Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@lucad77 mam takovej pocit ze me proste nic lepsiho neceka, jen ze budu sama.
@Anonymní píše:
@lucad77 mam takovej pocit ze me proste nic lepsiho neceka, jen ze budu sama.
Dej tomu čas, pak budeš říkat něco jiného.
@Anonymní píše:
@korn123 vsude to ctu ale nejak tomu ted nemuzu uverit.
To je pochopitelné, ale změní se to, neboj ![]()
@Anonymní píše:
Jsem asi tyden prestehovana. Je mi hrozne. Nechce se mi do bytu, vsechno to tu na me pada. Mam pocit, ze se zblaznim. Mam pocit ze nikoho na svete uz nemam. Rozchod jsem chtela ja. I kdyz porad v hlavne vim ze to nebyl clovek pro me, stejne jsem mu napsala. Zadna emocni zprava, spis jen ze jsme si napsali co ted delame. Nic se mi nechce. Dnes jsem byla u kamaradky a jak jsme se tam o tom bavily tak to na me padlo jeste vic. Nekdy mi prijde myslenka, ze jsem nemela odchazet, ze by to alespon tolik nebolelo jako byt ted uplne sama. Necekala jsem ze to takhle ponesu, pri myslence ze se od neho stehuju jsem citila ulevu a ted tohle. Nevidim zadnou lepsi budoucnost.
Na tohle mi kdysi nejvíc pomohlo obklopit se kamarády, aby byl člověk co nejmíň sám ![]()
@Raymi kdyz me to prave vysiluje jeste vic. Jsem myslenkama jinde, nemam naladu se smat a proto nechci ani mezi lidi.
@Anonymní píše:
@Raymi kdyz me to prave vysiluje jeste vic. Jsem myslenkama jinde, nemam naladu se smat a proto nechci ani mezi lidi.
Když nepomáhají kamarádi, tak aspoň najít nějakého koníčka, nebo najít něco co by tě bavilo. Prostě zaměstnat mysl. Jinak to na tebe bude padat ![]()
To znám, i když má člověk fakt radost, ze se odstěhoval, tak to na nej pak dopadne, měla jsem to přesně tak!
Ale neboj, ono se to utrepe, až si to tam uděláš hezké, zabydlis se, tak si to zacnes užívat a budeš rada
chce to proste chvíli vydržet a prejde to.
Jsem po rozchodu rok a občas, i když jsem sama fakt spokojená, to na mě taky přijde. To se snažím být co nejdéle venku, třeba jen na procházce, ať se doma pak jen umyju a zalezu do peřin. Hodně mi pomohlo, že jsem po rozchodu bývala třeba pár dní v týdnu, i všechny víkendy, úplně mimo byt nebo město, kde bydlím. Na kurzu, na nějaké dobrovolnické akci, s rodinou, s kamarády… Vždycky jsem si něco našla. A ač to přiznávám nerada, nejvíce z toho mi hned po rozchodu pomohl krátký a neplánovaný románek s klukem, který bydlel několik hodin cesty ode mě, víc jsme si psali než se vídali a můj mozek byl zaměstnán něčím novým, novou osobou, novým prostředím… Paradoxně, i díky tomuhle se mi tak nějak po kompletním vztahovém i pracovním vyhoření srovnaly priority, nakoplo mě to určitým směrem a i když jsem taky konec obrečela, byla to fakt dobrá škola, které nelituju.
@Anonymní píše:
@lucad77 mam takovej pocit ze me proste nic lepsiho neceka, jen ze budu sama.
@axlpol píše:![]()
Kolik promarněného času bych těď měla, kdybych nevěřila téhle větě.
ale tomu věří každý, že nebude lépe, že vše skončilo. Je to ztracený čas v depce a beznaději.
Věř raději větě „…že konec je vlastně začátek nové cesty“ protože je to pravda.
Ano, najednou můžeš vyzkoušet tolik nových věcí ![]()
A je dobré začít, i když se člověku brutálně nechce. Donutit se, po chvíli to půjde už samo ![]()
Jsem asi tyden prestehovana. Je mi hrozne. Nechce se mi do bytu, vsechno to tu na me pada. Mam pocit, ze se zblaznim. Mam pocit ze nikoho na svete uz nemam. Rozchod jsem chtela ja. I kdyz porad v hlavne vim ze to nebyl clovek pro me, stejne jsem mu napsala. Zadna emocni zprava, spis jen ze jsme si napsali co ted delame. Nic se mi nechce. Dnes jsem byla u kamaradky a jak jsme se tam o tom bavily tak to na me padlo jeste vic. Nekdy mi prijde myslenka, ze jsem nemela odchazet, ze by to alespon tolik nebolelo jako byt ted uplne sama. Necekala jsem ze to takhle ponesu, pri myslence ze se od neho stehuju jsem citila ulevu a ted tohle. Nevidim zadnou lepsi budoucnost.