Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem těhotná a nejspíš zůstanu sama
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
8.7.13 13:48
jsem těhotná a nejspíš zůstanu sama
Jsem ve 23tt a vypadá to, že zůstaneme s malým sami.. S přítelem jsem přes 5 let, miminko bylo chtěné, moc se na malého těšil, ještě před měsícem bylo všechno v pořádku. Jenže přítel ztratil práci a tak to šlo úplně z kopce, měl víc času na okolí a tak to vypadá, že si našel někoho jiného, mladšího, sice říká, že nikoho nemá, ale já vím, že má 
Říkal mi, že mě miluje, ale včera jsme se pohádali a už to vypadá, že na všechno zůstanu s malým sama a to mu ještě vadilo, že jeho otec odešel od jeho mamky, když mu bylo 20 a nechápal, jak to může udělat, že to je něco hrozného a on to nejspíš udělá taky, a ještě když není malý ani na světě.
Stále brečím, nevím co dělat :'(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.7.13 13:57
Myslím si, že u Vás bude platit, že není všechno zrovna tak horké jak se zdá…
Možná bych na to koukala ne jako nakonec vztahu, ale spíš na nějakou menší krizi mezi Vámi..která Vás nakonec třeba posune mnohem dál a vztah zkvalitní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.13 14:02
Snad to jsou jen těhotenské hormony a tvoje přecitlivělost. Po pěti letech vztahu a chtěném dítěti si nemyslím, že by odcházel kvůli jedné hádce. Nebreč a řekni mu o svých obavách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.13 14:32
@adula000 nebudeš ani první ani poslední co zůstala na děcko sama. zvládnout se to dá, ale bude to dřina. hlavně ani nevíš jestli partner někoho má a chce od tebe odejít. třeba je to jen tím, že ztratil práci a má z toho depku. snad se to brzy uklidní a ty si budeš užívat těhotenství v klidu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.13 14:37
Vím to tak na 90 %, že někoho má, vím o koho se jedná, ale abych se ji zeptala, na to opravdu nemám. A ano, neřekl naplno, že chce odejít, ale když jsem se ho zeptala, jak to bude všechno dál, řekl, že neví, ale že možná bude lepší, když odejde.
A když si chci o tom všem promluvit, on prostě nechce, říká, že chce být v klidu a odmítá se o tom bavit..
Práci již má novou, takže tím to určitě nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.13 16:51
@adula000 píše:A když si chci o tom všem promluvit, on prostě nechce, říká, že chce být v klidu a odmítá se o tom bavit..
Práci již má novou, takže tím to určitě nebude.
On chce být v klidu 
. V klidu bys měla být především ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.13 17:24
Ano, já bych měla být teď v klidu a ono je to naopak a pak to odnáší to malé, což mě štve ze všeho nejvíc..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.13 12:35
Tak ten člověk, který byl „přítel“ je s touto slečnou pry už od dubna, řekl jí, že jsem bývalá…a že je pry dlouho sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.13 21:38
Víš co, je to hrozné ale tyto diskuze o opuštěných těhotných ženách tu vznikají skoro každý den.Je to velmi smutné 
Na začátku roku 2012 jsem zakládala jednu takovou i já. Přivedla mě sem touha se svěřit, zjistit co mám dělat, hledala jsem návod a měla jsem pocit že jsem jediná na světě.
To že trpíš a jsi zraněná je oprávněné a musíš si tím projít to mi věř. Nic tě tak neposílí. Vše jsem také řešila a cloumaly se mnou emoce…
Zkusím ti poradit co bych udělala dnes s odstupem.
Tak především bych se opravdu vykašlala na to řešit chlapa (pozor neplést s rozchodem!!) pouze ho neřeš, vykašli se na něj a klidně se tvař že tě tedy takový mrzák nezajímá. Nemůžeš už ničemu uškodit, jen se ti velmi uleví. A už vůbec neřeš jestli někoho má, ona ta chuděra se brzy chytne za nos a možná uteče sama až zjistí jak se věci mají.
Psychicky se nachystej na to že porod je opravdu náročný a péče o miminko poté je taky záhul, takže se snaž odpočívat. Vím že se mi to řekne ale věř mi že dneska bych to takhle dělala i kdyby z nebe lítaly žáby
Pomalu si pro jistotu zjisti na jaké dávky a alimenty máš nárok, schovávej účtenky od všeho co kupuješ k miminku…ať to dopadne jakkoli tak to se neztratí.
A především ak s miminkem už nebudeš nikdy sama. Budeš mít príma parťáka pro život, je to fakt krása i bez partnera. A však on se pak i ten najde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.13 04:39
@skoromamuška Ale naštěstí jsme si to všechno vyříkali, k miminku se má, moc dobře ví, že on toho bude litovat, že ho neuvidí vyrůstat, o peníze se naštěstí taky nebojím, já budu mít svou mateřskou a vím, že jeho rodiče mi vždycky taky pomůžou, protože jsou dost zaopatření.
Já vím, že už nikdy nebudu sama, že budu mít to malé stvoření, který mi ten život udělá krásnější..
Teď je ale jediná priorita to malé…takže budu myslet jen na něj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.7.20 18:57
Ahoj, asi se jdu jen vypsat a vybrecet. Je mi 24 a jsem v 15tt. S pritelem jsme meli krasny vztah, rikal, ze me miluje, nastehovala jsem se k nemu, otehotnela sice ne uplne planovane, ale shodli jsme se, ze si dite nechame, i kdyz pritel nadseny nebyl. No co jsem tehotna, tak jde nas vztah do kytek, ja ho strasne miluju, delam pro nej prvni posledni, radosti, prekvapeni, ale z jeho strany vse vymizelo. Nezajimam ho, nezajima ho ani nas drobecek, Kdyz je v praci, nenapise vo delam, jak mi je.. kdyz prijde domu, mluvi vic na psa, me vetsinu vecera ignoruje. Posledni tydny to vyvrcholilo tolik, ze mi rekl, ze me vlastne nikdy nemiloval, ze me bere spis jako kamaradku nez jako pritelkyni, ze se semnou po porodu rozejde, ze je pro nej utrpeni travit volny cas semnou, e to vse dela jen protoze musi. Totalne me ponizil, zranil, strasne casto brecim, bojim se o toho maleho drobecka. Brecim i na kontrolach, vzdycky kdyz ho vidim, jak tam tak nevinne lezi a spinka a vubec netusi do ceho se ma narodit.. porad jsem si rikala, ze je vic lepsich dnu nez horsich, ale posledni dobou je to uz naopak a ja bych chtela odtud strasne zmizet. Jenomze ja nemam kam. Pustila jsem byt, jsem na marodni, rodice jsou strasne hodni a na vnoucatko se tesi, ale ja se jim strasne bojim sverit, mysli si, ze jsem stastna, ze zijeme a planujeme, ze si uzivame leto, nechci aby se o me bali, nechci aby meli starosti. Chce se mi umrit, dneska jsem vecer doma sama, pritel je na nocni a ja brecim a brecim a premyslim co bude dal. Bydlet u rodicu je nerealne, maji maly byt, kam bych se s drobeckem nevesla. Citim se na vsechno strasne sama. Porad jsem doufala, ze se to zlepsi, ze to bude dobre, ale ted uz mam pocit, ze to nikdy dobre nebude. Pokud me nemiluje, tak je vse ztracene. Vim jiste, ze v tom neni nikdo treti, ale bojim se, ze casem bude. Netusim co mam delat.
- Citovat
- Upravit
29.7.20 19:03
@Anonymní píše:
Ahoj, asi se jdu jen vypsat a vybrecet. Je mi 24 a jsem v 15tt. S pritelem jsme meli krasny vztah, rikal, ze me miluje, nastehovala jsem se k nemu, otehotnela sice ne uplne planovane, ale shodli jsme se, ze si dite nechame, i kdyz pritel nadseny nebyl. No co jsem tehotna, tak jde nas vztah do kytek, ja ho strasne miluju, delam pro nej prvni posledni, radosti, prekvapeni, ale z jeho strany vse vymizelo. Nezajimam ho, nezajima ho ani nas drobecek, Kdyz je v praci, nenapise vo delam, jak mi je.. kdyz prijde domu, mluvi vic na psa, me vetsinu vecera ignoruje. Posledni tydny to vyvrcholilo tolik, ze mi rekl, ze me vlastne nikdy nemiloval, ze me bere spis jako kamaradku nez jako pritelkyni, ze se semnou po porodu rozejde, ze je pro nej utrpeni travit volny cas semnou, e to vse dela jen protoze musi. Totalne me ponizil, zranil, strasne casto brecim, bojim se o toho maleho drobecka. Brecim i na kontrolach, vzdycky kdyz ho vidim, jak tam tak nevinne lezi a spinka a vubec netusi do ceho se ma narodit.. porad jsem si rikala, ze je vic lepsich dnu nez horsich, ale posledni dobou je to uz naopak a ja bych chtela odtud strasne zmizet. Jenomze ja nemam kam. Pustila jsem byt, jsem na marodni, rodice jsou strasne hodni a na vnoucatko se tesi, ale ja se jim strasne bojim sverit, mysli si, ze jsem stastna, ze zijeme a planujeme, ze si uzivame leto, nechci aby se o me bali, nechci aby meli starosti. Chce se mi umrit, dneska jsem vecer doma sama, pritel je na nocni a ja brecim a brecim a premyslim co bude dal. Bydlet u rodicu je nerealne, maji maly byt, kam bych se s drobeckem nevesla. Citim se na vsechno strasne sama. Porad jsem doufala, ze se to zlepsi, ze to bude dobre, ale ted uz mam pocit, ze to nikdy dobre nebude. Pokud me nemiluje, tak je vse ztracene. Vim jiste, ze v tom neni nikdo treti, ale bojim se, ze casem bude. Netusim co mam delat.
Asi je pozdě poucovat, že příště dítě akorát s manželem. Určitě se svět rodičům. Pomůže ti to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
