Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já ti neporadím, podle mě prostě jsou více a méně citliví lidé. Já jsem taky citlivka, jen se snažím nebrečet před druhými, abych je tím neobtěžovala (jak se píše výše) - ale to asi taky není úplně v pořádku, hodně jsem se uzavřela… Ale být tebou bych si našla trochu citlivějšího přítele.
@Teeeri píše:
@Kockazvysocan zajímavé, až smutné
Proč? Je to kolegyně, ne dlouholetá kámoška a ve svém věku nepotřebuju poslouchat věčné fňukáni.
Toho pritele se zbav. Pak se ti nejspis ulevi. Kdyz ty slzy nejsou kvuli citovemu vydirani, tak v pohode.
@Teeeri píše:
@hanka.br. co když potřebuje pomoc?
Určitě jí nepomůže nově nalezená " Kámoška " Z práce.
Ale i tak to považuju za povahový rys
@Teeeri píše:
@hanka.br. co když potřebuje pomoc?
ale kolegyně v práci není vztahová terapeutka, není za to placená,
v práci máme pracovat na pracovním úkole, a ne pomáhat kolegyním
(nebo lépe řečeno, pomáhat můžeme, ale dobrovolně a pokud možno po pracovní době)
@unuděná píše:
Hypersenzitivita. Něco si o tom načti a nauč se s tím pracovat. Klidně za pomoci psychoterapeuta
Taky máme takovou kolegyni. Takových lidí není málo. Máš pravdu, že je to ta hypersenzitivita. Dá se s tím pracovat. Trochu jsem si o tom teď četl a viděl v tom tu kolegyni.
Cituji : "Citliví lidé jsou obvykle velmi ohleduplní a snaží se ostatním dopřát stejný prostor, jaký potřebují oni sami. Zkrátka moc dobře vědí, že když se partner sprchuje, tak není dobrý nápad začít s umýváním nádobí a blokovat mu přísun teplé vody.
Kamenem úrazu je ale obvykle to, že stejnou ohleduplnost očekávají i od ostatních lidí. Vždyť je to přece tak jasné, že tamto souvisí s něčím jiným… ale ono tomu tak není. Ostatním lidem opravdu není spousta věcí jasných, často vůbec netuší co se nám může honit hlavou a ty ohleduplné kroky jim prostě nenaskočí. "
Tohle je příklad naší kolegyně. Je fakt ohleduplná, ale my nepřemýšlíme tak empaticky jako ona. Ve vztazích to musí být ještě těžší.
Takže zakladatelce radím to stejné, co ty, Přečíst si o hypersenzitivitě.
@Kockazvysocan píše:
Proč? Je to kolegyně, ne dlouholetá kámoška a ve svém věku nepotřebuju poslouchat věčné fňukáni.
Ja te chapu, taky jsem s takovo sdilela kancl..hrozne me to vycerpavalo, vysavala me..bylo denne nejake drama a nejake knourani a fnukani, bezne denni zalezitosti a hroutila se…clovek ma sam svoje problemy a zvlada je..a tady se resili prkotiny a div ne nervove zhrouceni…uprimne je to obtezujici a vysilujici..kor u nekoho kdo je jen kolegyne..ale rekla bych ze toto bude stejne i u kamaradky..proste ceho je moc toho je prislis..
@LukeR1 píše:
Taky máme takovou kolegyni. Takových lidí není málo. Máš pravdu, že je to ta hypersenzitivita. Dá se s tím pracovat. Trochu jsem si o tom teď četl a viděl v tom tu kolegyni.Cituji : "Citliví lidé jsou obvykle velmi ohleduplní a snaží se ostatním dopřát stejný prostor, jaký potřebují oni sami. Zkrátka moc dobře vědí, že když se partner sprchuje, tak není dobrý nápad začít s umýváním nádobí a blokovat mu přísun teplé vody.
Kamenem úrazu je ale obvykle to, že stejnou ohleduplnost očekávají i od ostatních lidí. Vždyť je to přece tak jasné, že tamto souvisí s něčím jiným… ale ono tomu tak není. Ostatním lidem opravdu není spousta věcí jasných, často vůbec netuší co se nám může honit hlavou a ty ohleduplné kroky jim prostě nenaskočí. "
Tohle je příklad naší kolegyně. Je fakt ohleduplná, ale my nepřemýšlíme tak empaticky jako ona. Ve vztazích to musí být ještě těžší.
Takže zakladatelce radím to stejné, co ty, Přečíst si o hypersenzitivitě.
Ohleduplnost bych nezaměňovala s tímhle přehnaným fňukánim.
Zakladatelko a proč je na tebe přítel hnusnej? Proč s někým takovým jsi?
@Královna Kosmíru píše:
Jsi nedomazlena. Potrebujes hrozne lásky. Toho idio.ta vyhoď a najdi si jinyho. Taky jsem nedomazlena, takže jsem vyhodila idiota a ted se domazluju sama
To je kec ![]()
Oplakat psa je normalni.
Ale proc jsi s pritelem, co to ti rika hnusné veci?
Ahoj. Hele, mě moji rodiče a lidi kolem taky castovali tím, že jsem precitlivela a všechno moc prožívám. Jako sice jsem nebulela nonstop kvůli všemu, ale prostě jsem spoustu věcí prožívala víc než ostatní a dotykaly se mne. A víš co.. Vyrostla jsem, zajímala a zajímám se o psychologii, filosofii, jsem nastavena na to, že se stále potrebuju učit, o světě, o sobě. A víš na co jsem přišla? Že je dnes strašně snadno zaměnitelná přecitlivělost a prostě normální obyčejná zdravá citlivost oproti otupelosti, kterou spousta lidí taky trpí. Teda.. Oni asi netrpí. Ale to že na negativní věci a bolestné události reagujes smutkem a bolestnymi pocity je normální, zdravé a správné. Spousta lidí, aby si zachovali tvář, aby sami nemuseli řešit a prožívat těžké pocity, aby se snadněji vypořádali s těžkostmi, v sobě vybuduje hradbu, odpojí se částečně nebo úplně od prožívání, ale i to má svoje negativní dopady a ne malé. Samozřejmě netvrdím, že člověk se nemá snažit nějak kultivovat a usmernovat svoje emoční prožívání, proto dospivame, učíme se rozumět světu a sobě. Ale snažit se zbavit úplně svých autentických emocí je podle mne cesta k neuroze a bůhví kam ještě. Ty věci, které jsi zmínila, tam naopak tvoje emoce prokazují službu, ukazují, na čem ti záleží, co tě bolí, co bys měla zmenit(, chceš být s chlapem, který je na tebe hnusný, ale ty z toho nejsi smutná, nebo chceš být raději s chlapem, který je na tebe hodný a ty nemusíš být smutná?). Možná by pomohla konzultace u psychologa, aby ti pomohl v tvém individuálním případě nastavit zrcadlo, jestli jsi opravdu nějaká extrémní fnukna, nebo jen normálně prožívajíci člověk obklopenej necitlivejma otupelejma lidma, který pro něj nemaj pochopení. Držím palce