Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsou jí dva roky, to je hodně náročné období. Řekla bych, že už třeba za rok to budeš vidět jinak, takže bych si nedělala těžkou hlavu z toho, pokud si toto období neužíváš nebo se necítíš na druhé a dala bych tomu čas. Za pár měsíců může být vše jinak. ![]()
Mám pětiletou a desetiměsíční, a jako ten rozdíl mezi „je zima a hnusně a nedá se nikam jít“ a „hurá léto domů se jdem jenom vyspat občas“ je nepopsatelně obrovskej. V zimě už mi taky tekly nervy, pětiletá bojuje s emocema a brečí tak dvacetkrát za den, mladší je mimino, takže taky hitparáda… Jenže jak vypadnem, je změna prostředí, nějaká zábava, tak je najednou klid, holky jsou v klidu, já vypadnu z baráku a nejsem furt otrok dětí, práce a domácnosti. Zítra jdem na malinkej underground festiválek, v sobotu lézt a pak grilovačka, v neděli k vodě a na večeři. Přes týden procházky, na hřiště se sousedama, furt něco. Vřele doporučuju, řeší to většinu mateřskejch frustrací.
Je to normální, děti mají různá období. Snaž si to nějak usnadnit, když bylo mojí dceři kolem 2let, bylo ideální s ní jít každý den 2× ven. Nebavily ji dlouhé procházky, ale různá hřiště, parky kde se mohla hrabat v písku, sbírat kamínky, klacky, lítat za dětma. Nebo dětské herny, chodily jsme i na cvičení pro maminky s dětma. Proste nejlíp bylo dítě unavit, pak nebylo tolik prostoru na vztekani a dělání bordelu. Situacim které vedly ke vzteku jsem se snažila vyhnout, například když bylo náročné s ní nakupovat, do obchodu jsem ji nějakou dobu nebrala. Taky je zbytečne kdeco zakazovat a komandovat, když ve finále stejně neposlechne. Trvat si jen na tom co je zásadní, například tahat kočku za ocas určitě nikdy ne, vysypat kočce granule z misky naopak žádné tragédie není aby se kvůli tomu musel člověk rozčilovat. ![]()
@pikola píše:
Je to obdobía pak přijde zase jiný období
a víš co je blbý? Že pak přijde zase další období…a když ta všechna období úspěšně přežijeme, tak se sbalí a řeknou, čau, jdu bydlet sám/sama
Spis jsi na nervy z toho vecneho sezeni doma.
Uklidit - uvarit - spat, to by mi svihlo.
Chodte ven! Vylety, rozhledny, koupacka, zviratka, zoo…
Tak udela scenu, no a co. Sednes si na nejblizsi lavicku a pockas, az ji to prejde.
A nechtej toho po ni tolik, vzdyt je na svete teprv dva roky. Jeste nema paru, jak to tady cely funguje.
Jak už bylo psáno výše.. je to období.. chodila bych co nejčastěji ven, na výlety.. ať má zábavu, bude líp spát a bude zabavená
mé dceři je 14 let a co bych dala za brečící batole, opravdu
Myslela jsem, že jak vyroste (byla náročné mimčo), bude to pohoda.. a opravdu není, je to boj, ze kterého mi je do breku víc než když “jsem to nedávala” na MD.
@Capelucia píše:
A není z dvouleťáka unavený každý?
To ano, ale tohle už není jen fyzická únava, ale především ta psychická ![]()
Všem vám moc děkuji za uklidňující komentáře, podporu, že snad nejsem taková jen já
![]()
@Anonymní píše:
To ano, ale tohle už není jen fyzická únava, ale především ta psychická
Tak když tě to uklidní, já jsem z toho mého někdy psychicky šíleně unavená klidně po hodině
. A to mám ještě relativně klidné dítě. Jenom mě nenapadlo, že by to jiné ženy takhle neměli nebo se proto cítili špatně
.
@ludmilaadamkova píše:
A proc nejezdite na zadne vylety?nikam nechodite
by mi jeblo venku je krasne.. ja byla s dcerou od 2 let furt nekde jak bylo pocasi a nebyl lockdown…
Taky me to zarazilo. Chtěla jsem napsat, ze neznam takove zoufalství a uz je jasny proc. Kdybych mela s detma bejt porad doma, nebo točila stejnej kolotoč dum, hriste, dum, uz se nekde houpu.
I to dite musí byt strasne nevybourene, nejen fyzicky, ale i mentalne. Potřebuje nove podnety, lidi, veci, zazitky. A nemusí to byt nic draheho, stačí zmenit hriste, vyslapnout nejakou rozhlednu, jit do lesa sbirat sisky, zamecke zahrady… S dvouletakem uz jsme minimalne pul roku chodili do cviceni do Sokola ![]()
@Villanelle píše:
Taky me to zarazilo. Chtěla jsem napsat, ze neznam takove zoufalství a uz je jasny proc. Kdybych mela s detma bejt porad doma, nebo točila stejnej kolotoč dum, hriste, dum, uz se nekde houpu.
I to dite musí byt strasne nevybourene, nejen fyzicky, ale i mentalne. Potřebuje nove podnety, lidi, veci, zazitky. A nemusí to byt nic draheho, stačí zmenit hriste, vyslapnout nejakou rozhlednu, jit do lesa sbirat sisky, zamecke zahrady… S dvouletakem uz jsme minimalne pul roku chodili do cviceni do Sokola
Jasný hlavně je krásně tak prostě do přírody tam si může vřískat jak chce.. ale myslím že takovej dvouleták v přírodě každej kamínek zajímavej v lese vřískat nebude… mlžou zbírat kameny, šišky, koukat na brouky.. kytky.. potůčky skok přes potok může být skvělá chalenge (myslím spíš stružku ne potok jako potok) jet do zoo, klidně nějaký park nevím kde paní přesně bydlí ale zábavní parky jsou všude…
I já bez řidičáku jsem to s jedním dítětem v poho dávala hromadnou dopravou, autobus, vlak.. pravda často muž zpět vyzvedl. Ale vždy jsem to nějak naplánovala. A to bylo fajn. Naopak dny kdy bylo hnusně lockdowny covidy, nemoci.. tak naprd..
@Tarjei píše:
Jako bud v klidu a totalne dusledna, ono se to uklidni…a ver mi, za takovejch 12 let budes vzpominat, jaky to bylo krasny, kdyz byla mala
@TinaAn píše:
Jak už bylo psáno výše.. je to období.. chodila bych co nejčastěji ven, na výlety.. ať má zábavu, bude líp spát a bude zabavenámé dceři je 14 let a co bych dala za brečící batole, opravdu
Myslela jsem, že jak vyroste (byla náročné mimčo), bude to pohoda.. a opravdu není, je to boj, ze kterého mi je do breku víc než když “jsem to nedávala” na MD.
@Lucy75 Vzhledem k otmu jakou jsem já měla pubertu a vzhledem k tomu jak se malá projevuje ted už mám plán že ji na zahradu pořídím karavan nebo něco takovýho a bude v pubertě bydlet tam!