Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslim,ze takovehle uvahy ma kazda normalni zena pred zalozenim rodiny
i ja je mela a dneska vim,ze mit dlte bylo to nejlepsi rozhodnuti,jake jsem kdy mohla udelat
ja jsem tedy nikdy nebyla vecirkovy typ,ale tak nejak mi vrtalo hlavou,ze uz nebudeme s manzelem jen sami dva apod .. dneska se tomu smeji,ptze materstvi me opravdu naplnuje a i kdyz neni kazdy den ruzovy,tak bych nemenila ![]()
Ja zakladala rodinu ve 34 letech. Postaveny dum, manzel, idealni start. Pochybnosti jako ty me ani nenapadly. Moc jsem se tesila
Kdyz se mala narodila, byl to takovy ficak, ze jsme vecer lehavali s manzelem v posteli a rikali jsem si, co to bylo za napad… meli jsme se tak fajn
ale samozrejme jsme si zvykli, vsechno se zabehlo a ted si malou uzivame. Je to o diteti, kdyz bude pohodove a treba budes mit obcas hlidani, bude to urcite fajn. Jestli ne, tak uz s tim stejne nic neudelas ![]()
Holky, moc děkuji ![]()
Je to obrovské rozhodnutí, je to na celý život. Není to legrace a opravdu nad tím hodně přemýšlím. Možná, že až moc. Ale i přesto, prostě to není sranda. Změní se nám celý život.
Třeba jsem potřebovala jen uklidnit.
Za sebe musím říct, že já teda nejsem nejšťastnější na světě. Svoje dítě mám samozřejmě ráda a starám se o něj podle mého nejlepšího svědomí, ale život předtím byl daleko lepší, mám teda šestiměsíční miminko a musím říct, že mě to vůbec nebaví, nejradši bych se vrátila zpátky do práce. Nikam nemůžu, vlastně nic nemůžu, ano, věděla jsem to i předtím, ale i tak jsem si myslela, že to mateřství bude trošku jednodušší. Kdybych to mohla vrátit a věděla bych jako bezdětná, co to všechno obnáší, tak bych dítě asi neměla. Každej den vzpomínám na můj život před dítětem a chtěla bych se do té doby strašně vrátit.
@Lumíkovec píše:
Ja zakladala rodinu ve 34 letech. Postaveny dum, manzel, idealni start. Pochybnosti jako ty me ani nenapadly. Moc jsem se tesilaKdyz se mala narodila, byl to takovy ficak, ze jsme vecer lehavali s manzelem v posteli a rikali jsem si, co to bylo za napad… meli jsme se tak fajn
ale samozrejme jsme si zvykli, vsechno se zabehlo a ted si malou uzivame. Je to o diteti, kdyz bude pohodove a treba budes mit obcas hlidani, bude to urcite fajn. Jestli ne, tak uz s tim stejne nic neudelas
Myslíš tedy, že když mám pochybnosti mám ještě počkat? Že ten správný čas přijde až když všechny pochybnosti odejdou?
@Zoe1 píše:
Za sebe musím říct, že já teda nejsem nejšťastnější na světě. Svoje dítě mám samozřejmě ráda a starám se o něj podle mého nejlepšího svědomí, ale život předtím byl daleko lepší, mám teda šestiměsíční miminko a musím říct, že mě to vůbec nebaví, nejradši bych se vrátila zpátky do práce. Nikam nemůžu, vlastně nic nemůžu, ano, věděla jsem to i předtím, ale i tak jsem si myslela, že to mateřství bude trošku jednodušší. Kdybych to mohla vrátit a věděla bych jako bezdětná, co to všechno obnáší, tak bych dítě asi neměla. Každej den vzpomínám na můj život před dítětem a chtěla bych se do té doby strašně vrátit.
Moc děkuji za Tvůj příspěvek. Toho co píšeš se velmi bojím. Bojím se toho, že nebudu dobrá maminka protože vlastně uvnitř nebudu šťastná. Že budu vzpomínat na můj život před miminkem.
Jo a to musím říct, že jsem taky žádné pochybnosti neměla a strašně jsem se těšila. Je mi 32, máme peníze, zázemí, jsme manželé, dítěti můžu dopřát co chci a přesto bych chtěla zpátky svůj bezdětného život a nebýt doma a nedělat pořád to samé dokola a každej den jen doufat, že už miminko konečně přestane vztekat a pištět a řvát a ono pořád nic a nic a nic.
S prvním jsem tohle vůbec neřešila. Teď se snažíme o druhé a je pravda, že to řeším, druhé bych moc chtěla, ale mám myšlenky, že přece jenom máme za sebou ty nejhorší chvíle s miminkem a máme teď relativně klid, chodím do práce, která mě baví, super kolektiv, začala jsem zase společensky žít a měla bych se toho zase na čas vzdát… Ale i tak je asi ta touha po miminku větší. Každopádně si myslím, že je to i u tebe úplně normální uvažování…
„@Zamilovanakarolinka“ Kdyztak se mi ozvi, když si budeš potřebovat postěžovat ![]()
@jizvíková píše:
Buď chceš nebo ne, nic mezi není
Váhám-li znamená to, že ještě vlastně nechci? Nevyznám se ve svých pocitech a holky, je to nepříjemný pocit.
@Zoe1 píše:
„@Zamilovanakarolinka“ Kdyztak se mi ozvi, když si budeš potřebovat postěžovat
Děkuju! ![]()
Já jsem byla vždycky večírkový typ a pochybnosti jsem měla úplně stejné
Ale jak jsem otěhotněla, úplně se mi přeskládaly priority a toto mě vůbec ale vůbec netrápilo a netrápí dodnes… takže klídek, ono si to sedne a vše bude, tak jak má být ![]()
Necekala bych, anebo jestli jo, pozadala bych doktorku aspon o horm.profil a zadanku na spermiogram pro manzela - nikdy nevis, tak at mas aspon trochu klid, ze si cekani muzete doprat. Ono vam to totiz nemusi hned vyjit.
Materstvi je krasne a nesmirne narocne zaroven, miminku se na zacatku plne obetujes, nevyspis se atd, muze to ovlivnit vztah s manzelem… ale co lepsiho je? Pro vetsinu lidi asi nic ![]()
Mela jsem to dost podobne a sla jsem do toho. Jsem nejstastnejsi na svete a mam uzasnou dcerku. Ale je pravda ze ja mam spoustu pratel, kteri uz deti maji. A se schazime i snimi na grilovackach atd.