Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Pears206 píše:
Jenže v dnešní době je hodně chlapů, kteří se chtějí starat o dítě i za pomoci své matky nebo své nové partnerky.
Pro mě šílená představa, že si chtějí uzurpovat dítě na víkend a já třeba ještě kojím a nechci. Bohužel, právo je dnes na straně otce.Mám hodně dcer a s výchovou v tomto směru začínám už teď. I ukazováním a popisováním konkrétních příkladů v okolí. A stejně se bojím, aby se jim toto nestalo. V dnešní době je výběr otce dětí moc důležitý.
Pokud ženská může vychovávat dítě sama, třeba za pomoci své rodiny, považuji to za výhru pro všechny.
Tak kojene dite proste nedas a nez si to vysoudi, davno kojit prestanes.
V tomhle s tebou souhlasim, takovi otcove ublizuji svym miminkum a je jim to fuk.
@Anonymní píše:
@Lucie_Sx proto to bylo v závorcevím ze jsou horší věci, ale tohle beru jako životní fail.
Tvůj životní fail je to, že uvažuješ, jak uvažuješ - reálně přemýšlíš, že půjdeš na potrat podle toho, jak se nějaký chlap rozhodne.
Kdyby mně tohle řekl chlap, se kterým spím - po dohodě - bez ochrany, šel by okamžitě z domu. Není nad čím přemýšlet, sorry, jako. Takovýmu člověku chceš dát přednost před vlastním dítětem, který jsi chtěla??
![]()
Zkus si to v hlavě trochu srovnat a být tou, která určuje pravidla hry a ne závislačkou, která sedí a čeká, až za ni někdo něco rozhodne. Dospěj. Být svobodnou mámou není žádná životní pohroma, zvlášť když máš super prarodiče a nejsi na mizině.
@Aquarius79 píše: @AnonymníAsi takhle, je to Váš plod, vy se o něm svobodně rozhodněte, jestli ho chcete, nebo ne a to bez ohledu na to, co vám ten vůl řekl. To co řekl si měl nechat pro sebe a zařídit se podle toho až po porodu a nestresovat takhle těhotnou ženskou. Je to fakt charakter. Vrznout si, to jo, ale přijmout za to zodpovědnost… Hodného a vhodného partnera najdete i s dítětem, dokonce možná i jako těhotná. Stačí se rozhlédnout a nehledět jen jedním, neperspektivním směrem.
Ne, teď nemá na to hledat nového partnera. Až se ta třasořitka vzpamatuje, třeba se ještě vše urovná. Jestli ne, ať se aspoň rok nebo dva o žádné chlapy nestará. Bála bych se, jaký další lůzr se na ni přilepí. Normálně se chlap nežene do vztahu s těhotnou nebo čerstvým miminem. Ona bude mít svých starostí dost.
Holky teď jsem telefonovala hodinu s mou dobrou známou, je ji přes 50 a má v životě hodně za sebou, včetně potratu nebo toho ze o miminko přišla.
Strašně mi pomohla, řekla mi ať neudelam chybu jako ona, ať si miminko nechám a hlavne ať se nebojim, ze on se po.ral a ze 2 týdny je krátká doba, ale ze všechno dobře dopadne, a ze čím víc to bude vidět ze se to blíží tím víc si začne všechno uvědomovat. A ze se klidně vsadí ze to tak bude, ze si je naprosto jista. No nevím. Ale řekla mi at hlavne nejednam v emocich a ze dítě je proste dar a ze si případně mohu najít partnera i s miminkem, ze chlapů co nemají problém přijmout dítě a navíc malé je hromada.
A taky mi řekla at zvazim to, ze ho jako otce neuvedu. Uživím nás sama a budu víc v klidu než mít na očích někoho, kdo nás odmítl. Ale ze k tomu ani nedojde a nemám se bát.
Já se teda bojím, moc, ale to malé si nechám, asi bych to stejně nedokázala. Otázka je zda nepotratim sama, protože jsem v abnormálním stresu
@Anonymní píše:
Zda se mi to - nebo chlapi jsou opravdu v dnesni dobe cim dal tim vic jsou nunaskove, takova batolata ktera uz sice umej jakztakz se projevovat a stejne potrebujou hysteracit, brecet a tak…berou ze zivot je asi prilis tvrdej vuci nim![]()
Chuděrka brečí, protože si myslel, že střílí slepými. Jak někdo může lehkomyslně souložit s tím, že myslí, že je neplodný. Jen proto, že to v jiném vztahu nešlo.
Přitom by mělo být narození potomka skoro ve 40 důvod k radosti. Kolikrát za život toto ještě zažije… ![]()
To, že ho neuvedes jako otce neznamená, že to nemůže dat k soudu a nechat se zapsat jako otec a ještě zaplatíš soudní výlohy, testy DNA atd. Lepší je se dohodnout.
@eva valoi píše:
Kdyby lidi místo toho, aby špekulovali nad tím, co chtějí, dělali to, co mají - tj. třeba když jsem těhotná, tak se starám o to, abych v pořádku donosila dítě, nebo chlap, když udělá své partnerce dítě, tak aby ji pořádal o ruku (pokud už nejsou dávno sebraní, jak by to mělo mezi normálními lidmi být).
tak ty mas hodne zvláštni představy ![]()
@Anonymní píše:
Holky teď jsem telefonovala hodinu s mou dobrou známou, je ji přes 50 a má v životě hodně za sebou, včetně potratu nebo toho ze o miminko přišla.Strašně mi pomohla, řekla mi ať neudelam chybu jako ona, ať si miminko nechám a hlavne ať se nebojim, ze on se po.ral a ze 2 týdny je krátká doba, ale ze všechno dobře dopadne, a ze čím víc to bude vidět ze se to blíží tím víc si začne všechno uvědomovat. A ze se klidně vsadí ze to tak bude, ze si je naprosto jista. No nevím. Ale řekla mi at hlavne nejednam v emocich a ze dítě je proste dar a ze si případně mohu najít partnera i s miminkem, ze chlapů co nemají problém přijmout dítě a navíc malé je hromada.
A taky mi řekla at zvazim to, ze ho jako otce neuvedu. Uživím nás sama a budu víc v klidu než mít na očích někoho, kdo nás odmítl. Ale ze k tomu ani nedojde a nemám se bát.
Já se teda bojím, moc, ale to malé si nechám, asi bych to stejně nedokázala. Otázka je zda nepotratim sama, protože jsem v abnormálním stresu
Nic si nepřivolávej. Nadarmo se neříká, že příchod dítěte prověří vztah. Třeba po ultrazvuku otočí, protože to bude trochu hmatatelnější než jen oznámení těhotenství. Do RL bych ho uvedla. Nikdo by neměl utíkat před zodpovědností za vlastní dítě.
@Pears206 píše:
Jenže v dnešní době je hodně chlapů, kteří se chtějí starat o dítě i za pomoci své matky nebo své nové partnerky.
Pro mě šílená představa, že si chtějí uzurpovat dítě na víkend a já třeba ještě kojím a nechci. Bohužel, právo je dnes na straně otce.Mám hodně dcer a s výchovou v tomto směru začínám už teď. I ukazováním a popisováním konkrétních příkladů v okolí. A stejně se bojím, aby se jim toto nestalo. V dnešní době je výběr otce dětí moc důležitý.
Pokud ženská může vychovávat dítě sama, třeba za pomoci své rodiny, považuji to za výhru pro všechny.
pravo není na strane otce, ale na strane dítěte…to ma pravo na oba rodiče
Nechápu, cos čekala…
Zase jedna budoucí samoživitelka, které bily hodiny na poplach, tak si po pár měsících vztahu v pelechu a amantem špitala, že by bylo hezký mít mimino. Vítej v realitě, takhle se životní partner nehledá. V lepším případě Tě čekají tahanice o dítě od nejútlejšího věku, v horším nezájem otce.
Dokud jsem neměla dítě, neuvědomovala jsem si, jak strašně důležité (a úžasné) je vychovávat dítě ve dvou. Nechápu, proč si vlastní blbostí spousta ženských nechá tuhle jednu z nejkrásnějších věcí v životě protéct mezi prsty.
Má 6 měsíců na to aby si uvědomil že bude táta, třeba se opravdu jen zalekl a je v šoku…vem ho na ten ultrazvuk pokud bude chtít a uvidíš jak se zachová. Netlač na něj jestli se lekl tak to potřebuje vysychat.
Chápu že svým jednáním ti ublížil ale lidi v šoku říkají a dělají věci které tak nemysli…a jestli říká že tě má rád a dítě chce tak to nejspíš nebude tak horké s tím odchodem.
Každopádně máte dost času na to abyste si ujasnili jak to případně mezi vámi bude až se male narodí, jestli spolu budete nebo ne, a jak se bude podílet na péči o něj pokud spolu nebudete…teď buď hlavně v klidu, ideálně pokud můžeš si vem na pár dní volno a odjeď někam kde to máš ráda at si to oba můžete v klidu nechat projít hlavou a hlavně ty se uklidníš.
Osobně si myslím, že je dotyčný prostě v nějakém šoku, neustál to a bude to dobrý. Souhlasím že až se to bude víc s víc blížit, že mu to vše dojde, až uslyší srdíčko na ultrazvuku, tak bude naměkko a pokud ne, tak až uvidí své jediné dítě, které na něj bude koukat a držet ho za ruku. Já si nemyslim že je to blb, nečekal to a je to čerstvá zpráva a spousty chlapů jsou prvně mimo. Dala bych mu čas, dobře to dopadne ![]()
Příspěvek upraven 20.07.21 v 10:27
@inkakřivák píše:
@Freeandwild moc ráda bych slyšela přímo od těch rodičů, jak to mají. Oni to spíš nemusí dětem říkat. Jsem vdaná přes čtyřicet let, a nevím, možná by to moje děti taky řekly takto, žádná velká krize. A neměly by pravdu. Jen se to neřešilo rozvodem. Prostě jsme manželé, tak to nějak překonané, ať to stojí co chce. Neříkám, že je to vždycky dobře, ale je to tak.
Zakladatelka je myslím si zmatená. Určitě měla jiné představy, a teď musí udělat veliké rozhodnutí. Buď půjde na potrat, nebo si dítě nechá. V prvním případě riskuje, že třeba dítě už mít nebude, ve druhém riskuje hodně komplikací. Ale je tu stále i mizivá šance, že se chlap vzpamatuje. No udělala chybu, mít rok vztah, a nechranit se při sexu je hloupost. Držím palce, ať se rozhodne tak či tak. Osobně - pokud by mi bylo do 25, volila bych potrat. Pokud do 35 a po dítěti toužila, nechala bych si ho.
S mamkou máme blízký vztah a jasně, problémy měli - nejprve v 90. letech finanční, později velká záliba taťky v počítačových hrách, kterou utnula až vážná nemoc babičky, kdy musel začít fungovat na 100%. Pak roky péče o vážně nemocnou babičku, krátce po jejím pohřbu náhlé úmrtí dědečka… lehké to určitě nebylo. Ale vždy si dokázali udělat čas i na sebe, když děti vylétly z hnízda, hodně se začali věnovat společným zájmům, cestovali, objížděli různé festivaly, kurzy, zážitky… Tichou domácnost nebo hádky z domova v podstatě neznám. Jo, někdy na sebe byli třeba naštvaní, nebo brblali, že ten druhej je protivnej, to se teda děje dodnes
ale hlavně taťka je neskutečně laskavej chlap, co by se pro mamku rozkrájel, vždy jí hodně říkal, že je pro něj ta nejlepší a nejkrásnější, fungoval vždy hodně i v domácnosti.
Podle mě když je doma dusno nebo něco špatně, poznají to i domácí zvířata
natož děti, které s rodiči komunikují. Možná by ses spíš Ty divila, o čem všem děti věděly, zatímco Ty žiješ v tom, že si ničeho nevšimly…
@Anonymní píše:
Mne bude v době porodu 34.Jeho rodiče malé moc neuvidí, nevím jak - bydlí 300km daleko, já tam jezdit nebudu, když budou chtít přijet oni tak prosím, ale nic ovlivňovat nebudou, nemají na to žádný nárok.
On se starat bude, tomu věřím, ale co se stane za x let netuším.
Je pravda ze je stále v soku, ví to 14 dni. Na ultrazvuk jdeme společně ale mám sto chuti to zrušit a jít sama.
Celou noc jsem nespala a jsem úplně mimo. Nevím vůbec jak si představuje ze by to mělo fungovat, ze se jako finančně postará, bude chodit na návštěvy a já tomu malému budu vyprávět ze to je běžný ze tátovi odchází na noc pryč, i když je potřebujeme!Navíc já ho nechci vidět, nechci mít před očima porad to, co udělal. Nebýt dítěte tak ho po tomhle pošlu do haje a už nikdy ho nechci vidět, proste pro mě skončil. Ale jak tohle jde zkousnout a vídat se s nim třeba 5× týdne? Protože jsem pochopila ze by to nebylo tak, ze se staví jednou týdne, on mi řekl ze nás neopouští, ze s nami chce byt, ze dítě je splněny sen, ze mě má rad (jiný slova používat neumí) a brecel když jsem mu rikala ze ať táhne ze tohle nikdy nebudu akceptovat a ze jak to muže udělat, nechat nás samotné.
to jako, ze k vám bude chodit, kdy se mu zachce? Na to bych nepřistoupila.
Ale no tak, dostala citovou ránu, v té se rozumně neuvažuje, ale až to vstřebá, tak věřím, že udělá správné rozhodnutí.