Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Péče o rodiče/prarodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.7.13 11:52
Mojí babičce je přes 80, už hůř vidí, ale na ten věk je čilá, nicméně ve stejné vesnici bydlí táty brácha (jezdí teda s kamionem) takže tam není pořád, táta jí hodně volá, nakupuje, jeden den v týdnu tam je skoro celý a pomáhá - dřevo, zahrádka, malé opravy v baráku (ten už je fakt starej, takže se pořád něco s*re). Když dlouho nebere telefon, tak je nervozní, pořídili jí ten mobil pro starý, ale bábi ho stejně u sebe moc nenosí. Táta je takovej zodpovědnej, kdyby tam neměl bráchu, myslím, že by jí volal denně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.13 11:54
Tak místo sms volej, dneska už si můžeš nastavit tarif skoro na cokoliv. Táta volá své matce obden. Ona bydlí v Německu, takže sice nechápu, co by chtěl event. zachránit, ale proti gustu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.13 12:01
Jinak upřesňuju. Volat a psát sms nemá cenu, protože má věčně vybitý mobil, nebo je na zahradě a mobil má doma, případně má dalších 1000 zájmů. Naposled si nechala mobil na kole a nebrala ho celý večer, pak jí jako bonus zmokl… Ona je v dobré kondici - jezdí na kole, běžkách, chodí na procházky, jógu… Ani není moc stará, ale jde mi hlavně o tu noc. Jinak se většinou během dne vidíme, ale cca dvanáct hodin o sobě nevíme a já mám asi hodně paranoidní strach, že omdlí ve sprše a tak podobně. Kvůli tlaku se občas kácí. Prvně se jí to stalo, když mi byly tři. Už si to nepamatuju, tehdy jí musela pomáhat sousedka…
- Citovat
- Upravit
3.7.13 12:05
Moje babička po smrti svého syna (mého strýce, se kterým žila) se stala totálně zlomenou ženou, odmítala všechny, kromě mého táty (jejího druhého syna). Bylo jí 90 a stále byla jakž takž soběstačná. Žije na vsi ve vlastním domě. Něco jako telefon k ní nedošlo a zcela odmítá. Po smrti strýce už nechtěla ani televizi. Takže naprosto mimo realitu.
Táta tam denně dojížděl. Jedno odpoledne v zimě odjel, ona že už jde spát. No a ráno tam přijel, otevřeno na verandu a ona ležela na zemi, nohu zkroucenou a na dně sil. Spát nešla, šla nesmyslně ještě někam ven, uklouzla, zlomila si stehenní kost. Volala o pomoc, ale nedovolala se. Tak se s tou zlomenou nohou doplazila dovnitř a tam přečkala noc.
Od té doby má za sebou kolečko nemocnice - ldn - teď domov důchodců. Bohužel se ukázalo, že narkóza v tomto věku udělala své a byla prohlášena za nesvéprávnou, je nepříčetná, řve, velké výpadky paměti. Je na silných tlumících lécích.
Já bydlím s rodiči v jednom domě a manželova rodiče žijí ve stejném městě se svobodným synem na krku. Švagrová žije 150km odtud. Někdy budu mít na starosti jak moje rodiče, tak tchány a upřímně se toho děsím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.13 12:05
Máme v baráku manželovu devadesátiletou babičku, kontroluji ji denně. 2-3 x týdně ji vozím k lékaři na injekce. Babička hodně špatně vidí (resp. skoro nevidí, jen obrysy), ale stále je částečně soběstačná (nají se, oblékne se, jde na procházku, pečuje o slepice…). Ale poslední dobou to s ní jde docela rychle z kopce. Chodím za ní každý den, slyším, kdy má zapnutou televizi, kdy někam jde. V podstatě, dokud slyším nějaký rozruch, jsem více méně v klidu. Znejistím v noci, kdy na 4 hodiny usne a oddychnu si k ránu, kdy slyším, že už vstává. Ale pokud by v noci měla dostat infarkt, pravděpodobně si toho nikdo nevšimne (tedy záleží na tom, zda by jí bylo zle a volala o pomoc, nebo zda by to přišlo ve spánku). Je to docela nápor na nervy. Jsem jediná, kdo se o ni stará. Její dcera (velmi čilá, žijící pár minut od nás) se o ni moc nestará, nezajímá, případně jí jen nadává a vyčítá, druhé dítě se distancovalo už před lety… A její vnoučata se o ni též nezajímají. Jen můj muž, částečně, ale babi nám před nějakou dobou provedla levárnu a muž jí to nemůže odpustit, tak je k ní takový odměřený (což mě strašně mrzí, ale bohužel s tím nic nemůžu dělat). Babička je pro mě v podstatě cizí člověk a nemusela bych se o ni zajímat, ale mám ji ráda, a nikoho jiného, kdo by jí pomohl, nemá… Občas mám nervy, mám strach, mám vztek, když nechce brát léky, které ji drží při životě… Ale nemohla bych ji nechat samotnou, z dálky sledovat a čekat, až přijde konec…
K tomu mám ještě nemocnou maminku, a i jí musím jezdit pomáhat (ač mám 3 další sestry, které to k rodičům mají na rozdíl ode mně, kousek). Naštěstí mamka ještě celkem zvládá sama a co nezvládá, většinou pomůže taťka… Rodičům volám zhruba každý druhý den, pokud se něco děje, volají oni, případně si písneme sms… Babička má také mobil, ale moc ho nepoužívá 
- Citovat
- Upravit
3.7.13 12:07
Jinak doporučuju mobil Aligátor apod. - s tlačítkem na přivolání pomoci, popř. se informovat, zda v místě bydliště není služba pro přivolání pomoci v případě nouze - většinou má senior pak na sobě speciální „hodinky“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.13 12:08
Tak pokud máš strach z 12h, pak mi to paranoidní vážně přijde. To jí můžeš zavolat v 11.50h a ve 12:10h sebou švihne Pokud je to opravdu tak vážný, tak asi vyžaduje stálejší péči, ať už příbuzných nebo placenou. A s tím telefonem- když je tak aktivní, není to spíš, že na to kašle, než že zapomíná? Že jí to jako nepřijde důležitý..Starý lidi jsou někdy jak děti, musíš jim určitý věci prostě nařídit. Nebo rozvěsit blbenky, na lednici, do koupelny, atd. Aby si vzpomněla, že má zavolat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.13 12:13
@Anonymní píše:
Jinak upřesňuju. Volat a psát sms nemá cenu, protože má věčně vybitý mobil, nebo je na zahradě a mobil má doma, případně má dalších 1000 zájmů. Naposled si nechala mobil na kole a nebrala ho celý večer, pak jí jako bonus zmokl… Ona je v dobré kondici - jezdí na kole, běžkách, chodí na procházky, jógu… Ani není moc stará, ale jde mi hlavně o tu noc. Jinak se většinou během dne vidíme, ale cca dvanáct hodin o sobě nevíme a já mám asi hodně paranoidní strach, že omdlí ve sprše a tak podobně. Kvůli tlaku se občas kácí. Prvně se jí to stalo, když mi byly tři. Už si to nepamatuju, tehdy jí musela pomáhat sousedka…
No tak abys ji mohla hlídat v noci, tak si ji nastěhuj domu, jiná rada není 
. Píšeš, že se skoro denně vidíte, takže děláš maximum a některý věci prostě stejně neovlivníš.
Řešíme teď doma něco podobného s babičkou (90 let). Žije s mou mamkou v dvougeneračním domku (takže je „pod dohledem“) a stejně se nedávno stalo, že mamka pracovala na zahradě a babičce se udělalo špatně, tak na mamku volala, ale nemohla se hnout a ven to volání slyšet nebylo, tak tam ležela 2 hodiny než ji mamka našla. Takže jak vidíš i společné bydlení není záruka dokonalé kontroly - to by ses jinak od ní nemohla hnout na krok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.13 12:18
Jedna známá měla tatínka, bylo mu přes 80let a úplně stejně takhle ho pořád kontrolovala (bydleli od sebe pár baráků), když nebral tel hned tam jela- našla ho samozřejmě spokojenýho u cigára 
A on jí jednou řek- Hele a kdy je podle tebe slušný umřít?!..Toliko k zamyšlení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.13 12:29
Já mám babičku, které je přes 80 let a na svůj věk je docela čilá a chápavá. Moje Mamka a Táta tam za ní jezdí skoro každý den. Chodí jí nakupovat a starají se o její zahradu, domácnost a. t.d. Já tam jezdím dvakrát týdně taky pomoct, podívat se za babičkou, no prostě vždyť to znáte. Babička se má dobře a myslím že vše zvládá dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.13 12:29
@zuzouš já se bojím nejvíc kvůli tomu, co se stalo tátovi, nebylo mu ani 60. Ovlivnilo mě to hodně.
Máma je hodně hrdá, takže to, že jí bylo špatně, mi říká s několikadenním zpožděním. Loni spadla z kola, řekla nám to za 3 dny, kdy se nemohla skoro hýbat a už se neměla na co vymluvit.
Teď jí bylo 60, není stará, je soběstačná, ale tohle je hlavně o problémech s tlakem, které má už 30 let.
Největší strach mám z toho, že to s ní sekne třeba kolem osmé večer a já ji většinou volám kolem 16:00 odpoledne. Teď nebude v práci, takže se nedozvím, že jí něco je. Bydlí sama a neměla by šnaci se dovolat pomoci.
Nekontroluju ji, ale byla bych ráda, kdyby měla možnost nějaké přivolání pomoci, kdyby se jí udělalo zle.
@LN něco podobného jako ty hodinky by bylo fajn. Ale stačilo by mi, kdyby to zalarmovalo nás. Nebydlíme od ní daleko.
- Citovat
- Upravit
3.7.13 12:30
@Anonymní píše:
Jinak upřesňuju. Volat a psát sms nemá cenu, protože má věčně vybitý mobil, nebo je na zahradě a mobil má doma, případně má dalších 1000 zájmů. Naposled si nechala mobil na kole a nebrala ho celý večer, pak jí jako bonus zmokl… Ona je v dobré kondici - jezdí na kole, běžkách, chodí na procházky, jógu… Ani není moc stará, ale jde mi hlavně o tu noc. Jinak se většinou během dne vidíme, ale cca dvanáct hodin o sobě nevíme a já mám asi hodně paranoidní strach, že omdlí ve sprše a tak podobně. Kvůli tlaku se občas kácí. Prvně se jí to stalo, když mi byly tři. Už si to nepamatuju, tehdy jí musela pomáhat sousedka…
Nezlob se, ale hodně přeháníš a měla by ses především sama zklidnit a pár věcí si ujasnit.
Tvoje maminka není v situaci, kdy by nad ní byla nutná kontrola tohoto druhu - navíc, pokud o ni sama nijak nestojí, není důvod, abys to řešila.
Moje maminka zemřela před čtyřmi lety, ve spánku - večer šla spát, ráno se už neprobudila. Jakákoli kontrola by ji bývala nezachránila, utrpěla ve spánku masivní krvácení do mozku. To jsou věci, které jdou mimo náš dosah a nemůžeme je nijak ovlivnit - lze je pouze pokorně přijmout.
Tatínkovi každý den telefonuji (a 1-3× týdně se vídáme), ale rozhodně bych si nedovolila dusit ho kontrolou podobného ražení jen kvůli své psychické nevyrovnanosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.13 12:34
@zuzouš
Jsem anonymka, co psala výše o devadesátileté babičce…
Otázka je to opravdu dost zajímavá. Já jsem si zcela jistá tím, že naše babička by už raději nebyla - bohužel. Snažím se jí i s pravnoučátky život udělat krásnější, a bývá spokojená - ale jen v době, kdy jsme s ní. Jinak je smutná, nešťastná, hodně myslí na minulost, na dědu (je už 30 let vdovou), jen nešťastná ze svých vlastních dětí… Jednou se mi svěřila, že si zkusila vzít nějak více prášků na spaní, protože doufala, že už se neprobudí - probudila se, a bylo jí zle
Je mi jí strašně líto, vlastně ani nevím, jestli ji mám nutit, aby brala léky (jenže bez nich má bolesti). A abych řekla pravdu, tak si vůbec neumím představit, jaké to bude, až babička nebude. Dělám všechno tak, jak to cítím, případně udělám nějaký kompromis mezi mnou a babičkou, nebo za ní rozhoduji, jednám v důležitějších věcech. Ale je to těžké. Často přemýšlím nad tím, jestli jsem něco nerozhodla špatně, občas si říkám, jestli by nebylo lepší, nechat babičku být, ať se rozhoduje sama… Jednání s ní je často mnohem horší a těžší, než s malým dítětem a tak se s ní musí i jednat, na druhou stranu se cítí strašně méněcenná, když se s ní tak jedná, a musí se s ní jednat jako s dospělou… Ne, je to fakt těžké a jsem si jistá, že já osobně se té devadesátky dožít nechci…
- Citovat
- Upravit
3.7.13 12:46
Obvykle se dá nastavit, jako u toho Aligátora, že první to volá rodině, poté na dispečink…
Zde například je o tom něco: http://www.ascr.cz/…zove-volani/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobré odpoledne,
jak řešíte péči o své rodiče nebo prarodiče? Mám na mysli hlavně situaci, kdy už žijete sami ve vlastní domácnosti a máte rodiče, který žije sám ve vlastním domě. Jak kontrolujete, jestli jste v pořádku? Jak často je kontrolujete?
Proč se ptám, je to cca 10 let, co táta, který byl v tu dobu sám doma, dostal v noci infarkt a zemřel. Kdyby se k němu pomoc dostala včas, tak to nemuselo tak dopadnout. Je to tři dny, kdy mi máma jen tak u kafe mezí řečí sdělila, že jí před týdnem v noci bylo špatně, prý se klepala a nemohla vstát z postele… U doktora byla a je to nízkým tlakem jako vždy, trpí na to už dlouho. A já teď řeším, jak to udělat, abych se o ní nemusela bát a věděla, že je v pohodě.
Ranní sms jsme zkoušeli, ale zapomínala na to. Teď navíc nastupuje do důchodu, tak nebude ani zpětná vazba z práce, tam by ji hledali, kdyby nedorazila.
S ohledem na údaje o rodičích bych prosila o zachování anonymu. Děkuji.