Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zkušenost nemám, ale napadlo mě, co kdybys zatím dělala jenom na částečný úvazek? Oddelas si třeba 6 hodin a zbytek dne máš klid na svoje věci. A časem si ten úvazek prodlužovat až si zvykneš.
@Cekk píše:
A leky beres? nevim jakou nemoci trpis konkretne.
Diagnóza je vedená (myslím) jako depresivní porucha u akcentované osobnosti s rysy emoční nestability nebo tak něco.
Léků jsem už vystřídala celou řadu, klidně vyjmenuju:
Momentálně jsem hospitalizovaná, lékař mi chce nasadit opět aripiprazol, souhlasím s tím, uvidíme. Pokud nezabere, tak zkusíme amitriptylin, též souhlasím.
Tohle je stran medikace, stran životního stylu jsem si samozřejmě vědoma nutnosti jeho úpravy - a o tom má být diskuze, nevím totiž, jak ten život vést, aby byl nějak rozumný a stabilní.
@Kriss Tina píše:
Zkušenost nemám, ale napadlo mě, co kdybys zatím dělala jenom na částečný úvazek? Oddelas si třeba 6 hodin a zbytek dne máš klid na svoje věci. A časem si ten úvazek prodlužovat až si zvykneš.
Jo jo, to si taky říkám. Až mě pustí, zkusím poloviční úvazek (zatím asi spíš 4 hodiny) na nějaké pozici nenáročné na hlavu - úklid, dělnice ve výrobě, apod. Finančně si to dovolit naštěstí můžu.
V tom výzkumu jsem ale taky dělala na poloviční a stejně mě to semlelo. No, uvidím.
@Angharadd Ahoj,
Tvůj příběh je zajímavý. Pro mě nepíšeš to skoro zásadní - jestli to jak žiješ odpovídá tomu, jak žít chceš.
Jaký máš vztah s rodinou a dalšími lidmi. A co naopak je stresový faktor.
Jinak tedy cením si na tobě, že dokážeš dělat VŠ.
Sám to někdy mívám tak, že potřebuji hlubší zážitky, abych ještě cítil že žiju. Jinak mi díky nespavosti a velkému zápřahu třeba začnou dny splývat v jeden velký celek a těmi zážitky se z toho jkoby probudím.
@Angharadd píše:
Jo jo, to si taky říkám. Až mě pustí, zkusím poloviční úvazek (zatím asi spíš 4 hodiny) na nějaké pozici nenáročné na hlavu - úklid, dělnice ve výrobě, apod. Finančně si to dovolit naštěstí můžu.V tom výzkumu jsem ale taky dělala na poloviční a stejně mě to semlelo. No, uvidím.
Co práce z domova? Překlady? Doucovani přes skype?
A co psychoterapie??? Nekoho, kdo dela hypnozu. Ja jednoho takoveho terapeuta znam a umi lidem pomoci. Leky jsou jen berlička. Musite zmenit myšlení a přijit na to, kde je jadro problémů..
Treba to promysleni veci do detailu? Nekomplikujes si prilis vsechno?
@Tichošlápek píše:
Co práce z domova? Překlady? Doucovani přes skype?
Ježiši to zrovna dělám.
Jako OSVČ korektury textů a to doučování. Nic, nejde to, stejně jsem z toho paf. To doučování jsem teda dělala i osobně, měla jsem vlastní vybavenou učebnu v Brně, kam za mnou chodili studenti na lekce. Momentálně vyřizuji rozprodávání nábytku a koncem června mi končí výpovědní lhůta z nájmu. Nemůžu to prostě už dělat.
@Anonymní píše:
A co psychoterapie??? Nekoho, kdo dela hypnozu. Ja jednoho takoveho terapeuta znam a umi lidem pomoci. Leky jsou jen berlička. Musite zmenit myšlení a přijit na to, kde je jadro problémů..
Leky jsou zasadni, kdyz clovek nezvlada realitu. Jako moje postizene dite, nebyt medikace, uz je nekde prikurtovanej. A jsou teda berlicka i leky dejme tomu na srdce? Uz to slysim, kdepaaak, bez toho by clovek umrel. Ony ale psychicky potize jsou leckdy jako tisic smrti zaziva, jedna za druhou.
Ahoj píšů pár myšlenek a postřehů, některé můžou být úplně mimo, good luck!
Nemůžeš dávat srdce tak kde ho nemáš, to enormně vyčerpává, přistupuješ k výkonu zaměstnání jako ke svým zálibám a tím že pocitově nejsi zapojená, tak Tě to vysává.
Zkus pracovat ve režimu výkon práce osm hodin a ani minutu déle a nenos ji domů = peníze na mé koníčky a živobytí. Endokrinologii máš už za sebou? Co štítná žláza? Co serotonin? Co chlap, který by Ti dal stabilitu? Co dystymie? Akceptuj to jaká jsi a přizpůsob tomu životní styl, máš ambice něco dokázat, ale bohužel se vyčerpáš a vše jde to kytek. Přechod do pravidelného pracovního procesu cca tři měsíce až rok je masakr a zvýšená únava je běžná. Co začít na zkrácený úvazek a přidávat? ![]()
@Tarjei píše:Špatně jsme se pochopily. Berlička rovná se podpora. ALE nelze srovnávat stav vaseho syna a zakladatelky diskuse. Stejně tak, když někdo potrebuje léky na srdce. Psychoterapie je i v psychiatrických lécebnách součástí lécby. Neradim tady, aby si pani vzala homeopatika (rozuměj placebo)!! Jako pokud má někdo schizofrenii nebo těžký autismus, opravdu se to bez léků neobejde. Ale u zakladatelky je potreba řešit příčinu jejich stavu a ta nemusi byt jen v nerovnováze chemických latek v tele apod. Jak psala, ma období, kdy nepracuje a je bez potíží. Její mozek možná nezvládá stres a psychoterapie by jí mohla pomoci pracovat se stresem a s vnímáním prace jako ne-stresového prostředí.
Leky jsou zasadni, kdyz clovek nezvlada realitu. Jako moje postizene dite, nebyt medikace, uz je nekde prikurtovanej. A jsou teda berlicka i leky dejme tomu na srdce? Uz to slysim, kdepaaak, bez toho by clovek umrel. Ony ale psychicky potize jsou leckdy jako tisic smrti zaziva, jedna za druhou.
@Anonymní píše:
A co psychoterapie??? Nekoho, kdo dela hypnozu. Ja jednoho takoveho terapeuta znam a umi lidem pomoci. Leky jsou jen berlička. Musite zmenit myšlení a přijit na to, kde je jadro problémů..
Chodím k výborné psycholožce, jednou týdně. Že léky jsou berlička si úplně nemyslím, spousta lidí tady na oddělení léky nutně potřebuje, ale zrovna v mém případě si myslím, že bych mohla být i bez nich, ale jak říkám, ten život bych musela mít nějak vhodně porovnaný. Ale zase víte co, člověk míní a na pos. ranýho i haj.zl spadne - nikdy nevíte, co se v životě stane, otočí vzhůru nohama, člověk musí být i adaptibilní a to já tedy zrovna nejsem, to se mi nějak nedaří.
@Anonymní píše: Špatně jsme se pochopily. Berlička rovná se podpora. ALE nelze srovnávat stav vaseho syna a zakladatelky diskuse. Stejně tak, když někdo potrebuje léky na srdce. Psychoterapie je i v psychiatrických lécebnách součástí lécby. Neradim tady, aby si pani vzala homeopatika (rozuměj placebo)!! Jako pokud má někdo schizofrenii nebo těžký autismus, opravdu se to bez léků neobejde. Ale u zakladatelky je potreba řešit příčinu jejich stavu a ta nemusi byt jen v nerovnováze chemických latek v tele apod. Jak psala, ma období, kdy nepracuje a je bez potíží. Její mozek možná nezvládá stres a psychoterapie by jí mohla pomoci pracovat se stresem a s vnímáním prace jako ne-stresového prostředí.
Ok, takhle je to asi pravda. Ale znam lidi s depresema, myslim ze bez leku uz by vetsina z nich nekde visela.
Je mi 24 let a můj život je plný zvratů a zmatků. Nevím, jak svůj život uspořádat, aby můj režim byl dlouhodobě udržitelný - vyvážený poměr času věnovaného dostatečné obživě, koníčkům, přátelům, apod. Trpím na psychiatrická onemocnění. Jsem již potřetí hospitalizovaná v blázinci v důsledku totálního psychického vyčerpání, a to nedělám nic extrémního. Normálně studuju (chemii), poslední ročník inženýra (státnice o rok odkládám kvůli zdraví), chybí mi jen diplomka. Podnikala jsem, pracovala jsem jako soukromá učitelka přírodních věd. Předtím jsem pracovala jako výzkumný pracovník na částečný úvazek, ještě předtím jako laborantka a ještě dříve jako uklízečka. A to je kámen úrazu - vždycky ta stejná písnička. Práce, jakákoliv, mě šíleně vyčerpává a já nevím, v čem je problém. Když mám volno a podotýkám - jsem v psychické pohodě (v remisi), vstanu ráno mezi 7-8, věnuju se psovi, skočím nakoupit, dělám na baráku, učím se, jdu si třeba zaběhat, apod. Prostě den neproválím, ale strávím ho aktivně. I když nejsem moc hrr, většina věcí mi dlouho trvá, dokážu se zabývat detaily a maličkostmi do omrzení, piplat se s věcmi, pochodovat sem a tam bosá v trávě a přemítat, apod. Ale jak mám jít do práce tak konec. Ráno vstanu, strávím 8-12 hodin v práci a jsem tak hotová a duševně vyčerpaná, že už se celý den na nic nezmůžu až do večera, pak se jdu umýt a spát. A tak to jde pořád dál a můj život se začne ochuzovat o vše ostatní a nakonec skončím v blázinci. Od diskuze očekávám sdílení zkušeností různých lidí, náhledy z různé perspektivy, věřím, že nikdo to nemá v životě jednoduché a třeba se mi podaří si nějak utřídit myšlenky.