Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je mi líto. Udělej si rychlokurs servírky a můžeš obsluhovat v restauraci v hotelu pro anglickojazykové cizince. Tam uplatníš Bc. Přeji mnoho štěstí a brzké ukončení tvého trápení.
V první řadě si zvední sebevědomí pak se ty bude dařit.
Já měla ve školce, na zš a na sš šikanu a kyberšikanu. X brigád nikde jsem nezapadla nevěřila jsem si, myslela jsem si že jsem hnusná blbá nulové sebevědomí. Postupně jsem si začla číst knihy Miluj svůj život a další. Největší blbost kterou dělám jsem si říkala. Nebyla jsem schopna se na sebe podívat na sebe do zrcadla a říct si že jsem hezká, že se mi daří atd..pozitivní info. Postupně se to začlo zlepšovat, začla jsem si o sobě říkat že jsem pěkná, že se mi daří. Teď našla jsem si fajn prací, lidé i zákazníci mě berou, spolužáci se mi začli omlouvat za své chování, ale musím ještě začít pořadně věřit lidem, nemám v tomhle ještě víru že to myslí važně, ale dělám fajn koníček kde se mi líbí a lidé fajn.
Tak se to tak nějak vše obrací k dobru
Věř si ono to půjde ![]()
Já mám ráda divnolidi. Pořídila bych si kočku a vysra*la se na to, že mě lidi nemaj rádi. Spíš bych se snažila, abych měla ráda já sebe a prestala se litovat. Zkus psychoterapii. Kamarádi chodí ne kvůli životním problémům, ale kvůli poznání sebe sama a seberozvoji. S láskou k sobě najdeš i další zpřízněné duše. Přestaň se litovat a žij.
Prosimtě, je ti 22, vzchop se trochu.
vždyť je práce všude plno, zkus nějaký hotel zatím, lepší než sedět rok na pracáku. Nebo nějakou učitelku angličtiny třeba v jazykovce.
Já mám třeba z minulosti tak dvě tři dobré kamarádky, další jsem našla až déle, v zaměstnání, třeba i na kroužku s dětma.
Holka klid, nikdo tady není zbytečně, vidíš to moc černě. Když jsem hledala práci, měla jsem to obdobně, spousta životopisu a odpověď žádná nebo že byl vybrán jiný uchazeč. Neboj, práce se objeví, hlavně na pohovoru nevyprávět, jak už jsi dlouho na pracáku, a že tu práci určitě nedostaneš (tohle na pohovoru vyprávěla jedna paní a to fakt ne). Rodina mýho ex před dávnými lety mě taky nemusela, pac jsem byla z vesnice (on taky) a neměla vysokou (on taky ne).
a teď si vem, že já ti normálně závidím ten čas, který máš pro sebe. A teď si představ, i když to teď vidíš černě, že zase zažiješ to krásné zamilování, kdežto u mě už to nehrozí.
a věř mi, že si občas člověk vzpomene, jaké to bylo kdežto ty máš šanci to prožít. Tak nedepkař. ![]()
Mila zakladatelko,jsi mlada,zapracuj na sve sebelasce,sebehodnote a sebeucte.Jak vidis samu sebe,vidi te druzi. Je to tezke,ale zacnes brzy a ver, ze to bude mit smysl.Nikdo na tomto svete neni zbytecny. Mozna si pritahujes do sve blizkosti spatne lidi.Ale to se zmeni.Kdyz budes chtit.Instagram a facebook neres,nikdy nevis,jaky zivot ziji,jaka trapeni skryvaji,jaka pratelstvi maji.Neposuzuj druhe.Zamer se na sebe.Kdyz budes stastna sama se sebou,nebudes potrebovat uznani druhych.Je to beh na dlouhou trat.Vim,o cem mluvim.Ale jde to.Drzim pesti!
@Anonymní píše:
Holky ahojMám 22 let a připadám si a cítím se jako nejhorší člověk na světě. Často holkám, co znám z videní ze školy projíždím instagramy a závidím jejich život. To, kolik mají kamarádek, jak se seznamují s novými lidmi. Semnou se od malicka nikdo kamarádit nechtěl
už ve školce mě děti odháněly. Vyrůstala jsem v izolaci. Když někoho poznám, tak se dozvím že mě pomluvil
mě můj život nebaví. Vím, že je to jen tím, jaká jsem povahou, pro ostatní asi nepochopitelná, nebo neumím jednat s lidmi. Ničí mě to. Sedím už rok na pracáku a nikam mě ani nevezmou do práce i když mám Bc. z Angličtiny. A proč? Zase kvůli mě- pozvou mě na pohovor a nic a za týden nabídka visí znovu. Už jsem i slyšela narážku že mám divné, malé oči jestli občas nehulím!!Přítel se semnou nedávno rozešel protože jeho známí semnou nechtěli trávit čas, ani jeho rodina mě nemusela.
Je to hrozný, přitom já si myslím že nejsem špatná. Koníčků mám dost - brusle, kolo, plavaní, výlety, pejsci, fitnessje mi fakt hrozně. Co jsem koho kdy poznala, byla jsem milá, vždy ochotná pomoci, kamarádská. Nikomu jsem nic špatného nikdy neudělala, nepomlouvám. Zakaznici, kdy jsem byla kdysi na brigadě mi říkali že jsem milá a chytrá, že mám budoucnost. Ale nemám. Trvá to dlouho a já už nevím jak dál.
Jsi mladá, nic tě tu nedrží, vyjeď do zahraničí, jazyk máš.
Hlavně zapomeň na instagram, to je iluze. Ve skutečnosti jsou ty holky taky nešťastné a doma pláčou. Třeba jsou na tom ješte hůř…
Je těžké naučit se mít ráda a věřit si. Ale jde to ![]()
Bacha na instagramy a fejsbuky, víš přece, že lidi se na nich dělají lepšími, hezčími a oblíbenějšími, než ve skutečnosti jsou! Přitom na tom spousta z nich může být taky mizerně.
Byla jsem jako ty. Ve škole šikana, já jsem byla bez sebevědomí, myslela jsem si, že jsem hnusná. to jsem si myslela i když jsem si našla chlapa - nikdy mi neřekl, že jsem třeba hezká, byla jsem s ním 12let, 2 děti, barák, rozvod.. Trochu mi pomohly děti, kvůli nim jsem byla trochu průbojnější. Ale i tak, sebevědomí 0.
Zkoušela ses na sebe někdy usmát do zrcadla? mně to hodně pomohlo, zní to divně, ale je to tak. Zaměřila jsem se na to, co se mi na sobě líbí - oči. vlasy. začala jsem se o sebe trochu starat a právě - usmívat se na sebe. A najednou to jde. Cítím se líp,vypadám líp (přitom jsem nezhubla ani nic takovýho), vtipkuju s lidma v práci, baví se semnou hromada lidí, co se se mnou nikdy nebavila.
A další změna. Nejsem ochotná kdykoli komukoli pomoct, naučila jsem se říkat NE, protože mě akorát každý využíval. Stačí mi dvě kamarádky a jeden kamarád a jsem spokojená, nepotřebuju se líbit všem
Naučila jsem se trávit čas sama se sebou (když má třeba exmanžel děti).
Hlavně se musíš mít ráda ty sama, protože pokud se ty nemáš ráda, jak by tě mohl mít rád někdo jiný? Pokud si ty sama sebe nevážíš, jak by mohl někdo jiný? ![]()
Za prvé vypni instagram a jdi mezi lidi!!! Viď jak to na takových sítích funguje…nastajlovany fotky, umělý úsměvy, a stejná depka jako máš třeba ty, jen co odloží telefon. Za mě, pokud máš vystudovanou anglinu, jsi sama s nemáš závazky, tak cestuj! Jed někam na stáž nebo třeba učit angličtinu do Vietnamu ![]()
Musíš se naučit milovat sebe samu a věř, že hodně lidí si ve 22 letech není jistých sami sebou. Ale to přijde. Co pokračovat ve studiu dál? Nebo učit angličtinu soukromě? Co jí učit na základce, tam tě dnes vezmou i s bc., učitelů je málo…jinak instagram nesleduj, mám pár známejch, co třeba řeší problémy s dětmi, manžel nevěrnej…ale na fcb je to reklama na spokojenou rodinku
![]()
@Mar__tanka1983 píše:
Za prvé vypni instagram a jdi mezi lidi!!! Viď jak to na takových sítích funguje…nastajlovany fotky, umělý úsměvy, a stejná depka jako máš třeba ty, jen co odloží telefon. Za mě, pokud máš vystudovanou anglinu, jsi sama s nemáš závazky, tak cestuj! Jed někam na stáž nebo třeba učit angličtinu do Vietnamu
Do Vietnamu? A proč ne do severní Koree?
Prosím te, všechny tyhle sítě jsou jen iluze, sama vím, jak se daji zneužít když chceš. jsi mladá, bez závazku, mas opravdu spoustu možnosti, co dělat, kde někoho potkat. Píšeš ze te baví sporty, zkusila bych nějaký týmový sport, kde ti lidé spolu i pak komunikuji. Jestli jsi bez práce, chápu, ze je to depka, ale tak hledej mimo svůj obor, nebo i pod kvalifikaci. Nebo vyjed někam ven. Uvidíš ze bude lépe ![]()
Holky ahoj
Mám 22 let a připadám si a cítím se jako nejhorší člověk na světě. Často holkám, co znám z videní ze školy projíždím instagramy a závidím jejich život. To, kolik mají kamarádek, jak se seznamují s novými lidmi. Semnou se od malicka nikdo kamarádit nechtěl
už ve školce mě děti odháněly. Vyrůstala jsem v izolaci. Když někoho poznám, tak se dozvím že mě pomluvil
mě můj život nebaví. Vím, že je to jen tím, jaká jsem povahou, pro ostatní asi nepochopitelná, nebo neumím jednat s lidmi. Ničí mě to. Sedím už rok na pracáku a nikam mě ani nevezmou do práce i když mám Bc. z Angličtiny. A proč? Zase kvůli mě- pozvou mě na pohovor a nic a za týden nabídka visí znovu. Už jsem i slyšela narážku že mám divné, malé oči jestli občas nehulím!!Přítel se semnou nedávno rozešel protože jeho známí semnou nechtěli trávit čas, ani jeho rodina mě nemusela.
je mi fakt hrozně. Co jsem koho kdy poznala, byla jsem milá, vždy ochotná pomoci, kamarádská. Nikomu jsem nic špatného nikdy neudělala, nepomlouvám. Zakaznici, kdy jsem byla kdysi na brigadě mi říkali že jsem milá a chytrá, že mám budoucnost. Ale nemám. Trvá to dlouho a já už nevím jak dál. 
Je to hrozný, přitom já si myslím že nejsem špatná. Koníčků mám dost - brusle, kolo, plavaní, výlety, pejsci, fitness