Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pěkné odpoledne, potřebuji se trošku vypovídat, protože nemám komu
Je mi smutno a jsem dá se říct skoro na dně svých sil. Před měsícem a půl nám umřela maminka. Se vším mi pomáhala. Přítel je pořád v práci, doma je jen v sobotu odpoledne a v neděli. Jinak chodí domů až po 22 hod. Nějak už to nezvládám. Jsem na všechno sama. Malý pořád zlobí. Teď mu rostou zoubky a má šestou nemoc. Pořád brečí, zuří, ať udělám cokoliv. Obleču ho, zuří, vezmu do kočárku, zuří, takže ho celou cestu musím nést (má skoro 7 měsíců a 9,5 kg). Celé dny nemám čas se pořádně najíst a napít. Když se o tom bavím s přítelem, tak on by šel hned na mateřskou. No super, tak ať si to zkusí. Ale nepůjde, jsou to pořád jen řeči. Třeba to trošku přejde, jak nebude nemocný, ale už je to víc jak týden a já už sotva lezu. Cítím se hrozně sama, nemám komu říct, občas tchýně pohlídá, ale není to mamka
Je mi ze všeho na nic, nevím jak z toho ven. Připadám si jak troska.
Petko,to je mi moc lito
A co nejaka kamoska?Skoda,ze jsi daleko,klidne by si mohla prijit na kafe.
Zkuste to v klidu rozebrat s pritelem a treba vymyslite nejakou alternativu,aby si si mohla chvili odpocinout.
Ja vzdycky kdyz malej zlobi a jsem na dne,si rikam,hlavne,ze se narodil zdravej a v poradku a ostatni se da nejak vydrzet.
Drzim palce,at je malej brzo fit a i ty at si najdes chvilku pro sebe ![]()
No jedině ti můžu říct, že to přejde, ale fakt to trvá dlouho. Já se s tím trochu smířila po roce a stejně na její narozeniny každý rok bulím. Moje máma ani naše děti nezažila. manžel je stále v práci, tchyně bydlí daleko, takže nehlídá. vydrž
Tu žádné kamarádky nejsou nebo spíš mají čas jindy než já
Jenže on pořád tvrdí že je vše v pohodě, že tj lehárko…samozřejmě když ho vidí jednou týdně delší dobu. Já ho třeba krmím a on začne tak kašlat až se začne dusit. Čaj nechce pít mlíko nechce pít no fakt nevím…
jizvíková píše:
No jedině ti můžu říct, že to přejde, ale fakt to trvá dlouho. Já se s tím trochu smířila po roce a stejně na její narozeniny každý rok bulím. Moje máma ani naše děti nezažila. manžel je stále v práci, tchyně bydlí daleko, takže nehlídá. vydržDěkuji. Jsem úplně na dně. Nevím, proč si každý chlap myslí, že doma asi ležíme
Máš to těžké, ale taky jsi jenom člověk. Nebudu Ti radit, ať Ti někdo pomůže (kamarádka, jiní příbuzní…), to už jsi určitě sama zkusila.
Ale přeci jen, jsi jenom člověk, udělej si dvacet minut pro sebe. Malého dej do postýlky, kde bude v bezpečí, a nech ho klíďo zuřit. Dvacet minut mu nijak neublíží a ty si dej kafčo a pusť okolí z hlavy. Trochu si odpočineš a i malý se pak lépe uklidní, když uvidí spokojenější mámu. Čas všechno otupí a bude lépe. Drž se.
Neboj určitě bude líp malému se uleví a dá ti také na chvilku pokoj, bohužel když mrňatům něco je tak chtějí pořád jen tahat, u nás to bylo naprosto stejné.
Jinak maminky mi je moc líto, ale hlavu na horu a řekni si, že to zvládneš. Věřím, že toho je někdy moc já kolikrát padnu do postele tak vycucaná, že se pak ráno probudím a ani nevím, že jsem vůbec spala.
Co se dohodnout s nějakou kamarádkou, jestli ti nepomůže, nepohlídá?
Ahoj, chápu, někdy je na mě toho taky dost, ale člověk prostě musí jít dál… děti jsou občas náročné, ale vynahrazujou nám to potom úsměvem a objetím.
Vidím,že jsi z Moravskoslezského kraje, odkud přesně?
pomůže ti vědomí,že jsou na tom maminky „hůř“ ?
Znám jednu,co má doma synka upoutaného trvale na lůžku,musí ho 24 hodin denně krmit co 2 hodiny umělou výživou,(nehledě na neplánované výjezdy do nemocnice,když se něco pokazí) do toho o něco starší holčičku,než ty,další školou povinnou,manžel ,aby je zajistil,je od rána do večera v práci a všechno to zvládá s grácií a nadhledem.Sama.
Občas je to taky o tom,jak se nato člověk chce dívat.
Nejsi jediná,zkus se zapřít a koukat na všechno s větším optimismem,ona ta špatná nálada z tebe se přenáší na mimčo a pak je to o to horší .
Držím pěsti,neboj,zvládneš to,zvládla jsme to každá
![]()
davmi píše:
Ahoj, chápu, někdy je na mě toho taky dost, ale člověk prostě musí jít dál… děti jsou občas náročné, ale vynahrazujou nám to potom úsměvem a objetím.
Vidím,že jsi z Moravskoslezského kraje, odkud přesně?
Ahoj, z Krnova. Jo kdyby se tak chtěl smát pořád ten uličník ![]()
Máte pravdu, jsem na tom ještě možná dobře. Nějak to na mě dnes padlo. No ono toho je více, co nefunguje ![]()
xxpetka píše:
Máte pravdu, jsem na tom ještě možná dobře. Nějak to na mě dnes padlo. No ono toho je více, co nefunguje
bude líp
dej si vanu, malýho strč do postýlky a klid
Je mi naprosto jasné, že teď máš blbé období a máš pocit, že to prostě nemůžeš zvládnout. Jenže ono to musí jít. Ženská zvládne víc jak člověk
Jo, jsou na tom lidi hůř než ty, ale to slyšet nepotřebuješ. Mívám to stejně..pocit, že nikdo na světě to nemá těžší.. Asi ani nejde někam malého zavřít, ať se vzteká a v klidu si hodit nohy na stůl. Nervy tečou i tak..
Ale neboj, přejde to. Uzdraví se, usměje se, něco nového se mu povede a pak si ani nevzpomeneš na to, jak před pár dny zlobil.
S maminkou je to horší, ta už se ti nikdy nevrátí, ale můžeš alespoň vzpomínat na to krásné, co jste spolu prožily, prohlédnout si fotky.. Nevěřím v boha, ale věřím, že smrtí to nekončí, že je něco dál..něco co si musíme zasloužit ![]()