Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem připravená být maminkou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.2.19 21:53
Já jsem vždycky věděla, že chci být mladá maminka a dítě jsem neviděla jako něco, co mi zkazí život. A najednou mi bylo 23, byla jsem v posledním ročníku na vysoké při níž jsem si udělala i praxi v oboru, měla těsně před svatbou s mužem, kterého jsem milovala, měli jsme vlastní byt, úspory a partner vydělával tolik, že nás bez problému uživil i bez mého příjmu a řešila otázku, zda si mimčo pořídit nebo rovnou pádit do práce na plný úvazek. Najednou jsem začala pochybovat jestli vlastně miminko chci a že jsem vlastně ještě mladá atd. No nakonec jsme se dohodli, že to necháme náhodě a já se děsila každého zpoždění měsíčků. Netrvalo dlouho a dvě čárky tam byly. Teď mi tu usíná moje dokonalá holčička a i když poslední tři dny probrečela a já jsem na pokraji zhroucení, tak bych neměnila a ani nemůžu říct, že bych zahodila mladí. Pravda letos v zimě se na lyže asi nedostanu, ale plánujeme dovču u moře a týden na vodě na léto. Kamarádi začali automaticky scházet u nás. Příští rok už zvládnu jít i na ples, jestli mi máma pohlídá 
(ale z malé je hotová a bydlí dost daleko, tak bere každou chvíli, kdy ji má pro sebe). Tohle drobné omezení ale vynahradí ty první úsměvy 
. Asi opravdu hodně záleží, jak si to uděláš........ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 21:57
@Zamilovanakarolinka nechte tomu volný průběh. Žádné „snažení“, ale prostě se nechte překvapit, zda a kdy dítě přijde. Je to vlastně úplně ideální stav s ohledem na věk si můžete dovolit netlačit na pilu a užívat si to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 22:25
Tak možná by to chtělo najít si jiný koníček než večírky až do rána 
.
Spousta věcí jde dělat i s miminem. Netřeba sedět doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 22:29
@Zamilovanakarolinka Mám pocit, že je to příspěvek ode mě, jen je mi 30 let 
Děti jsem nikdy nechtěla, hodiny mi netikají, u nás je obstarává manžel, po dlouhých debatách trvající celý rok, jsme se dohodli tomu dát volný průběh, neřešit plodné dny a já nevím, co všechno se hlídá. No a otěhotněla jsem hned první měsíc, byla jsem vystrašená, naštvaná a na dně, co jako já budu dělat s miminem, ale těhotenství nebylo prosperující od začátku, vůbec se nevyvinul plod a víš, co to udělalo se mnou? Stydím se za to, ale oddychla jsem si Čekala jsem trochu v opak, že si uvědomím, jak moc dítě chci, ale vůbec tohle nepřišlo, okolnosti potratu nebyly úplně běžné a ještě to není úplně v pořádku a celé to beru jako znamení, že já děti opravdu mít nemám. Manžel na mě netlačí, chápe mě a sám nechce, abych si tím vším musela projít znova. Stojím teď na takové pomyslné křižovatce a vůbec nevím, jakou cestou se vydat, jsem ráda, že v tom nejsem sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 23:06
@monty.python tohle musí být fakt těžký rozhodování, ten stres a tlak okolí i manžela… Nejvíc bych se bála toho, že hodiny začnou tikat ve čtyřiceti nebo později, kdy už to nepůjde, nebo nebude vhodný partner… Ale samozřejmě mít nechtěné dítě, to je nesmysl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 23:24
Před půl rokem jsem řešila to samé. Nakonec jsme tomu nechali volný průběh. Za tři měsíce jsem otehotnela a za pár týdnů potratila. I když jsme s mužem hodně mluvili o tom že se to stát může a že se nesmíme moc těšit ty první týdny tak najednou se to stalo a já se cítila strašně prázdná a zbytečná a naprosto k ničemu. Hodně mě tyhle pocity zaskocily. Nedávno jsem potratila podruhé. A najednou už na sobě vidím jak jsem se změnila. Sice obavy z budoucnosti pořád mám ale teď už vím že dítě zvládnu. Hlavně už nikdy nechci zazit potrat a tu bezmoc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.19 23:35
@monty.python Nejhorší je, že nikdy nevíš, do čeho jdeš. Nejde si to „zkusit“. Cizí dítě je pořád cizí půjčené dítě.
Většina žen to má tak, že hormony zafungují, ony miminku propadnou a litují, že si ho nepořídily dříve. Je dost pravděpodobné, že to budeš mít taky tak. Ale samozřejmě výjimky jsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.2.19 05:03
Svoje dítě miluji, jsem ráda že ho mám a svého rozhodnutí nelituji. Ale nemáme žádné hlídání a moje svoboda mi hodně chybí 
mám kamarádky, co se preply do módu matka a jejich život jim nechybí ale já to tak nemám
- Citovat
- Upravit
14.2.19 11:30
@Diana69 píše:
Hele i s mimcem zazijes večírky až do noci,do rána
Jojo,my s malym parime az do rano,kdyz mu rostou zuby nebo je nemocny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 14:12
@Lu1234 U mě je to složitější, začala jsem chodit na terapii. Psala jsem už v jiné diskuzi, že jsem neměla úplně normální dětství a z toho pramení i to, že děti nechci. Mám opravdu hodně sourozenců, patřím k těm starším a už jsem si svůj dospělý život odžila v dětství, mladší sourozence jsme měli na starost my starší a ještě starost o domácnost, protože pořád byla další a další mimina. Tlak ani necítím, možná si ho jenom nepřipouštím, občas se mě někdo zeptá, ale já často odpovídám, že už jsem vychovala 9 dětí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 14:18
@Lucie_Sx Nevím, do čeho jdu, ale na druhou stranu to vím moc dobře. Jak píši v předchozím příspěvku, o mladší sourozence a domácnost jsem se starala celé dětství. Od 5 let jsme spolu s nejstarší sestrou musely hlídat mladší sourozence, pak už i vařit, uklízet, prát a všechno další, batolata už jsme měly na starost my, takže přebalovat, v noci utišit, dělat kaše a být už zkrátka dospělá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 14:33
@monty.python Řekla bych, že u vlastních dětí trochu pomáhají ty hormony (aspoň já na ně sazím). Ale to, co popisuješ, je rozhodně mazec, doufám, že Ti terapie pomůže. Nakonec nemít děti podle mě není nic špatného, akorát s tím musí být srozuměn i partner…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 23:47
@monty.python to pak není žádné dětství, takže úplně chápu určitou averzi k dětem. Je úplně v pořádku děti nemít.
Já jako jedináček jsem se vždycky citila osamělá, takže jsem věděla, že dítě jednou chci, i kdybych byla bez partnera. Teď mám dvouletou dceru a moc si užívám, že jsme pořád spolu. Něco tak hezkýho, jako když za mnou přijde a povídá „maminko, pusinky!“ - to jsem v životě nezažila. Jen se děsim dne, kdy začnu být trapná stará matka asi to ponesu hodně těžce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 23:58
Zakladatelko, jasně, že jdi do dětí.
Až se na Tebe tvé miminko poprvé usměje. Až Ti poprvé řekne Máma ..... tak ti nějaké večírky do rána a podobné blbosti budou úplně, ale úplně u pr … dele
A to garantuju!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.19 01:15
@monty.python píše:
@Lucie_Sx Nevím, do čeho jdu, ale na druhou stranu to vím moc dobře. Jak píši v předchozím příspěvku, o mladší sourozence a domácnost jsem se starala celé dětství. Od 5 let jsme spolu s nejstarší sestrou musely hlídat mladší sourozence, pak už i vařit, uklízet, prát a všechno další, batolata už jsme měly na starost my, takže přebalovat, v noci utišit, dělat kaše a být už zkrátka dospělá
Taky myslím, že hormony to podrží, a navíc vlastní je vlastní. Že jsi neprožívala těhotenství je normální, jen se o tom tolik nemluví. Všechno přijde, až když je prcek na světě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
