Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem zbytečný člověk
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.8.20 11:22
Neber si nic osobně, to jak jednají druzí to nevypovídá nic o tobě, ale o nich..pokud tě ignoruje a nevšímá si tě, je to jeho vizitka, ne tvoje..on ze sebe dělá hlupáka, ne ty. Hlavně ho nestuduj, nesleduj, usmívej se a buď prostě šťastná z maličkostí, po cestě do práce si kup něco dobrého, něco co si běžně třeba nekupuješ, udělej si radost a raduj se z toho. Svět je takový jaký ho chceme mít 
mě přijdeš velmi sympatická, tvé věty se mě hezky četly, což se o všech diskuzích tady říct nedá, takže budeš určitě inteligentní, sympatická, mladá, a přemýšlivá dívka, která si bere vše moc osobně. Nikdo ti nechce schválně ublížit, i tvůj táta měl tolik starostí sám se sebou, že se to odrazilo na vašem vztahu, ale to taky není nic proti tobě, ač to tak bereš, on tě určitě měl rád, ale nedával to najevo, protože na to sám neměl čas, byl až moc zahleděný do sebe, ale to není tvoje vina, nic si skutečně neber osobně. Po cestě se na lidi směj a uvidíš, že plno lidí ti úsměv vrátí a rozveselíš jim den stejně jako ho rozveselí oni tobě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.20 11:44
A odkud jsi? Třeba se tu i najde někdo, kdo si s tebou rád někam zajde, abyste si popovídali jako holky, nebo je tu i pár mužů…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.20 11:45
V první řadě by mi přišlo fajn navštívit psychologa, abys trošičku získala náhled na svůj život. V druhé fázi bych se snažila najít si partu lidí, kde se budeš cítit dobře. Nemusí se to povést hned, ale koukni na sebe, co by pro tebe bylo lákavé nebo v nejhorším snesitelné - nějaké cvičení? bojové umění? tvořivé kurzy? turistický klub? orientační běh? seberozvojové kurzy? A běž to zkusit. Mám tu zkušenost, že když jsem chodila na tréninky jednoho sportu, tak se nám tam čas od času objevil člověk, který se hledal a hledal kamarády. Byli to často vysokoškoláci, šikovní a nesmírně příjemní lidé, nicméně nějak se jim stalo, že zůstali sami, chodili jen z práce a do práce a přestalo jim to stačit. Většinou zapadli dobře. Kdo nezapadl, to byl většinou ten, kterého nebavil ten sport.
A co se toho tvého kolegy týče, myslím, že mu rozumím. Bral tě jako kamarádku/kolegyni, možná cítil, že potřebuješ podpořit a najednou viděl, že se mu to vymyká z rukou. Že se zamilováváš a toho se vyděsil. Já se nedivím, protože pokud by za tebou přišel, rozumně by se ti snažil vysvětlit, že o tebe nemá zájem, stejně by to nepomohlo. On prostě musí být odtažitý, nepříjemný, aby jsi prostě nezískala ani špetičku naděje. Přestaň si ho všímat, slušně pozdrav, pořeš pracovní věci a konec. Hledej si tu partu, i kdyby ne napoprvé, ono se ti to časem povede. Držím palce:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.20 11:49
@Anonymní píše:
Teď se cítím dobře, ale za chvilku jdu do práce a vím, že to celé začne znovu. Všem moc děkuji. Jste na mě hrozně hodní! Moc si vašich reakcí vážím…opravdu.
a přemýšlela jsi o odborné pomoci? Já nevím, ale nikdo na světě přeci není zbytečnej (kromě Kim Čong Una), není dobře, že si to o sobě myslíš a jelikož se toto s tebou táhne delší dobu, sama si asi nepomůžeš. Co si třeba pořídit kamaráda na doma- pejska a začít s ním chodit na cvičák? Možná tě to chytne a komunita většiny pejskařů je přátelská, to by bylo, aby si tam nenarazila například na nějakou na kamarádku… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Altavista
19.8.20 11:52
Dostala jsi logické rady.
Já bych asi jen dodala, ať na sebe dáš pozor. Jsi zranitelná a pokud na tohle dojde nějaký hajzl, bude mu jasné, že ti stačí kapka pozornosti a uděláš cokoliv.
Zkus tu terapii a pak si udělej nějaké přátelé, lehké rozhovory, sem tam kafe. Nemusí jít o nic hlubokého, prostě testuj.
- Citovat
- Upravit
19.8.20 11:58
@Altavista píše:
Dostala jsi logické rady.Já bych asi jen dodala, ať na sebe dáš pozor. Jsi zranitelná a pokud na tohle dojde nějaký hajzl, bude mu jasné, že ti stačí kapka pozornosti a uděláš cokoliv.
Zkus tu terapii a pak si udělej nějaké přátelé, lehké rozhovory, sem tam kafe. Nemusí jít o nic hlubokého, prostě testuj.
ano, to je velmi dobrý postřeh..máš pravdu!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.20 12:26
Ty bys potřebovala sakra zvednout sebevědomí! 26 let je krásný věk, měla by sis ho užívat a ne přežívat. Vykašli se na staré křivdy i na chlápka z práce a začni žít. Najdi si zálibu, kup si třeba psa. Nebo začni dobrovolničit, hned budeš mít pocit, že jsi užitečná. Vylez z ulity, potkáš nové lidi a vše se v lepší obrátí. Musíš si víc věřit a s tím ti odborník určitě pomůže, i když si myslím, že bys to klidně zvládla i sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.20 12:34
Uz neni co dodavat, podepsala bych se pod spoustu prispevku tady. A tak jen doplnim, pokud se chces vypovidat, klidne napis. Kdyz na to tak myslim, tak jsem kolem 25 taky mela takovy divoky obdobi, kdy jsem se hodne srovnavala s ruznymi traumaty z detstvi. Clovek v sobe musi najit silu to otevrit, zpracovat to a uzavrit. A nez se trapit, radsi si fakt najdi dobreho terapeuta a pust se do toho s nim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
19.8.20 12:45
Nejsi zbytečná, jen podle mě trpis depresí nebo něčím podobným, a to si nikdo nevybírá. Proto celý tvůj svět vypadá tak černě. Vyhledej odbornou pomoc, bude lépe a když se budeš chtít vypovídat, tak zase přijď sem, nejsi sama
- Citovat
- Upravit
19.8.20 12:50
@Anonymní píše:
Dostala jsem se na pokraj svých sil. Omlouvám se všem, kteří to třeba dočtou až do konce a zjistí, že tak zbytečně ztratili kus svého času. Já už ale nemůžu dál a potřebuji se někde svěřit. Nemám při sobě nikoho z masa a kostí, tak to napíši sem. Nezlobte se proto na mě.
Asi před čtvrt rokem na mě padla nějaká tíseň. Nevím, jestli je to smutek nebo divný pocit prázdna. Každopádně na mě nikomu nezáleží - rodině, přátelům, kolegům. Jsem úplně sama. Vždy jsem si uměla poradit a vše těžké, co mi vstoupilo do cesty, nějak zvládnout, ale tentokrát jsem na už dně. Poslední dobou mě napadají černé myšlenky, že by všem bylo lépe beze mě. Jsem naprosto zbytečný člověk a ubírám místo těm, kteří si ho zaslouží. Když jsem zvažovala, co bych napsala do dopisu na rozloučenou, nenapadlo mě nic, co bych chtěla sdělit a ani nikdo, komu bych to chtěla sdělit.
Když nad tím zpětně přemýšlím, tak vše odstartoval můj kolega v práci. Díky němu jsem si totiž uvědomila, že je se mnou něco špatně. Byl to můj kamarád, který se se mnou občas bavil. Nikdy jsem neměla k žádnému cizímu člověku takovou důvěru. Mužům jsem nikdy moc nedůvěřovala. Možná to bylo proto, že můj táta, pokud byl zrovna střízlivý, mě nezapomněl neustála předhazovat, že jsem pro něj zklamáním (což měl tedy pravdu). Nikdy se o mě nezajímal, nikdy mě nepohladil ani si se mnou nehrál nebo nepovídal. Neměl mě prostě rád. Já to chápala, přesto jsem tím (hlavně v pubertě) strašně trpěla. Když o mě tedy projevil zájem cizí muž, cítila jsem se na chvíli chtěná a důležitá. Nebyla jsem zvyklá, aby za mnou někdo přišel a nabídl mi pomoc nebo se zeptal, jaký jsem měla víkend nebo dokonce pochválil nové šaty. Někdo by mohl říct, že jsem se do něj zamilovala, ale já asi spíše cítila pocit vděčnosti a radost z toho, že si mě někdo všiml. Stačilo, aby na mě spiklenecky mrkl a já byla štěstím bez sebe, že mě vidí. Bavili jsme se o všem možném a já měla pocit, že mu můžu ve všem věřit. Když jsem si obarvila vlasy nebo koupila nové náušnice, spěchala jsem do práce, protože jen tam si toho někdo všiml. Jenže postupně si mě přestal všímat. Bavil se se mnou čím dál tím méně a nakonec přestal úplně. Jen občas odsekne „ahoj“ na pozdrav, ale to je vše.
Asi si umíte představit, jak mi je, když projde místností, se všemi se pozdraví u každého se zastaví a prohodí s nimi nějaké to slovo nebo žertík a mě obejde mlčky obloukem, aniž by se na mě jen podíval. Když mě míjí, úsměv mu z obličeje zmizí. Zoufale se snažím zachytit jeho pohled, aby se na něj usmála. Ale on se na mě ani nepodívá. Mě se jen stáhne žaludek, jako když jedete na horské dráze a sedadlo s vámi najednou prudce klesne. Šla jsem za ním, a zeptala se, zda jsem něco neudělala nebo neřekla co by ho urazilo. A on mi tvrdil, že ne. Já mám přesto pocit, že je to vše moje vina. Ten den jsem přišla večer po práci domů a jak mi to přišlo všechno hrozně líto rozbrečela jsem se jako malé dítě (a to mě jen tak něco nerozbrečí). Tu noc jsem nespala a brečela jsem až do rána. Nějak to nešlo zastavit.
Prostě si říkám, že asi bude chyba ve mně, že jsem prostě vadný kus, o který nemá nikdo zájem. Možná si ani nezasloužím být šťastná, když život je pro mě už jen přežíváním. Nemám rodinu, přátele, jsem sama a vím, že je to jen moje vina, ale nedokáži to změnit, i když se o to ze všech sil snažím. Tolikrát jsem se snažila změnit sama sebe, ale stejně mám pocit, že mě nikdo nevidí. A tak se neustále točím se v kruhu, ze kterého je jen jedna cesta ven.
Nikomu na mě nezáleží a já už to prostě sama nezvládám. Omlouvám se. Možná vám to celé přijde jako hloupost od ukňourané přecitlivělé holky, ale já se zkrátka potřebovala někde vypsat.Příspěvek upraven 19.08.20 v 09:46
Nejsem věřící v nějakého Boha (ať už je to jakýkoliv), ale věřím v to, že každý má na světě nějaký svůj úkol a z nějakého důvodu na tom světě je.
Nikdo tu není zbytečně
Svěř se svému lékaři, uleví se ti a pomůže ti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.20 21:09
Moc mě mrzí, jak se cítís. Taky si myslím, že vše pramení z dětství. Ty že jsi otce zklamala? Zklamáním je snad spíše on, když pije a neumí podpořit, ocenit svou dceru. Chyba je vždy v dospělých, nikdy v dětech.
Jak tu už někdo psal, zajdi za praktickym lékařem a řekni, že se necitis psychicky ok, dá ti žádanku k psychologovi, určitě ti to hodně pomůže! Na kolegu z práce kasli, první se musíš naučit mít ráda samu sebe.
S tou sebevraždou je to pro mne velmi osobní. Můj bratr si vzal život. Bylo mu 28let. Dopis na rozloučenou taky nenechal. Chybí mi každý den a mám spoustu otazek. Zarmoutil mnoho lidí, ale nikdo nevěděl, že má problém. Třeba měl stejne pocity jako ty. Neboj se říct si o pomoc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.8.20 22:50
Děkuji všem. Moc mi vaše příspěvky pomohly. Už jen to, že jste můj příspěvek dočetli do konce a snažili jste se mi pomoc. Jen si to všechno musím srovnat v hlavě. Popřemýšlet a něco se sebou udělat. Děkuji všem.
- Citovat
- Upravit
19.8.20 23:12
@Freeandwild píše:
Zajdi si k obvodnímu lékaři a popiš mu své pocity.
Tohle není na „vyfiknutí se“ nebo přečtení nějaké knížky, trpíš klinickou depresí a potřebuješ léky.
Souhlasím, neodkladej to a vyhledej odbornou pomoc!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.8.20 11:17
Holčičko, tvůj příspěvek mi vehnal slzy do očí, proč by ses měla obviňovat, že za něco můžeš pořád ty? Nepřemýšlej nad sebevraždou ani nad psychiatrem, ti by do tebe jen hučeli a házeli do tebe prášky, přece tak mladá žena se nemůže trýznit 
- Citovat
- Upravit
Alriga
20.8.20 11:20
@Anonymní píše:
Holčičko, tvůj příspěvek mi vehnal slzy do očí, proč by ses měla obviňovat, že za něco můžeš pořád ty? Nepřemýšlej nad sebevraždou ani nad psychiatrem, ti by do tebe jen hučeli a házeli do tebe prášky, přece tak mladá žena se nemůže trýznit
Fakt super rada. Pokud je zakladatelka skutečně nemocná, tak jí mohou pomoci právě a jedině léky a psychiatr.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
