Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ya-ya: Se všemi třemi jsme spolu byli 3 roky. Pokaždé rozchod z mojí strany, ne z jejich…
@Anonymní píše:
@Ellusa: Večer dojedu za sestrou. Ta mi nic nepsala. A vím, že mně vyslechne.
A co jí chceš povídat?
@Anonymní píše:
Pane bože lidi, copak to nechápete?? Nemůžu takhle odletět, musím to vysvětlit alespoň sestře…My se právě nehádáme skoro vůbec nikdy!Ano, objednám se k psycholožce. Už nějakou dobu tam řeším otce, tak teď mi k tomu přibude i mamka.
Až přiletím, hned tam jdu.
Ne, nechápu to…opět nerespektuješ jejich přání ze sobeckých důvodů, abys ty měla klid…
@Anonymní píše:
Může to být i syndrom vyhoření z práce, já opravdu netuším…
Nechci byt příliš osobní. Mam dojem, ze někde říkáš, že jsi zvladla dvě vysoke školy. Mužů se zeptat jake?
@Anonymní píše:
@Ya-ya: Ani jedno z toho to není, jen prostě miluju svou rodinu nade vše a jsou pro mě vše..
Nesmysl. Pleteš si lásku se závislostí. Láska je bezpodmínečná a ty kladeš podmínky…a nemálo…
@Ellusa píše:
A nenapadlo tě, že úplně stejně se chováš ty? Že dusíš ostatní? Svou matku? A ona to už nedává?
Pro zakladatelku…
Taky mám pocit, že dusíš ostatní. Svým sebeobětováním. Nech je jít, myslím, že se zase vrátí.
@Anonymní píše:
@Ya-ya: Ani jedno z toho to není, jen prostě miluju svou rodinu nade vše a jsou pro mě vše..
Ano a hlavne mas strach, co kdyby uz nemeli radi oni Tebe. To je tvuj hlavni hnaci motor, strach, ze te nebudou mit radi, protoze ty jsi na nich silene zavisla a tak udelas cokoliv, aby sis jejich lasku zaslouzila. Mas totiz tak nizke sebevedomi, ze je to pro tebe vic, nez laska k sobe same.
@Anonymní píše:
@laducha: Tvá známá = moje sestra. A mamka se mi diví, že to nedávám… Dlouhodobě ne.
Moje známá = Tvá sestra = Ty
Jen Tě čtu a mám pocit, že čtu tu svoji známou.
@Anonymní píše:
@Ya-ya: Ani jedno z toho to není, jen prostě miluju svou rodinu nade vše a jsou pro mě vše..
Tak je nech jít. Zkus se zaměřit na sebe, žij svůj život. Ale psychologa vyhledej, potřebuješ ho jako sůl.
Mám syna, dospělého, od října bydlí jinde. Ve stejném městě, ale jinde. Nevidíme se třeba měsíc. Jen o sobě víme.
Teď jsem byla na akutní operaci, přijel i s „nevěstou“, pomohl s mladšími sourozenci a šel si zase po svých. Včera přijeli, že mi navaří, ať nemusím já, ale není to potřeba. Dali jsme si kafe, nakoupil, pokecali jsme a šli.
Nechávám ho žít. A on nechává žít mě
Nedovedu si představit každodenní kontakt.
Příspěvek upraven 04.07.16 v 18:42
@Anonymní píše:
@stock: pročpak to chceš vědět?
Zvědavá od přírody, bolavy zub?
Překladatelství, tlumočnictví (magisterský program) a potom další specializace 3 semestry ukončená státnicí… ![]()
@Ellusa: Dělám to kvůli tomu, že jsem jí to v pátek slíbila, když jsme byly nakupovat, a protože vím, že ho potřebuje, ale nemá na něj. A já peníze mám ![]()
@Anonymní píše:
@Ellusa: Dělám to kvůli tomu, že jsem jí to v pátek slíbila, když jsme byly nakupovat, a protože vím, že ho potřebuje, ale nemá na něj. A já peníze mám
Peníze jí pošli na účet, když jsi jí to slíbila.
Chvíli bych je nekontaktovala. Ony s tím nejspíš problém mít nebudou, budeš ho mít Ty, jsi na nich závislá.
Já takhle byla závislá na partnerovi, teď jsem 7 let jen s dětmi a pohoda.
Postav se na vlastní nohy.
@Ya-ya: Tak to je zajímavé tvrzení, že všechny partnery jsem opustila já. Mně ani jeden.
Všichni 3 se ke mně potom chtěli vrátit.
Tak asi tak špatná jako partnerka nebudu…