem jsem téměř 11 let. Prošly jsme si obdobím, kdy mě podváděl, ponižoval, připadala jsem si doma jen jako kus nábytku. Kuchařka, uklízečka, pečovatelka, v případě potřeby matrace. Je to smutné, ale já si za ty roky zvykla, na to, že ve svých šestadvaceti letech neznamenám pro svého manžela snad vůbec nic
Tak to zkouším. Manžel se uklidnil, začal ke mně být poměrně hodný a pozorný, neustále mi dokazoval, jak mě miluje
Já oznámila „příteli“, že to s manželem ještě zkusím (i přesto, že k němu chovám dost silné city a rozchod pro mě byl dost bolavou záležitostí - ale co bych pro udržení rodiny neudělala
Jenže mému manželovi klidné období vydrželo jen pár týdnů a potom se všechno vrátilo do starých kolejí. Začal mi vyčítat, že jsem děvka, že se špatně starám o děti, jsem frigidní… Téma milenec vytahuje každý druhý až třetí den a z toho plyne obrovská hádka, kdy já jen vysvětluji, vysvětluji, vysvětluji a lezu mu do zadnice. Nedávno vytáhnul téma potrat
Já mám neustále hlavu plnou „přítele“ a vzpomínám na to, jak mi bylo fajn, když jsem mohla být s ním. On se nedávno odstěhoval od přítelkyně, mně psal, jak mu na mě záleží a že mě má moc rád,......... Svitla mi maličká jiskřička naděje, doufala jsem, že si spolu zase budeme moci povídat, občas se scházet a zase prožívat ty hezké chvilky. Ale má naděje včera zhasla
Jak je možné, že se chlap dokáže tak rychle zamilovat, odmilovat a zase hned zamilovat???
Za pár hodin se vrátí z práce manžel, houkne na mě „co máme k večeři?“ nebo „Tak co jsi celý den dělala?“ (Nic - celý den jsem jako ve snu, sedím a brečím, občas si jdu pohrát s dětmi a jinak nejsem schopná ničeho - vařím jen buřtguláš
Jsem naštvaná sama na sebe, protože nejsem schopná, si v životě udělat pořádek. Z rozvodu mám strach, nechci už si znova prožívat to peklo co jsem měla posledních pár měsíců. Ale co dělat? Zbytek života dožít po boku někoho, ke komu mě vůbec nic netáhne?
Asi řeším nesmysly, měla bych být šťastná za to, že mám dvě krásné zdravé děti, že mám práci a domov… Ale já nejsem. Cítím se strašně sama a prázdná.....
Omlouvám se za román. Nečekám reakce. Vím, že některé budou - některé s troškou pochopení, některé s nádechem ukamenování, jakékoliv… Ale mě snad trošku pomůže už jen to, že jsem se mohla někde svěřit