Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Netrpíš syndromem pomáhajícího? To nemyslím zle, měla jsem to samé v prváku na vysoké, prostě jsem se obklopovala lidmi, kteří potřebovali pomoc a já, ač vyšťavená ji jim ráda poskytla. Naplňovalo mne „pomáhat“ druhým, až jsem si uvědomila, že když já potřebuji, není nikdo. Pramenilo to z jakési neúctě sama k sobě, ostatní byli důležitější než já, respektive jejich potřeby byly prioritou. Nemáš to podobně?
Možná to bude i o tom, že tam u vás není život zrovna lehký jako peříčko. Cosi bych o tom věděl. No zkus si tady najít nějaké spřízněné duše, se kterými si budeš ze začátku jen tak psát a později ae třeba budete navštěvovat a tak…
Taky není od věci si třeba najít nějaký „nenápadný“ zájem - dneska frčí například geocaching nebo origami (já mám třeba rodokmeny nebo takový zvláštní druh papírových vystřihovánek, bylo by to na delší vyprávění). A zkus pomalu, ale systematicky hledat lidi, kteří jinde v republice dělají to samé.
Tak to si přečtu, kdo ti co poradí. Já se taky obklopuju potřebnými. A v podstatě moc ráda druhým pomáhám, a hlavně mám pocit, že je to tak správné. A na druhou stranu mi přesně dochází, že jakmile já něco potřebuju, tak není snad nikdo, kdo by podal pomocnou ruku. Nedávno to byl jasný příklad, nervově jsem skolabovala a nikdo, krom manžela si nevšiml, že jsem totálně na dně. Naopak, spíše se lidi divili, že jim najednou nechci neustále pomáhat, poslouchat nářky, přispět sem tam korunou, v práci podávat ode mne očekávaný výkon. Byo to na budku.
Teď jsem z toho ven, ale i jsem si uvědomila, co jsem dělala špatně a teď asi bud opak a budu si lidi držet dál. Čímž se dostávám do kruhu, kdy si pro změnu všechny oddradím - neumím to. ![]()
Mám stejný pocit jak Ester, občas jsem si tak taky připadala. Asi na okolí působíš, že tobě nic nechybí, vždy ochotně vyslechneš a proto si k tobě chodí kamarádky rády vylít srdíčko, jen bohužel zapomínají na to, že i ty někdy potřebuješ pozornost, rozptýlení a ne jen poslouchat jejich problémy. Možná si to ani neuvědomují…jak z toho ven? No těžko říci, možná nějak naťuknout, jak to cítíš ty…pokud to jsou kamarádky, měly by se chytit za nos… ![]()
@nonina píše:
Tak to si přečtu, kdo ti co poradí. Já se taky obklopuju potřebnými. A v podstatě moc ráda druhým pomáhám, a hlavně mám pocit, že je to tak správné. A na druhou stranu mi přesně dochází, že jakmile já něco potřebuju, tak není snad nikdo, kdo by podal pomocnou ruku. Nedávno to byl jasný příklad, nervově jsem skolabovala a nikdo, krom manžela si nevšiml, že jsem totálně na dně. Naopak, spíše se lidi divili, že jim najednou nechci neustále pomáhat, poslouchat nářky, přispět sem tam korunou, v práci podávat ode mne očekávaný výkon. Byo to na budku.
Teď jsem z toho ven, ale i jsem si uvědomila, co jsem dělala špatně a teď asi bud opak a budu si lidi držet dál. Čímž se dostávám do kruhu, kdy si pro změnu všechny oddradím - neumím to.
Naučíš se to, neboj. Myslím, že úplně chápu, co jsi prožila. Najednou jsi nebyla ta stará silná nonina, na kterou byl každý zvyklý a která byla vždy po ruce. Vztahy mají mít reciprocitu, jinak nejde o vztahy, ale o pomáhání. Bohudík jsi citlivá empatická duše, stejně tak i zakladatelka, a k takovým se často lidé chovají jako ke svým terapeutům, bohužel. Určitě lze naleznout kamarádky, které budou kamarádkami, ne klientkami. Jen kde, že? Klidně na netu, přes koníčky, jak píše Jura. Založit si skupinu, pokecat o všem možném.
@pavach
já teda nevím no..
mě je 30 a musím říct že jsem našla bezva partu přes net seznamky..
Nezavrhovala bych to - teda chlapa bych tam asi nehledala, ale kamarádky tam hledám a je to zatím super. Našla jsem partu se kterou sjíždíme řeky, chodíme na hory, trávíme dovolené, grilujeme atd..
Takže zkus nějakou seznamku, vyfiltruj si svoje město nebo okolí a zkus si najít kamarádku třeba i s rodinkou na výlety, grilovačky, atd.
Jé ahoj všem, to jsem ráda, že jste napsali. No, já myslím, že to bude opravdu pramenit z jakési neúcty k sobě a potřeba všem vyhovět. Už dlouho mi to vlastně nevyhovuje, ale stále žiju v pocitu-alespoň něco, než-li vůbec nic. Mám takový dojem, že kdybych nebyla vrbou, tak nemám vůbec žádné kamarádky. Zádrhel je asi taky v tom, že se neumim moc seznamovat a navazovat nové známosti-vlastně ani nevím kde. A tak se točím stále ve stejné, bludném kruhu. Každý mě vyhledá jen když něco potřebuje, ale alespoň nějaké vztahy. Vlastně je to hrozný, ale jak začít fungovat jinak? Taky jsem si říkala, že bych se přidala do nějakého zájmového spolku, ale zase mi dochází fantazie do jakého. Jsem výtvarnice, takže moje hl. náplň je výtvarné umění, prostě kreslím, především knížky pro děti. Nj, ale to je taky taková sólo akce. Sice bych mohla navštěvovat vernisáže ale tam si čl. taky jen tak přátele nenajde.,,umělci,,bývají dost silní individualisté. Cítím, ž emi prostě chybí jakási dravost, drzost, schopnost se nějak vetřít ale co se mnou? Dá se to naučit? ![]()
Já ti třeba opačně ndokážu představit, že bych se někdy bavila - vzájemná komunikace bez problémů
Jako v dnešní době pořád něco je.. a sama neznám kamarádku, která by si nepostěžovala co ji trápí..
Třeba bych si položila otázku, jestli jsme si nikdy na nic nepostěžovala, že mě něco vadí, atd.. Jeslti ne, tak to jsi teda hodně šťastná žena
Já takovou neznám žádnou…
A neni to spis povahou zen obecne? Ze musi stale neco resit, na neco si stezovat, byt nespokojene?
Navic to zensky tlachani mi prijde casto nekonstruktivni. Proste se musi vypovidat, aniz by tu situaci chtely vlastne resit ![]()
@kvaček Jenže on je rozdíl mezi tím si postěžovat (na cokoli) a stěžovat si neustále a na vše. Já mám takovou známou naštěstí jen jednu, ale být s ní je hodně náročné. Celou dobu co se vidíme „fňuká“ jak je ten její chlap děsný, nudný, neschopný (znám ho asi 10 let a je to príma kluk, ona s ním žije tak 6 let, ale stěžuje si od začátku); nadává na práci, na obchody, na lidi, na autobusy, na počasí, prostě na všechno ![]()
@pavach hele já jednu ze svých nejlepších kamarádek poznala na emiminu
prostě jsem hledala mamky z okolí. jinak já od sebe tyhle depresivní typy odstříhávám. nemá to cenu se s nimi stýkat. jsou to energetičtí upíři. prostě to chce se setkávat a zkoušet se seznamovat.
@pavach No vidíš. Když říkáš, že jsi výtvarnice… Dokážeš namalovat pěkný košatý strom? Určitě dokážeš… No a rodokmeny se graficky nejčastěji upravují do podoby mohutného listnatého stromu - takový dub nebo lípa, hmmmm… Zkus nějakou svou pěknou práci takhle nabídnout. Možná bych tě v tom nějak mohl podpořit…
A takových možností, jak přes koníčky navázat kontakt, jsou desítky…
A abych byl konkrétní: tady (klikni na to modré slovo) se můžeš podívat, jak mezi sebou debatujou lidi, co si dělají rodokmeny. To abys věděla, o čem debatují (zkus si zobrazit diskusní vlákna s větším počtem reakcí - klikni na výraz „zobrazit reakce“). Tohle je třeba taková zajímavá a i docela „strakatá“ komunita…
Díky moc za tipy. Já už jsem v minulosti občas někoho přes seznamku kontaktovala, vždy přes lidé. cz ale většinou to po prvním setkání už nepokračovalo, prostě jsme si nepadly úplně do noty. No ale klidně to zkusím znovu. Nicméně jsem teď prosvištěla skupiny podle lokality a nejbližší mi vyjely 50km od nás. Já mám hlavní problém s lidmi kolem. Kamarádky se stejnými zájmy mám, většinou se známe ze školy ale 50,100km dalekoSmurfka-mohla bys mi prosím poradit jak na to, abych v hledání byla úspěšná jako ty?
díky!
Ahoj holky, poslední dobou mě trápí zjištění, že mám samé depresivní kamarádky a neumim si do života přitáhnou nějaké fajn lidi. Ty kamarádky které mám nejsou špatné, ale většinou je to o nějakém stěžování-na chlapi, na peníze, na deprese a já tam funguju jako vrba. Nemám ale už nikoho, kdo by mě třeba chtěl někam vytáhnout, jet na výletek, zasportovat si, prostě někoho, kdo by byl v pohodě. Když pak chci něco podniknout, tak jsem na to sama, protože jedna nemá peníze, druhá má depku atd. Nemáte nějakou radu jak to udělat abych se dostala mezi nějaké pohodovější lidi? Jak to dělají ostatní, kteří se scházejí na grilovačkách a dobře se baví? Za mnou vždycky přijde nějaká zhroucená kamarádka aby se vypovídala a zase jde.PS: je mi 36 a mám dvě děti, takže diskotéka už asi nepřipadá v úvahu
Díky za jakýkoliv vzkaz