Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem jako otec, jak se změnit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.2.17 21:15
@Anonymní píše:
Ahoj,
jsem na sebe naštvanávíc a víc mi dochází že jsem celá táta. Jako dítě mě to štvalo jaký byl.. prudič a diktátor.. A co dělám teď já? to samé..
děti mě vytočí i maličkostí, věčně jen křičím, prudím a buzeruju
Někdy si dokáži říct STOP! takhle teda ne.. ale vydrží mi to den a jedu zas nanovo.. Myslíte že je nějaká šance změnit se?? Než jsem měla děti tak jsem taková nebyla samozřejmě, nebo mi to nedocházelo.. Vždyť za chvíli budou doma rádi když někam vždycky zmizím jako když jsme byli my se sourozenci rádi.. Jak ze scény z Pelíšků „To je klid když není otec doma!“
Tohle se bohužel nemění. My to máme v každé generaci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.17 21:20
Tak nepruď a nebuzeruj 
První krok je že sis to uvědomila 
ty další už budou těžší, změnit svoje chování asi není jednoduché. Asi by chtělo zjistit, co tě tak startuje a proč, jaký je spouštěč, uvědomit si ty situace… 
a začít třeba meditovat
Když to nedáš sama, pak jedině nějaká terapie? Psycholog by ti mohl poradit způsoby, jak se naučit víc kontrolovat a třeba to protivné chování aspoň omezíš.
Asi je dobrý si uvědomit, že řešíš krávoviny a že na tom život nestojí. tak je lepší si ho udělat víc pohodový, hlavně pro děti a radši zhluboka dýchat nebo počítat do 10 než zase začít ječet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.2.17 21:36
@ospalámyš píše:
Tak nepruď a nebuzeruj
První krok je že sis to uvědomila
a začít třeba meditovat
Asi je dobrý si uvědomit, že řešíš krávoviny a že na tom život nestojí. tak je lepší si ho udělat víc pohodový, hlavně pro děti a radši zhluboka dýchat nebo počítat do 10 než zase začít ječet
to si i pak řikám že řeším krávoviny chci být víc pohodová! bývala jsem taková!! ale co jsou děti… mazec! jsem nervák..
- Citovat
- Upravit
8.2.17 21:54
Psychoterapie, jedině ta může pomoci. Srovnat se s minulostí a naučit se jiné, přijatelnější modely chování. První krok máš za sebou, uvědomění si problému.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.17 22:01
Hele, občas to mám taky.Jsem protivná, všechno mě vytočí, křičím na dceru a pak si říkám: už taková nebudu. Jestli to ale máš v povaze, tak to nezmêníš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.2.17 22:05
Zakladatelko jako bych to psala já. Taky mě startují hlouposti dětí. Já měla zlatou mamu, ktera vyrovnavala a zmirnovala tatovy nalady. A i kdyz to vím, jak mi tím byl táta protivny, tak stejně dělám to samé. Můj táta se teď jako dědeček hrozně snaží a to co by me neprošlo, tak mym dětem ano. Stejne ale cekam, kdy mu bouchnou jednou saze.
Radu jak se změnit nemám, ale včera jsem možná udělala první krok - měla jsem chut si jít zarvat do skříně a ne hartusit na ty skritky. Prosím anonym. J.
- Citovat
- Upravit
8.2.17 22:05
Zkusila bych psychologa, pokud si to sama uvedomujes, tak se zmenit vpohode muzes, jen to muze byt drina.
Jak to u vas chodilo kdyz jste byli mali a otec zuril? Smeli jste zurit taky? Obcas odseknout aniz by prisla od tat tvrda odplata? Tipovala bych ze nejake vztekle detske projevy vas otec nesnesl. Pokud to tak je, tipla bych ze to nemusi byt ani genetika, ale podvdome nauceny vzorec chovani. Tj. Jako dite jste se naucia ze jedine adekvatni vztekani je despotizmus a nastvanost dospelaka.
Posledni dobou se roztrhl pytel s tim jak se zklidnit, dachani joga atd. To je fajn. Ale vas vase deti evidentne vytaceji a stvou, pak vas to dozere a jste vztekla. Ten vztek v sobe ale neni dobre udusavat a drzet, je to naprosto normalni a lidske citit vztek a agresi, dulezite jej vypustit ven, otazka je JAK… A to by s vami mel probrat psycholog a naucit vas to ventilovat v oblastni kde to nikomu neublizi. Pokud jste temperamenti, kreativni nebo ambiciozni mela byste si udelat i vice casu na sebe a tu tvorivost a tah na branku nekde vypustit. Jinak to je jako ten povestny lev v kleci. Nebo mne opravte jestli se pletu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.17 22:06
@Anonymní píše:
to si i pak řikám že řeším krávoviny
Děti dokážou člověka vytočit fakt spolehlivě. Mně v tomhle vytáčení hodně pomohl nástup do práce, začala jsem řešit i jiné věci než děti, v práci mě třeba taky někdo vytočí a pak vidím, že ty děti jsou vlastně moc hodné a nedělají nic strašného, člověk to vidí víc zvrchu.
Plus se na ty moje broučky víc tesim 
Můžeš zkusit i nějaké potravinové doplňky, hořčík, béčko, rybí tuk, mohlo by to pomocí na takové to vidím rudé kvůli každé blbine.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.2.17 22:18
@Helileli je pravda, že když jsem chodila do práce vypomáhat, tak jsem se domů těšila a dokázala jsem být i milá nejvíc se dokážu vytočit když jsem nevyspala, což je poslední dva roky s tím naším nespavcem poměrně hodně.. dcera je o 5 let starší, s tou takové „problémy“ nebyli. Prostě když se vyspím, umím být víc v klidu, počítat do 10ti případně či si říct „klíííd soudružko“ 
odnáší to hlavně dcera a to mi mrzí nejvíc. je jí 7 let.. už z toho má rozum. Dneska jsem jí řekla že se vyvztekám na stepperu, že začnu cvičit abych nebyla ta věčně hudrující mamka. Vím že jí to mrzí ale i přesto mě miluje a to mi dostává do kolen. Chci se změnit pro děti a pro manžela! Asi opravdu zkusím i psychologa, s tím problém nemám.. pokud mi to pomůže 
- Citovat
- Upravit
8.2.17 22:21
@Anonymní píše:
@Helileli je pravda, že když jsem chodila do práce vypomáhat, tak jsem se domů těšila a dokázala jsem být i milá
Zkus toho psychologa, uleví se Ti, srovnáš si v sobě křivdy, které na Tobě byly napáchány 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.17 22:33
Zakladatelko, mám to taky tak, nejradši bych, aby mě okolí poslouchalo na slovo, když jsem pod tlakem a okolí nespolupracuje (tři děti ve věku 2-4 roky, takže výzvat ), křičím, vyhrožuju, buzeruju.
V poslední době mi došlo, že to je proto, že mám dlouhodobě pocit, že se mi děje křivda („je toho na mě moc, proč zrovna já, proč mi někdo nepomůže, jak dlouho ještě..“). Jakmile sama sobě dovolím situaci nezvládnout podle mých představ, tohle moje prudící chování mizí. Navíc pomáhá si udělat nějak dobře, každý den se nějak rozmazlit. Prostě pošolíchat si nějak svoje „ego“, ono pak přestane kopat kolem sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.2.17 08:10
@emari píše:
Zakladatelko, mám to taky tak, nejradši bych, aby mě okolí poslouchalo na slovo, když jsem pod tlakem a okolí nespolupracuje (tři děti ve věku 2-4 roky, takže výzvat
V poslední době mi došlo, že to je proto, že mám dlouhodobě pocit, že se mi děje křivda („je toho na mě moc, proč zrovna já, proč mi někdo nepomůže, jak dlouho ještě..“). Jakmile sama sobě dovolím situaci nezvládnout podle mých představ, tohle moje prudící chování mizí. Navíc pomáhá si udělat nějak dobře, každý den se nějak rozmazlit. Prostě pošolíchat si nějak svoje „ego“, ono pak přestane kopat kolem sebe.
Ano přesně takové pocity mívám! Taky si říkám jak je tu všechno jen na mě, že mi nikdo nepomůže.. Dneska slaví kluk 2.narozeniny takže se mi blíží zdárný konec rodičovské 
já fakt nejsem mateřský typ.. těším se do práce. A to jsem první rok malýho do práce na výpomoc chodila. Nicméně.. už jsem i objednaná k psycholožce jestli mě pomůže se trošku „srovnat“..
- Citovat
- Upravit
9.2.17 10:02
@Anonymní píše:
Ahoj,
jsem na sebe naštvaná
Už to, že si ten fakt uvědomuješ, je super. Změnit se dá cokoliv, pokud budeš sama chtít. Nejlépe s pomocí odborníka. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
víc a víc mi dochází že jsem celá táta. Jako dítě mě to štvalo jaký byl.. prudič a diktátor.. A co dělám teď já? to samé.. 
děti mě vytočí i maličkostí, věčně jen křičím, prudím a buzeruju 
Někdy si dokáži říct STOP! takhle teda ne.. ale vydrží mi to den a jedu zas nanovo.. Myslíte že je nějaká šance změnit se?? Než jsem měla děti tak jsem taková nebyla samozřejmě, nebo mi to nedocházelo.. Vždyť za chvíli budou doma rádi když někam vždycky zmizím jako když jsme byli my se sourozenci rádi.. Jak ze scény z Pelíšků „To je klid když není otec doma!“ 
Nechci taková být!!!
jsem na sebe naštvaná