Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem strašně citlivá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.3.23 19:36
@Kockazvysocan píše:
Omlouvám se, že asi budu nepříjemná. Ale takhle ufňukaou mám kolegyni a je to šíleně, ale opravdu šíleně obtěžující. Ona se na mě dost upnula, ale já se jí záměrně vyhýbám, protože mě vyčerpává. Ve svém životě takovou fňuknu nechci.
Tyhle fňukny z principu snese dlouhodobě málokdo. Zakladatelce bych radila vstoupit do psychoterapie a trochu se sebrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 19:44
Ještě bych dodala, že velkou citlivost považuju za velkej dar. O kterej se člověk ale musí starat, aby se neobratil proti němu. Takže číst, rozvíjet svoji emoční a sociální inteligenci, učit se rozumět motivaci svojí i druhých, ono to vyzravani emocí tak nějak přirozeně s tímhle přichází současně a je to strašně hezká, pravda i hodně bolestna, ale především hrozně moc zajímavá cesta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sahrazad1
30.3.23 20:12
Dřív než k psychologovi radši zajdi na gynekologii a nechej si vyšetřit hormony - od štítné žlázy, přes estrogen, testosteron atd…
Pak uvidis, co dal.
- Citovat
- Upravit
30.3.23 20:22
Jestli ti to říkají všichni, tak už to asi všem leze pěkně krkem. Ono se to moc nedá a je šíleně protivné a vyčerpávající mit vedle sebe takovou fňuknu. Přítele tedy obdivuju, že to dává, neumím si s někým jako jsi ty představit budoucnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eustress
Anonymní
Anonymní
30.3.23 23:00
@Malé ukulele děkuji, že si mi to trošku popsala. Asi to je spíš tím, že kolem mě jsou lidi, trošku bezcitní. Asi bych měla změnit společnost a možná vyměnit přítele, je pravda, že to mě dokáže opravdu dostat.
- Citovat
- Upravit
30.3.23 23:14
@Anonymní píše:
Ahoj,Mám menší problém. Přijde mi, že trpím strašnou citlivostí na vše. Dám příklad. Umře mi pes, někdo prostě prohodí pár slz a jde dál. Já bulim jak želva a nemůžu se z toho pár dní dostat. Nebo přítel - vůbec mě nepodporuje a nepochválí a já jsem z toho hotová. Nebo hádky s přítelem, cokoli hnusného mi řekne, prostě me to rozbrečí. Cokoli špatného mě prostě bolí a reaguji na to strašnym smutkem nebo brekem. Jak se toho mám zbavit?
Fakt mě to štve
A.
buď úplně v klidu
je nás takových hodně
v práci dávám mrtvoly a hustý věci, drsný fakt..
ALE doma nebo v kině se rozbrečím klidně u reklamy na Vánoce (JAKO VÁŽNĚ)
A v kině si ze mne moje pubošky dělají sr-andu, protože ony se smějí a brečím od začátku do konce u Psího posláni třeba
prostě to tak někdo má, že je emočně jinde, níž, že nás rozbrečí maličkosti
dá se to trochu trénovat (mrkni na googlu na trénink proti pláči), můžeš myslet na jiné věci atd., dá se to trochu ovládat a pracovat s tím
ale v základu se nezměníš, prostě někdo je víc citlivý a někdo míň, a tak to JE..
mně klidně rozbrečí i dobrá písnička…
kdo mne zná, tak to neřeší ani se nesměje, prostě ví, že to tak mám… je dobré to svému blízkému okolí vysvětlit a je fajn, když to aspoň toleruje..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.23 09:19
@Malé ukulele píše:
Ahoj. Hele, mě moji rodiče a lidi kolem taky castovali tím, že jsem precitlivela a všechno moc prožívám. Jako sice jsem nebulela nonstop kvůli všemu, ale prostě jsem spoustu věcí prožívala víc než ostatní a dotykaly se mne. A víš co.. Vyrostla jsem, zajímala a zajímám se o psychologii, filosofii, jsem nastavena na to, že se stále potrebuju učit, o světě, o sobě. A víš na co jsem přišla? Že je dnes strašně snadno zaměnitelná přecitlivělost a prostě normální obyčejná zdravá citlivost oproti otupelosti, kterou spousta lidí taky trpí. Teda.. Oni asi netrpí. Ale to že na negativní věci a bolestné události reagujes smutkem a bolestnymi pocity je normální, zdravé a správné. Spousta lidí, aby si zachovali tvář, aby sami nemuseli řešit a prožívat těžké pocity, aby se snadněji vypořádali s těžkostmi, v sobě vybuduje hradbu, odpojí se částečně nebo úplně od prožívání, ale i to má svoje negativní dopady a ne malé. Samozřejmě netvrdím, že člověk se nemá snažit nějak kultivovat a usmernovat svoje emoční prožívání, proto dospivame, učíme se rozumět světu a sobě. Ale snažit se zbavit úplně svých autentických emocí je podle mne cesta k neuroze a bůhví kam ještě. Ty věci, které jsi zmínila, tam naopak tvoje emoce prokazují službu, ukazují, na čem ti záleží, co tě bolí, co bys měla zmenit(, chceš být s chlapem, který je na tebe hnusný, ale ty z toho nejsi smutná, nebo chceš být raději s chlapem, který je na tebe hodný a ty nemusíš být smutná?). Možná by pomohla konzultace u psychologa, aby ti pomohl v tvém individuálním případě nastavit zrcadlo, jestli jsi opravdu nějaká extrémní fnukna, nebo jen normálně prožívajíci člověk obklopenej necitlivejma otupelejma lidma, který pro něj nemaj pochopení. Držím palce
Krasne a pravdive napsano 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
