Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem psychicky unavená
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.11.23 21:01
@Anonymní píše:
Ano mlati, ne odesla jsem z vysoke a podala prihlasku na straznika. Cekam na vysledky.
z čeho žiješ? Kdo platí zdravotní? A teda nevím, jestli se špatným psychickým stavem projdeš psychotesty. A fyzickými testy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.11.23 21:05
@vokishka píše:
z čeho žiješ? Kdo platí zdravotní? A teda nevím, jestli se špatným psychickým stavem projdeš psychotesty. A fyzickými testy.
Fyzicky jsem dala, byla jsem první. Paychicky nevim.
- Citovat
- Upravit
3.11.23 22:06
@Anonymní píše:
Ahoj holky, je mi 20 a v lednu jsem odjela na pul roku do anglie, kdyz jsem se vratila, okoli mi dalo pekne sezrat ze jsem tam hrozne pribrala, hlavne rodina, blízcí, pratele…tata do me furt hucel at zhubnu a reci”ty mas tu prd*el” mama za mnou prisla do pokoje a hnusne mi rekla” ty uz nejsi ta mala hubena holka ktery kazdej zavidel!!!” Pak mi i rikala ze jsem mohla delat modeling a jezdit po svete kdybych nepribrala…kamarad od taty mi rekl ze tlusty holky nikdo nechce, kdyz jsem si na sebe vzala saty tak mi druhe jeho kamarad rekl ze jsem jak princezna z mekdonaldu a ze jestli nezhubnu tak budu jenom prumer…zhubla jsem drsstickou formou protoze jsem o hubnuti nic nevedela, nemam 2 mesice kramy a rozhodila jsem si celej metabolismus, denne pláču a jsem strasne unavena…na rodice se nemuzu ani podivat…hnusej se mi, davam jim to za vinu a nejradsi bych to cely okoli poslala vite kam…nejsem psychicky v poradku, snazim se odpocivat, hodne jist, byla jsem na ruznych testech na vitaminy, stitnou žlázu a td..snazim se udelat ted pro moje zdraví maximum, co me ale i hodne děsí je, ze zacinam zase pribirat a mam v hlave ty hnusny slova co mi nakoktalo okoli kdyz jsem prijela” budes jen prumer”….mam i sebevražedný myslenky ale snazim se to nevzdat protoze prece jen mi je 20 a bylq by to skoda. Cekam na vysledky štítné žlázy, i toho se bojim..jsem furt ve stresu a nateklá, mam i strevni potíže, jsem proste v haji. Otevrela jsem i internet kde se pise o poškozenem metabolismu a tak dale. Kdyz doma pláču tak me tata klidne zmlati a krici a mama ze se nemam litovat. Chci ukoncit zivot ale i nechci…furt verim v dobry konec.
Neukončuj život, to je holý nesmysl. Až nebudou doma, sbal si a uteč. Najdi si podnájem, spolubydlení, cokoliv a začni znovu a sama. Nenech se týrat. Mobil bych zablokovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.23 22:09
@Anonymní píše:
Dik:))))))ze ja se na to nevykaslala na nejaky emimino.
Nic si z toho nedělej, tady je armáda arogantních matek chytrých jak rádio, co se ráda vozí po druhých.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.23 22:13
@Lollitka píše:
Ahoj, jsem na tom podobně, vždycky jsem byla štíhlá, ale ve 14ti letech mi otec začal říkat, jak jsem tlustá atd. No spadla jsem samozřejmě do anorexie, přestala jsem mít menstruaci… nakonec jsem se z toho dostala bez hospitalizace, ale ve 24 letech se to opakovalo a tam už jsem byla i se sondou na psychiatrii… Jenomže jak jsem začala trochu nabírat, tak jsem se sama sobě hnusila a začala jsem zvracet, ale přesto jsem byla štíhlá. Bohužel se léčím od 22 let na psychiatrii s dalšími problémy a díky antipsychotikům a Lyrice jsem kolem nějakého 26. až 30. roku postupně ze 44 kg přibrala na 80 kg.Samozřejmě mi to taky každý doma dává sežrat. Doma slýchám, že jsem „sumo“, „sud“, že nemám jíst sladké a že mám zhubnout. Já se tím taky šíleně trápím.
A jak píšeš, že tě otec zmlátil, když jsi brečela, tak já asi ve 26 letech měla šílenou panickou ataku, která trvala hodiny a chtěla jsem si poprvé asi zavolat záchranku, jenomže byl doma otec a když se to doslechl, že ji chci volat, tak mi řekl, že mě zmlátí. Taky nezvládá moje pobyty na psychiatrii, často řve…
Jinak sebevražedné myšlenky taky mívám, zejména teď na podzim.
A ty tedy bydlíš s rodiči? Pracuješ teď, nebo studuješ, nebo jsi doma? Asi nejlepší by bylo od rodiny se odstěhovat, ale nevím, jaké máš možnosti. Držím palce, aby ti bylo lépe. Určitě ale vyhledej odbornou pomoc, někdo by mohl i s rodiči promluvit a vysvětlit jim tvé problémy a že se k tobě chovají nevhodně.
Nevím, odkud jsi, pro poruchy příjmu potravy funguje třeba Anabell (www.anabell.cz), nebo denní stacionář při VFN v Praze, nebo i oddělení pro PPP.
A proč se neodstěhuješ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.11.23 22:36
@Kipa22 píše:
Neukončuj život, to je holý nesmysl. Až nebudou doma, sbal si a uteč. Najdi si podnájem, spolubydlení, cokoliv a začni znovu a sama. Nenech se týrat. Mobil bych zablokovala.
Ted aktualne jsem na ceste do Prahy k babičce, tatu jsem zablokovala a mamu jeste ne, prijdu ji vysledky štítky žlázy a nejak se je dovedet musim.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.11.23 22:36
@Kipa22 píše:
Nic si z toho nedělej, tady je armáda arogantních matek chytrých jak rádio, co se ráda vozí po druhých.
Dekuju za zastání 
- Citovat
- Upravit
3.11.23 23:16
@Anonymní píše:
Ted aktualne jsem na ceste do Prahy k babičce, tatu jsem zablokovala a mamu jeste ne, prijdu ji vysledky štítky žlázy a nejak se je dovedet musim.
A budeš bydlet u babičky, nebo něco hledáš pro sebe jiného?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.11.23 23:24
@Kipa22 píše:
A budeš bydlet u babičky, nebo něco hledáš pro sebe jiného?
Zatim tady, hledam praci a pakhned podnajem.
- Citovat
- Upravit
4.11.23 06:42
@Anonymní píše:
Ted 64 a merim píše: Více
Neblazni, jsi normalni stihla holka. Rodiče jsou fakt mimo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.23 06:49
S rodiči máš patrně mnohem víc problémů a tohle je jen vrchol ledovce. Skoro mi to přijde, že ti závidí, cos dokázala, přežila v zahraničí, nedejbože, jestli se tvůj pobyt tam může hodnotit jako úspěšný. Jen se provalil hnis, co v nich byl možná i celý život, takovýto otřesný útok na dceru neudělá rodič jen tak.
A pokud to tak je, mohu ti z vlastní zkušenosti pouze poradit, co nejdříve se osamostatni a žij sama. Nebo s někým, ale vybírej si v životě kvalitu, sama, nebo v terapii, začni pracovat na tom, aby ti tenhle hnus, co máš z dětství, život co nejméně ovlivňoval.
Abys nepadla třeba na přítele, který ti bude tvrdit to samé…
Ne, to, cos zažívala doma, není „domov a pocit bezpečí“, je to jen „známé pro duši“, ale třeba jsi proti tomu odolná a vybereš si dobře.
Moc bych ti to přála.
Ale opravdu, jsi-li na tom tak, že se můžeš otočit na podpatku a už nikdy se s nimi nevidět (vyjma výjimečných situací), udělej to, jinak ti zkazí život.
Já zůstala tou hodnou holčičkou, protože jsou to přece rodiče, a zpětně vidím, že mi v podstatě vzali nenápadným i nápadným podrypováním doslova čtyřicet let života. A jestli najdu sebe samu, nevím, snad ano už.
Ale doporučuju najít si podporu, přátele, terapeuty, knihy na toto téma a číst číst číst. Přesně o tom, co v tom identifikuješ jako svůj problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.23 07:15
@hanka.br. píše:
No tak ten text psal někdo psychicky narušený, ale že je pravdivý, o tom silně pochybuju. Každopádně - práce a zaměstnání je nejlepší prevence na přibírání, depky a pro zdraví udělá víc, než hledání nesmyslů na internetu.
to je jak z Pelíšků - ten Donutil tam Chápu, že to pochází z tvé hlavy. Když otroky/děcka/souhruhy pořádně zaměstnáme, tak jim pak můžeme nakázat ledacos, oni nebudou mít kapacitu přemýšlet 
. Je to takový jak za starých pořádků
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.11.23 08:13
@SaxaL píše:
S rodiči máš patrně mnohem víc problémů a tohle je jen vrchol ledovce. Skoro mi to přijde, že ti závidí, cos dokázala, přežila v zahraničí, nedejbože, jestli se tvůj pobyt tam může hodnotit jako úspěšný. Jen se provalil hnis, co v nich byl možná i celý život, takovýto otřesný útok na dceru neudělá rodič jen tak.
A pokud to tak je, mohu ti z vlastní zkušenosti pouze poradit, co nejdříve se osamostatni a žij sama. Nebo s někým, ale vybírej si v životě kvalitu, sama, nebo v terapii, začni pracovat na tom, aby ti tenhle hnus, co máš z dětství, život co nejméně ovlivňoval.
Abys nepadla třeba na přítele, který ti bude tvrdit to samé…
Ne, to, cos zažívala doma, není „domov a pocit bezpečí“, je to jen „známé pro duši“, ale třeba jsi proti tomu odolná a vybereš si dobře.
Moc bych ti to přála.
Ale opravdu, jsi-li na tom tak, že se můžeš otočit na podpatku a už nikdy se s nimi nevidět (vyjma výjimečných situací), udělej to, jinak ti zkazí život.
Já zůstala tou hodnou holčičkou, protože jsou to přece rodiče, a zpětně vidím, že mi v podstatě vzali nenápadným i nápadným podrypováním doslova čtyřicet let života. A jestli najdu sebe samu, nevím, snad ano už.
Ale doporučuju najít si podporu, přátele, terapeuty, knihy na toto téma a číst číst číst. Přesně o tom, co v tom identifikuješ jako svůj problém.
Ahoj, tohle mam v plsnu, dokonce se i taty bojim, vcera jsem odjela do te Prahy a vecer volal z brachovyho telefonu at mu zavolam okamzite zpatky, kdyz jsem mu volala tak mi jeste vyhrozoval ze za mnou prijede a zmlati me paskem a ze jsem nevdecna a td..tipla jsem to a volala jeste milionkrat. Nesnasim hoooooooo
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
