Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A nemáš nějaké hormonální bouřlivé období, nebo nějakou hodně smutnou událost (to může být i klidně úmrtí toho psa, někdo ke psovi hodně přilne). Nebo tě něco dlouhodobě štve a dusis to v sobě?
Já bych se asi snažila dělat co mám ráda. Nebo mi pomáhá udělat něco hodně adrenalinové, kdy musím překonat vlastní strach. Hlavně se v těch myšlenkách neutapet. To pak spustí biochemické procesy a je to začarovaný kruh. Ale to se kolikrát leg e řekne. Taky je důležité dostatečně spát a dobře jist a nějaký pohyb. Slunce taky pomáhá, tak snad ho bude pribyvat ![]()
A co tohle?
https://www.idnes.cz/…5_zdravi_abr
https://institut-pro-vysokou-citlivost.cz/
Někdo to tak prostě má a není to špatně.
Nemá smysl zkoušet změnit svou podstatu.
Zajdi si případně k psychologovi, nebo si o tom něco přečti. Možná ale jen bojuješ s horším sebevědomím nebo zpracováváš nějaký aktuální problém. Tam by psycholog také pomohl.
@Polední bouře bohužel to teď moc nejde dělat něco pro sebe. Ale děkuji ![]()
A.
@brambora80 děkuji moc. Já jsem taková od malička, jen teď to nabralo větší spád a každý mi říká, ať už se proberu. Když já to prostě moc procituji
A.
Jsi nedomazlena. Potrebujes hrozne lásky. Toho idio.ta vyhoď a najdi si jinyho. Taky jsem nedomazlena, takže jsem vyhodila idiota a ted se domazluju sama ![]()
@Královna Kosmíru píše:
Jsi nedomazlena. Potrebujes hrozne lásky. Toho idio.ta vyhoď a najdi si jinyho. Taky jsem nedomazlena, takže jsem vyhodila idiota a ted se domazluju sama
Hustý…
Mam kamaradku, je ji pres 50 a breci furt. Uz je na to zvykla a my taky. Ma VS, uspesnou karieru, ale jak ji neco zasahne a zacne o tom mluvit, tak breci. Opravdu snad pokazde, co ji vidim
co se tyce problemu co popisujes - umrti psa je urcite trauma, to jsem obrecela i psy kteri nebyli moji. A co se tyce pritele, az spolu budete vecnost, nerozbreci te uz skoro nic. Kdysi mi bylo nekdy partnerovo chovani lito a dneska to pomalu nepostrehnu. Otupis ![]()
Tak jako úmrtí psa podle mě zvladne levou zadni málokdo. To je člen rodiny a já ani nechci přemýšlet nad tím jaké to bude když nase ctyrleta milovaná fenka jednou odejde.
@Anonymní píše:
Ahoj,Mám menší problém. Přijde mi, že trpím strašnou citlivostí na vše. Dám příklad. Umře mi pes, někdo prostě prohodí pár slz a jde dál. Já bulim jak želva a nemůžu se z toho pár dní dostat. Nebo přítel - vůbec mě nepodporuje a nepochválí a já jsem z toho hotová. Nebo hádky s přítelem, cokoli hnusného mi řekne, prostě me to rozbrečí. Cokoli špatného mě prostě bolí a reaguji na to strašnym smutkem nebo brekem. Jak se toho mám zbavit?
Fakt mě to štve
A.
Omlouvám se, že asi budu nepříjemná. Ale takhle ufňukaou mám kolegyni a je to šíleně, ale opravdu šíleně obtěžující. Ona se na mě dost upnula, ale já se jí záměrně vyhýbám, protože mě vyčerpává. Ve svém životě takovou fňuknu nechci.
A bude hur ke stari se to velmi zhorsuje, musis se naucit s tim pracovat.
https://www.trhknih.cz/…a/2pg8p8x3at
https://www.knihydobrovsky.cz/…ti-448672685
Urcite objevis i dalsi knizky na tohle tema.
Je to veliky dar, ale je tezke s tim zit.
Hypersenzitivita. Něco si o tom načti a nauč se s tím pracovat. Klidně za pomoci psychoterapeuta ![]()
@Teeeri píše:
@Kockazvysocan zajímavé, až smutné
Ale naprosto pravdivé.
No být smutná, nešťastná z úmrtí psa je normální!
Co ten přítel? Není víc hnusnej než milej?
Ahoj,
Mám menší problém. Přijde mi, že trpím strašnou citlivostí na vše. Dám příklad. Umře mi pes, někdo prostě prohodí pár slz a jde dál. Já bulim jak želva a nemůžu se z toho pár dní dostat. Nebo přítel - vůbec mě nepodporuje a nepochválí a já jsem z toho hotová. Nebo hádky s přítelem, cokoli hnusného mi řekne, prostě me to rozbrečí. Cokoli špatného mě prostě bolí a reaguji na to strašnym smutkem nebo brekem. Jak se toho mám zbavit?
Fakt mě to štve
A.