Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem hrozná matka a jsem unavená
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.7.22 09:18
@Anonymní píše:
Zdravím maminky,
ráda bych se tu přišla vypovídat. Mám 2 kluky 6 let a mimčo, kterému teď bude rok a půl. Ani nevím, jak začít, ale cítím se z nich strašně unavená už. Starší syn je takový upnutý na mě a přijde mi, že má autistické rysy. I když ve školce nikdy nic neříkali a párkrát jsem byla u psychologa. Ale jen sama bez syna. Celý den něco povídá, pořád se ptá na hromadu nesmyslů. Nemá zájmy jako jeho vrstevníci. Nemá v podstatě ani kamarády, beze mě se nikam nehne. Nedokáže jet ani na chvíli k babičce. My tedy hlídání moc nemáme, ale jednou za čas by se přemohli. Prostě mám oba neustále za zadkem a teď o prázdninách, jak je starší pořád doma, tak to na mě extra doléhá. Příměstský tábor také moc nepřipadá v úvahu. To bych ho tam musela snad dotáhnout za hlavu. Doma mě pořád jenom prudí, skáče do řeči, nudí se, ubližuje mladšímu. Já už nemám nějak sílu. Vyčítám si, že jim hodně pouštím pohádky na tvi teď při psaní pořád něco chce a nenechá mě napsat souvislou větu. Mladší mu vše bourá a otravuje ho. Ale toho zase knížky nebaví, hračky vydrží jen chvíli. Nejradši kramaří a leze všude po židlích, po stole…Chodím s nima ven, tam je to lepší, ale už jsem se 6 let nevyspala, ani jeden není spáč a nedokážu být venku celý den, jsem neustále unavená, protivná, chtěla bych svůj klid. Chvilka denně, kdy mi stejně lítají za zády mi nestačí
Manžel taknějak funguje, jenže chodí do práce, klasika. A spíše je taknějak s nima, než že by si s nima pořád hrál, máme to asi podobně…Mě už nějak po letech strašně nebaví s mladším sedět na zemi a hrát si, mám z toho velké výčitky, že jsem příšerná matka. A se starším mě to nebaví už vůbec. Chtěla bych ho vidět s kamarády, vrstevníky, co chodí ven i sami nebo u babičky aspoň na chvíli
Prosím nechejte mi anonym
Nevím, zda je to na nějakou diagnozu, ale klidně bych volila popovídání v PPP, opravdu není úplně standartní, aby školní dítě takhle viselo na mámě a je logické, že jsi z toho vyčerpaná. Já bych ho zkoušela prostě postupně odstřihávat. Vysvětlí ti třeba, proč nechce k babičce? Nebo na ten zajímavý příměšťák? S kamarády na hřiště? Já bych 6 letému dítěti klidně na férovku řekla „Pepíčku, nebudu si s tebou pořád hrát. Nejsi tu jen ty, musím se věnovat ostatním dětem, domácnosti, sama sobě. Vytáhni si s bráchou třeba lego a po obědě si společně zahrajeme člobrdo“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 09:31
Co kdybys odjela na vikend Ty? Tatinek by to s nimi nezvladl, ze by sis odpocinula? I kdyz ja odjela na skoleni bez deti na tyden a stejne jsem se nevyspala, tyden mi na dospani nestacil. Spis se potrebujes nejak odreagovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.22 09:39
@unuděná píše:
Jemu se nikam nechce, protože by se mu stýskalo. Tak to říká. Snažím se mu nastínit pozitiva. Babička je hrozně hodna, rozmazlující. Nechybělo by mu tam nic. Jenže poslední dobou už mu to vysvětluju naštvaně. Vím, kde dělám chyby, ale nemám už sílu a prostor na restart. Prostě bych toho času potřebovala víc pro sebe. Za den si pro sebe něco urvu, jenže za cenu, že oni jen tupě koukaj na TV nebo se zlobí mezi sebou a čas pro mě stejně není pro mě, protože jsme pořad spolu.
Jinak v srpnu můžu jet za kamarádkou, jsem pozvána na přespání. Sama má 2 děti. Jenže je mi to strašně vůči tomu staršímu líto, že on nikam nechce, aby se mu nestýskalo a pak mu násilím zdrojů já. Nechci, aby to bral tak, že se ho chci zbavit. Nejsem zvyklá někam chodit sama.
- Citovat
- Upravit
15.7.22 09:39
Prázdniny jsou prostě hrozně náročný pro všechny a Bůh ví, že bych je nejradši výrazně zkrátila nebo zakázala 
. Být nonstop s nestandartním jedináčkem, a ten tvůj skoro jedináček je, je na mašli. Znám i to neustálé mluvení a nevyspání. Jsem s dcerou sama a po dvou měsících končívám se záchvaty migrény, protože to můj mozek už nedává.
Mně pomáhá domluvit se s jinými matkami klidně nestandardních dětí na setkání se venku - děti se zabaví a dospělí pokecají, svěří se vzájemně a odbourají tak stres kolem dětí. Pak chodit do herny, jsou i neplacené a za tu chvilku klidu to stojí. Pokud se je schopný dívat na televizi, vůbec bych si to nevyčítala a využila toho - lepší, než když ti z něj mrskne. Na někoho funguje kolo, ale moje dcera nezavře pusu ani na kole. Aspoň jeden týdenní příměstský tábor a prostě vydržet. Věřím tomu, že za pár let to bude lepší. Kdybys byla z Prahy a měla chuť se sejít, napiš do SZ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.22 09:41
@Anonymní píše:
Jemu se nikam nechce, protože by se mu stýskalo. Tak to říká. Snažím se mu nastínit pozitiva. Babička je hrozně hodna, rozmazlující. Nechybělo by mu tam nic. Jenže poslední dobou už mu to vysvětluju naštvaně. Vím, kde dělám chyby, ale nemám už sílu a prostor na restart. Prostě bych toho času potřebovala víc pro sebe. Za den si pro sebe něco urvu, jenže za cenu, že oni jen tupě koukaj na TV nebo se zlobí mezi sebou a čas pro mě stejně není pro mě, protože jsme pořad spolu.
Jinak v srpnu můžu jet za kamarádkou, jsem pozvána na přespání. Sama má 2 děti. Jenže je mi to strašně vůči tomu staršímu líto, že on nikam nechce, aby se mu nestýskalo a pak mu násilím zdrojů já. Nechci, aby to bral tak, že se ho chci zbavit. Nejsem zvyklá někam chodit sama.
No ale tak snad chodil do školky/školy ne? Takže stejně tráví čas i bez tebe. Takže ten příměšťák je jasná volba - časově stejné, jako kdyby chodil do instituce, navíc se tam lépe zabaví. Já bych zapátrala, jestli není v okolí někde místo a kluky tam šoupla oba. I to „nestýskání“ se musí citlivě trénovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 09:42
Ahoj,
zdravim 
. Pročítám si tvůj příspěvek a strašně moc ti rozumím. Kluky mám 3,5 roku od sebe, ale už jsou velcí… 15 a 18. Starší syn jako malý, naprosto odpovídal tvému popisu, co jsem se natrapila… pořád jsem ho měla na klíně, škodil bráchovi, špatná adaptace na školku, neustálé úzkosti, velmi uplakany… do toho od nás odešel manžel, těžko to nesl. Byla jsem nešťastná, výčitky… Vše jsme zvládli… máme velmi silné citové pouto. Teď mám malou holčičku a je to ten nejlepší brácha.. vydrž, bude líp. A neměj výčitky. Jsi taky jen člověk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.22 09:49
@unuděná no to je jeden z těch autistických rysů mě přijde. Do školky chodí, ale příměšťák už je jiný. Ne to, na co je zvyklý a nechce tam.. ale příští rok jsem připravena ho tam dát. Vysvetluju mu, že nemůže být pořad jen s mámou. Bude tam mít srandu a nespí se tam.
- Citovat
- Upravit
15.7.22 09:50
Nejsi příšerná matka jsi prostě jen unavená a to je veliký rozdíl. Jinak já ti musím říct že tě strašně moc obdivuji a potažmo každého kdo má dvě a víc dětí. Mám jednoho chlapečka jsou mu tři roky a není to úplně standardní dítě vypadá to na ADHD a to ještě budu ráda když to fakt bude jenom to ADHD a fakt padám na hubu úplně na max. Teď je navíc nemocný a hrozně protivný u všeho mi vydrží tak 5 vteřin a zrovna před chvílí jsem řekla že jestli ta nemoc bude trvat ještě pár dní tak se přihlásím jako dobrovolný voják na Ukrajinu protože raději budu poslouchat střelbu a raketomety než jeho ječení. 
Takže nejhroznější ze všech hrozných matek jsem já 
tralala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 09:56
@mokkk tak tak lepší dítě u telky než mamka v blázinci 
U nás už nezabírá ani ta telka tak to vidím na ten blázinec
Příspěvek upraven 15.07.22 v 10:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 10:00
Já bych ho začala postupně, ale zcela jasně ucit samostatnosti. Učím to teď ani ne tříletou. Nemůže na mě 24/7 viset, fakt ne. Není sama na světě, já mám i jinou práci, než jí dělat věšák, prolezacku, postel, plyšáka, kuchařku, uklizecku, sluzku… rázně, ale co nejvíc láskyplně, řeknu, že teď ne, teď si půjde hrát sama, já dodělám toto a pak za ní přijdu. Napřed dojdu fakt ihned po té činnosti, co nejdřív, pochvalim, že na mě počkala. Pak časy postupně prodlužovat. Pokud řve, dozaduje se něčeho, nenechá mě to v klidu dodělat, tak smůla, dal dělám, že dělám, i když už by to mohlo být dávno hotový… začíná to konečně chápat, dnes jsem třeba byla úplně sama na záchodě a mela jsem i zavřený dveře 
chce to prostě postupně, ale tvrdě. Pak vždy pochválit i třeba za půl minuty, co tě vydrží neotravovat a sám si něco dělat. Pozitivní motivace. Až bude samostatnej doma s tebou za zády, bude postupně samostatejsi i s babičkou, vedoucí na táboře apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 10:26
@unuděná píše:
Ja brecela, ze mama neni doma, kdyz jsem se vratila ze skoly jeste ve treti tride..mama byla hodne prisna na nas a celkove studenejsi a ja byla o to nestastnejsi. A jednoho dne z minuty na minuty to preslo ve treti tride. Utrela jaem slzy a uz nikdy kvuli tomu nebrecela. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.22 10:36
Vím, že je to těžké a sama s tím bojuju. Potřebuješ si odpočinout a najít lepší rovnováhu v soužití s dětmi. I ty máš své potřeby, které je třeba naplnit, tvé potřeby jsou stejně důležité jako ty tvých dětí, možná dokonce důležitější, neb když nebudou tvé potřeby uspokojeny, nemůžeš dobře uspokojovat potřeby tvých dětí. Asi nemůžeš čekat, že starší syn nadšeně vyhlásí, že chce odjet pryč, budeš to muset rozhodnout za něj. Když o tom budeš přesvědčená, tak to zvládne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.22 10:54
@Hibou ona mě v tom mamka moc nedodrží. Já bych ho tam i poslala. Už by mi ho asi nebylo líto jako dřív. Já jsem proste přesvědčena, že by si to tam užil. Má to tam rád. Ale ona ho proste nutit nechce. Jinak jsem si říkala, že bych jela za tou kamarádkou. Zašli bychom na víno a tak. Jenže cesta domu by byla náročná, a tak u ni můžu přespat. Jenže mě děsí, co píše @lilith1. Nechci aby doma brecel a trpěl. Jinak manžel je doma samozřejmě zvládne.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím maminky,
i teď při psaní pořád něco chce a nenechá mě napsat souvislou větu. Mladší mu vše bourá a otravuje ho. Ale toho zase knížky nebaví, hračky vydrží jen chvíli. Nejradši kramaří a leze všude po židlích, po stole…Chodím s nima ven, tam je to lepší, ale už jsem se 6 let nevyspala, ani jeden není spáč a nedokážu být venku celý den, jsem neustále unavená, protivná, chtěla bych svůj klid. Chvilka denně, kdy mi stejně lítají za zády mi nestačí 
ráda si s ním něco zahraju, jakože třeba karty nebo deskovku, jenže mě to nebaví, protože to prostě nedokážu skloubit s tím mladším 
ráda bych se tu přišla vypovídat. Mám 2 kluky 6 let a mimčo, kterému teď bude rok a půl. Ani nevím, jak začít, ale cítím se z nich strašně unavená už. Starší syn je takový upnutý na mě a přijde mi, že má autistické rysy. I když ve školce nikdy nic neříkali a párkrát jsem byla u psychologa. Ale jen sama bez syna. Celý den něco povídá, pořád se ptá na hromadu nesmyslů. Nemá zájmy jako jeho vrstevníci. Nemá v podstatě ani kamarády, beze mě se nikam nehne. Nedokáže jet ani na chvíli k babičce. My tedy hlídání moc nemáme, ale jednou za čas by se přemohli. Prostě mám oba neustále za zadkem a teď o prázdninách, jak je starší pořád doma, tak to na mě extra doléhá. Příměstský tábor také moc nepřipadá v úvahu. To bych ho tam musela snad dotáhnout za hlavu. Doma mě pořád jenom prudí, skáče do řeči, nudí se, ubližuje mladšímu. Já už nemám nějak sílu. Vyčítám si, že jim hodně pouštím pohádky na tv
Manžel taknějak funguje, jenže chodí do práce, klasika. A spíše je taknějak s nima, než že by si s nima pořád hrál, máme to asi podobně…Mě už nějak po letech strašně nebaví s mladším sedět na zemi a hrát si, mám z toho velké výčitky, že jsem příšerná matka. A se starším mě to nebaví už vůbec. Chtěla bych ho vidět s kamarády, vrstevníky, co chodí ven i sami nebo u babičky aspoň na chvíli
Prosím nechejte mi anonym